Dvojčata v akci (20 část)

„Ahoj, Eliška říkala, že jsi nahoře a pustila mě za tebou“ uslyším za sebou známý hlas. Rychle utřu slzy, které mi určitě už došli, a otočím se po Patrikovi, který stojí ve dveřích a jen se na mě smutně dívá.
„Ahoj, jsem ráda, že jsi přišel“zašeptám a on to vezme jako výzvu vejdi. Beze slova ke mně přijde, přisedne si na postel a pevně mě obejme.
„Jak ti je?“zeptá se šeptem a pohladí mě.
„Hrozně. Myslela jsem, že když spolu půjdeme nakupovat do školy, všechno bude jiné. Zapomenu, ale já zapomenout nechci!! Je to moje sestra a nikdo mi ji nemůže vzít ani ty kilometry, které nás dělí!! Nic..chci ji zpátky!!“rozkřiknu se a rozbrečím se na novo. Slzy, o kterým jsem si myslela, že došli, se najednou znovu objevili...
„Elenko, já nevím jak ti mám pomoct“řekne bezmocně Patrik.
„Zatím mě drž a to pevně“ poprosím ho a on mě poslechne.

„Tati, dneska budu spát u Patrika“ oznámím taťkovi.
„Dobře, ale zítra ráno hned domů musíš se učit!“ poručí mi a dál si mě nevšímá. Neřekne k tomu dál ani slovíčko, jen mi poručí zítra hned domů a dál nic...
„Pojď, Terezka nás čeká s večeří“usměje se na mě Patrik.
„Už teď se těším, nejedla jsem celý den“řeknu a zavřu za sebou dveře.
„Slíbila něco strašně velkého a dobrého“řekne tajuplně a chytí mě za ruku.
„Moc jsi mi chyběl víš o tom?“zašeptám a přitisknu se k němu.
„Nevím, ale teď už jo. Ty mě ale taky a moc“usměje se na mě. Cestu si zkrátíme zase přes park, protože mám hlad a už se strašně těším na Terezku a její plány na večer, což určitě nebude jen tak.
„Jo říkal jsem ti už, že tetina si našla přítele?“zeptá se mě Patrik.
„Fakt koho?“užasnu, protože slyšet, že naše Terezka má přítele je fakt něco užasnýho a překvapujícího. Jedině ona totiž stále tvrdila, že kluci jsou na nic a ona bude do smrti sama..
„Hádej jednou to hned uhádneš“
„Nevím, prozraď mi to nerada hádám“
„Michala“pokrčí rameny.
„Michala? Kterého?“zeptám se nechápavě. Kdo ví kolik běhá po světě Michalů, tak kdo má vědět, kdo je právě ten Terčin.
„Tvého bráchu ne?“zasměje se Patrik
„Bráchu?! Si děláš srandu ne?“zeptám se. On si ze mě dělá srandu, jo určitě je to blbá sranda...
„Ne, nachytal jsem je včera spolu a tak se mi přiznali. Chodí spolu prý už tak měsíc a něco, ale nevěděli jak to říct a jak budeme reagovat tak proto to tajili, blázni co?“ zasměje se Patrik.
„Takže brácha chodí s tvou tetinou? Tak to bude tvůj strejda! Budeš mu říkat strejdo?“zasměju se při té představě.
„Ježíši to je hrozná představa! Říkat tvému bráchovi strejdo, když spolu několik let kamarádíme“přidá se ke mně ke smíchu a takhle se smějeme celou cestu až k Terčiné kavárně, které je v tuhle hodinku už zavřená, ale pro nás otevřená.
„Ahoj Terezko!“zavoláme oba najednou.
„Ahoj běžte si sednou hned vám donesu jídlo!“ozve se z kuchyně a my ji poslechneme. Usadíme se u stolku pro dva a čekáme s čím přijde Terezka, která nás zase překvapí. Objeví se totiž ve společenských šatech, botičkách na podpatku a v ruce talíř s pizzou.
„Omlouvám se, ale nic jsem vám nevařila jen koupila pizzu, protože, jak tě určitě Elenko, Patrik informoval o mě a Michalovi, tak my spolu dneska jdeme na večírek a on se pro mě každou chvilku staví. Takže hele budeme tu sami celou noc, ne že něco provedete jasný!“řekne ve spěchu a obleče si kabát. Takovou Terezku neznám...Vypadá úžasně, natočené vlasy ji strašně sluší, šaty, které má na sobě jsou nádherné...
„Sluší ti to“zašeptám a usměju se na ni.
