Dvojčata v akci ( 22 část)

„Dobré ráno“proudí mě Hančin hlas ráno.
„Dobré, kolik je hodin?“zeptám se rozespale a otočím se po budíku.
„Skoro půl 7. Tatínek říkal, že takhle vstáváš tak jsme tě chtěla vzbudit příjemněji než budík.“usměje se na mě „snídaně je dule na stole, tak až se oblečeš tak přijď za námi“
„Díky“poděkuju překvapená a vstanu. Tak tohle jsem nečekala ani ve snu. Po včerejšku, kdy jsem ji tak hnusně odbyla, aby mě přišla vzbudit? Ne tím mě dostala teda...
„Dobrý ráno“pozdravím všechny v jídelně a sednu si na své místo, abych se v rychlosti nasnídala a vyrazila do školy.
„Ahoj Elen“pozdraví mě táta aniž by zvedl oči od novin. Tohle se nezmění, uvědomím si. Vezmu si hrnek čaje a posnídám stejným způsobem jako vždycky bez ohledu na ostatní..
„Kde je Renata?“zeptám se, když si uvědomím, že jsme u stolu jen my tři.
„Ta ještě spí. Má školu až od 9“vysvětlí mi Hanka a já přikývnu. Bohatě nasnídaná se začnu pomalu oblékat, protože mám nejvyšší čas, aby na mě Patrik zbytečně nečekal.
„Tak já jdu ahoj!“zavolám do jídelny a nečekám na odpověď rovnou vypadnu ven, kde už stojí Patrik a čeká na mě.
„Ahoj promiň, že jdu pozdě!“řeknu hned na uvítanou, ale on jen mávne rukou.
„Teď jsem přišel takže v pohodě“usměje se na mě a bez dalších slov mě k sobě přitáhne, aby mě mohl políbit. Vychutnávám si tenhle okamžik až té doby než se za námi ozve výkřik a my od sebe v rychlosti odskočíme. Podíváme se na osobu, která vykřikla a oba užasneme. Karolína.
„Ahoj Káji, co je? Viděla jsi přízrak nebo co?“zasměje se Patrik a vezme mě za ruku, abychom viděli další její reakci. Karolína se hned nafoukne a naštvaně se rozběhne směr škola, což nás oba rozesměje.
„Co ji je?“zeptá se tentokrát Patrik mě, když se vydáme za ní.
„Nevím, nejspíš stále doufala, že u tebe bude mít šanci“pokrčím rameny.
„Tak to se mýlila, já mám teď tebe a nikdy se tě nevzdám víš“šeptne mi do ucha a já se na něj jen usměju. Na nic víc se nezmůžu.
„Ahoj Elenko, jak se máš?“zeptá se mě Nikča s Petrou, jen co se objevím na školní chodbě.
„Už je to lepší. Dík“odpovím a Patrik mě opustí, abych si mohla pokecat s kámoškami, zatím co on se vydá za klukama probrat hokej.
„Bály jsme se, že nepřijdeš“řekne Petra
„Proč bych nepřišla? Jsem v pohodě“ujistím je obě s úsměvem. Chvilku tam ještě stojíme a kecáme o Martina a já jim líčím hovor, který jsme včera měli a holky ji jen tiše závidí. Nejspíš toho kluka, co ji učí angličtinu, nebo kdo ví co? Já ji nezávidím, jen vzpomínám a snáším to, jak se dá.
„Hele měli bychom jít, za chvilku zvoní“řekne Petra s pohledem na hodiny a my s Nikčou přikývneme. Vydáme se do třídy a musím říct, že když vstoupím já všichni se na mě začnou dívat, jako by mě neviděli několik let!
„Ahoj co se stalo?“zeptám se všech a zapadnu do své lavice.
„Nic jen se divíme, že jsi přišla“ozve se Ilona.
