V6: Titanic

Dear Diary,
Dnes ti povím starý příběh o své první ( a zřejmě poslední) velké lásce.
Začalo to u mě 27.4. 2007....


Holky seděly na gauči, byly už všechny. Lenka slíbila něco romantického a dramatického. Její kulatý obličej se otočil k nám a šedé oči zazářily, její obličej měl růžový podtón a sklon zrůžovět do malinového odstínu, jako právě teď. Nadechla a její slabý a roztomilý hlas říkal: Za-zachvili-liličku pu-ustím…. Dělalo jí velký problém mluvit před více lidmi, i před kamarádkami.
,,Snad se ,to´ nerozbije, až to pustíš!“ řekla hromotlucky Ája, což bylo pro ni typické. Její hranatý obličej se rozřehtal na celé kolo a jantarové oči skoro nebyly vidět. Ája měla čokoládovou pokožku, úplně hnědou.
,,Ach ,,tohle“ jsi nám chtěla ukázat!“ zaparodovala Aryjel jednu rosničku z televize a ukázala nám celou řadu jasně bílých zubů. Aryjelina pokožka byla úplně bílá, bez podtónu, avšak byl hodně rozpoznat srdcový obličej a měla tmavě až královsky modře zbarvené oči.
,,Hele uťáplice,“ řekla ječivý, všem protivným,vysokým hlasem ,,řeknu to sama, jinak se domů nevrátim na Vánoce!!“ Adelka se bavila urážením a schazováním lidí kolem sebe, včetně kamarádek, ale při V6 misi byla vždy spravedlivá. Byla vysoká jako já, takže asi 180 cm a k tomu nosila podpatky, aby byla ještě vyšší. Její jasně bílé vlasy pod zadek velice slušely k trojúhelníkovému obličeji. Na první pohled byl oranžový, až na druhý pohled se dal rozpoznat olivový podtón, a k jejím očím: měly jasně zelenou barvu.,,Takže, Lenka-Úťáplice, nám přinesla … Titan… Titanic? Jííík!!!!“ všichni si ucpali uši. To jsem se do toho musela vložit já, Dana: ,,Sklapni, Adélo!!!“ všichni tvrdí, že mám vážný hlas. Jestli ano, jsem na to hrdá. Mezitím jsem nechala Adelku vložit DVD do mechaniky…

,,Kurva zasraná!!! Dělá scény a pak, čubka jedna zamrdaná, ještě spadne ze zábradlí!!!“ rozeřvala se Ája kvůli snímku, ve kterém Kate Winslet přepadne přes zábradlí, protože chce skočit a podklouzne ji noha.
,,Ale naštěstí jí přijde pomoci ,pan teplá vižle‘!!!“ dodala Aryjel a to jsem se musela smát i já.

,,Stejně je nádhernej!“ básnila Adelka pro Leonarda DiCapria.
,,Jo tak proto si připadám jako Arnold Schwarzenegr!“ křikla Aryjel.
,,Dany! Dej jí číslo na svého očaře!!“ praštila mě do ramene Ája.
,,Spíš si ty, zařiď prohlídku!“ řekla Alenka a pohnula zrzavou hlavou.
,,Já ho mám ráda jen v Titanicu, viděli jste film Letec?“ otázala se Lenka.
,,Fůůůůůůůůůůůj!!!!!!!!“ rozječela se Adelka a všichni se rozesmáli, kromě mě, já myslela na to, jaké by to bylo kdybych se s ním setkala….
Najednou mě píchlo u srdce. Srdce Kondrakaru se hlásilo o pozornost, s holkami jsme si utvořily kruh a transportovalo nás to do Kondrakaru, místu v nekonečnu…..


