Aneta a Denisa

Byly spolu a měly se rády. Denisa a Aneta. Milovaly se a to bylo jediné, na čem jim záleželo. A dny ubíhaly a je začaly deprimovat zvídavé otázky okolí typu už máte děvčata nějakého chlapce? A maminka Denisy ji začínala vyčítat, že když bude veškerý svůj volný čas trávit se svou kamarádkou Anetou, tak že si ani jedna kluka nenajde. Aneta na tom byla ještě hůř, protože její maminka shledávala Denisu nezodpovědnou a nerozumnou, proto své dceři chtěla rozmluvit jejich přátelství a když to nešlo po dobrém, začala ji ho vyloženě zakazovat. Aneta byla velice tvrdohlavá, asi to zdědila po své matce, která byla tvrdá jako kámen, až to někdy hraničilo s nelidskostí.
Přišel brzký jarní den, kdy Aneta oslavila své 18 narozeniny. Její matka s ní žila sama a možná i proto tolik lpěla na tom, aby už ji Aneta domů přivedla ukázat nějakého chlapce, chtěla rozšířit jejich malou rodinu, uvítat v ní nového člena... Když tedy její matka při narozeninovém obědě opět otevřela toto téma a začala sondovat ohledně dceřina osobního života, Aneta to nevydržela a po pár vteřinách ticha a hlubokém nádechu řekla: „Přestaň už mě tlačit do něčeho, co nechci. Já kluka mít nikdy nebudu! Mám přítelkyni.“ Hlas se ji rozechvěl a zlomil. Matka se na ní jen nevěřícně podívala. Celá oslava vyvrcholila velkou hádkou a matka Anetu v afektu vyhodila z domu. Ta si v rychlosti do sportovní tašky, kterou nosila na volejbal naházela pár kousků oblečení a osobní věci a s prásknutím opustila byt i svou matku. Její kroky ihned směřovaly k její vyvolené. Denisa ji pozvala nahoru a vyslechla. Aneta plakala a Denisa ji utírala slzy a utěšovala. Nabídla ji, že u ní může zůstat, jak dlouho bude chtít, i když věděla, že to bude jejím rodičům proti srsti. Aneta s radostí přijala nabídku své slečny. Večer se šla osprchovat a Denisa promluvila se svými rodiči. Vymyslela si historku o Anetině mamince, která je v nemocnici na operaci a bude tam minimálně 2 týdny. V této situaci by ji snad rodiče neodmítli, pomyslela si Denisa a taky že ne. Citlivá historka je dojala a souhlasily, že Aneta, která má jen maminku, která je momentálně nemocná s nimi může dočasně zůstat. Po Denisině boku Aneta rychle zapomněla na domácí spor s matkou a plně si užívala jejich vzájemné blízkosti. Spaly spolu na Denisině velkém letišti, milovaly se každou noc i ráno než šly do školy a potom taky odpoledne než přišly rodiče z práce. Byly šťastné tak jako ještě nikdy, nikdy předtím spolu nebyly tak dlouho, dokonce ani ne na noc, byly odkázány jen na odpoledne po škole. Obě se cítily jako v sedmém nebi, nebývale šťastné a plné lásky. Po pár těchto krásných bezstarostných dnech se ale Denisini rodiče stále častěji a naléhavěji ptaly Anety na zdravotní stav její maminky. Ta vždy řekla, že se to ještě nelepší a že si maminka v nemocnici ještě chvíli poleží. Tento fakt holkám začínal dělat vrásky, věděly, že tato jejich idylka nebude trvat věčně a lámaly si hlavy tím, co vymyslet, čím obelhat rodiče, jak to udělat nenápadně, ale v jejich prospěch. To netušily, že situace se záhy vyřeší sama.
Jednoho slunného aprílového rána, jako stvořeného pro zamilované dvojice Aneta svou milovanou vzbudila polibkem. A pouze u polibku nezůstalo, líbala ji celé tělo a vychutnávala si tu krásu, jako už asi po dvacáté v tomto týdnu. Zpětná vazba Denisy byla okamžitá a naneštěstí i dosti hlučná. Dívky nemohly mít tušení, že Denisina matka si dnes v práci vezme volno. Při vaření kávy v kuchyni ji vyrušily podivné zvuky vycházející z pokoje své dcery. Slyšela sténání a vzdechání. Zvuky vykazující sexuální aktivitu. Hrklo v ní. „Ne, to přece nemůže být pravda“ ujišťovala sama sebe. Nicméně když se intenzita zvuků stále zvyšovala, zvědavost ji nedala a bez zaklepání vešla do pokoje. Tam našla svou dceru i s její „kamarádkou“ v rouše Evině. Hrneček na kávu ji málem upadl na zem. Hysterický záchvat na sebe nenechal dlouho čekat. Vzala Anetinu tašku i s jejími pár věcmi a vyhodila ji je na chodbu. Aneta si zostuděně oblékla první svršky, které ji padly pod ruce a odešla z bytu. Denisa ji ihned následovala.
