4. Nové začátky

4. Nové začátky

Nechápu jak jsem mohla celé čtyři roky trávit pořád takhle sama, když ve společnosti je to lepší a daleko zábavnější. Tu společnost mi samozřejmě dělá Tomáš, který mě když není zrovna v práci vyzvedne ve škole a společně vyrážíme na výlety. Dnes se taky jeden takový koná, ovšem je tu jeden háček a to moje zítřejší písemná práce z matematiky, kterou docela nezvládám a proto si beru učení i přes jeho protesty sebou a v autě se příležitostně učím. Nejde to však celou cestu koukat do sešitu, protože Tomáš poslouchá písničky a můj příšerný zlozvyk mě nutí občas zpívat a tedy kašlat na matiku. Nakonec to zabalím, protože tím že na to budu koukat toho moc nevymyslím. „Tak jak ti to jde“ zeptá se Tomáš provokativně, když uklidím sešit do tašky a hodím na zadní sedadlo. „Kašlu na to“ odseknu a začnu pozorovat krajinu, která nás obklopuje. „Kam že to vůbec jedeme?“ informuji se, neboť byl dnes moc tajemný a nechtěl mi to říct. Bohužel opět nepochodím a svoje tajemství si nechá pro sebe což mě naštve ještě víc a nemluvím ani nezpívám celou cestu.
Nakonec zastaví před nějakou starou chatou v lese. „Tohle je moje tajemství“ usměje se a otevře dveře od auta. Musím uznat, že tím jak je stará je krásná. „Super, to je Vaše?“ zeptám se a hrnu se ke dveřím. Tiše přikývne a začne po kapsách hledat klíče. „Jako malý jsme tu trávily s Jakubem celé prázdniny i s našima, jenže postupně se na to naši vykašlali a proto jsem si od ní nechal dát klíče a pořádáme tady s kluky nějaké ty párty občas. Je tu klid a můžeme si dělat co chceme?“ mrkne na mě. Je mi jasné co tím myslí a proto mu plácnu jednu výchovnou a nechám se poté zavést do nitra chalupy. Každý krok který udělám způsobí zavrzání parket, takže to chvilkami je až strašidelné. Tomáš mě ještě nechá chvilku samotnou a jde nahodit pojistky a já mám pocit jako by na mě nikdo koukal nebo co. Pak si všimnu velkého obrazu nad krbem, který je na celé chatě nejstrašidelnější. Kouká z něj nějaký starý pán v mysliveckém oblečení a vedle něho leží velký pastevecký pes a nevím proč se malíři zlíbilo nakreslit psovi červené oči, které ho dělají ještě strašlivější. Zakoukám se do nich tak, že si nevšimnu že se blíží Tomáš, který na mě samozřejmě vybafne takže nejen nadskočím ale zapištím jako hysterka. „Dej pokoj“ vynadám mu hned jak se vzpamatuji a on se tomu jen směje. Mám co dělat abych mu nevlepila ještě jednu facku, nakonec se nad ním smiluji a nechám se od něho obejmout. „Kdo to je?“ nevydržím a zeptám se ho po chvilce. Tomáš se podívá na obraz a usměje se. „TO je bývalý majitel téhle chalupy, prý tady bydlel s celou svojí rodinou a bylo jim fajn. Jenže pak za války zabili jeho rodinu a jeho dceru znásilnily, proto spáchala sebevraždu. To byl pro něho nejhorší den v životě a proto si potom pořídit tohohle psa, kterého našel jednu ošklivou noc v lese a podle těch červených očí věřil, že mu hopsal sám ďábel aby se pomstil.“ Cítím jak mi stávají hrůzou chloupky na ruce, ale chci slyšet jak to dopadlo. „Nakonec se opravdu pomstil a toho vojáka co mu znásilnil dceru a zabil manželku našel. Pověsil ho na támhleten strom a nechal toho psa ho zaživa roztrhat na cucky, které odnesl zpět do vesnice jako ukázku toho co udělá každému kdo se k hájence jen přiblíží!“ Mám prostě dost a koukám střídavě na ten strom a na ten obraz a už chápu proč ho malíř tak temně namalovat, protože ten člověk byl zlý a temný a vůbec se mi tu nechce zůstávat ani chvilku. „Neboj jsem tu s tebou a ochráním tě!“ uklidňuje mě Tomáš a začne hladit po holých zádech. Proto se otočím k obrazu zády a nabídnu Tomášovi své rty je totiž na čase přestat chodit okolo horké kaše a pokaždé když jsme spolu ho kontroluji a opravdu nekouří. Tomáš se chopí šance a začne mě vášnivě líbat a pronikat do mých úst svým jazykem, až ho musím chvilkami odtrhnout, protože mi nejde dýchat nosem. „Krásné hele“ usměje se a přitáhne opět k sobě. Nedivím se mu proč tak spěchá, protože chodíme spolu už čtrnáct dní a on mi mohl teprve teď dát pusu a je vidět, že mu na tom záleželo a proto nepospíchal.