Ucítila jsem poryv ledového větru, otevřela oči a stála na palubě velké lodi, Titanicu…
,,Kde to jsme?“ vypískla Lenka a otočila se na mě.
,,Na lodi zvané Titanic.“ odpověděla jsem.
,,Nám normálním, by stačilo na Titanicu!“ vřískla Adelka.
,,Hmmm. Máme 6 hodin na záchranu Titanicu.“ špitla jsem.
,,Co?!!!“ vřískla Adelka znovu.
,,Hele,“ ukázala jsem znamení, aby se sehnula ke mne a udělala to i Alenka a ostatní. ,,za 6 hodin se Titanic začne potápět a my máme asi 4 hodiny, abychom přišly na to, co máme udělat. Z nepochopených důvodů jsme minuly Kondrakar…“
,,To jsem nevěděla!!“ vřískl, kdo jiný než Adéla.
,,… a tak máme na úkol přijít sami!“ dořekla jsem šeptem. A byl tu další problém: dobové oblečení.

Prošli jsme celou palubu, já, Adelka a Lenka. Adelka se tvářila, že k ní 145 centimetrová Lenka nepatří.
,,Ježišmarjá!!“ křikla Adelka a prudce na deseti centimetrovém podpatku zabrzdila, já stihla zabrzdit včas, ale Lenka do mne vrazila.
,,To snad ne.“ vydechla Lenka úžasem a já to též viděla, nebo spíš jeho viděla.
Mladého, 17letého Leonarda DiCapria….

Viděla jsem jen Adelčinu minisukni jak běží vpřed po palubě pro první třídu, doběhla k zábradlí a suveréně ho přeskočila dolů. Já a Lenka jsme se nalepily na zábradlí a viděly Adelku jak při pohledech všech přítomných, u dam na minisukni a u mužů asi taky, přišla k Leonardovi DiCapriovi a koketně řekla: ,,Ahoj, kdo jsi?“ To mě polévali vodou, ale když si….

,,Ach ne, achne, achnééééé!!“ brečela Adelka Alence na kolenou.
,,Kdyby sis nezapálila konopí a ještě v minisukni, možná by neřekl jen Ahoj a utíkal pryč!“ vpálila jsem jí to do očí, asi jí nedochází jak je pitomá!
,,To bude fajn,“ špitla Alenka a její sukně ke kolenům se shrnula ke stehnům a byla značně pomuchlaná od Adelčiných hraných slz. (Adelka NIKDY nebrečí doopravdy, rozmazala by si make-up, pochopte to lidi..)
,,Půjdu ho hledat, jde někdo se mnou?“ zeptala jsem se. Nikdo, kdo by to byl řekl????
Opět jsem byla na palubě pro první třídu, cestu jsem našla snadno, protože když se Adelka zhroutila u zábradlí, (jednak to hrála a jednak to měla s toho konopí) jsem si myslela, že ji to vážně dostalo (myslím ten DiCapriův ,úprk‘).
Rozhlédla jsem se, lidé na mne hleděli z hnusným výrazem, asi protože jsem měla dlouhé kalhoty. Najednou se mi zastavil dech, byla to vážně….

,,Rose DeVinBuckatrová?“ divila se Alenka.
,,Ano, vím to velice dobře.“ Opáčila jsem.
,,Kolik máme time-out?“ zeptala se Adelka.
,,2 hodiny pryč!“ překvapila jsem se i já.
Šla jsem po dlouhých schodech v salonku nebo co to je. Tentokrát s Lenkou.
,,Moc se omlouvám paní Carol al‘Chuante,“ hlesla jsem tichým hláskem ,,že jsme vám ukradly dva kožichy.“ Abyste rozuměli, já mám kalhoty a Lenka je malá, takže jsme v kožichu jednak kvůli mým kalhotám a Lenčině (promiň, Leni) zakrslosti. A protože my kožichy samozřejmě neměly, musely jsme si od paní Carol al‘Chuante kožichy nedovoleně půjčit…
,,Dano, on se nejmenuje Leonardo, že ne?“ pípla Lenka s pod kožichu.
,,Ne, tady ani o žádném Leonardovi DiCapriovi nevědí, tady je jen Jack Doesn.“
Objasnila jsem Lence.
,,Koukej! Tamhle je!“ výskla Lenka.
,,Ano…“ nyní mne čekal šok, tady jdou věci na přeskáčku! A zkráceně! Wau!
,,Slečno, viděl jsem vás na horní palubě, když ta sfetovaná..“
,,Ta sfetovaná, je moje přítelkyně!!“ okřikla jsem ho.
,,Promiňte…“
,,Dana.“ Řekla jsem svoje jméno a nebyl problém představit Lenku.
Došla jsem ke stolu a odsunula si židli. Sundala jsem si kožich a Jack viděl ty kalhoty, co se nesmí nosit v tomhle století… Rozesmál se. Uf. Potupa se nekoná...
,,Ne, nikdy jsem nebyla v severním ledovém oceánu..“ lhala jsem na celé kolo. Lenka se dobře bavila mým lhaním, stejně jako svým, že jí je 15let. (,,Och Lenko, vypadáte o čtyři roky mladší…!) Bavila jsem se výborně, i když měl být s Rose. Mněním události.. báječné! Najednou se zvedl k odchodu, cítila jsem lítost… ale co na tom sejde! Ucítila jsem psaníčko v ruce, Lenka ho neviděla, mám čas si ho přečíst na toaletě…

