Byla to láska na první pohled

Byla to láska na první pohled

Padla šestka… Olympští bohové již po staletí hráli s osudy smrtelníků. Málokdo by si na ně ještě dnes vzpomněl, oni však stále neskončili svou hru. Stále je zde rivalita, kdo je mezi lidmi známější a kdo má větší moc.

Byla noc. Mladý businessman v drahém obleku poměrně nejistě kráčel ke svému Porsche. Měl pocit, že se mu nemůže nic stát, že on přece zvládne přejet deset minut ke svému bytu. Jak se dopotácel ke svému autu, opřel se o něj, zadíval se do mlhavé noci a přemýšlel. Není snad ironie, že právě on, který se během pár let propracoval do vedení společnosti, jako je I.O.D. systems a.s., skončil sám někde v tanečním klubu? Pravda, stále s dobrou whiskey a doutníkem v ruce, stále obklopen krásnými ženami…. Ale sám. Cítil se duševně prázdný, měl teskný pocit, jako by mezi těmi ženami nebyla žádná, která by ho kdy mohla mít ráda. Myslel opravdu ráda, ne pro jeho Porsche, peníze a postavení… Jak s oblibou říkal, jeho tři „P“, na které získá každou ženu.
Jak tak podnapile zíral do tmy, uvědomoval si, jak ho dál nenaplňuje žít bez lásky, bez ženy s kterou by mohl v zájemné duševní harmonii prožít část svého života. Cítil, že navzdory svému přesvědčení, že dítě je nejhorší, co by se kdy mohlo stát, byl by šťastný, kdyby mohl obejmout krásnou, milou ženu s jeho synem v náručí.

„Existuje žena se kterou by mohl být,“ prohlásila Afrodité. Za posměchu všech na Olympském návrší hodila kostkami. Jaké bylo její překvapení, když neviděla padnout nic, než smutně nízká čísla.

Sedl do auta a nastartoval. Motor krásně vrněl a on se cítil pohodlně a bezpečně. Zapnul pásy, jelikož se rozhodl zahnat svůj smutek tím, jak své milované Porsche pořádně prožene. Ačkoli se mu stále točil svět a rozjel se lehce trhavě, vyrazil na cestu domů. Jel rychle … Rádio hrálo hlasitě, takže úspěšně přehlušilo veškeré jeho pokusy o zpěv. Prsty klepal do volantu rytmy písní od Iron Maiden a ne úplně řešil kam jede. Projížděl červené a nebral ohled na pravidla, užíval si jízdu.

Probral se v posteli, bolela ho hlava, ale rozhodně se necítil, jako by ta bolest byla zapříčiněna kocovinou. Lehce pootevřel oči. První, co uviděl, byla fotka krásné ženy položená na nočním stolku vedle postele kde ležel. Byla krásná, ale ne barbie, byla tím obyčejným způsobem krásná. Srdce jako by se mu zastavilo, najednou věděl, že s touto ženou bude šťastný, protože tahle jistě bude milá a hodná, jak si vždy představoval. Až se otočí, jistě bude ležet vedle něj, jistě ji potkal někde cestou domů. Věřil, že už se od sebe nikdy neodloučí. Byla to láska na první pohled…
Když najednou do místnosti vešel jeho nejlepší kamarád, pořádně otevřel oči a uvědomil si, že neleží vedle krásné ženy, jejíž fotka byla na nočním stolku, ale na nemocničním pokoji. „Co se stalo“? Zeptal se kamaráda, který vypadal poněkud vystrašeně. „Včera ses vysekal v autě, prý ti ale není nic vážnýho… jak se cítíš?“ „Fajn… kdo je ta ženská, co tu mám na stolku?“ zeptal se kamaráda, který najednou nasadil děsivý výraz. „Mno, říkal jsem jim, ať ti jí sem nedávaj… sakra.“ „Kdo ať mi jí sem nedává?“ „Její rodiče. Víš, včera si ztratil kontrolu nad autem a vylít jsi na chodník. Tuhle ženskou si sejmul. Nepřežila to…“

Afrodité prohrála svou hru. Teď už i ona věděla, že situaci nezachrání. Byla to jediná žena, se kterou mohl být šťastný.