„Proč bych neměla chodit?“zasměju se a v tu chvíli se ozve zvonek, kdy je téma proč jsem přišla do školy, uzavřeno. Copak si všichni myslí, že když se mi rozvedli rodiče a ségra mi odjela, že nebudu chodit do školy?
„Tak ticho!“sjedná si pořádek učitelka a všichni ve třídě ztichnou. Začne hodina a všichni jako by neměli nic jiného na práci než se soustředit na učení a na nic jiného.
Když se setkám s pohledem Lucky, která na mě zírá s otevřenou pusou je mi hned na nic. Tak tohle je moc, nesnáším aby na mě někdo zíral a ještě s otevřenou pusou
„Hele Elen, nezajdeme si na oběd? Nebo jdeš s Patrikem?“otočí se na mě Nikča.
„Jo půjdu s vámi, ale kam?“zeptám se
„No mysleli jsme si, že bychom zašli na pizzu, ale pokud nechceš“
„Ne jasně půjdeme tam“usměju se na ně a ony přikývnou. Když zazvoní na hodinu jen rychle přiběhnu k Patrikovi, abych mu to řekla, protože je mi jasné, že na mě chtěl čekat a vzít na oběd on.
„Jo klidně běž, stejně jsem se domlouval s klukama, že zajdeme spolu.“řekne jen. Dám mu pusu a vyběhnu ven za holkami, které na mě už čekají před školou.
„Tak jak to vzal ten tvůj milenec?“zeptá se se smíchem Nikča.
„Hele nech toho!“poprosím ji „jde s klukama na oběd“
„Aha, ale pojďme ať to stihneme“ vyzve nás Nikča a my ji poslechneme. Přidáme do kroku, abychom si stihli objednat a sníst to, protože jsme si jednou museli vzít pizzu sebou do školy a sníst ji teprve tam.
„Hele tak jakou holky? Jako vždycky?“zeptá se Nikča, když se posadíme.
„Dala bych si šunkovou, ale záleží na vás“pokrčí rameny Petra a já s ní souhlasím. Takže když přijde servírka, aby se nás zeptala co to bude, objednávka je jasná. Šunková pizza a tři koly.
„Tak povídej, jakej byl víkend?“zeptá se mě zničeho nic Petra.
„Docela dobrý, ale tady Nikča by mohla povídat o Tomovi co?“ zasměju se a Nikča jen začne zářit a jak jsem čekala začne vykládat o Tomovi, jak se spolu měli, co dělali a co ne.
„Hele já si myslím, že tady Nikča se nám zamilovala co?“zasměje se Petra.
„Hej ale holky, kdyby jste ho viděli. On je tak krásnej, úžasnej a milej!“ rozplývá se a to už před náš postaví pizzu a my se pustíme do jídla, aby nám pizza nevystydla a nebo ji někdy nesnědl, třeba Nikča, která se do ní hned pustí.
„Hele nespěchej tak, aby něco zbylo i na nás!“zasměje se Petra a bere si svůj druhý kousek, zatím co Nikča má už třetí!!
„Klid už nemůžu“řekne a vypije na jeden hlt kolu.
„Super alespoň se najíme i my a to v klidu“řekne nadšeně Petra.
„Hele holky, nechci vám nic říkat, ale měli by jste si pohnout. Za čtvrt hoďky je začátek hodiny“ usměje se na nás Nikča a do nás jako by trefilo, začneme v rychlosti jíst, abychom ten začátek stihli.
„No holky, kde jste? Už jsme se bály, že nepřijdete“zasměje se Patrik.
„Spíš ses bál, že ti nepřijde Elen co?“zasměje se Nikča a já na ni jen vypláznu jazyk, ale s úsměvem se otočím na Patrika a já mu hned dám pusu.
„Jsi v pohodě?“zeptá se a přitiskne mě k sobě.
„Už ano“ zašeptám a usměju se na něj.
„To jsem rád“řekne s úsměvem.