Seděly jsme na palubě. Probíraly co a jak a došly k závěru, že máme zachránit normální průběh. Vím že i já měním průběh událostí, ale ne tak hodně. Například: Ples skončí za hodinu, Titanic se potopí za dvě…

Seděla jsem na lavičce, zavoněl tu průšvih. Lence nic nedošlo a jak by to mohly vědět ostatní? Nevím bolí mne myšlenka nechat ho Kate Winslet, ale představa roztržení sítě času a možná zánik zeměkoule….
,,Dano? Celý den mlčíš.“ zeptala se láskyplně Alenka.
,,Vážně? Pouze přemýšlím.“ zalhala jsem a pohleděla Ale do očí, odmala jsem dobrá lhářka. Hlavně kvůli matce: ,,Dano, každý den na spolužáky něco řekneš učitelce!“ byla její milovaná věta. Takže ve třídě jsem dělala tichou vrbu a matce doma lhala…
,,Hej!! De sem pan teplej!“ houkla Aryjel.
,,Pomlouváme spisovně, Darovko! Takže, řékáme: pan teplá véžle!“ opravila ji Ája a všichni se rozřehtaly, i mne přinutily k úsměvu- nebo- někdo jiný?
,,Proč jsi nepřišla, Dano?“ optal se Jack.
,,Nevím, čas tlačí..“ řekla jsem tajuplně, protože holky ne mě civěly: Lenka růžová jako astry, Alenka s údivem, Aryjel div smíchem nevybuchla, Ája si neodpustila trefnou hlášku s opovržlivým a posměšným výrazem dohromady a Adelka hleděla, až – závistivě…
,,Hele, teplá noho!“ vřískla Ája, aby jí slyšely i v hlídkové kabině ,,odpajzni!!“

,,Co- jakže prosím?“ divil se pan teplá vižle.
,,CHÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!“ rozeřvala se Aryjel a Ája najednou, až nadskočil i kapitán. A to je HODNĚ decibelů, když nadskočíte i ve zvukotěsné kabině…
,,Nevšímej si jich, jsou nervově labilní.“ zase a znova, lhala Dana (já).
,,Cos to řekla, Danyblbko?! Až se vrátíš rozbiju ti hubu!!! Takhle mě nasrat, to uvidíš…“ řvala zdálky Ája ve tříčtvrtečních kalhotech a Aryjel vedle, v šortkách.

