5. Bratři v triku

5. Bratři v triku

Byla jsem jako na trní před tou dnešní schůzkou s Jakubem. Nevěděla jsem co si vzít na sebe a proto poprosila Kristýnu, která byla s celou věcí naprosto obeznámena. Ta se z hostila svého úkolu znamenitě a po půl hodině mě vyprovázela se zatnutými prsty. Potřebovala jsem totiž víc štěstí než rozumu.
Jakub už seděl na smluveném místě usrkával ze svojí kávy a rozhlížel se dokola. Věděla jsem koho hledá a proto jsem ho chvilku napínala a pozorovala zpoza rohu. Pak si mě všimne u usměje se na mě přesně jak když jsme se viděli poprvé. Odložím si kabát a zasednu k jeho stolu. „Děkuji, že jsi si udělal čas, ale nebyl to můj nápad to Tomáš trval na tom, že mi pomůžeš, takže pokud nechceš pochopím to?“ Jakub se jen usměje a objedná mi taky jednu kávu. „Kdybych nechtěl tak ti nevolám a dnes tu nejsem ne?“ zeptá se pro změnu on. To dává více než smysl a proto vyndám knížku a ukážu mu kterým věcem nerozumím. Přesně jak jsem čekala, řekne že na tom nic není a začne do mě rvát informace. Jenže kdyby to tak bylo nesedíme tady teď spolu a já nešílím z té jeho voňavky. Navíc si až teď všimnu, že má stejnou košili jako nosí Tomáš a sluší mi mnohem více. Dokonce mi chvilkami přijde, že na něj civím víc než je zdrávo.
Po hodině učení to nakonec odložíme, neboť mi snad praskne hlava kolik tam mám informací a se začnu balit, když v tom mě Jakub zastaví a požádá ještě o chvilku strpení. Měla bych jít a ani se neohlídnout, jenže on se tu semnou učila proto to nejde. „Co potřebuješ?“ odvětím, když vidím jak je nervózní. Chvilku se vytáčí, ale pak se mě zeptá. „Ty chodíš s Tomášem?“ Tu otázku jsem nevím proč čekala a proto přikývnu a usměji se. „Chodím a jsem s ním spokojená, proč tě to zajímá?“ Chci totiž vědět co se mu honí hlavou. Jakub se jen zašklebí a rozhodne se zaplatit, tudíž ukáže že není všechno tak v pořádku. „Stalo se něco, nejdřív mě zdržuješ abych neodešla a jen se posadím ty platíš?“ Nedbá na moje slova a zaplatí útratu, poté mi beze slova pomůže do kabátu a vyjdeme do studeného večera. „Víš tohle nešlo probírat v restauraci“ řekne když dojdeme na hlavní třídu, kde je takový rachot, že si nás nikdo nevšimne. Zde mě k sobě přitáhne a chce zašeptá. „Vzal jsem tohle doučování, protože bych chtěl být s tebou častěji. Chodil jsem do prádelny po tom jsme se rozhádali pořád, ale nikdy neměl odvahu tě oslovit a když mi tohle Tomáš nabídl přijal jsem to s nadšením, až ho to překvapilo. Jenže nechci pomoci tobě, ale sobě. Chci být co nejvíce s tebou pradlenko!“ Nechápu co to do něho vjelo, ale odstrčit ho nemůžu protože nemám sílu a opět se topím v těch jeho hnědých očích. Naše rty se k sobě začnou přibližovat, když v tu zatroubí kousek dál auto, takže se leknu a včas zabráním katastrofě. „Já už musím jít“ rozloučím se rychle a skočím do nejbližší tramvaje i přestože jede na druhou stranu než potřebuji. Tohle se už nesmí opakovat a bylo to poslední doučování s ním.
Jsem natolik rozhozená, že se pohádám i s Kristýnou která má depresi a potřebuje uklidnit, jenže vybrala si špatný den. I Tomášovi nejsem schopná napsat jedinou rozumnou zprávu a proto telefon pro jistotu vypnu, kdyby chtěl volat musel by to poznat, že se něco děje.
Přes neděli jsem se dala trochu dohromady a čekala jestli se Tomáš večer zastaví,protože z jeho zpráv bylo jisté že se strachuje co se stalo a proč jsem vypnula telefon. Dokonce jsem i odmítala hovory, nešlo to a nejhorší bylo že mi netelefonoval stále dokola jen on, ale taky Jakub a těch zpráv co mi napsal, bylo to děsné.
V osm večer se ozval zvonek a přijel zamnou Tomáš jak jsem předpokládala. Poslala jsem tam Kristýnu a chtěla se trochu připravit na setkání sním. Do mého pokoje přímo vběhnul, když ho Kristýna vpustila do bytu. „Jsi v pořádku“ zeptal se vyděšeně a prohlížel si mě od dveří. Když jsem se ohlédla a viděla ten strach uvědomila jsem si koho mám opravdu ráda a na kom mi záleží víc. Proto jsem beze slova přišla k němu a objala ho. „Teď už jo“ dodala jsem a rozplakala se. Mohlo to totiž včera skončit víc než špatně, kdybych neuhnula před Jakubovými rty. Tomáš na nic nečeká a začne mě dlouze líbat a já vidím jak se za námi Kristýna směje a zavírá nám pomalu dveře. Jen cvakne klika začnu mu svlékat bundu a on pomáhá z oblečení zase mě. Během chvilky jsme oba nazí a mazlíme se přímo na mojí posteli. „Chci tě“ zašeptám a vyndám z kasičky, kterou mám nad postelí prezervativ. On se jen usměje a poděkuje, že jsem na to myslela. Spojíme se docela bez problémů a přestože jsem panna cítím spíše tlak než bolest, které však po chvilce ustane a snažím se přizpůsobit se Tomášovým pohybům. I ta chvilka kterou to trvalo, byla krásná a proto oba vedle sebe tiše oddechujeme. „Nechal jsem odemknuté auto, jestli mi ho někdo vykrade“ svěří se mi. Vybuchnu smíchy, protože tohle byla tedy hláška století. „Já ti to vrátím jo?“ slíbím mu. Tomáš se ke mně nakloní a zašeptá, že jsem mu to už dávno vrátila tím, že jsem tu teď byla s ním.