A tak spolu obě zůstaly samy stát venku na ulici s pár narychlo sbalenými věcmi a bez jediného nápadu, co dělat, jak se zachovat,... Jedno věděly určitě. Domů se vrátit nemůžou. Aneta už dávno přestala reagovat na omluvné matčiné zprávy a hovory, byla hrdá, tak to teď přeci nemůže vše zahodit. Celý den jen tak promrhaly nic neděláním. Nebyly v natolik dobré psychické kondici, aby šly do školy. Musely vyřešit otázku bydlení a jejich další existence. Po dlouhém uvážení jejich kroky vedly k Anetině kamarádce Veronice. Toto řešení ovšem bylo jen víkendové vzhledem k Veroničině početné rodině a malému bytu. Holky u ní přespaly dvě noci, Veronika jim půjčila peníze na ubytovnu a tak se Aneta s Denisou přestěhovaly na ubytovnu. Cestou tramvají jim do očí uhodil reklamní letáček: „Mladé dívky, ženy, potřebujete peníze? Skvělá pracovní příležitost, peníze snadno a rychle!“ Jednalo se internetový lifechat. Měly zájem i o lesbické páry, které by se prezentovaly skrze web kameru zájemcům do zahraničí. Výdělky to slibovalo velké a holky si řekly proč ne, jako dočasná brigáda. A tak se z nich tedy staly pracovnice na L lifechatu. Zezačátku jim to bylo nepříjemné, chodily tam jen 3x týdně a pokaždé si říkaly, že už to bylo naposledy, ale jak po čase zjistily, zvyknout se dá na všechno. Hlavně Aneta s tím byla rychle smířená a podporovala svou přítelkyni jak jen to šlo. Holky si z lifechatu udělaly dobrý zdroj příjmů, chodily tam každý den rovnou ze školy a dle poptávky zůstávaly do pozdních nočních hodin. Pracovní volno si daly, jen když jedna z nich byla indisponovaná svými ženskými dny. Jedna bez druhé na chat nešla, to bylo jejich pravidlo. Dluh Veronice rychle vrátily a dokonce jim zůstávalo dostatek peněž i po zaplacení ubytovny a jídla. Ve škole se to sice značně podepsalo na jejich výsledcích, nicméně peníze momentálně potřebovaly více než dobré známky. Byly na sebe hrdé, jak si jsou schopné poradit a postarat se samy o sebe.
Přišly vytoužené prázdniny. Začaly na chat chodit ještě více. Trávily tam celé dny. Chtěly se odstěhovat z ubytovny, aby nemusely snášet své hlučné sousedy a proto hodně pracovaly, aby měly na pronájem. V první polovině července už se stěhovaly do pěkného bytu s balkónem. Na chatu už z nich byly otrlé pracovnice. Jejich internetový job se jim zcela zautomatizoval. Už věděly, co udělat, co napsat, aby nalákaly potencionální diváky a pak je dráždily tak dlouho, dokud nebyly ochotni zůstat i hodiny, aby viděly, co vše jim holky předvedou. Zdánlivá idylka ovšem s sebou nesla i mnoho šrámů. Milostný život Anety a Denisy se již zcela omezil jen na práci. Jak Aneta Denise říkala, když Denisa projevila večer pod peřinou zájem o mazlení „Spíme spolu celý den, nechtěj to po mě ještě v noci.“ S tímto Aneta usínala a Denisu to trápilo, tušilo, že tímto způsobem života jejich vztah obdrží nenapravitelné škody. Denisa se to snažila řešit. Navrhla pracovní volno. Anetě se to moc nelíbilo, nakonec však souhlasila s tím, že si od toho neustálého svlékání aspoň na chvíli odpočine. Týdenní volno však nesplnilo původní očekávání. Místo vzájemného sblížení, o které Denisa tolik usilovala a v něž doufala se holky jakoby ještě více oddalovaly. Aneta hodně spala, dívala se na televizi anebo si četla. Všechny Denisiny návrhy na jakoukoliv společnou aktivitu ať už to byla cesta na koupaliště, na procházku do lesa nebo na milování odmítala. Najednou, když nechodily do práce a nebavily se o práci, jakoby si neměly co říct. Denisa se tím trápila, stále vymýšlela něco, čím Anetu rozveselit, ale nic nepomáhalo. Smutně musela konstatovat, že z jejich vztahu se stal pouhý byznys. Sex za peníze. Veškerá touha, romantika, zamilovanost, nevinnost... to všechno bylo nenávratně pryč a Denisu opouštěl veškerý optimismus. Ke konci týdne se rozhodla. Navrhne Anetě, že si každá najdou jinou brigádu, že s chatem končí. Tento nápad by sice možná řešil jejich krizi, nicméně nebyl realizovatelný vzhledem k 8 000 které musely zaplatit každý měsíc za nájem. Navíc si zvykly na jistý standart z něhož zejména Aneta odmítala slevit.
A tak s příchodem nového týdne opět šly jak již tradičně do onoho domu, odkud pravidelně vysílaly do zahraničí svůj sex life. Z jejich života se stal stereotyp. Ráno vstaly a šly natáčet. Jejich konverzace se omezila na informace o tom, co se musí koupit, co bude k jídlu a kolik dostanou za svou práci peněz. Všechny jejich mladistvé sny a cíle se ztratily, vzala jim je realita života a obě byly v tomto životě ztracené. Neměly už rodinu, přátel měly jen pár, opravdové snad žádné a co bylo nejhorší, že už neměly jedna druhou.
Jejich vzájemná láska a opora zmizela stejně rychle jak přišly jejich první peníze za první sex on-line...