,,Dano, ty.. jsou normální?“ zeptal se.
,,Ples skončil?“ odvedla jsem řeč.
,,Ano, před čtvrt hodinou.“ opověděl Jack. To se mi ulevilo: k (údajně) nervově labilním se nevrátíme (asi).
,,Hele, chceš vidět mé nejoblíbenější místo na Titanicu?“ zeptala jsem se.
,,Ano, moc rád.“ opáčil mi milý úsměv.
Chodila jsem po Titanicu a tvářila se, že vím kam jdu. Procházela se a tvářila se, že všechno znám a hledala při tom tabulku nade dveřmi s nápisem: knihovna.
,,Dano, proč čučíš na každý nápis?“ divil se mi Jack.
,,Nepamatuji si značku čajovny ,u veselé konvičky‘ (lži, Dano, až se z tebe bude kouřit!).“
,,Hele když půjdeme tudyhle…“ ukázal na chodbu, kterou zdobil nápis: Vstup zakázán nepovolaným. Tam, JÁ, nejdu!
,,Au, kam letíš?“ křikla jsem, když mě Jack odtáhl k těm dveřím a otevřel je. Vřískal tu nějaký přístroj, asi parní mašina. Chtěla jsem se chytit za uši, ale to je velice nevhodné ve společnosti, mezitím otevřel poklop a podíval se na mě sladkýma (Dano, fuj! Styď se! Jedna tvá zásada zní: nezamiluji se do 90 let!) očima a ty vlasy… (Kdybych tam tehdy byla, nakopla bych se!) byla jsem u vytržení, asi jsem se zamilovala! (Dano, jsi nechutná stejně jako jíst svoje exkrementy místo večeře!)
,,Vlez do tam!“ křičel přes ten pískot parní mašiny.
,,Jsi blázen! Do kotelny smí jen povolaní pracovníci!“ opomenula jsem ho jako malé dítě. Skočila jsem poklopem do kotelny (Ptáte se proč? Láska ničí člověka, kalí mysl a umrtvuje jasné uvažování).
Proběhli jsme kotelnou a při hlášce:
,,Jen hezky pracujte dál, nás si nevšímejte, jde vám to dobře, pokračujte!“ kterou křičel pan teplá vižle, jsem dostala šok a uvědomila si, že tady má být Kate Winslet! A všechno tohle je…. (Romantické, myslíte si? Ne tak zpytomnělá nejsem a ani jsem nebyla..) špatně!! Převráceně!!
Vběhly jsme do skladu se zavazadly, uprostřed stálo auto. Zbytek si domyslíte..
A já dělala to co Kate Winslet: stáhla k sobě pana teplou vižli na sedadla pro pasažéry.
,,Ne!!“ slyšela jsem sama sebe řvát a odtrhla se od něj, vypadla z auta a natloukla si pozadí. Oblékla jsem si kalhoty a koukla se na hodinky: Titanic půjde za minutu ke dnu! Dano, vypadni odsud, jinak zemřeš!



,,Holky, kde je Dana?“ zeptala se Lenka v bublině neviditelnosti a zviditelnila se.
,,Nevím, proč?“ zaječela Adelka ve vzteku typu A: žárlivost na mně.
,,Vidím ten ledovec!“ pískla Alenka a odpověděla dřív než Lenka.
,,Kurva, do prdele!!!“ řvala Ája skoro hystericky.
,,Co máme zachránit? Titanic?“ křikla Aryjel k Alence a objala Áju dřív než to stihla udělat Lenka Alence.
,,Titanic ne! Změnily bysme události a to nesmíme!“ křičela Adelka od zábradlí, u kterého pozorovala ledovec.
,,Stejně se události mění!“ oznámila Alenka.
,,Má v tom prsty Danuše!!“ vřískla Adelka
V tu Titanic narazil do ledovce, celý se chvěl. Alenka chtěla použít oheň, ale zapálila by loď, Adelka v záchvatu hysterie spadla (sedla si) na podpatky u zábradlí a Aryjel nemohla loď potopit přívalem studené, mořské vody. Ája byla bezmocná: Slunce před chvílí zašlo, nemohla ho vytáhnout a ovlivnit klimatické podmínky na celé Zeměkouli a kdyby, tak by to trvalo několik minut a Lence by trvalo aspoň 20 vteřin přivolat silný vítr na odfouknutí kusu ledovce, který letěl na Výhodnou šesci a nyní Strážkyně Titanicu. Teď musí přijít Dana, musí!
Doběhla jsem k Alence, která stála uprostřed paluby a držela Lenku, Ája a Aryjel v sobě stály metr za nimi, vytvořila jsem ochranou bublinu o kterou se roztříštily kusy ledovce. O Adelku jsem se starat nemusela, ta měla ochranou bublinu už dlouhou dobu. (Adelka je samolibec, odpusťte.“)

Titanic se potopilo čtyři hodiny po srážce s ledovcem: 866 osob zachránila Carpathia, 1250 zřejmě zahynulo.

