Má duši

Muž má duši, pak i uši, v mládí kuš.
Co nezná pozná, k činu se on dozná.
Ve dveřích přednost ženě.
Ruce dlouhé obličej se strništěm.
Hruď jak Boubín, dech jak mateřídouška a k tomu ta jeho družka.
Malboro, chtělo by se říci, jen kůň ořem plechovým jest tu nahrazen.
Voda k pití ta se k němu nehodí.
Župan její v dál odhodí.
A stud on nechápe, to když se po ní sápe.
Slova mění činy.
Nůž u pasu.
Války vede s nepřáteli to kvůli ženám a jejich pletkám.
Vítězný boj je tu u nich odměněn.
Právo chrání pořádek.
Strom ten se taky neohýbá jen co mu ve větru sil zbývá.
A ono se chce spát ve snu Ti dát při Tobě jen stát.
Ty se tomu směješ a vzpomínky divné pleješ.
A prach za Tebou.
A voda před Tebou.
A já, kde sem?
Nevím, nevnímám se domnívám.,
Tebe ke styku vyzívám.
Nad i zase přemýšlím, větný rozbor uspíším.
Devět měsíců a jsi tu Ty s námi, buď tu vítán. Však se taky namakáš. Zatím lež já jdu na věž poslouchat tu pohádku jak že jsi na svět přišel............................