Jen co cvaknou dveře a Tomáš odejde z našeho bytu vyběhne z pokoje Kristýna a začne oslavovat. „A máme to za sebou“ zpívá si a poskakuje vedle mě. Prostě je praštěná vždyť to říkám pořád. „Dáme si něco k večeři pojď“ navrhnu raději a snažím se jí uklidnit. Souhlasí jen pod podmínkou, že jí všechno podrobně popíšu. Sama dělá jako by to nikdy nezažila, ale přesto se chci někomu pochlubit a proto jí to vyprávím a dost se u toho obě nasmějeme, neboť i ona mi vypráví jak vypadalo její poprvé. Jsem ráda, že jsme takové kamarádky a shodneme se na tom, že je škoda proč jsme se k sobě nechovali hned od začátku.
S Jakubem se sejdu hned následující den, musíme ti totiž vysvětlit ten minulý den. Jenže tentokrát nemůžeme jít do kavárny, která mu pro tento rozhovor nepřijde dobrá a přistoupím na návrh odjet jeho autem někam do soukromí. Samozřejmě s podmínkou, že bude v klidu a nic nebude zkoušet na kterou váhavě přikývne. Kristýně tentokrát nic neřeknu, protože by to nebylo vhodné a jdu to dnes jen ukončit tak proč to nějak zbytečně rozpatlávat. Ani se nenechám vyzvednout u domu, ale přesně na hlavní třídě abychom nebyly nijak nápadní. Jakub však poruší slib o naprostém klidu a hned jak nastoupím mě políbí na tvář. „Co to jako znamená?“ zděsím se a chci vycouvat z auta. On se jen uculí a rychle ho zamkne. „Tak jedeme?“ zeptá se a vypálíme z místa dříve než stačím odpovědět. Jede jako blázen pomyslím si když míjíme radar a on pokaždé ukazuje 70 km/h a měli bychom jet tak třicet a dokonce se mi několikrát snaží položit ruku na koleno. „Kam to vlastně jedeme?“ strachuji se, když vyjedeme z města a napojíme se na nějakou vedlejší silnici. „Tady kousek máme chatu tak jsem myslel….?“ Nedořekne, protože se vyděsím a začnu ho prosit, abychom tam nejezdily. Nejen že je to strašidelné místo samo o sobě, ale taky je to místo moje a Tomáše. „To nejde už jsem tam byla nelíbí se mi tam a nebylo by to na povídání dobré prostředí“ vymluvím se rychle. Proto Jakub dupne na brzdu a otočí auto přímo na silnici. „Jedeme tedy jen do lesa ok?“ zeptá se naštvaně, zřejmě jsem mu zkazila plány.
Po chvilce zastaví a opět se usměje. „CO jsi tedy chtěla povídej?“ zeptá se a začne mě tím svým pobaveným úsměvem rozptylovat. „Já jsem ti chtěla říct, že budu ráda když mě budeš doučovat, ale nepočítej s něčím intimnějším. Chodím s tvým bratrem a mám ho ráda!“ upozorním ho koktavým hlasem. Na to nic neřekne a přitáhne si mě k sobě. „Teď poslouchej ty mě! Já a Tomáš jsme sice bráchové a neměl bych ti tady nadbíhat, jenže tomu co nosím v hrudi se nedá poručit, takže mi poraď když jsi tak chytrá a rozvážná co s tím?“ Začínáme se prostě opět zaplétat do starých starostí a zbytečných debat. „Nevím, zkus si tam dostat tvoji ženu, která čeká tvoje miminko“ odpovím s klidem. Tím však způsobím, že Jakub vybouchne jak papiňák a bouchat nervózně do volantu. Jde z něj přímo strach, proto se děsím a proklínám zároveň proč jsem o tom dnešku sakra nikomu neřekla. „Pusť mě ven a nemusíme se už nikdy vidět. I tohle byla hloupost se s tebou sejít vidím, že s tebou není rozumná řeč a to by jsi měl být rozumný na svůj věk!“ rýpnu si. Jakub poslechne a mlčky odemkne dveře, proto seberu svých pět švestek a vypadnu dřív než si to rozmyslí. Zamířím na cestu, kterou dojdu až k silnici a rozhodnu se stopovat. Jakubovo auto se vykodrcá po polní cestě chvilku po mě a zastaví přímo u mě. „Nastup si odvezu tě do města a slibuji, že budu hodný“ začne mě přemlouvat. „Kdepak“ odmítnu a dál popojdu po svých. Nelení a jede pomalu vedle mě. „No nebuď labuť, víš jak by mi brácha dal kdybych tě nechal u silnice samotnou“ usměje se. Toho se zaleknu, co kdyby mu chtěl něco říct. Tomáš o tom, že se známe z dřívějška neví a nechci, aby o tom někdy věděl. Ani tenhle výlet se nesmí profláknout a proto nastoupím do jeho auta, ale celou cestu nemluvím svoje jsem mu řekla a záleží na něm jak se k tomu postaví. Při rozloučení mě ale upozorní, že nepřestane jen tak doufat a já zase doufám, že se vidíme naposledy takhle o samotě. Ještě ve výtahu se rozmýšlím jestli to Tomášovi o pronásledování jeho bratrem přece jen říct?