Dvojčata v akci ( 26 část)

„Tak slečno Tománková, jak se cítíte?“zeptá se mě doktor na kontrole v 16 týdnu, když zase po dlouhé době přijdu.
„Už je to lepší než na začátku“řeknu, ale podle jeho pohledu se mu to moc nelíbí. Stále si mě prohlíží, jako bych byla bůh ví co a pak z něj nakonec vypadne, ať se jdu zvážit, že se mu zdám nějaká hubená.
„Tedy slečno Tománková vážíte méně než by jste měla! Uděláme ještě ultrazvuk tak šup“ řekne a já už se odevzdaně položím na lehátko, které má u okna a odkryji si triko, aby mi na něj mohl dát buničinu a pak provést ultrazvuk, při kterém zjistí, že se dítě vyvíjí normálně.
„Slečno vypadá to, že budeme mít dvojčata!“řekne mi novinku a ve mně v tu chvíli hrkne. Dvojčata?! Panebože, co budu dělat?! Dvě děti nezvládnu! To nejde!!
„Jde tam poznat pohlaví?“zeptám se naprosto vyvedená z míry.
„No ještě moc ne, ale vsázel bych na to, že to bude holčička a chlapeček. Gratuluji vám! Takže vy a sestra dvojčata a ještě ke všemu vám se narodí dvojčata“zakroutí hlavou doktor a podá mi ubrousky, abych si mohla bříško utřít.
„To je super“řeknu spíš pro sebe, ale neujde mi, jak se doktor usměje.
„Ale víte co se mi nelíbí? Ta vaše váha! Jste na začátku 4 měsíce, čekáte dvojčátka a vaše váha tomu neodpovídá! Udělejte s tím něco nebo váš pošlu do nemocnice nebo víte co pošlu vás tam hned“navrhne mi.
„Jen to ne prosím vás! Nemůžu do nemocnice! Slibuju, že do příští kontroly přiberu, ale jen mě neposílejte do nemocnice!“řeknu hned. To by mi fakt chybělo jít do nemocnice teď, když toho mám tolik ve škole...
„Varuji vás slečno!“pohrozí mi ještě jednou a já přikývnu s tím, že rozumím. Do školy přijdu sotva na konec třetí hodiny, což je čeština, ale podle učitelského výrazu, když ji řeknu, že jsem byla u doktora, poznám, že nejspíš ví...Třídní beztak mluvila, pomyslím si, když si sednu zase za Nikčou.
„Tak jak ti dopadla kontrola?“zeptá se mě brácha, který neváhá a hned mi o přestávce zavolá, aby to zjistil.
„Bezva fakt. Doktor mi slíbil, že pokud do příští kontroly nepřiberu jdu do nemocnice a podrž se brácho, budeš dvakrát strejdou. Čekám dvojčata a nejspíš to budou holky“ řeknu mu naštvaně, protože mě tahle novinka ani trošku nepotěšila.
„Dvojčata? Ségra to si děláš srandu ne?!“zeptá se brácha.
„Ne. Hele brácha taky z toho nejsem nadšeně, ale co teď mám dělat?!“ řeknu zoufale.
„Ségra, my to zvládneme neboj. Jedno dítě nebo dvě vždyť to je jedno. Neboj se hlavně buď v klidu jo? Odpoledne ti přivezu, jak pojedu z práce něco na zub ať tu tvou váhu zvedneme. Musím končit měj se pa Elen“řekne brácha a ukončí hovor, aniž by čekal na moji odpověď!
Bez dalších řečí se vrátím do třídy, ale cestou si ještě koupím čokoládu v automatě a v bufetu, kam mi skočím si hned koupím čokoládové sušenky. Když přibrat tak přibrat...
„Hele tady někdo má čokoládový záchvat“zasměje se Nikča, když si na lavici postavím kelímek a sušenky.
„No co, mám na ni chuť“řeknu a hned si balíček sušenek rozbalím, abych se do jedné z nich mohla zakousnout.
„Chceš taky?“zeptám se Nikči, když zahlídnu její pohled a ona jen s úsměvem přikývne a o jednu sušenku mě okrade. Pak o další, další a další, takže nakonec sušenky sníme spolu a pořádně se u toho zasmějeme.
„Nešla by ses třeba to škole projít?“zeptá se mě Nikča.
„Nemůžu promiň Niky. Valím k bráchovi a učit se na zítra na tu písemku z matiky. Nezlob se někdy jindy jo“řeknu a přetáhnu si přes hlavu svetr.
„Dobře, ale příště mi nesmíš dát košem!“řekne naoko naštvaně
„Neboj příště určitě ne. Tak se měj Niky ahoj zítra“rozloučím se s ní a vyběhnu ze školy a zamířím rovnou domů.
