Konečná tečka

Otevřela ztěžka oči. V ústech ucítila divnou pachuť.Pomalu pohnula hlavou a vzápětí se jí naskytl pohled na vypitou láhev od červeného vína. Válela se v blízkosti postele spolu s rozbitou skleničkou. Ještě chvíli ležela nepohnutě v posteli než vstala. Hlava ji začala urputně bolet a trochu vrávoravý krok se nechtěl srovnat. Napřed si udělala silné kafe, a potom vyšla na terasu. Položila šálek na malý stolek a místo toho, aby se posadila na lavičku, opřela se lokty o dřevěné zábradlí. Nasála mořský vzduch zhluboka do plic a kochala se pohledem na modravé moře. Zlehka šumělo a posílalo ke břehu malé vlnky, které se po setkání se břehem měnily na bílou pěnu.
Uplynul už rok od té doby, co ho potkala poprvé. Zpočátku ji vůbec nezaujal. Prostě floutek, který se otočí za každou sukní. Poznala to už z jeho chování k něžnému pohlaví. Ke každé ženě v blízkosti se choval laskavě, na její vkus až příliš, vedl medové řeči a chvástal se svými úspěchy. Ale k ní byl jiný. Nezkoušel žádné triky, choval se přirozeně a to ji na něm učarovala. Začala na něj myslet čím dál více a těšila se do práce, protože věděla, že tam bude. Už nevěděla, jak ho pozvala domů. Ale jedné noci vstoupil do jejího života a kompletně ho přeměnil.
Scházeli se tajně. Každou noc se mu zcela oddávala a snažila se nemyslet na jeho ženu. Trochu ji trápily výčitky. Ze začátku se jí dařilo je potlačit, ale čím s ním trávila více času, a čím víc se utvrzovala v tom, že ji nikdy neopustí, nemohla se nepříjemných pocitů zbavit. Věděla, že nikdy nebude úplně její, ale musela ho mít. Musela ho vidět za každou cenu, cítit jeho vůni, doteky, polibky, dívat se mu do očí a naslouchat jeho hlasu. Dávala nesmyslně košem každému, kdo o ni jevil jenom trochu zájem. Všechno pro pár chvil vášně a neupřímné lásky.
Posadila se na lavičku a v rukou držela šálek. Smočila rty v kafi a znovu se zhluboka nadechla. Ten vzduch ji uklidňoval. Odjela sem, na chatu rodičů, aby si všechno vyjasnila. Znovu si vzpomněla na tu noc. Na noc, kdy zaklepal na dveře jejího malého bytu. Po dlouhém váhání mu otevřela. Kufr v jeho pravé ruce ji udivil. Nemohla uvěřit tomu, že od ženy opravdu odešel. Ale už bylo pozdě. Po noci plné vášně mu jasně dala najevo, aby odešel. Takový přístup nečekal. Napřed jí nevěřil, a potom se za ním opravdu zavřely dveře.
Dopila už celý šálek. Hlava ji stále bolela. Věděla, že to bude těžké, ale musí od něj pryč. Daleko. Tak daleko, aby zase našla samu sebe. Vzala do ruky telefon a mačkáním tlačítek napsala svému poslednímu nápadníku, kterého před časem odmítla. S tlukoucím srdcem zprávu poslala.
Ta doba čekání se zdála nekonečná. Ale nakonec přeci. Zrovna přesazovala květinu a hledala pro ni vhodný květináč, když telefon zapípal. Skoro se k němu rozeběhla. Třesoucíma se rukama si text přečetla. Přijede, a už dnes večer.