...1.5....první Máj - lásky čas?...

Vydala jsem se dnes s kamarádkou Anetkou do clubu Kamikaze.. Strašně jsem se těšila, jelikož už jsme spolu dlouho nikde nebyly... Nemohla jsem ovšem moc pít-druhý den mě čekala oslava s rodinou . A tak jsem zaúkolovala Anet ať mě v alkoholu trošku brzdí..

"Tak na co?" Prohlásila jsem směrem k Anetce a natáhla ruku s naším prvním drinkem..
"Na nás!" Usmála se na mě a přiťukly jsme si.
To bychom nebyly my, kdybychom se nerozkecaly. A tak běžel čas, až jsem se začala bát.. Ptáte se čeho? Měl totiž přijít "kamarád" Aleš, kterého jsem ovšem znala jen z internetu (lide.cz) =o) a měla jsem se s ním a společně s jeho kamarádem setkat poprvé.
Anet na mě mou nervozitu poznala a hned jak jsme pod sebou z horního patra viděly čím dál více tancujících lidí tak jsme neváhaly a šly jsme také. Tanec miluju, takže si ho užívám a jak jsem viděla tak Anetka taky.. Začali se z nás stávat dračice i když na to vůbec nevypadáme :-).

Čas se krátil a já se to snažila vytancovat. Jak nervozitu, tak alkohol.. Nakonec jsme byly tak udýchané, že jsme vyrazily zpátky nahoru.
Trošku jsme si vydechly a já už byla celkem v klidu. Proč bych se měla bát hm?? Najednou mi ale zavibroval v kapse telefon. Bylo mi jasné, že mi píše Aleš.
Ahoj tak dorazíme kolem půl dvanácté. Budete se nám ještě věnovat, nebo už máte nějaké borce?

Se smíchem jsem podávala telefon Anetce.. Po té jsem odeslala odpověď..:
Ahojky.. To víš, že se vám budem věnovat, jen si nás pak budete muset najít =oP. Napis až tu budete.. Pa

Stejně už nám moc času nezbývalo a tak jsme nahoře na Aleše a jeho kamaráda rovnou čekaly..
"Anet sakra buď v klidu, nebo z tebe začnu být nervózní taky." Řekla mi s úsměvem Anet, když už měla dost toho mého HODNĚ ČASTÉHO pokukování po hodinách na telefonu..
"Už je půl 12..." Řekla jsem nervózně a v ten moment mi v ruce znovu zavibroval telefon.
Tak už jsme u šaten, kde jste vy?
V rychlosti jsem naťukala sms s tím, že na ně čekáme nahoře. Opět se mi začaly nervozitou třást kolena. Po chvíli dohadování kde jsme, jsme se společně dopídili k tomu, že nás konečně našli. Už v ruce drželi drinky a tak jsme si vzájemně připili a ještě jednou (teď už na živo) jsme se představili a dali si pusu na tvář.

"Tak co, jdem si ještě pro drink a pak půjdem tancovat?" Zvedl obočí Aleš, já se jen podvala na Anetku a její pohled mi k odpovědi stačil..
"Jasný.." Řekla jsem s úsměvem.

Chvilku si nás při tanci prohlíželi, ale to mi nevadilo.. Hlavně že jsme byly ve svém tanečním světě.. Nezávazném.. Chtěla jsem si to tu noc užít. Ani nevím co se to semnou stalo, že už jsem byla naprosto klidná. Za to mohly nejspíš ty panáky..
Ani ne po minutě se k nám kluci přidali. Aleš si nejdříve držel odstup, ale nakonec jsme už u sebe byli blízko. Konec konců-čekala jsem to a bylo mi to příjemné-tak proč ne?

Chvílema jsem pokukovala po Anetě jestli tam někde neřádí.. Aleš si toho všiml a hned obrátil mojí tvář před sebe. Koukali jsme si do očí, byli jsme k sobě přitisklí.. blíž... a blíž.....Políbili jsme se.
I přes hlasitou hudbu jsem slyšela Anet jak se začala šíleně smát.. "Oni se cucaaaj!" Bylo mi jasný, že se v tu chvíli podíval i Petr (jeho kamarád), ale neřešila jsem to.. Oddávala jsem se Alešovým polibkům a chtěla jsem aby ta chvíle nikdy neskončila.. Něčím mě okouzlil..
Odtáhli jsme se, usmáli se a tancovali dál.
"Nejdeme na pódium?" Místo odpovědi jsem ho rovnou chytla za ruku a vedla tam.. Společně s Anetkou i Petrem..

Čas strašlivě ubíhal, ale my jsme ho ani moc nevnímali.. Společně jsme se fotili a užvali si dál..

2 hodiny ráno..
Nějak jsem ztratila přehled jak o čase tak o Anetce. Vytratila se mi z dohledu a tak jsem ji zkoušela společně s Alešem hledat a volat jí. Nakonec jsme ji přece jen našli.. Na klíně nějakého frajírka..
"Tak jí necháme.. Ať si taky trošku užije." Usmála jsem se na Aleše a opřela se zpátky o sloup.. O Petrovi jsme taky nic nevěděli, ale to už bylo jedno.. My jsme se kochali sami sebou dál.. Domyslete si jak =o)
Nechtěla jsem, aby ten večer zkončil, ale jednou konec vždy přijít musí. Aleš mě vyprovodil a přijel pro mě brácha..
Dali jsme si poslední společnou pusu, vrazila jsem Alešovi do ruky Anetčin svetr, pak jen dodala "Dej to prosím Anetce......Ozvi se mi.." Usmála jsem se a nasedla do auta.

Druhý den jsme si psali a když jsme se dohodli na společném odpoledni, byla jsem strašně ráda, ale nevěděla jsem co od toho čekat.

Když přišel den kdy jsme se měli sejít, byla mě doprovodit Anet, jelikož předtím byla i u nás..
"Tak snad to bude v pohodě, budu držet palce a napiš mi hned jak budeš na cestě domů jak to dopadlo! Ale nic slavnýho bych od toho nečekala..."
"Jasně Aný, tak pa a děkuju.."
Dál jsem čekala sama.. Přišel, dali jsme si obyčejnou pusu, ale i za tu jsem byla ráda.. Byla totiž za to odpoledne jediná. Zdál se mi ten den nějakej divnej, odtažitej.. Neodpustila jsem si mu nenapsat..:
Tak si mi tu pořádnější pusu nevynhradil =oP

Promiň, já se dneska choval trapně.

Nechápala jsem.. Už vůbec jsem nevěděla co si mám myslet a v tu chvíli jsem neváhala a napsala mu to, na co jsem z počátku ani nechtěla pomyslet..:
Jestli jsi to bral jako úlet, tak mi to řekni rovnou..

Já opravdu nevím :-? Chtělo by se to ještě párkrát sejít a uvidíme.

Hmmm takže super, přesně toho jsem se bála. Ale na druhou stranu, jsem ráda, že se neukvapuje...
Budu čekat a snad to dopadne dobře :-( Doufám.. Že jednou budeme spolu..
Asi to bude tak...........Že bych se zamilovala?...

Ale šťastně...Nebo nešťastně...? =o(