Dvojčata v akci ( 23 část)

Zbytek vyučování je v pohodě. Jsme rozdělení na dvě části a musíme být úplně potichu, což mi zcela vyhovuje. V tichu se dobře přemýšlí, což já teď ocením.
„Jo úplně jsem vám zapomněla říct, že v únoru jedeme na lyžák“vzpomene si najednou učitelka, uprostřed hodiny a tím naše ticho přeruší.
„Lyžák?!“šumí přes celou třídu.
„Ano lyžák“přikývne učitelka a dál se o tom nebavíme. Podle pohledů spolužáků musím říct, že to vypadá, že se skoro nikomu na lyžák nechce...
„Hele slyšela jsi o tom lyžáku? To bude super co?“raduje se Nikča, když se sejdeme ve třídě.
„No to teda jo“řeknu a sbalím si zbytek věcí, které jsem si tu nechala, protože se mi nechtěli tahat nahoru.
„Určitě musíme jet a pořádně si to užít. Teď ale musím jít za Tomem, čeká na mě před školou tak se měj a zítra ve škole ahoj!“rozloučí se semnou ve spěchu a vyběhne ze třídy jako střela .
„Taky musím jít, ale uvidíme se zítra. Tak se měj čau!“rozloučí se semnou taky Petra a já ji jen zamávám. Patrik, jak se mi svěřil jde po škole s klukama do pizzerie, domluvit se ještě blíž na hokej, takže se můžu pomalou loudat domů.
„Ahoj!“překvapí mě Renata před školou.
„Ahoj co tu děláš?“zeptám se jí.
„Čekám na tebe“usměje se na mě „napadlo mě, jestli si neskočíme na zmrzlinu? Pokud nejdeš s Patrikem nebo kámoškami?“
„Patrik jde s klukama do pizzerie a kámošky už dávno šli. Tak jdeme ukážu ti skvělou cukrárnu“nabídnu ji a ona souhlasí.
„Jak jsi vůbec věděla v kolik končím?“zeptám se ji, když nám nějak vázne řeč a na chvilku nastane trapné ticho.
„No tvůj táta mi říkal, že končíme úplně stejně ve škole a dneska nás pustili dřív o 10 minut tak jsem se pro tebe stavila a vyšlo to“usměje se na mě
„Aha. Už jsem si myslela, že jsi tu čekala“
„Ne to ne. Hele dneska jdou rodiče, promiň tedy tvůj táta s mou mámou do divadla, takže prej budeme mít volnej barák dobrý ne?“
„Jo super. Tak pojď tady to je. Dej si co chceš ještě mi zbyli tátovi prachy“ nabídnu ji a ona hned souhlasí. Obě si vezmeme točenou zmrzlinu a dokonce čokoládovou, která je tu nejlepší a v široko daleko takovou nenajdeme.
„Hele kam vlastně chodí brácha na školu, že je na intru?“
„No do posledního ročníku v Brně, ale teď nevím jak se ta škola jmenuje“ pokrčí rameny.
„Nevadí“usměju se na ni a najednou spatřím Petra, jak se na mě dívá. Sedí přímo naproti nás, tak jak to, že jsem si ho nevšimla dřív? A proč se sem tak dívá? Co je na nás zajímavého?
„Nepůjdeme už? Eliška na nás určitě čeká s obědem, tedy na mě určitě nevím jak na tebe“ řeknu.
„Na mě taky, domlouvala jsem se s ní, když jsem zjistila, že ti něco bude dělat. Tak jdeme začínám mít hlad“ zasměje se a jako na povel se obě zvedneme. Snažím si nevšímat Petra, který se zvedl zároveň s námi, ale nejde to. Zvlášť, když jde celou tu dobu za námi. Co chce? Proč nás sleduje?
„Hele všimla sis toho, že nás ten kluk sleduje?“zeptá se mě zničeho nic Renata.
„Jo to je Petr. Mý ségry bývalý kluk.“vysvětlím ji.
„Nevíš co chce?“
„To tedy ne, ale už mě to štve.“řeknu naštvaně a otočím se na Petra, který se těsně za námi. „Ahoj Petře, co chceš?“
„Ahoj Marti, myslel jsem, že už semnou nemluvíš“ řekne a pokusí se mě k sobě přitáhnou.
„Nejsem Martina jsem Elen a nech nás na pokoji rozumíš!“řeknu a uhnu před jeho rukama, kterými se mě snaží chytit.
„No tak Marti, neskovávej se za svou ségro, vždyť víš, že tě poznám“zasměje se.
„Za nikoho se neskovávám! Nech nás na pokoji!“řeknu a chci se otočit k Renatě a pokračovat domů, ale Petr je rychlejší. Chytí mě za ruce a přitáhne k sobě.
„Martino, takhle si semnou zahrávat nebudeš!!“vykřikne.
