Divoká kočka 36

Přejížděla po jemné křivce bederní páteře až na hebkou půlku zadečku a po boku zpátky. Zabořila prsty do její kůže v náznaku masáže a jela po páteři zase až na horu. Promnula Štěpániny deltové svaly, přičemž si vysloužila pochvalné zavrnění. Stiskla svaly na ramenou a přejela přes šíji. Štěpa natočila hlavu tak, aby jí uvolnila místo pro šmejdění a v jednom nestřeženém okamžiku se otočila.
Na Marii se leskly drobné krůpějky vody tak, jak na ni odstřikovaly ze sprchy a jediné co ji zahalovalo byla nepatrná pára z horké vody, která ji činila přinejmenším nadpozemskou.
Štěpa si přitáhla Marii k sobě jediným prstem pod bradou a vtiskla jí malý polibek na ústa. Čekala, že se třeba bude bránit, ale ucítila jen hebkost a horkost jejích rtů. Odtáhla se, aby zjistila, jestli nedělá chybu a jestli se za to Marie třeba nenaštve. Nic takového se nestalo. Naopak. Marie přistoupila blíže a otřela se o Štěpánina stehna. Přitiskla se k ní úplně nejblíže, jak to jenom slo. Levou rukou si ji podepřela na zádech a pravou odepla sponu, aby rozpustila Štěpánin zrzavý rozcuch kolem hlavy a mohla zajet pořádně do jejích vlasů. Projela tou kšticí neskutečně snadno, vzala hustý pramen vlasů a zatáhla. Né příliš, aby ji to nebolelo, ale přesto tolik, aby to pocítila. Štěpánu tím donutila zaklonit hlavu a když se jí zakousla do šíje, tak i slastně zavzdychat. Kousla jenom tolik, aby to byla příjemná bolest.
Pak hned její krk opustila a plíživým pohybem jazyka přejížděla od klíční kosti nahoru po bradu a když vyjela až ke rtům, sklonila Štěpa hlavu a splynuly spolu v nádherném dlouhém polibku, který bral dech.
Bála se dotknout toho něžného anděla, snad aby se jí nerozplynula a ten křehký vztah, který tu od jejího příjezdu budovaly, to nezničilo. Toužila ji líbat a hladit po celém těle, toužila s ní splynout v jedno, byť by to bylo jen na pár okamžiků. Toužila dýchat za ni a toužila jí dát nejvíc co má. Sebe a svou lásku k ní tak dlouho potlačovanou.
„Prosím, pomiluj se se mnou.“ Zašeptala a doufala, že se Marie neurazí a neodejde. Tolik ji teď potřebovala.
Zadívala se jí do tváře a usmála se. Ne, rozhodně nechtěla říci ne. Už když skládala její věci a viděla ji nahou, už tehdy věděla, že dnešní den bude jen jejich. Svlékla se a vstoupila k ní do sprchy, aby jí uvolnila záda a doufala, že necukne. Nebyla úplně přesvědčená, že ji neodežene. Taky by na to měla právo po tom všem, co se teď dělo. Ale ona se nechala a Marie si znovu po té až málem neskutečně dlouhé době uvědomovala kořeněnou vůni Štěpánini kůže a sladkou smyslnost jejích rtů. Ten naprostý kontrast jí samotné.
A tak teď stály proti sobě a toužily po tom samém.
Otevřela zástěnu a vstoupila na rohož před sprchovým koutem. Ovinula se ručníkem a čekala, až Štěpa udělá totéž. Odvedla si ji k čerstvě rozestlané posteli.
Za ručník zatáhla a sundala jí ho z těla, takže tam stála opět nahá. Otřela kapičky vody z jejích ramen a drobné černé šmouhy, které jí zbyly po řasence na obličeji. V očích měla směs smutku a chtíče.Neuvěřitelně neodolatelná kombinace.
Brrrr. Otřásla se zimou a tak rychle zalezla pod peřinku a čekala, až si Marie poradí s ručníkem a vleze si k ní. Snažila se zahřát. Ale když konečně přišla, měla studené ruce, nožky a mokré vlasy a tak se třásly obě.