Padni na kolena II. krátké seznámení

Hlas patřil otci.Pomalu jsem se na něj otočila.Zírala jsem mu do tváře, za ním stála rázně maminka, v očích odhodlanost, rozčílenost,neznámou chladnost- jakou jsem u ní vídala poslední dobou často.Začalo mi tepat srdce, začalo mě tepat všechno.Každá buňka v mém těle se rytmicky ozývala.

,,Co..tu dělám?Kde jsme?" pípla jsem vyděšeně, myslejíc si, že buď je to sen, nebo jsem opravdu už mimo ,,Nechcete mě odvléct do lesa, rozčtvrtit mě a .."
Mé dojaté povídaní přerušil tichý smích.Teprve teď jsem toho chlapa,mladíka nebo kluka zahlídla.Seděl na černé, kožené a dlouhé pohovce v kuchyňoobýváku, na kterých už byly vidět malé prasklinky a přepínal kanály. Jeho překrásné vlasy mu padaly do očí,svaly se mu rýsovaly pod značkovým tričkem a do očí jsem mu zatím neviděla.
Styděla jsem se, že na sobě mám jakési trenky s Batmanem a delší tričko s nějakou pohádkovou poskakující postavičkou.
Jeho obývák byl moderní, ostatně jako všechno tady.Uprostřed místnosti byl rozprostřen koberec, na nemž stál skleněný stolek s poličkou dole, v níž byli nějaké časopisy a papíry.
Avšak nejvíc mě zaujala knihovnička.Vždycky jsem byla knihomol, ale teď na to nebyl nikdy moc čas.
,,Jsme u Matta doma.. " odpověděl mi otec, povzbudivě držíc mlčící maminku.. ,,Zůstaneš tu na prázdniny, před týdnem ti začaly.."
Otec se zdál rázný. Pamatuju si na chvíle, když jsme si byli blízcí ..
Mě bylo devět.Houpal mě na naší zahradě a vyprávěl mi dobrodružství jakéhosi indiána, který se zamiloval do bělošky..Povídal mi o lásce, o přátelství a já tomu opravdu věřila.A teď, naše hádky patří na denní pořádek,řeči o zklamaní taky.

,,Pamatuj, láska je silnější než-li cokoliv jiného." řekl mi, jak z pohádkové knížky a něžně se na mě usmál,políbil na spánek a pořádně rozhoupal, až jsem málem vyklopila borůvkové knedlíky.Nevadilo mi to.Zbožňovala jsem ho.Podporoval mě v mé kariéře baletky, astronautky,ve vědkyni,malířky, fotografky, později modelky.. Podporoval mě tehdá ve všem.

Nezasloužil si to.A mě to došlo až teď. Třeba, když budu předstírat, že jsem hodná a rozumná holčička, pustí mě odtud.
,,Zdravím.." ledabyle jsem mávla rukou na muže.
Ten se na mě zadíval, prohlídl si mě pohrdavým pohledem.Poté se trochu usmál. ,,Ahoj." vstal, na tváři zdvořilý úsměv.
Podal mi ruku ,,Jsem Matthew, říkej mi Matte.."

Nesnáším, když se někdo ke mě chová tak dospěle..Chvíli jsem pozorovala jeho ruku,ale nakonec jsem jí stiskla, podívala se mu do pomněnkových očí. ,,Jsem Shelly.." vyrazila jsem ze sebe.. Jestli s ním budu trávit 2 měsíce, no to potěš.Tohle byl..chlap podle mých představ.I když mě bylo teprve 16, jemu tak okolo 25.. Tohle byl anděl.Bohatý anděl.Dokonalý..Milý..

Samozřejmě, matka vystoupila.Ráznost v očích rázem vyprchala, chytila mě za obě ruce a žmoulala je v dlaních. ,,Miláčku, my ti nechcem zkazit prázdniny, ale je to nezbytné.. " Vždycky jsem obdivovala mateřskou lásku.Ale to asi pochopím,až budu mít vlastní dítě.Jestli k tomu dojde.Což asi ne ,,Tady u Matta se budeš mít dobře.Slíbil, že ti vymyslí aktivity, že ti bude dávat najíst a že.."

,,moment, moment!" Zastavila jsem jí.. ,, Vy tu nebudete?"

Otec si povzdychl, jako kdybych snad byla duševně chorá ,,My musíme pracovat,Shellynko,víš?"
Jeho tón se mi nelíbil. ,,Uhm.. Jistě.."

Zakývala jsem hlavou a opatrně se zeptala na moje věci.. Slíbili, že je přivezou zítra.Skvělý, já budu dokonalé prase. A mám chůvu.

,,Matt je syn maminky sestřenice z druhého kolena.. Pomohl mi najít práci, a prý měl taky problémy s drogama" objasnil mi tatínek, který se hrdě chopil slova.
Vypadlo ze mě prosté : ,,Aha.." Na výmluvy, na scény jsem neměla náladu.. A stejně by to nepomohlo.
Otík se zhluboka nadechl: ,,Žádné vycházky ven sama, peníze nedostaneš, leda na jídlo.Vy se tu poznejte, myslím, že spolu budete vycházet dobře.Kdyby něco, ozvi se..Tak teda.. Zítra tady, ano?"

Uraženě jsem mlčela, nechali mě tu s cizím člověkem.Rodiče to brali jako souhlas.. Odtrčili mě z cesty, popadli letní bundičky a vydali se ven, do zářivého dne.Matka mezi dveřmi zaváhala: ,,Děkuju,Matte..A dávejte na ní pozor.."

,,Nebojte." odvětil mladík, naposledy kývnul na pozdrav otce a počkal, až se dveře zavřel..Nastala chvilka ticha, kdy jsem nevěděla,co říct..
Matthew se mírně zaculil nad mými rozpaky.. ,,Chovej se tu jako doma." doporučil mi a pak pokračoval: ,,Ukážu ti dům..Pojď.."