„Není to Martina! Je to Elen! Martina odjela s mamkou do Anglie!“křičí hystericky Renata.
„Hele prcku hleď si svýho! Tohle je moje holka a ty se mezi nás nepleť!“poradí Renatě, která vypadá vyděšeněji než já.
„Pusť mě ty debile! Renata ti říká pravdu!“ vykřiknu a snažím se Petrovi vytrhnou.
„To bych se na to podíval“řekne a začne mě líbat. Hned ho od sebe odstrčím a dám mu facku, ovšem mi ji hned vrátí.
„Krávo blbá!“vykřikne a natáhne se, aby mi dal ještě jednu, ale to už ho chytí někdo za ruku, kterou se natahoval k další ráně.
„Hele ty kreténe, co si myslíš, že děláš!?“křikne brácha.
„Dávám facku svojí holce, a co ti je do toho!“řekne naštvaně Petr.
„Jsi v pořádku? Elenko, dobrý?“přiběhne ke mně Terezka a pomáhá mi s Renatou na nohy.
„Jo dobrý dík“řeknu a utřu si z obličeje krev, která se mi pustila z rtu.
„To nejsi. Posaď se, pak tě vezmu k sobě a ošetřím ti to“řekne Terezka a posadí mě na nejbližší lavičku. Nevím co se stalo mezi Michalem a Petrem, ale když Petr odcházel jen na mě zakřičel, že si to semnou vyřídí a rozběhl se pryč.
„Ségra dobrý? Neudělal ti jinak nic?“skloní se ke mně Michal.
„Ne dobrý jen mi dal facku a trochu mi teče krev. To bude dobrý“zašeptám a vytáhnu z tašky kapesník, aby mi krev nekapala na sukni.
„Pojď vezmeme tě k Terči a podíváme se na to“usměje se na mě Michal a pomůže mi na nohy.
„Já půjdu domů“ozve se Renata, které si nikdo doteď nevšímal.
„Ne pojď s námi“usměje se na ni Michal a Renatě se rozsvítí oči. Michal mě hned popadne do náruče a takhle mě nese celou cestu až k Terezce.
„Jak to, že nejsi v kavárně? Máš zavřeno?“zeptám se ji, když si to uvědomím.
„Ne, ale vyrazili jsme si na procházku a tak to vzal za mě kámoš na chvilku. Pojďte dovnitř. Patrik by tu ještě být neměl, prý půjde s klukama“ řekne Terezka a otevře Michalovi dveře, aby semnou mohl projít.
„Dík. Kam ji mám dát?“
„Posaď ji někam, donesu ti lékárničku“řekne Terezka a odběhne do kuchyně.
„Co ti vůbec chtěl? Proč ti říkal, že jsi jeho holka?“nechápe Michal
„On si myslel, že jsem Martina“vysvětlím mu a to už se vrátí Terezka s lékárničkou a Michal mi začne ret ošetřovat.
„Máš štěstí není to na šití“zhodnotí Michal a jen mi rtík zalepí.
„Super, ještě že tak“uleví se mi „ale teď už půjdeme, ať nemají doma strach. Díky moc za pomoc v nouzi. Terezko, prosím neříkej nic Patrikovi“
„Neboj se neřeknu ani slovíčko“slíbí mi a s tímhle opustíme kavárničku. Renata po celou cestu domů nepromluvila ani slovíčko a mě to celkem vyhovovalo, protože pusa mě bolela jako čert. Kdo by řekl, že taková facka udělá tolik neplechy a bolesti??
„Ahoj jsme doma!“zakřičí do domu Renča a hned se u nás objeví Hanka, která nás nejspíš musela vyhlížet z okna.
„Ahoj holky kde jste byli? Ježíši co se ti stalo? Elenko, tebe někdo napadl? Nemám tě odvést do nemocnice?“strachuje se hned až mi to přijde dojemné.
„Ne ošetřil mě brácha u Terezky. Jsem v pohodě, jen si na to dám led a hotovo“uklidním ji.
„Běž nahoru přinesu ti ho“nabídne mi a nečeká na odpověď rovnou se rozběhne do kuchyně.
„Měla by jsi ji poslechnou,“poradí mi Renata a já ji poslechnu. Vydám se nahoru, abych na jednu stranu poslechla Hanku s Renatou a na druhou, abych od nich měla pokoj a konečně byla chvilku sama.
Hodím tašku do kouta ke stolu, kde mám ostatní věci do školy a plácnu sebou na postel a zavřu oči. Jak mi právě teď chybí ségra, jak mi chybí Martina, které bych mohla cokoliv říct, co mě trápí a co se mi dneska stalo..Komu to mám říct teď? Michalovi nemůžu, ten by Petra zabil, Terezce? Ta by mě politovala, ale nejspíš má teď své problémy s mým bráchou a Patrikovi? Ten by ho stejně jako brácha zabil..
