6. Konec vždycky bolí

6. Konec vždycky bolí

Nakonec svoje rozhodnutí přehodnotím a Tomášovi nic neřeknu. Jakub si dal pokoj a od posledního setkání mi nepíše. Ani hodinu už jsme neměli, asi mu opravdu šlo jen o mě a ne o učení. S Tomášem to taky klape a kromě jeho pracovních víkendů, kdy jsem u našich doma se vídáme každičký den. Stěžovat si tedy rozhodně nemohu.
Dnes máme v plánu vyrazit na procházku Prahou, protože ji pomalu pokryl sníh a mě to přijde děsně romantické. Nejprve se tedy pořádně pohádáme, protože Tomáš by se nejraději zahrabal do mojí postele a nevystrčil z ní nos, jenže to nedovolím a tahám ho tak dlouho dokud neustoupí. Ještě v autě se,ale tváří jako kakabus, proto se ho snažím všemožně rozptýlit, bohužel bez úspěchu. Nevzdám to však jen tak a když dorazíme na parkoviště odejdu od auta jako bychom k sobě nepatřily. Toho dost překvapí a rychle se ke mně připojí a chce mi dát ruku. Ucuknu a začnu dělat uraženou pro změnu já, aby věděl že to taky umím se zlobit. Nevydrží mi to, ale dlouho protože při procházce po Karlově mostě s někým koho miluji jsem tak rozzářená, že neodolám a sama si ho k sobě přitáhnu. Nechá se to je jasné a okamžitě mě k sobě přitiskne tak pevně, až se mi chvilkami špatně dýchá. Zbytek dne je tedy parádní a dokonce dostanu i malý dáreček v podobě stříbrného řetízku, který jsem prý dostala za to jakou s ním mám trpělivost. Kdyby ale věděl, že to dělám taky pro svoje dobro asi by mi ho sebral a proto si to svoje tajemství nechám pro sebe a jen zářím štěstím.
Dnešní den jsem si udělala čas na Kristýnu, která teď tráví všechen svůj volný čas doma. Je docela zajímavé jak se to obrátilo a ten kdo se teď vrací večer s úsměvem na rtech jsem já. Máme v plánu si udělat dámskou jízdu, takže nejdříve bylinková koupel pak nějaká ta domácí maska na obličej a ještě menší úpravy například nehtíky a obočí. Pustím se do připravování okurkové masky, když někdo začne přímo zběsile zvonit na zvonek. To vyláká i Kristýnu, která jen v županu vyleze z koupelny a diví se stejně jako já co se děje. Mám takový strach, že nakouknu kukátkem. Teď přece pořád hlásí násilná přepadení a vniknutí do cizího bytu a co bychom mi dvě sami tady udělali to nevím. Překvapena jsem však příjemně, když vidím Tomáše. „Klid je to Tomáš, nevím co potřebuje tak se jdi vykoupat a já to zatím vyřídím!“ Kristýna se tedy moc nadšeně netváří, protože se asi bojí že zmizím jako to dělala ona, ale nakonec se vrátí zpět a nechá nás o samotě. Otevřu tedy, aby tím zvoněním nerozběsnil ostatní lidi na patře, protože se to docela rozléhá i do okolních bytů. „Ahoj“ usměji se ihned, ale on se nadšeně netváří, spíše mu z očí metají blesky. „Jak jsi mohla být tak podlá?“ vykřikne a v jeho očích vidím slzy. Nechápu však o co jde a proto ho zatáhnu domů a nechci dělat komedii venku. „Tomáši ty jsi pil?“ zděsím se, když z něj ucítím alkohol. On se jen ledabyle usměje a ukáže mi i ubalenou cigaretu s trávou. „Jo pil jsem a kouřil jsme a ještě budu, všechno tohle kvůli tobě. Zrádkyně!“ Ač se snažím sebevíc nedokážu si vybavit proč je naštvaný, jedině že by si snad pustil Jakub pusu na špacír a něco mu nalhal. Tomáš mi vše objasní ihned, když vidí jak jsem v koncích a nevím o co mu jde. Vytáhne obálku s logem policie a pak z ní fotku, kterou mi strčí přímo pod nos. Na fotce je Jakub semnou a je vidět, že mě má položenou ruku na mém stejně. „Budete platit pokutu, jeli jste moc rychle na rande, ale nedivím se mu na sex s tebou jsem se taky vždycky tam moc těšil a spěchal jsem za tebou. Ale nenechal jsem se při tom vyfotit!“ Tohle přece nemůže myslet vážně to co mi tu teď říká, jako bych byla nějaká lehká holka a proto se začnu bránit. „Tomáši já jsem ho upozorňovala ať nejezdí rychle, ale to je teď vedlejší pro nás vyfotily. Horší je co na té fotce je a to jsem já a Jakub, protože od toho co jsi nám domluvil doučování pořád otravoval a chtěl se sejít. Kývnula jsem na to a souhlasila, jen proto abych mu řekla co si o něm myslím a požádala ho, aby mi dal pokoj. Poslechl mě díky bohu jinak nic mezi námi nebylo.