Mých úst se nemůže nabažit celou dobu co jsem v chatě, ovšem na mě ta chata působí příliš děsivě a proto nejsem tak uvolněná jak bych chtěla. „Pojedeme už domů?“ poprosím ho když se začne stmívat. „Snad se nebojíš, už jsem ti řekl že tě ochráním“ usměje se. Stejně se zvednu a zamířím ke dveřím, takže ač nerad vezme klíčky a odvede mě k autu. Celou cestu mlčíme a občas se chytneme za ruku. Najednou Tomášem napadne něco co bych nečekala, že řekne po tak krásném dni. „Víš co Jakub učí na vysoké matematiku, takže ti s ním domluvím jestli by tě doučovat. Po mě to chtít nemůžeš, já propadal i z tělocviku“ zasměje se. Okamžitě to odmítnu, protože nechci být sama v kontaktu s Jakubem a vymluvím se na to, že to zvládnu sama. Tomáš si ale stojí za svým a prý se alespoň zeptá. Doufám jen že to nevyjde nechci se s ním scházet a probírat matematiku, nebo taky ještě něco jiného sakra.
Dnešní loučen je jiné, takové intimnější neboť se hodinu líbáme v hlavní chodbě u bytu a nemůžeme se nějak rozloučit, až když potřetí vyleze babka Jeřábová tak to vzdáme a rozejdeme se a to bohužel na delší dobu, protože musí jet na pracovní cestu někam do Německa přes celý víkend.
Moje prosba není vyslyšena, protože následující večer mi volá sám Jakub aby se domluvil na to doučování, prý mu to Tomáš říkal a nevadí mu to. Moje nadšení, ale zas takové není, bohužel ? Nakonec to tedy přijmu, když už to Tom domluvil a první doučovací schůzku si dáme hned v sobotu, to prý má volnější den jako pan učitel. Celý večer pak přemýšlím nad tím jak to bude vypadat a jak se mám před ním chovat. Doufám jen že nepůjdeme k němu domů, nechci být pod dohledem té jeho stíhačky odbarvené. Moje rozjímání přeruší Kristýna, která je ráda že jsme na sebe taky po dlouhé době narazily. „Můžu si jít popovídat?“ zeptá se než vstoupí úplně. „Jasně“ souhlasím, alespoň nebudu muset myslet na tu sobotu. Kristýna je hned zezačátku nějaká divná a proto na ní uhodím a zeptám se rovnou co se děje. „Jsem těhotná!“ vyřkne ten ortel najednou. Zrovna jsem chtěla jít zalívat kytky, ale takhle položím konývku zpět na místo a posadím se vedle ní. „Jak dlouho?“ zeptám se zmateně a vidím jak špatně se jí o tom mluví. Kristýna mi ukáže potvrzení od doktora, které vytáhne z boční kapsy od kalhot. Rychle se do nálezu začtu a zjistím, že je ve druhém měsíci. „Je to Honzy?“ zeptám se tiše. Ona mi vytrhne list z ruky a zase ho složí zpět. „Jasně, že je. Jsi jako on ten taky pochyboval a začal na mě vytahovat něco o potratu!“ rozčílí se a chce odejít. Nenechám ji to je samozřejmé a dovedu zpět na postel. Sice jsme nikdy zas takové kamarádky nebyly, ale to ona mi dohodila Tomáše, tudíž jí to dlužím. Je toho na ní takhle moc a já se ještě blbě ptám fakt. „To bude dobré uvidíš, holt přibude jeden nájemník a nějak to zvládneme.“ Obejme mě jako nikdy od té doby co tu s ní bydlím a začne plakat naplno. „Proč je to tak nespravedlivé a ty máš z toho dítěte radost a on ne. Víš co mi řekl, že jsem si to mohla uhnat kdekoliv a podal mi tři tisíce na potrat prý si to mám zařídit!“ Někdy prostě myšlení chlapů nechápu a nepochopím. „Je to blbec a vykašli se na něj. Bude to tvoje miminko a ty to jako správná mamina zvládneš slibuji.“ Jeden večer mi stačí na to abych jí přemluvila a ona odložila peníze na potrat zpět do obálky, kterou jí dal Honza a děťátko si samozřejmě nechá!