„Tady je ten led. Elenko, nezlob se na Renatku, ale řekla mi, že tě prý nějaký kluk napadl, protože si tě spletl s tvou sestrou je to pravda?“zeptá se mě opatrně Hanka a přisedne si na kraj mé postele. Hned si sednu, vezmu si od ní kapesník plný ledu a teprve pak se na ni podívám, abych mohla odpovědět.
„Vy si asi říkáte s Renčou všechno, že?“
„To ano, ví že zamnou může s čímkoliv přijít“ souhlasí hned Hanka.
„Vidíte a moje sestra, se kterou jsme si říkali taky všechno a které jsem se mohla se vším svěřit je daleko. A já teď nemám komu říct co mě trápí, co se mi stalo a komu se vybrečet na rameni, tak jako jsme to dělali se ségrou. Teď nemám nikoho z rodiny, kromě bráchy, kterej ale začíná žít svůj život s mou kámoškou a Patrika, mého přítele, kterému tohle říct nemůžu.“ vypadne ze mě najednou a já ani nevím proč ji to tu všechno říkám. Jak to, že jsem ji pustila k sobě tak blízko, že jsem ji tohle řekla?!
„Můžeš to říct mě nebo Renatce a my tě rádi vyslechneme a pomůžeme ti. Elenko, nezačali jsme dobře, táta nás jen představil a od té doby jsme spolu nepromluvili, když tedy nepočítám ten včerejšek. Podívej, já ti nechci nahrazovat mamku, protože vím, že tu ti nikdo nenahradí, ale chtěla bych být alespoň tak trochu tvoje kamarádka pokud to půjde a pokud budeš chtít?“
„Proč jste na mě tak hodná? Jsem přece dcera chlapa kterého milujete, stojím vám v cestě, aby jste ho měla jen pro sebe. Tak proč se ke mně chováte tak hezky?“
„I když se to nezdá tak já si zažila to stejné. Když jsem byla tak v tvém věku, rodiče se rozvedli, protože si táta našel přítelkyni o dost mladší než byla maminka a já ji nesnášela a ona mě taky. Dělali jsme si naschvály jen co jsem vkročila do bytu k tátovi. Vím jak ti je a já nechci abys trpěla tak jako já a proto bych chtěla abychom spolu alespoň trochu vycházeli a nedělali si peklo. Já měla té slečně za zlé, že mi rozvedla rodiče, takže chápu jak ti je, ale chtěla bych aby se to neopakovalo.“
„Promiňte to jsem nevěděla a omlouvám se. Pokud chcete tak to můžeme zkusit, protože já taky nestojím o to, aby tady bylo zle a jestli jste alespoň z poloviny taková jako Renča a Kuba tak spolu vycházet budeme uvidíte“usměju se na ni.
„To budu ráda Elenko a děkuju za šanci, doufám, že tě nezklamu.“řekne užasle „a chceš mi tedy říct co se stalo?“
„Myslím, že vám to už Renča řekla. Napadl mě ségřin bývalý kluk, který si myslel, že jsem Martina, dal mi facku a když se chystal ke druhé tak zasáhl Michal s Terezkou“
„Fakt nechceš zavést na pohotovost? Ať se na tebe podívají?“navrhne mi znovu.
„Ne děkuju to bude dobrý. Teď se musím nachystat do školy a dám si sprchu. Zavoláte mě až bude večeře?“zeptám se
„Určitě. Půjdu se podívat ještě na Renču, tu vzalo to co viděla myslím to jak tě napadl ten kluk. Pak pro tebe přijdu.“slíbí mi a odejde z pokoje pryč.
Hned si zalezu do sprchy, kterou jsem potřebovala celý den a nechám na sebe proudit studenou vodu, abych se probrala z tohoto snu. Když vylezu ze sprchy čeká mě v pokoji překvapení. Michal s Patrikem.
„Ahoj co tu děláte?“zeptám se a snažím se skrýt ručníkem, který mám omotaný kolem těla, co nejvíc.
„Patrik se musel přesvědčit, že ti nic není“vysvětlí mi Michal.
„Co by mi mělo být?“nechápu.
„Prej tě někdo napadl“řekne Patrik naštvaně a mě to teprve teď dojde.
„Nemuseli jste mu to říkat!“řeknu naštvaně Michalovi.
„My jsme mu to neřekli, jen jsme se o tom bavili a on nás vyslechl a začal vyvádět“ pokrčí rameny Michal.
„Aha taky jste se o tom nemuseli bavit. Jsem v pořádku jen jsem dostala malou facku no“ mávnu rukou.
„Znala jsi ho?“zeptá se mě zničeho nic Patrik.
„Ne vůbec. Nejspíš chtěl peníze“zalžu hned a neujde mi Michalův pohled, kterým mě sjede. Nesnáší lhaní, ale copak mu můžu říct pravdu?
