Dvojčata v akci ( 16 část)

„Hele ségra, sorry jako, že ruším, ale musíme domů, volala mamka, že je otec naštvanej, že mu neotvíráme dveře, tak pohni!“ vyruší nás Martina a já si rychle setřu slzy z tváře.
„Elen, tu máš, zabalila jsem ti oběd a tady máte holky ještě takovou malou večeři kdyby se zase něco dělo doma“řekne Terezka a podá mi tašku.
„Děkujeme moc Terezko, ale my tu nemáme peníze, nemáme to čím zaplatit“ řeknu a hned ji tašku s jídlem podám, ale ona ho odmítne s tím, že jsme přece kámošky a ty si mají pomáhat. Rychle poděkujeme a to už Martině začne zvonit mobil znovu a podle melodie, kterou máme u rodičů stejnou, jde o mamku.
„Mami jsme na cestě, za chvilku jsme tam pa“slíbí mi Martina a já se podívám na Patrika. Ani jsem mu nestačila říct, že máme domácí vězení, i když nevíme za co.
„Patriku, nevím jestli se uvidíme, taťka nám dal domácí vězení, takže zítra ve škole až. Radši na mě nečekej před domem ať není průšvih, uvidíme se zítra ahoj“rozloučím se s ním a chci jít ven za Martinou, která tam na mě čeká s Terezkou, ale Patrik mě chytí a přitáhne k sobě a beze slova mě přede všemi políbí!!
„Tak zítra, Elen“řekne jen a to už začne zvonit mobil i mě, takže se rozběhnu za Martinou, popadnu ji za ruku a za běhu se rozloučím s Terezkou.
„To bude průser!“řeknu Martině a podám ji igelitku plnou dobrot, kterou nám Terezka dala, abych mohla přelézt plot za ní a dostala se tak domů.
„Mě to povídej, jestli na to taťka nepřijde tak se dám na modlení“řekne se smíchem a to už se krademe potichu a opatrně kolem domu, abychom se dostali k lanu, po kterém máme v úmyslu vylézt do pokoje.
„Dělej ségra!“popohání mě Martina, která už je dávno v pokoji.
„Se ti to řekne“odseknu a podám ji igelitku, abych mohla pohodlně přelézt zábradlí a hop, jsem taky v pokoji. Hned igelitku skováme do mé skříně, vypneme rádio a vydáme se na pospas tátovi.
„Můžeme s půjčit nějakou knížku na čtení?“zeptá se nevinně Martina taťky.
„Kde jste byli?!“zakřičí na ni místo toho
„V pokoji u mě kde asi, když jsi nám všechno zakázal“odpovím mu tentokrát já.
„Ťukal jsem na vás několikrát, křičel jsem, ale vy nic!!“
„Měli jsme puštěnou hudbu, tak můžeme si půjčit ty knížky?“zeptá se ještě jednou Martina a taťka jen přikývne ať si vybereme co chceme. Mamce se jen co nás uvidí v obýváku hned uleví, protože nás celou tu dobu kryla a kdyby se to taťka dozvěděl, byl by to malér..
„Tak co? Dáš se na modlení?“zeptám se Martiny, které se hned začne smát, jen co zapadneme ke mně do pokoje a knížky odhodíme na stůl.
„Jasně už jdu na to. Hele stejně se divím, že na to ještě nepřišel. Pokaždé, když to uděláme, tak si jdeme půjčit knížky není to už nápadný?“zasměje se a plácne sebou na mou postel.
„Je“uznám „musíme vymyslet něco jiného“
„Ale co? Když je pokaždé jen tam, kde ty blbý knížky jsou?“
Večer si náš opět taťka svolá, ale jen proto, aby věděl, kdo pojede do té zatracené Anglie!!
„Nevíme“pokrčí rameny Martina.
„Aha, máte čas do rána, jinak to s maminkou rozhodneme sami!! a teď spát!“ poručí nám teprve v 7 hodin.
„Bez večeře?“podivím se.
„Vezměte si rohlík“ odbude nás a my se vydáme tedy na jeho příkaz do kuchyně, kde si od Elišky vezmeme rohlík a pod trika strčíme vidličku a s přáním dobré noci se vydáme ke mně do pokoje.
„Dej to sem!“ řekne hladově Martina jen co zamkne dveře a já vytáhnu tašku v jídlem. Hned si vezmu svůj oběd, který jsem neměla šanci sníst, zatímco Martina popadne dvě topinky a pořádně se do nich zakousne.
„Ty jsou výborný!“pochvaluje si je „kdyby tak taťka věděl, že nejsme jak vězni o chlebu a vodě“
„Mě povídej“řeknu a strčím si do pusy hranolku.
„Hele ségra, jak to tedy vyřešíme?“zeptá se mě vážně Martina a mě tím přejde i chuť na jídlo, ale hlad je silnější..