Katrin V.

Sedím ve škole a nedokážu se vůbec soustředit. Padá mi hlava, nevnímám absolutně nic z toho, co se tu snaží profesorka vykládat. Jediná moje touha je po posteli a spánku a v hlavě se mi honí spousta myšlenek na včerejší příšerný den. Je to nezvyk být zase sama. Pořád jsem ještě trochu rozklepaná, nedalo mi to spát. Proto jsem dneska tak hotová a nesoustředěná. Navíc když si vzpomenu na tu mrtvou kočku, tu divnou mlhu a chlad, běhá mi mráz po zádech.
Nejhorší je, že se moje poblázněné myšlenky pořád častěji toulají směrem k Alexovi. Pořád dokola se mi v hlavě přehrává ten polibek. Ten zatracený polibek, který všechno změnil. Ale úplně všechno. /a to jsem ještě netušila ani zdaleka co přijde../
Z dumání mě vyruší nepříjemný hlas.
"Katrin? Můžete odpovědět?" profesorka si nejspíš všimla mého nepřítomného výrazu. Jak já ten její ječák nesnášim!
"A jaká byla otázka?" zeptám se nevinně.
Obličej se jí zkroutí do potěšeného šklebu.
"Tak myslím že to vypadá na esejíček na téma Proč mám dávat v hodinách českého jazyka pozor. Můžeš si to napsat hned po škole, aby tě doma nerozptyloval počítač nebo televize a podobné nesmysly." Znovu se zašklebí xichtem kterému asi říká úsměv.
Zakoulím očima a jen nepřítomně přikývnu. Nemám náladu se hádat i když mě ta kráva nehorázně naštvala.

Po vyučování si to teda zamířím do učebny češtiny. Moje milovaná profesorka Mrázová už na mě čeká.
"Dobrý den" řeknu s neskrývaným odporem.
Potěšeně se na mě podívá. "Posaď se a můžeš začít psát. Já si na chvíli odskočím."
Tak pomalu a velice otráveně udělám co mi řekla. Sednu si a začnu škrábat nějaké bláboly na to trapné téma.
Když nevím co napsat, začnu civět z okna. Nejdřív jenom tak do blba, ale najednou mě zaujme jakási postava...
Má tmavé a dlouhé vlasy, je jasné že právě proto mě zaujala. Ale má takovou divnou oranžovou bundu. Najednou však byla pryč. Prostě zmizela.
Hmm dobrý už mi z něj hrabe. Řeknu si v duchu. Už mám z toho dokonce přeludy.
Opět mě z přemýšlení vytrhne ta odporná ženská když se vrátí do třídy. Tak radši znovu dělám že píšu.
Někdo zaklepe na dveře.
"Ano?" řekne Mrázová.
Dveře se pootevřou a vejde nějaký kluk. Ani nezvednu hlavu od psaní. Mrázová mu jde naproti, zastaví se ve prostřed třídy a začne s tím klukem mluvit o nějaké kopírce tím svým hnusným ječákem. Hodím po ní nepříjemným pohledem protože mě docela ruší ale málem spadnu ze židle..
Málem se udusím protože z šoku přestanu dýchat a jen na sucho polknu.
Ten kluk co právě vešel do třídy má dlouhé tmavé vlasy, oranžovou bundu(s logem prodejny nějakého elektra) a zrovna se na mě dívá skoro tak překvapeně jako já na něj.. Alex? zní mi v hlavě jako ozvěna...