Kdo je kdo?

Kdo je kdo?

Neozval se přesně jak jsem čekala, ale sama jsem se mu volat neodhodlala i když mě párkrát něco takového napadlo. Proto jsem i jeho číslo vymazala ze svého seznamu, neboť je tomu měsíc a on se neozval a v prádelně jsem ho už více také nezahlédla a to jsem ji navštěvovala i pomalu s jedním tričkem v tašce. Nevím kam se vypařil a nechci to ani vědět je stejný jako ostatní chlapy. Teď hlavně ani nemám čas je před maturitou a nemyslím na nic jiného jak doma ulehnu do knížek a budu se drtit a drtit co to půjde. Kristýně to přijde samozřejmě stupidní když mě každý večer láká do klubu a já ji odmítnu se stejnou výmluvou, že se musím učit. Jednou jsem se však zlákat nechala a jaký to mělo dopad to jsem nečekala ani v tom nejdivočejším snu.
Dokonce jsem si nechala od Kristýny i upravit účes a obličej, abych vypadala alespoň tenhle večer k světu a našla si někoho kdo mi mě poveselil, jak tomu Kristýna říkala. Mělo to úspěch jakmile jsem vyšli do z domu a zamířily k červené škodě Fábii odkud vystoupí její Honza nebo jak jmenuje. Kdopak si to má taky pořád pamatovat, když to střídá jako ponožky. Pak si všimnu kluka na vedlejším sedadle, který vystoupí ihned po něm a oba zamíří naším směrem. „Kdo to je?“ zeptám se a drcnu do Kristýny. „To je Tomáš, neboj je fajn“ usměje se a jde se přivítat s tím svým. Zůstaneme tedy naproti sobě stát a ani jeden se nemáme k nějakému bližšímu kontaktu. Čím víc na něho koukám, tím víc mi někoho připomíná sakra. „Jsem Tom“ rozhoupe se první a nabídne mi ruku k seznámení. „Naďa“ odvětím a nechám se zavést do auta. Celou dobu moji ruku drží a nepustí, takže na mě Kristýna mrkne a ukáže jedničku, optimistka fakt.
Ten její jezdí jako blázen fakt, chvilkami se na Tomáše mačkám jak s námi krouhá zatáčky. „Nechtěl by jsi se uklidnit“ upozorním ho když jen tak, tak předjedeme auto a proti nám se řítí stejnou rychlostí kamion. Mám totiž srdce až v žaludku. „Copak nebojíš se snad. Já řídím už tři roky a neměl jsem ani jednu havárku“ pochlubí se. TO se tedy opravdu divím, ale nahlas už nic neřeknu ať si myslí co chce blbec. Jen na to upozorním Kristýnu když vystoupíme u diskotéky. Ta se tomu jen zasměje a zavěsí se do toho svého miláčky, tudíž mu to vykecá a on se jen zasměje a poklepe si na čelo. Tomáš se díky bohu postaví na moji stranu a souhlasí semnou, že by mohl ubrat a nabídne mi opět ruku. Nevím proč ale odmítnu ji, nejsme ještě tak daleko a noc je ještě mladá.
Po třech hodinách tancování a skotačení mám naprosto dost a musím se každých pět minut jít nadechnout čerstvého vzduchu a nevadí mi když mi společnost dělá Tomáš. Je docela prima, tancovat taky umí jen co mi vadí je to jeho kouření protože pálí jednu cigaretu za druhou. Dokonce i když jdeme ven neodpustí si tu jednu a proto se do něj pustím. „Hele není ti to blbé kouřit mi pořád pod nos. Já proti kuřákům nic nemám, ale nesmí se to přehánět“ rozzlobím se a vytrhnu mu ji z ruky a zahodím. Zůstane koukat s otevřenou pusou. „To si děláš srandu víš co takové cigarety v dnešní době stojí a jak člověk musí dřít, aby na ně vydělal“ začne se rozčilovat pro změnu on. „Aha takže tobě jsou cigarety přednější než zdraví jo?“ postavím se proti němu s rukama v bok. Začne se mi smát a na tuhle otázku mi už neodpoví, místo toho mě k sobě přitáhne a zašeptá. „Jsi roztomilá, když se zlobíš“ a chce mě políbit. Nechala bych se kdyby mu z pusy nesmrdělo jak z vesnické putyky, takhle se prudce odtáhnu až neudrží balanc a padne do trávy. Teď je ještě víc vylekaný než předtím. „Nehráblo ti, co kdyby tady byl kámen“ začne zase nadávat a hrabat se na nohy. Nabídnu mu pomocnou ruku, kterou přijme a stáhne mě k sobě. „No vidíš kdyby tu byl kámen tak už ležíš natažený a nemohl by jsi mě tahat zpět k sobě“ zasměji se. Chvilku se tváří dotčeně a potom kapituluje a začne se smát taky. „Kdy mi dáš pusu“ zeptá se cestou zpět. „NO neboj nebudeme jako na základce hrát na mety, ale musíš se trochu uklidnit s cigaretami. Já se s popelníkem líbat nechci“ oznámím mu pro informaci. Samozřejmě věděl oč mi šlo a proto se tváří opět dotčeně, jenže to mě už nezajímá, protože zahlédnu svého vysněného neznámého Jakuba