„Díky“poděkuje a to už se za ní objeví Michal.
„Ahoj všichni. Čau Elen, co tu děláš? Ale to je jedno, takže buďte tu hodní, ne že tu něco uděláte! My jedeme máme nejvyšší čas. Nečekejte nás ahoj“rozloučí se s námi Michal a vezme Terezku za ruku.
„To bychom vás ani nečekali“zavolá za nimi se smíchem Patrik a Terezka se po něm jen červená otočí. Jen se na ni usměju a ona mi úsměv oplatí a pak vyjdou z kavárničky a nám se ztratí z očí.
„Tak co budeme dělat?“zeptá se mě Patrik.
„Mám nápad“řeknu hned „sníme tu pizzu, protože mám strašnej hlad“
„Dobrej nápad“souhlasí a oba si vezmeme. Za chvilku je po pizze a musím uznat, že byla fakt výborná i na to, že ji nedělala samotná Terezka...
„Tak co teď?“zeptám se Patrika, když se po pizze slehne zem a na stole zůstane jen prázdný talíř.
„Já bych věděl, ale to by jsi musela souhlasit“zašeptá a přijde ke mně.
„Záleží s čím“řeknu a s pohledem upřeným do jeho očí a on se na mě krásně usměje. Natáhne se přes mě a já se otočím tam, kam sahá a když spatřím, že zapíná rádio, začnu se smát. Tak tohle by mě nenapadlo...
„Zatancujeme si?“zeptá se mě, když začnou hrát pomalou, romantickou písničku. Jen přikývnu, protože na odpověď slovy se nezmůžu.
Patrik mě k sobě přitiskne a obejme kolem pasu a já si mu položím hlavu rameno a pak už jen začneme tancovat pomaloučku v rytmu hudby. Teď je mi tak krásně, pomyslím si a podívám se na Patrika, který ve stejném okamžiku jako já, zvedne hlavu a navzájem se podíváme do očí. Určitě tuším co teď přijde a co bude následovat pak, ale vím, že i kdyby se stalo něco co by nemělo, tak takhle bych si to přála...Kluk, kterého miluju, kterému věřím, znám ho můžu se mu se vším svěřit..
„Elenko, miluju tě“pošeptá mi do ucha.
„Já tebe taky“ Vidím, jak se ke mně naklání a já mu nemůžu odolat. Cítím, jak se po celém těle klepu, protože vím co přijde, ale zároveň se těším...Cítím jeho rty na svých, jak mě jemně a něžně líbá, rukou mě hladí po zádech. Tenhle okamžik si vychutnávám, je jedinečný, neopakovatelný a pro mě překrásný...
Když mě chytí za ruku a začne pomalu táhnou nahoru, nebráním se mu. Jdu za ním, jako kdybych byla zhypnotizovaná a měla poslouchat jen jeho, následovat ho všude kam jde, jen a jen za ním jít...
Když jsem se ocitla v jeho pokoji, užasla jsem. Po celém pokoji měl svíčky, hrála krásná hudba a v posteli měl červené lístky. Nemohla jsem uvěřit tomu co vidím a šla jsem se přesvědčit sama, jestli je to pravda to co vidím.
„To jsou růže“užasnu a posadím se na postel, která je posypaná lístky z červených růží. Patrik, za mnou s úsměvem na rtech přijde, a přisedne si ke mně.
„Jsou, bílý bohužel nebyli. Ty jsou na objednání“vysvětlí mi a přitáhne k sobě.
„Blázne“zasměju se šťastně, ale úsměv mi z tváře zmizí hned, jakmile mi Patrik začne rozepínat mou košili. Knoflík po knoflíku až mi ji rozepne celou. Nenechám ho hrát tuhle hru samotného a proto mu hned sundám triko a rozklepanýma rukama mu rozepnu knoflík na riflích.
„Počkej Elenko,“zadrží mě hned. „pokud nechceš tak...“
„Patriku, chci“ujistím ho s úsměvem a on mě po tomhle hned políbí. Začne mě líbat, jako by právě teď někdy měl nastal konec světa a my ho mohli prožít právě takhle, líbáním!! Jako bychom posledních pár minut měli strávit v blízkosti toho druhého, co nejblíže u sebe...
Najednou jsme se ocitli oba naproti sobě bez oblečení a já tomu stále nemohla uvěřit. Jsem tu s Patrikem, klukem který mě miluje a já jeho. On mi dává lásku tak krásně najevo...
„Neublížím ti“slíbí mi a položí mě do postele.
„Já ti věřím“šeptnu a on mě pohladí po tváři.