Dvojčata v akci (21 část)

Ráno se vzbudím jako první. Podívám se na budík, který má Patrik na stolku. Skoro 8 hodin. Kdybych byla doma, tak by mě z postele nikdo nedostal, ale teď doma nejsem a situace je úplně jiná. Podívám se na Patrika, který spí vedle mě. Ruku má položenou na mém bříšku a já si hned připomenu náš včerejší večer. Naše první milovaní, naše první slůvka lásky...Jsem tak ráda, že se to stalo právě s Patrikem a ne s nikým jiným.
Patrik se v posteli zavrtí a já se jen usměju. Pak se neudržím a dám mu velkou pusu, takže ho hned probudím, ale mu to zřejmě nevadí, protože se mu na tváři vykouzlí úsměv a hned mě k sobě beze slova přitiskne a tentokrát mě políbí dlouze.
„Jak ses vyspinkala?“zeptá se mě, když mě pustí.
„Dobře.“odpovím mu s úsměvem na rtech a nechám se obejmout.
„Myslíš, že už tvůj brácha hodil Terez domů?“ zeptá se Patrik
„Proč? Neříkej, že máš hlad?“ zasměju se hned
„Ne to ne, ale nemusela by vidět ty lístky od růží“ vysvětlí mi.
„Tak vstaneme a uklidíme to“navrhnu a chci opravdu vstát, ale on mi v tom hned zabrání, když mě k sobě přitáhne a nakonec z postele vstaneme až kolem půl 10, kdy hlad pocítíme oba.
„Jé ahoj už jsem se chtěla jít podívat jestli žijete“přivítá nás zvesela Terezka.
„Ahoj ty už jsi vzhůru?“podiví se Patrik a mě posadí ke stolku. Jsem tak unavená, že sotva stojím na nohou, usnuli jsme sotva nad ránem a já nejsem zvyklá tak málo spát.
„Jasně. Před chvíli mě sem hodil Michal chtěla jsem, aby zůstal na snídani, ale nechtěl, nevím proč. Tak alespoň tu zůstanete vy dva“usměje se na nás
„Já jen na chvíli za chvilku musím domů, jinak bude táta vyvádět“ zašeptám, ale Terezka jen mávne rukou a postaví přede mě tác s konvicí čaje a pár rohlíků.
„Vezmi si to chceš já si půjdu ještě chvilku lehnout, moc jsem nespala. Patriku, nachystej se do školy a nauč se!!“poručí mu Terezka a pak už jen zmizí.
„Bože, je jak moje máma“uleví si Patrik a posadí se vedle mě.
„Buď rád, že se o tebe tak stará.“usměju se na něj a vezmu si rohlík, který hned namažu sýrem.
„No, ale někdy mi to leze krkem“přizná mi a dál se o tom nebavíme, protože začneme snídat. Jen co se vrátíme nahoru, rychle zkontroluji mobil, na kterém je 5 nepřijatých hovorů od táty. Sakra...
„Ahoj tati, co se děje?“zeptám se, když mi hovor přijme.
„Kde jsi? Doufám, že na cestě domů! Máš se učit zapomnělas?!“rozkřikne se na mě po telefonu a já ho musím i oddělat, jak moc křičí.
„Už jdu tati, jsem v parku“zalžu a hovor rychle ukončím, aby snad nezačal znovu řvát...
„Musím jít“usměju se smutně na Patrika.
„Zítra se uvidíme. Stavím se pro tebe jak půjdu do školy“nabídne mi a já souhlasím. Jak bych mohla taky nesouhlasit..
„Jak to přežiju? Den bez tebe..“zašeptá Patrik a podá mi tašku, kterou si hned přehodím přes rameno.
„Slyšel jsi Terezku, budeš se učit, ale to budu dělat i já“uklidním ho hned a s tímhle se vydáme dolů, kdy mě jde Patrik vyprovodit až k nám před dům, kde se loučení protáhne takže se domů dostanu až po hodině než jsem slibovala.
„Ahoj tati jsem doma“oznámím tátovi a čekám, že na mě zase začne křičet, ale on jen přikývne a já se vydám nahoru do svého pokoje, abych dělala, že se učím.
„Ahoj kde jsi byla?“potkám se nahoře na chodbě s Hankou.
„U přítele vadí ti to?“odseknu a zalezu k sobě do pokoje a rovnou za sebou i zamknu, aby mě nikdo neotravoval. Hned ze mě strhám oblečení a zalezu si do sprchy, i když je mi líto, že ze sebe musím smýt Patrikovi dotek a polibky..
Když se chci začít učit, nějak nemůžu. Nemůžu přestat myslet na to, co se stalo, jak se to stalo...O tomhle jsem snila celý život, tak proč mi to teď připadá neuvěřitelný? Zvláštní a proč mám divní pocit? Proč jen..Z přemýšlení mě vytrhne mobil, který začne hrát známou melodií, kterou mám nastavenou jen u jedné osoby...Martina..
„Ahoj Marti!“zaraduju se, když hovor přijmu.
„Ahoj ségra, jak to zvládáš beze mě?“zeptá se hned ze začátku. Co ti mám jen říct ségra, špatně? Že se mi stýská? Že to tak moc bolí??