a to přímo u baru. Okamžitě se mi rozzáří oči a nevím jak se zbavit Tomáše. Ten mě však převeze na celé čáře a k baru mě táhne sám. „Co blbneš“ zděsím se a vlaji za ním jako kus hadru. Zastaví se těsně před Jakubem a mě postrčí před sebe. „Ahoj“ pozdraví se ti dva a dokonce si i podají ruce. Nemůžu tomu uvěřit, už vím kde jsem ten obličej viděla a proč mi tak hrozně někoho připomínal. „Tohle je moje Naďa“ představí mě velkoryse a dokonce obejme okolo ramen. Nevím co mám říct, protože to moje Naďa mě dost šokovalo a nejen mě i on kouká jako blázen a proto mu podám ruku. On ji jako minule vezme a lehce políbí. „Ehm, ehm“ ozve se ta dívka co seděla přesně naproti němu a začne se usmívat. „Miláčku přestavíš nás?“ zeptá se a podívá se na mě. Jakub pustí moji ruku, ale pohledem na mě stále visí. „Tohle je Marika a tohle je Naďa“ přestaví nás a nechá nás seznámit se. Podám ji ruku, ale ona ji nechá být a jen se usměje a radši se napije z drinku který jí právě přinesly. Je mi trapně a proto šťouchnu do Tomáše, abychom opustily jejich blízkost. Vycítí asi napjetí stejně jako já proto mě v objetí odvede k našemu stolu, kde se dost nehezky miliskují Kristýna s Honzou. „Nechcete to zabalit“ navrhnu jim, protože mě doslova přešla nálada pařit dál. Kristýně i Honzovi to vyhovuje a Tomáš se po chvilce podřídí a zapojí se po mém boku. „Co se děje“ všimne si, že nemluvím. „Nic jen jsem unavená“ zalžu a otočím se k němu zády. Nelení a přitáhne mě k sobě, abych se o něho mohla opřít. Jeho náruč přijmu s radostí a cítím se tak nějak zvláštně. Vydržím proto ležet až k našemu paneláku. „Musíme se rozloučit“ snažím se to ulehčit, protože ti dva zase zdrhnuli a nechali nás o samotě. „Jo to musíme, ale doufám že ne na dlouho. Moc se mi ten večer líbil a škoda že to ta bráchova kráva zničila. Vím totiž, že tě mrzí jak se k tobě zachovala. Nechápu proto co na ní Jakub vidí a myslím, že nebýt toho děcka co spolu čekají tak jí pošle už dávno do háje.“ Zůstanu koukat s otevřenou pusou, tak on čeká miminko a to s takovou krávou. Nechápu to proč se tedy choval tak podivně dnes a líbal mi sakra ruku. „Nesmutni vílo, jsem tady pro tebe a kdybys chtěla tak tady je můj telefon a zavolej mi“ nabídne mi velkoryse. I přes přemáhání mu nakonec podám jen ruku na rozloučenou, ale napsané číslo přijmu s radostí a ještě tentýž večer mu napíšu hezkou zprávu na dobrou noc, které se chytí a píšeme si až do tří hodin do rána, ještě že paušál platí rodičové.
Milé pány rodiče se rozhodnu navštívit hned následující víkend, aby nereptali že jsem se na ně vykašlala a měsíc jsem u nich nebyla. Proto jsem nakoupila nějaké dárečky pro děti vyrazila spěšným vlakem do mojí rodné vesnice. Nenapíšu ani řádku, aby byly překvapení a měli ze mě ještě větší radost. Hned na nádraží narazím na svoji kamarádku ze základní školy a proto se vypravím domů s ní. Stihneme probrat kluky ze školy, přípravy na maturitu která klepe na dveře a ještě se domluvit na dnešní večer, kdy se sejdeme a vyrazíme do hospody na místní zábavu. Dlouho jsem tady na takové akci sice nebyla, ale stojí to za to takže to zopákneme.
Naši jsou nadšení, když se objevím v obýváku a překvapím je při sledování detektivky. „Ahoj rodičové“ zakřičím, až táta nadskočí. „Tedy ztracená dcera se nám vrátila“ usměje se táta a přijde mě obejmout. Mamka taky vyskočí a začne si mě prohlížet. „Ty jsi zase zhubnula co?“ vyptává se stále dokola. Proto samozřejmě nesouhlasím a přijmu od ní napečené domácí koláče. Jakmile mě zaslechnou děti přiřítí se ze dvora skočí mi okolo krku. Musím uznat, že za ten měsíc vyrostli jako z vody jak Terezka tak Michálek. „Tedy vy uličníci, tady jsem vám něco přivezla“ začnu jim rozdávat cukrovinky. Mamka mi samozřejmě vynadá proč to kupuji, ale to mi zakázat nemůže a já ráda dělám těm dvěma radost. Všichni se přesuneme na zahradu a dáme si odpolední čaj a koláče a naši se mě na přeskáčku ptají jak je ve škole, jestli se učí a dokonce i zabrousí na to jestli už mám nějakého kluka. Neřeknu jim o Tomášovi, ani slovo stejně jsme byly jen na jedné večeři a nic jsem si kromě kamarádství zatím neslíbili, protože když se na něj kouknu tak vidím jen Jakuba…..