„Ještě že tam Michal byl s Terezkou“ řekne Patrik a podle výrazu v tváři se mu nejspíš ulevilo.
„Hele měli by jsme jít táta za chvilku dorazí a já se s ním nechci setkat“ mrkne Michal na hodinky.
„Proč ne?“nechápu zase já.
„Minule jsme se moc nepohodli“vysvětlí a oba se zvednou k odchodu. Michal ke mně jen přijde a s obejmutím pošeptá ať se držím a dávám na sebe pozor, zatím co Patrik mě k sobě přitiskne a rozloučí se polibkem.
„Zítra ahoj“řekne a společně s Michalem odejdou. Rychle se obleču a špinavé oblečení naházím do koše a ještě mi chvilka zbyla takže si rychle nachystám věci do školy a vydám se dolů, protože se mi nechce čekat až na zavolání.
„Dobrý den Eliško“pozdravím hospodyni, která nám právě chystá večeři.
„Dobrý den slečno Elenko, právě jsem viděla prchat Michala s Patrikem, pokud to byl on. Proč se nezdrželi na večeři?“
„Nevím, Michal se nechtěl setkat s tátou“vysvětlím ji. „mňam špagety, teda Eliško, vy jste poklad“
„Ale prosím vás. Můžete jít prosím pro Hanku s Renatkou, aby už taky přišli dolů?“ zeptá se mě a já přikývnu. Vydám se nahoru, abych tedy našla Hanku s Renatou a nemusím dlouho hledat. Jejich hlasy zaslechnu z Martinýho pokoje, jak se o něčem baví, bohužel nejde slyšel ani jedno slovo, takže vzdám poslouchání a rovnou zaklepu.
„Eliška vzkazuje, že už je večeře tak máte jít dolů“vysvětlím důvod
„Díky“poděkuje s úsměvem Hanka a obě se hned zvednou, aby šli dolů na večeři a mě nezbude nic jiného než na ně počkat a jít dolů s nimi.
„Taťka ještě nepřijel myslím“řeknu jen tak.
„Vím volal mi, že se zdrží a s večeří na něj čekat nemáme“ řekne Hanka a já jen přikývnu. Když se posadíme Eliška nám rovnou dá talíře se špagetami a já se do nich beze slova pustím. Páni, jakej já mám hlad!! Bohužel mě z večeře vyruší mobil, který mi začne hrát jako o život v kapse a i když je tam neznáme číslo, hovor hned příjmu.
„Ahoj Elenko, tady máma.“řekne hned radostně mamka.
„Ahoj mami!!“zaraduju se, že ji zase slyším. „jak se máš?“
„Ale docela dobrý, ale povídej ty. Co škola? A co ty dvě? Vycházíte spolu alespoň trochu?“
„Škola úplně v pohodě“ řeknu jen, protože je mi blbé se bavit o Hance s Renatou tady, když jsou hned u mě. Proto hned vyběhnu ven na zahrádku, abych mamka všechno mohla říct. „odpoledne jsme si zašli s Renatou, tou holkou víš do cukrárny a zdá se být fajn holka i její máma, odpoledne jsme kecali u mě v pokoji a zdají se být milí, tak snad to bude dobrý.“
„To jsem ráda Elenko. Martinka je tady zdá se šťastná, dneska šla poprvé do školy a podle toho co říkala tak dobrý, jen že mluví moc anglicky a ona jim nerozumí...Ale taky tu vychází se všemi dobře“
„To jsem ráda. Mami a je tam někde Martina? Chtěla bych s ní taky pokecat“
„Určitě hned ti ji dám“ řekne a pak už jen uslyším ségřin hlas.
„Ahoj ségra! Jak je?“ zeptá se hned Martina a podle hlasu poznám, že je opravdu šťastná. Třeba bylo dobře, že odjela s mámou ona a ne já.
„Marti, super ale dneska mě napadl Petr, tvůj bývalý. Nevíš co mohl chtít?“ vyhrknu hned.
„Petr tě napadl?! Ségra jsi v pořádku?! Neudělal ti něco?!“strachuje se.
„Ne jen rozbitý ret, ale on mi mě spletl s tebou, ty jsi mu neřekla, že odjíždíš?“zeptám se ségry a posadím se do houpací sítě.
„Řekla, ale znáš ho je to debil. Ségra dávej si na něj bacha jasný!“
„Jo budu. Ale povídej co škola a tak?“změním rychle téma.
Když se vrátím do jídelny, Hanka s Renatou už tam nejsou a můj talíř se špagety je úplně studený, takže si zajdu do kuchyně, abych si je ohřála a pořádně se najedla. Po tomhle rozhovoru s Martinou, je mi hned líp. Nevím proč, nevím jak je to možný, ale je mi líp. Mnohem líp.