,,Hele,“ ukázala Alenka na jeden člun se smetánkou z první třídy, ,,to je Rose DeVinBuckatrová?“
,,Ano, ale proč nebojuje z Jackem o přežití?“ udivilo mne.
,,Vy si tykáte?“ zeptala se povýšeně Adelka.
,,Sklapni!“ křikla jsem a V6 pokračovaly v cestě nahoru, mezitím se zhasla světla a záď lodi se zvedla nahoru.
,,Co se děje?“ hysterčila Adelka a najednou se začala loď lomit v půli!
,,Dano, kde jsi?!“ volal hlas. Poznala jsem ho, byl to Jack.
,,Dany, von tě ten teplouš zná?“ ptala se Aryjel když záď padala dolů.
,,Néééé, to jen ten posun času..“ nestačila jsem zalhat a všichni ječeli, nejvíc Adelka, Titanic se potápěl…
Titanic se blížil vodě záď byla kolmo k vodě a topila se společně s přídí, V6 a Jack si vylezly na zábradlí a držely se jak nejdéle to šlo, ale když Titanic spolkla mořská hlubina..

,,Dano, já mrznu!“ kničela Alenka.
,,Pomoc!“ pípla Lenka a já dala holkám příkaz, aby plavaly co nejdál od davu. Já a Aryjel jsme se potopily pod vodu a z utopeného Titanicu vytáhly kus paluby se zábradlím. Bez Lenčiných vzduchových bublin by to, ale nešlo.

Vytáhly jsme s Aryjel palubu a hladinu a vysadily na ni zmrzlého Leonarda.
Alenka všechny prohřívala teplým, avšak nepálivým ohněm. Já domlouvala ledovcům, aby zmizely a Aryjel donutila vodu strkat nás směrem k Africe. Ája, jak jsem zmínila, byla příštích pár hodin bezmocná. Lenka utvořila bublinu vzduchu tak , aby nás ten ledový nemrazil na zádech a Adelka vylepšila člun pár kyticemi růží….
,,Jen abychom nepotkaly další teplouše!!“ zasmála se hurónsky Ája.
,,Třeba na ,Carpošce‘ (tím Aryjel myslela loď Carpathii), je jich asi dost!“
,,Heleďte, holky mě dochází síly!“ křikla Alenka a pustila svoji kouli nenávratně pryč..
,,Dyť plujeme jenom půl hodiny!!“ vřískla Adelka. ,,Co kdybychom se na sebe namačkaly..“ řekla a obejmula, jak jinak než koketně pana teplou vyžli (cha, chá!).
,,Zamkni si čelist a něco dělej!“ houkla jsem na Adelku a přemýšlela jsem, co vymyslím za úkol (jednak protože se Jack bál a jednak proto, že opravdu nic než břečťanovou deku nedělala).
,,Dano, ty si… čarodějka?“ pípl zmrzlí pan teplá vyžle (pardon, pan studená vyžle).
,,Tak trochu..“ odpověděla jsem, aspoň trochu pravdu (Dano, málo je někdy více!).
,,Dano-o tady máš..“ hekal téměř neslyšně. Strčil mi do ruky modrý diamant, Srdce oceánu.
,,Jůůů!!!“ vřískla Adéla a sebrala mi Srdce oceánu… (já už jedno mám, to z Kondrakaru, takže jsem jí ho láskyplně nechala)
,,Tak na, tady, nedej ho..“ sípal, zas a znova, pan teplá noha. Dal mi obyčejný kovový prsten… ne! Fuj! Ale, proč ne že?
,,To má být nabídka k sňatku?“ zeptala jsem se a rozhlédla se: Adelku zajímalo jen Srdce oceánu a zbytek, kromě Aryjel co hnala vodu směr Afrika, se zahřívali od posledních plamínků od Alenky.
,,Ano!“ špitla jsem a dala mu pusu na tvář (moje první a doufám poslední pusa!). Poté jsem ho, bez jakýkoliv zábran políbila… (říkáte si: ,,Je ta Dana ťuk, ťuk, ťuk? Myslíte si, že se vám divím? Ne, ani náhodou…)
,,A jé..“ vyřkla jsem když mě Lenka viděla, ale ona se otočila k holkám a za zády zvedla palec nahoru. Díky, Leni.
,,Auuu!!“ křičela jsem, když jsem si uvědomila, že mi neteče krev do ruky.. Leonardo kapku zmrzl a když zmrznete, svaly vám jakoby zkamení a toto neštěstí potkalo právě moji pravou ruku.. Ája použila hrubou sílu a odervala Jacka ode mne.
,,Co blbneš, proč tě ten kretén posranej držel?!“ divila se Ája.
,,Chytla ho křeč a tak jsem mu tu ruku chytila a on ji sevřel…“ ééé, tady měknou nosy, nemyslíte?