„Hrozně“řeknu pravdu „co ty?“
„Nějak tak jak ty. Mamka mě tu přihlásila na nějakou školu, kde prej budu chodit no se úplně těším..Bydlíme s jejím přítelem a jeho synem, který mi pomáhá s ájinou, protože v ní plavu, tak abych něco uměla a ségra, on je tak krásnej!!“
„To ti závidím Marti.“řeknu jen. Podle hlasu, jakým mluví to tam nemusí být tak špatný, jak jsem si představovala...a ségra si to očividně užívá a ne jako já..
„Hele ségra a co Patrik?“
„Jo super, včera jsme byli u něj sami a..“řeknu, ale ségra mi hned skočí do řeči.
„Nekecej ségra, že jste spolu spali?!“vykřikne radostně.
„Musíš tak řvát? Co když to uslyší máma?!“strachuju se
„Klid ta spí, jen já už nemohla,“vysvětlí mi „ale povídej o tom včerejšku!!“vyzve mě nadšeně a já se pustím do vyprávění, pěkně od začátku a ségra jen poslouchá a ani nedutá. Až ke konci začne mluvit a ptát se na různé otázky, které mi teď jsou nepříjemné, kdybychom mluvili osobně bylo by to jiné, ale po telefonu??
„Hele ségra a bereš prášky?“zeptá se mě hned Martina. Sakra na tohle jsem nepomyslela..Prášky a pokud vím tak i Patrik nic neměl...
„Ne, musím si je nechat napsat.“přikývnu.
„Sakra vzbudila jsem mamku. Hele dám ti ji na chvilku jo?“zeptá se a já než stačím odpovědět už mám u telefonu mamku a její vystrašený hlas, kterým mi pokládá různé otázky. Jak se máš? Co tátova přítelkyně? Není zlá? Co její děti? Bavíš se s nimi? A jak to zvládáš?
Když ji na všechny otázky poslušně odpovím, rozloučí se semnou, že prý už jsme moc provolali a odteď si budeme volat ten z pevné, nebo co říkala, takže se rychle rozloučím s ní a pak s Martinou, které se do loučení moc nechce, nejspíš chce pokračovat tam kde jsme přestali, ale bohužel to nejde..
Když ukončím hovor uvědomím si, že nic nemusí být tak hrozné jak to vypadá, když dala Martina šanci jim, tak proč bych nedala šanci já? Každý si ji přece zaslouží, i když to bude nejspíš tak moc dlouho trvat, ale s někým bych mohla začít už teď...
„Jé tady to voní, můžu teda pomoct?“přiběhnu do kuchyně a Eliška s Renatou se po mě jen podívají.
„Neříkala jsi, že máš hodně učení?“zeptá se Eliška.
„Říkala, ale to zvládnu i odpoledne ne? Chtěla bych vám pomoct s tím obědem, pokud ještě můžu?“
„Jasně, pojď!“zaraduje se Renata a pustí mě ke sporáku, kde míchá omáčku a polívka už je nejspíš hotová, protože ji nikde nenajdu.
„Tak jaká to je?“ zeptám se Renči, která teď už jen září.
„Nakonec jsme se rozhodli pro svíčkovou, prý ji máš ráda a já ti chtěla udělat radost před tím učením, když toho máš tolik“pokrčí rameny Renata a teď se na tváři objeví úsměv mě.
„Díky,“poděkuju „tak s čím můžu pomoct?“

Odpoledne se začnu opravdu věnovat učení, tedy spíš jen prolezu všechny knížky, co nového mě čeká v tomhle školním roce, obalím si je a nachystám do tašky a hotovo..Konec učení...
Ale co mám dělat teď? Učit se, mě ani nehne, protože jak jsem zjistila není co, číst si? Nemám ani jednu knihu. Poslouchat muziku? Všechny CD jsou ohraný...
„Ahoj můžu?“zaklepe na dveře Kuba a bez mého souhlasu vstoupí.
„Ahoj co je? Jestli chceš něco půjčit jsi na blbé adrese“řeknu.
„Ne jen jsem ti přišel říct ahoj, odjíždím na internát a přijedu zase v pátek, tak jsem se přišel jen rozloučit“vysvětlí mi s úsměvem.
„Aha tak čau“
„Hele ségra mi říkala, že jste spolu vařili. To ji strašně potěšilo, ona dříve vařila s naší starší sestrou, ale když umřela tak neměla s kým..tak ti chci i poděkovat za ní, že se zase usmívá..Hele já vím, že jsme nezačali hezky, tak co kdybychom to napravili?“
„Elena“řeknu a podám mu ruku.
„Kuba.“řekne a ruku příjme. „tak se tu měj Elen, a ještě jednou dík za ségru čau“
„Ty se měj taky ahoj“rozloučím se s ním a on hned zmizí z mého pokoje. Nemůžu odolat tomu, abych tiše nevyklouzla za ním a nešla se podívat jak se s ním všichni začnou loučit..Zastihnu je ještě dole na chodbě, jsou tam všichni. Táta, Hanka i Renata, která teď bráchu objímá. Co všechno si musela tahle rodina zažít? Domácí násilí, smrt sestry a co ještě mi odhalí?, napadne mě, když se tak na ně dívám..
„Tak se tam měj a v pátek pro tebe přijedeme na nádraží“slíbí mu Hanka a obejmou se. Nemůžu se dál na tuhle rodinu dívat, to nejde!! Vždyť jsou tak šťastni a táta jako by byl jejich pravý otec a ne můj!! Vždyť po jejich boku jen září, jen se usmívá takové jsem ho dlouho nezažila ani po boku mamky..Třeba i on si zaslouží šanci..