“ Tomáš se však naštve a fotku mi vytrhne z ruky a začne na mě křičet. „Nic a co ta ruka a ten jeho blažený úsměv. Copak si myslíš, že jsem blbý nebo co? Vola jsi ze mě udělala ale teď už to nedělej nemá to cenu, přišel jsem ti jen říct že je konec, nechci se s bráchou dělit o svojí holku a nesnesu, aby holka kterou miluji spala semnou a zároveň s mým bratrem. Jen otázka kdo je lepší v posteli?“ Koukám jako blázen a všimnu si, že jeho křik vylákal i Kristýnu, která celou hádku slyšela na vlastní uši. Nenechám se proto urážet a vrazím mu pořádnou facku jen to mlaskne. Chce mi to vrátit, ale mezi nás skočí Kristýna a odstrčí ho. „Dej ty ruce pryč sakra“ vynadá mu a zakryje mě svým tělem. „Další slušná holčička koukám. Tady je to vůbec ráj zmijí, Honza udělal dobře že tě nechal“ dodá a odejde. Nevím co mám dělat po těle mám husí kůži a je mi na zvracení. Nakonec to neustojím a sesunu se zemi a stále pozoruji ty dveře, které se za Tomášem zavřeli. Nechápu proč si to o mě myslí jedna fotka přece není žádný důkaz o nevěře. Mohla jsem mu tedy o našem setkání říct, ale on si mohl poslechnout moje důvody a vyslechnout moji verzi. „On mě nenávidí“ rozbrečím se po chvilce a nevím jak přestat, protože se mi v hlavě honí jen ty jeho odporné slova a to že mě chtěl dokonce i uhodit. „Nebreč, víš co jsi říkala mě o Honzovi tak Tomáš se choval úplně stejně a nezaslouží si, aby ses trápila.“ Tentokrát jsem to já kdo potřebuje uklidit a ona se toho přímo chopí a konejší mě. Pak mě, ale napadne že by to ještě mohl zachránit Jakub, kdyby řekl jak to popravdě bylo. Proto se rychle seberu a utíkám pro telefon do pokoje. Nemusím ani dlouho čekat a hned po druhém zazvonění se mi v telefonu ozve. „Jakube, promiň že ti volám ale potřebuji tvoji pomoc. Musíš mu to vysvětlit!“ začnu rychle mluvit do telefonu, abych už to měla za sebou. Jakub ale moc nerozumí, takže mu musím všechno říct podrobně, aby to pochopil a čekám na to co udělá. Bohužel mi zasadí ránu pod pás a přímo podrazí nohy svojí odpovědí. „TO nepůjde spravit, to já mu řekl o tom našem výletě a taky jsem mu řekl, že tě miluji“ šeptne do telefonu. Je to jasné jako facka moje poslední naděje vyhasla. Jak jsem si sakra mohla myslet, že by mi mohl tenhle člověk pomoci. „Jsi tam?“ křičí do sluchátka, takže i když ho mám daleko od ucha slyším jeho hlas. „Nejsem a už nikdy nebudu!“ ukončím hovor a telefon vypnu. Můj život se během chvilky zhroutil jako domeček z karet a nevím jak z toho ven.
Tu noc prosedím u okna a doufám a vzpomínám na naše společné chvilky v tomhle pokoji. Když se podívám na moji postel a všimnu si rozbité nohy, vzpomenu si na naši rvačku o pitomou zmrzlinu a přemýšlím, proč mi ho osud tak rychle vzal a hlavně jak mu mám dokázat svoji nevinnu. Přesně v jednu hodinu si jdu lehnout, ale usnout se mi nepodaří a možná je to dobré, protože se opět rozdrnčí zvonek. Vyskočím proto na nohy a ve stejnou chvíli jako Kristýna vylezu z pokoje. „Kdo to může sakra být v jednu hodinu?“ diví se jde se podívat. Z hloubi duše se modlím, aby to byl Tomáš. Přede dveřmi, ale stojí dva policisté. V tu chvíli vím, že je zle a něco se stalo. „Dobrý den, omlouvám se že rušíme…“ začnou se omlouvat. Dojdu až ke dveřím vedle Kristýny abych to měla z první ruky. „Sháníme Kristýnu Doubravovou.“ Týna se postaví přede mě, čímž dá najevo která z nás je ta kterou shání. „Musíme Vám oznámit neradostnou událost. Váš přítel Honza Kolomazník měl dnes v noci vážnou dopravní nehodu a je ve vážném stavu v nemocnici. Jeho rodiče nás poprosily, abychom vás informovali.“ Zatmí se mi před očima a nebýt toho, že Kristýna se zhroutí ležela bych taky. Takhle si společně s jedním policistou odneseme do obývacího pokoje a snažíme se jí probudit. Po chvilce se přece jen probudí a začne se vyptávat jak se to stalo a jestli je nějaká naděje. Víc jí, ale neřeknou a proto se nechá odvézt s nim do nemocnice.. Zůstanu sama a můj zdravotní stav je ještě horší než když odešel Tomáš, tentokrát už svůj žaludek na místně neudržím. Co se to sakra dneska děje, vždyť není ani pátek 13.
Týna mi zavolá z nemocnice až k ranním hodinám a oznámí mi jak je na tom Honza. Díky bohu je z nejhoršího venku a čeká se na to až se probudí. Takže alespoň jeden z těch balvanů co mám na srdci spadnul.