Lež, slzy a pak láska part 2.

S Lukasem chodím už 14 dní. Miluju ho. Opravdu ho miluju.
Jdu zrovna ze školy když jsem najednou zahlédl skupinu z osudné noci spolu s Lukasem. Moc dobře jsem je neslyšel, ale něco přece jen.„Kluci je to v kapse Adam mi přímo zobe z ruky. Dnes v noci to vyjde určitě“, řekl s usměvem. Utekl jsem odtamtud co nejrychleji. To není možné celých 14 dní mě jenom podváděl. Mě se zdálo, že jsem ho tam viděl‘brečel jsem. Urychlené jsem šel k němu domů vzal si svoje věci a jho tam nechal. Pak jsem šel domů a rovnou do svého pokoje.‚Prý nejlepší kamarád, přý přítel všechno to byla jenom lež‘ vzlykal jsem. A aby toho nebylo málo tak si Lukas pro mě přišel.„Adame je tu Lukas“, přišla za mnou mamka.

Otevřel jsem jí dveře„tak ať jde pryč nechci ho vidět“ a znovu jsem zavřel dveře.

„Lukasi promiň ale Adam tě nechce vidět měl bys tedy jít“, vysvětlovala mu.

Lukas se usmál„to nevadí zítra ho stejně uvidím“a odešel.

Na druhý den jsem šel do školy a u brány jsem viděl jeho. Snažil jsem se dělat jakože jsem ho neviděl. Když jsem kolem něj procházel šel za mnou.

„Co se stalo proč mě nechceš vidět, něco se ti stalo?“ptal se mě. Nechtěl jsem mu odpovědět, ale něco jsem říct musel. Rozejdu se sním to je to nejlepší rozhodnutí.

„Promiň já dál nemůžu tohle není správné“.

„Chceš říct, že se se mnou rozcházíš?“, zvýšil hlas. Já se na něj podíval co nejchladněji jsem to dokázal„ano“. Zůstal stát jako přimražený. Já šel dál, ale bál jsem se nejhoršího.
Když jsem šel ze školy te zadu mě někdo napadl a praštil do hlavy. Probral jsem se v nějaké tmavé místnosti. Nahý.‚Co se stalo, nemůžu sepohnout‘otáčel jsem hlavou abych viděl proč. V tom někdo vešel dovnitř„Haló kluci...už je vzhůru“a za ním přišli dalši. Postavili se kolem mě a
jeden z nich už bez kalhot a slipů se ke mě nasunul.

„ Co chcete dělat“,zhrozil jsem se. Mírně se mě nadzvedl a pak do mě pronikl. Nebylo to zrovna příjemné. Snažil jsem se dostat pryč, ale nešlo to. Vystřídalo se jich na mě v téhle poloze asi 6. Poté mě rozvázali a dali do jiné polohy.
To dělali dokud někdo nepřišel.

„CO TO TU S NÍM DĚLÁTE!!!“ rozkřikl se neznámý. Odtrhl je ode mě a vyhodil je z pokoje. Okamžitě mě rozvázala začal mi pomáhat se oblíknout.

„Je ti něco, jak se cítíš“, řekl ustaraným hlasem. Pokusil jsem se vstát, ale vysílením jsem to nedokázal.„ Děkuji je mi fajn, ale nedokážu vstát a jsem hrozně unavený“, byl jsem mu vděčný. Vzal mě na záda a šli jsme pryč. Cestou k němu domů jsem vyzvídal jak se jmenuje což jsem náhle i zjistil. Jmenuje se Kazuki a chodí dokonce i do stejné školy co já což bylo plus pro mě.

„A jak se jmenuješ ty“zeptal se.

„Adam“, představil jsem se. Kazuki se zastavil„tohle se nestalo poprvé že“.

„Ne nestalo dokonce to byla ta samá skupina. Jeden z nich Lukas chodil jsem s ním, ale zjistil
když jsem zjistil, že mě jen využívá a že mě nechá zneužít i ostatními tak jsem se sním rozešel. No a tohle je výsledek“.„To se už nestane ochráním tě. Chodím do třídy narpoti te tvé takže kdyby něco stači říct. Ráno i odpoledne tě budu doprovázet souhlasíš“ a čekal na mou odpověď. Usmál jsem se na něj„ok dám ti mou adresu a vyměníme si telefonní čísla...a...“zastavil jsem se.Podíval se na mě„a“?„Děkuji mockrát“a ještě pevněji jsem ho objal. Když jsme došli k němu
domů uložil mě do postele a nechal mě spát.
Ráno jsme se nasnídali a vyrazili do školy. Jak jsem předpokládal Lukas na mě čekal před školou.„Ahoj Adame“usmál se.

Já ho ani nepozdravil. Když se přihnal zbytek jeho skupiny oběvili se někteří z Kazukiho třídy. Kazuki mě doprovodil do třídy a sám se vrátil ke klukům. Odpoledne mě čekal. Doprovodil mě až domů. Domluvil mi, že bych to měl mamce radši říct takže jsem jí to vše vysvětlil. Byla zhrozená, ale zároveň šťastná, že jsem jí to řekl.

„Zítra zavolám do školy ano Adame?“usmála se mamka„a tobě děkuji...“.

„Kazuki jmenuji se Kazuki“dořekl. Já se s Kazukim rozloučil a pak jsemšel do svého pokoje. Vytáhl jsem si deník a zapsal do něj vše co se stalo.
Druhý den jsem šel do školy, ale tentokrát ne sám šel jsem s Kazukim. Ve škole jsem se dozvěděl, že Lukase konečně potrastali. S tou novinou jsem běžel za Kazukim.
Jenže cestou jsem zakopl.„Pozor neubliž se Aďo“zachytil mě Kazuki.

„Ne jsem v pořádku, ale slyšel jsu tu novinu o Lukasovi,“řekl jsem nadšeně.

„Ano slyšel“pomohl mi se narovnat.

„Co kdybychom si někam zašli, samozřejmě až po škole“nabídl jsem.

Kazuki kyvl jako souhlas. Po škole jsme zašli do cukrárny. Každý jsme si něco obědnali, snědli a zaplatili. Cestou z cukrárny dokonce ani v cukrárně jsme si nic neřekli. Chtěl jsem to ticho prolomit a něco říct, ale nevěděl jsem co. Nakonec mě přece jen něco napadlo„tak jak ses dneska měl“.

„Dobře trochu unaveně ale dobře. Tak mě napadlo, když je zítra víkend nezůstaneš u mě přes víkend?“Zamyslel jsem se, ale nakonec jsem na to kývl.