Když přijdu do bytečku, který je úplně prázdný a tichý, je mi najednou smutno. Teď jsme se klidně mohli těšit s Patrikem z našich dvojčátek, radovat se, vymýšlet jména, která jim dáme a mezitím, já jsem tu sama, bez něj a on je se svým otcem a jeho macechou bůh ví kde, vždyť jsem mu ani nedokázala říct, že budeme mít dítě, i když je to nejspíš dobře..
Nevím co by se změnilo, kdyby to věděl, nejspíš by nikdy neodešel, zůstal semnou a těšil se na naše dítě, ale uvnitř by ho nejspíš štvalo, že nemůže být s otcem, který by od něj dostal druhou šanci...

Když jsem po dalších měsících šla k doktorovi na kontrolu už měl ze mě mnohem větší radost a říkal, že bych měla poděkovat svému bratrovi, že mě tak úžasně vykrmil, prý teď vypadám opravdu jako maminka s bříškem.
„Děkuju“poděkovala jsem mu a vydala se zpátky domů. Začalo se krásně oteplovat, takže jsem vyměnila zimní bundu, která mi už začínala být přes bříško malá, za vestičku a změnila svůj šatník, kde jsem měla samé malé čísla oblečení, takže mě musel vzít brácha s Terezkou nakupovat.
Brácha s Terezkou na na dvojčátka těšila snad víc než já, i když nechápu proč. Vždyť to budu já, kdo je bude mít na starost ve dne i v noci, kdo je bude muset hlídat, starat se o ně, utěšovat v noci, a ta které budou, samozřejmě až budou mluvit, říkat máma.
Do školy jsem chodit už přestala, jednak proto, že mi to zakázal doktor a bratr a taky proto, že mi začal fungovat individuální plán. Takže se hned po kontrole vydám k Terezce, kde jsem každý den vařená pečená, protože být doma sama v tichu mě opravdu nebaví a navíc, dneska mi slíbila, že spolu půjdeme nakupovat věci pro mimča a možná, pokud bude mít čas, se k nám přidá i Michal.
„Ahoj Elenko, tak co doktor?“zeptá se hned a podá mi sklenici vody, abych se mohla napít, protože chodit na delší vzdálenosti mi teď dává zabrat.
„V pohodě měl radost a prej mám poděkovat bráchovi, že mě tak vykrmil, jsem zvědavá kdo ty kila navíc za mě bude shazovat jestli taky brácha“ řeknu naoko naštvaně a podívám se na bříško, které mi spíš připomíná balón než moje břicho.
„Neboj. Hele platí to dnešní nakupování? Michal se k nám prý přidá“usměje se na mě a odběhne pryč, protože na ni jedni zákazníci zamávají, nejspíš chtějí platit, napadne mě.
„Hele Elenko, klidně si dej co chceš Michal dorazí za chvilku. Nejspíš máš hlad tak si něco dej nebo na chuť máme tu skvělý palačinky s ovocem, jsou výborný!“řekne.
„Ne děkuju, mě bude stačit jen čaj“ řeknu
„Dobře tak já ti ho hned donesu“ slíbí mi a už je zase pryč v kuchyni. Hned vylovím z tašky časopis, který jsem si koupila cestou k doktorovi, abych se v čekárně nenudila a jelikož tam nikdo nebyl a doktor mě vzal hned, nestihla jsem si nic z něj přečíst.
„Dobrý den je tu někde Tereza Nováková?“zeptá se mě policista, který mě vyruší ze čtení zajímavého příběhu.
„Dobrý den ano je právě odběhla do kuchyně myslím. Děje se něco?“zeptám se užasle. Terezka a mít něco s policií?!
„Ano děje a vy jste kdo?“zeptá se mě a změří si mé bříško.
„Můj bratr chodí s Terezkou a já jsem chodila s Patrikem, Terezčiným synovcem“ odpovím na otázku a neujde mi, jak se na sobě policajti podívají vyděšeným pohledem.
„Co se stalo?“zeptám se.
„Nejprve si promluvíme s Terezou“ řeknou jen tohle a nic víc. Terezka vyjde z kuchyně hned s hrníčkem čaje, který hned položí přede mě a teprve pak se obrátí na policisty.
„Dobrý den, potřebujete něco?“zeptá se jich mile.
„Můžeme s vámi mluvit o samotě?“zeptá se ji jeden a ona zmateně přikývne. Oba dva zavede k sobě do kanceláře, kde se zavřou a chvilku tam spolu mluví.
„Ahoj Elenko, už ti to řekli?“objeví se vedle mě Michal.
„Ahoj co mi měl kdo říct?“nechápu a všimnu si, jaký má výraz v obličeji. Smutný, zděšený...
„Pak ti to řekneme. Kde je Terezka?“zeptá se Michal a když kývnu směrem k pracovně, bez dalšího slova se tam brácha vydá.
Co se tu děje? Co mi tají? Proč je tu policie?! Co s ní má Terezka s Michalem?! Provedli něco?!