3. Díl - Já nezapomínám !

Já nezapomínám !

Vlaďka byla přesná jako hodinky a v devět večer zvonila u našeho domu jako blázen. Nemohla se totiž dočkat a prý ji mamka začala peskovat, tak utekla aby nemusela poslouchat hodinové přednášky o tom jak se má chovat. Jenže když jsme dorazily k hospodě viděla jsem pravý důvod jejího spěchu. Naproti nám totiž přiběhl Pepa Král. Divila jsem se jako blázen, protože tihle dva se naprosto nesnášeli, ale tak to pořekadlo přece říká co se škádlívá to se rádo mívá. Kéž by tohle platilo i u mě a Jakuba. Vlastně ne musím na něho přestat myslet a všechnu svoji pozornost upírat na Tomáše, který o mě má opravdový zájem a nečeká dítě s jinou. „Na co myslíš“ probudí mě ze snění Vlaďka a začne se mi s Pepou smát. „Jen tak jsem se zamyslela jak je možné, že vy dva jste spolu?“ Na to mi oba odpoví jen pokrčením ramen a proto to nechám radši být a cupitám za nimi do sálu. Jsem ráda, že je tu ještě zbytek party nechtěla bych jim dělat křen a proto si přisednu k Dušanovi, který na mě už z dálky mává. Je pravda, že jsem se neviděli ani nepamatuji a proto ho na přivítanou obejmu víc než se sluší. Taky naše honosný pozdrav přeruší malá holka která přiběhne a přímo mě o od něho odtrhne. „CO si to dovoluješ jako?“ osopí se na mě a ostatní se začnou smát. „Promiň netušila jsem, že je tu s tebou. Neviděli jsem se dlouho tak jsem ho zdravila“ snažím se uklidnit situaci. Ona však hodí hlavou a Dušana si odvede sebou na parket. „Co to bylo?“ zašeptám Vlaďce do ucha. „To je normální, Danuška žárlí jako blázen a ruku by ukousla tomu kdo jí sáhne na Dušana“ začne vtipkovat Vlaďka. Taky mi to mohla říct dřív, pomyslím si ale už to nechám být.
Nakonec si s Dušanem stejně popovídám a to venku v soukromí, nestojím o další hysterickou žárlivou scénu. I Dušanovi je to trapné a proto se mi venku stále omlouvá. „To neřeš spíše mi řekni co nového na gymnáziu. Od té doby co jsem odešla tady odsud do Prahy neozval se mi ani jeden ze třídy a to slibovali jak budou psát.“ Dušan jen pokrčí rameny. „Je to tam divné teď před maturitou jsou jak praštěné holky se mezi sebou hádají a nadávají si. Dokonce u nás jednu vyhodily, kvůli tomu že napadla Vandu.“ Nepobírám to ani trochu, protože si pamatuji dobrou třídu a teď slyším tohle a skoro abych byla ráda, že jsem pryč. „ Spíš povídej co ty nového? Je ta škola lepší?“ Chvilku přemýšlím co mu říct a potom spustím. „NO lepší je trochu nadnesené slovo, protože učení je stejně těžké akorát není kladen důraz na tělocvik jako tady, ale jinak je to stejné. Holky u nás jsou slepice co si nevidí na špičku nosu a teď se můžou potrhat, kvůli maturitnímu plesu. Je v lednu a oni už mají zamluvené šaty v září chápeš to?“ Dušan se tomu směje a přizná se, že ta jeho Dana má už taky koupené šaty, což taky nechápe. Naši diskuzi ukončí právě ona, protože zaslechneme její volání utečeme každý na jinou stranu, aby nedělala zase scény. V tu chvíli se mi v kapse rozehraje telefon a vidím že volajícím je Tomáš, akorát nechápu co mi může tak pozdě chtít. „Prosím“ ozvu se pohotově do telefonu. „Kam utíkáš prosím tě“ zasměje se když slyší jak oddechuji. Přidám se k němu. „To je na dlouhé vyprávění, proč voláš?“ Chvilku mi povídá o tom, že se doma nudí a když zjistí že jsem na zábavě rozhodne se vyrazit za mnou. „Je to daleko a zabloudil by jsi?“ snažím se mu to rozmluvit.To ho naštve a začne si to špatně vysvětlovat. „Tak to řekni rovnou, že mě tam nechceš to bude lepší a rychlejší“. Proto nakonec rezignuji a vysvětlím mu jak se k nám co nejkratší cestou dostane a slíbím, že budu čekat před hospodou.