Vzbudila jsem ostatní, byly jsme u Afriky. Dorazily k pobřeží dnešního Egypta a vystoupily. Já měla před sebou těžký čin…
,,Du najít něco k sežrání.. nebo někoho?!!“ rozeřvala se Ája a probodla zoufalého Jacka pohledem. Aryjel se k ní přidala a Lenka něco špitla Alence a odešla i s Adelkou i s Alenkou.
,,A tak, z moci mi svěřené bych vás rád prohlásil za manžela a man..“ říkala astrální kapka kněze Morisse, který zemřel na Titanicu.
,,Nee!“ křikla jsem a uvědomila si že on vlastně neexistuje, zůstat zde nemohu, měl by si vzít Kate Winslet, neměl jí ukrást Srdce oceánu…. Běžela jsem, kněz se rozplinul, volal na mne Leonardo a já běžela dál… v naději, že uprchnu, že zmizím…
Postavila jsem se na útes, skočit je řešení… volá na mne celá Výhodná šesce.. nemůžu couvnout, musím skočit… a pak se ozvala ta slova: Láska ničí člověka, kalí rozum a umrtvuje jasné uvažování- má slova a- mají pravdu!

Najednou jsem byla v Kondrakaru, slyšela věštcova slova: Drahé dívky, tohle byla zkouška pro všechny, nejvíce pro Danu. Myslíš si, že jsi vůči lásce, stále ještě odolná?
Zněla ke všem všichni je slyšely a má odpověď zní:
,,Ano, částečně. Dokázala jsem jasně uvažovat i v krizi a jednat jako vůdkyně..“ mluvila jsem jistě, bez rozčilení, má čest je v sázce!
Dano, Dano, ty vážně myslíš, že přiznat se k ovlivnění láskou ti zničí hrdost a čest nechá zmizet v nenávratnu?
,,To platí pro každého, kdo to říká, byť mluví, či nemluví pravdu..“
To ty jsi si vyzkoušela lhaní, co, nemyslíš?
,,Lhala jsem, kvůli utajení!“ zdůraznila jsem.
Vím, jsi dobrá vůdkyně s neoblomnými názory. Věřím v tvé zkušenosti a schopnosti. Zemně Korsinia, kterou jste navštívily, Ukáže každému Titanic jinak, každému jak si ho představuje…
,,Cha, cha, chááá!“ lámaly se za břicho Adelka, Ája a Aryjel. Adelka se mi bude dalších 80 let vysmívat, Ája nenechá svých vtipů bez publika, Aryjel si nenechá ujít narážky, Alenka mě bude považovat za lhářku a Lenka se mnou nepromluví! Konec V6…
Vážně to takhle, nejde, pošlu holky domů a vymaži jim svou řeč z paměti. Tudíž jen Lenka bude vědět o tvém tajemství. A Adelko, než půjdeš, necháš zde Srdce oceánu. Jinak v Korsinii se minulost Titanicu zjevuje zas a znova… Sbohem!

Bylo to, jak řekl. Nikdo si nic nepamatuje, ani Lenka o tom již nikdy nemluvila. Nejhorší je, že jsem zradila sama sebe, očernila jsem svoji duši, upřela si rozum a patřím k těm poraženým ...- láskou. Nenávidím se! V automobilu ve skladu se stalo málem to, za co nenávidím rodiče- za svůj ,vznik'... Milovat je jedno, nenávidět druhé: neplatí to. Láska jen bolí a nikdy nepřinese štěstí, a nenávidí rozum.
Teď tu sedím, pláču v dlaních a vzpomínám na toho, kdo nikdy neexistoval... snad si jednou odpustím, odpustím i tobě, Jacku....

Tvá Dana