Jejich ukradené chvilky II.

S třesoucími prsty odemče dveře garáže a čeká, až se ze tmy vynoří postava. Netrvá to ani pět minut a spatří ho. Přibližuje se k ní a usmívá se. Položí mu prst na ústa a zatáhne ho dovnitř.
"Mě z toho jednou hrábne," řekne jí.
"To mi povídej," rozesměje se tiše a políbí ho.
Tak hrozně se jí uleví, nemohla se dočkat, až budou zase spolu a na něm je to taky poznat. Sevře ji do náruče a zatímco si jeho jazyk hraje s tím jejím, jeho ruce zabloudí pod její košilku. Ona ho mezitím hladí po zádech a ve vlasech. Polibky nabírají na intenzitě a jí se z toho točí hlava. Na chvilku se od něj musí odtáhnout, ale on ji nenechá. Pouze uvolní objetí, ale stále ji drží u sebe.
"Zlatíčko moje," řekne něžně,"víš jak krásný by bylo, kdybychom se nemuseli schovávat?"
Ona se jen hořce usměje:"jenomže to nezáleží na mně!"
"Já vím," povzdechne si a políbí ji na čelo.
Nemá chuť to teď řešit. Je ráda, že s ním může zase nějakou tu chvilku být. Na malý okamžik ji pustí, ale to jen proto, aby se mohl opřít o bok auta, co tam stojí, a zase ji obejme. Vyhledá jeho ústa a políbí ho. Samozřejmě to nezůstane u jednoho polibku.. Líbají se čím dál víc vášnivěji. Stáhne jí košilku z ramen a přejíždí svými rty po její obnažené kůži. Tisknou se k sobě víc a víc a ji do podbřišku začne tlačit jeho vzrušení. A když jeho ruka vklouzne mezi její nohy a začne ji hladit, unikne jí z úst tichý vzdech.. Tohle přece nemůžou vydržet!
Nakonec je on ten rozumnější. Lehce ji políbí na rty a chce se rozloučit, ale ona mu to nedovolí. Ovine svoje paže kolem jeho krku a loučení se tak protáhne o pěknou chvíli. Už je ale čas jít spát. Ale každý zvlášť, i když on ji láká, aby šla k němu.. Nemůže. Nemůžou, i když by tak moc oba chtěli..
"Dobrou noc, miláčku," políbí ji ještě mezi dveřmi a zmizí ve tmě..