Dorazí po dobré hodince, takže mám zadek celý bolavý a dřevěný, ale stojí to za to čekat. Obléknul si přiléhavou bílou košili a úzké kalhoty, takže je vidět jak má pevnou postavu. Až se divím proč chodí tenhle kluk zrovna za mnou. „Omlouvám se na dálnici byla kolona“ začne se omlouvat jen co vystoupí z auta. „TO je ok, jen pojď rychle dovnitř, potřebuji se už něčeho napít!“ začnu ho strkat do dveří. Tomáš se, ale zastaví a nastaví ústa. „Chceš něco konkrétního nebo co?“ zasměji se. Proto začne hrabat v kapse a vytáhne žvýkačky proti kouření. „Děláš pokroky, ale kvůli mně nemusíš, spíše kvůli sobě“ upozorním ho a zavedu do sálu. Objedná nám oběma kolu a zasedneme k našemu stolu. Místním holkám neunikne, nováček a proto zabrousí rychle zjistit o koho se jedná. „Je to kamarád z Prahy“ odpovím Vlaďce, která na něm visí pohledem. „Tedy jak můžeš s tímhle jen kamarádit?“ zasní se až jí musím vrátit zpět na zem, protože se vrací z venkova Pepa a nelíbí se mu jak se na něj kouká. Tomáše to jen pobaví a dokonce si to obletování užívá a jde s bandou holek dokonce tancovat. Láká tedy i mě, ale odmítnu a pozoruji jejich hlouček raději přímo z místa. Po chvilce se nachytám jak žárlím a nejradši bych si nafackovala, tady vyprávím jak je to kamarád a pak žárlím jako blázen. Tomáš natolik uchválit i Danu, že mohl Dušan alespoň na chvilku odsednout ke mně. „To je tvůj přítel“ zeptal se jako další desátý člověk. „Kamarád“ odvětila jsem unuděně. Dušan se jen podivil a podíval se směrem na parket. „Nevypadá to jako by to tak bral. Kouká na tebe jako žárlivý manžel“ zasměje se. Musím uznat, že má pravdu a Tomáš nás pozoruje jako ostře sledovaný vlak.
Ve čtyři ráno naši zábavu i přes protesty rozpustí a proto se vydám společně s Vlaďkou domů. Doprovází nás samozřejmě Tomáš a dokonce si mě obejme okolo ramen. Nevadí mi to a nechám proto jeho ruce tam kde jsou. Vlaďka se odpojí hned na kraji ulice a my dva tiše kráčíme až k nám. „Bylo to super, nikdy bych si nepomyslel, že jsou vesnické zábavy tak zajímavé“ přizná po chvilce. „Jo je to tady tak jednou za tři měsíce a stojí to za to. Příště tě zase pozvu“ slíbím mu. Najednou se Tomáš zastaví a řekne. „Doufám, že už ale jako svého přítele. Přišel jsem si tam jako blázen, když se na mě lepily ty ostatní slepice a ty jsi neměla zájem.“ Tomu se s chutí zasměji. „Nevypadalo to tak, že ti to vadí?“ Provokuji ho , proto se po mě ožene a přitáhne si mě vzápětí k sobě. „Blbost, sledoval jsem jenom tebe jestli jsi neviděla,to spíš ty jsi byla ve vášnivé debatě s tím svým kamarádem“ snaží se ospravedlnit. Vezmu ho proto na milost a obejmu okolo krku. „Já to vím, že jsi mě pozoroval a já tebe taky a žárlila jsem“ usměji se a nastavím mu svoje rty. Nic se neděje a proto otevřu oči a vidím Tomášův pobavený úsměv. „CO se děje?“ nechápu proč se k ničemu nemá. Přitiskne mě k sobě a políbí jemně na krku. Nechápu to ale neucuknu, naopak se k němu tisknu čím dál víc. „Já nezapomínám“ zašeptá když se dostane svými rty až ke krku. „Já taky ne?“ pochopím proč mi nedal normální pusu, přece máme dohodu že ji dostane až nebude kouřit a jak vidím bere to vskutku vážně a tím u mě stoupá na ceně.
Rozloučily jsme se poměrně rychle a proto jsem nelenila a vylezla si na balkon abych mohla nadýchat čerstvý vzduch, který se linul z lesa. Tohle období jsem milovala kdy všechno žloutlo a byl cítit podzim na každém kroku. Horší to ale bylo se zimou tu jsem nenáviděla, protože jsem musela sedět na pokoji a nudit se, jenže teď to vypadá že zima bude zajímavější. Tomáš mi ještě před spaním napíše pár slov a proto se mi usíná přímo blaženě.
Ráno je ale horší, protože se vyhrabu už v osm hodin a stále zívám jako blázen. „Co jsi prosím tě dělala, vždyť jsi přišla i docela brzo“ zeptá se mamka, když mi připravuje snídani. „Ani nevím nemohla jsem spát a seděla na balkoně“ přiznám se. To ji naprosto vytočí. „Co jsem ti říkala o tom sezení na balkoně do noci. Chceš nastydnout a nemít děti holka praštěná?“ začne se rozčilovat. „Mami prosím tě, děti jsou daleko v mém plánu takže buď v klidu a hlavně jsem byla zabalená do deky“ začnu se bránit. Mamka se však usměje a podá mi talíř s namazanými chleby. „Neřekla bych, že je to daleko a co ten kluk se kterým jsi se včera tak dlouho loučila to je vzduch?“ Kousek chleba který jsem si zrovna ukousla mi zaskočí a musím se rychle napít, protože je vidět jak rudnu. Dokonce mi i plnou parou bouchne do zad až poskočím. „Dobrý“ zasípu, aby jí to nenapadlo znovu. Mamku to rozesměje ještě víc. „Koukám, že to bude vážné když jsi z toho tak vyjukaná“ usměje se a pohladí po vlasech. Chci něco namítnout, ale zrovna se přiřítí ty dva malý skrčkové a proto už nemám volnou chvilku, abych to vysvětlila. Celý den blbneme na dvoře a potom jsem donucena jít se s nimi projít na houby do lesa. Tedy úspěch máme, když tak pozoruji ty dva plné koše, aby taky ne měla jsem totiž doping a to celý den v podobně Tomášových zpráv, které byly čím dál zajímavější….