Soulmate Part.5

Ruki se spokojeně usmíval, konečně měli nahrávání za sebou. Byl rád že všechno tak dobře dopadlo a než odjeli, šel spolu s Kaiem poděkovat Hirovi a ostatnímu personálu za výbornou spolupráci. Ještě se taky museli domluvit na dalším nahrávání, které je čekalo příští týden.
"Tak tady jsme hotoví." prohlásil Ruki vesele a mrknul na Kaie který šel vedle něho. Pak se otočil a podíval se po Aoiovi. Spolu s Reitou a Uruhou, ještě stále flirtovali se dvěma dívkami, které se po celou dobu nahrávání, tak pečlivě staraly o jejich pohodlí.
"Hej, co tam ještě děláte? Jedeme! To vás musím dneska pořád shánět jako kvočna kuřata?!" zavolal.
Kai se vesele zasmál. "Víš že ti to docela jde? Možná ti svoji roli leadera přenechám." Poznamenal a pozoroval blížící se kluky. Reita, kterému málokdy něco unikne, přicházel a v obličeji měl výraz hraného zděšení.
"To nemůžeš myslet vážně, Kaii?! Ty tři týdny co jsi byl tak trochu mimo, byly příšerný! Ruki se pořád choval jako naše máma! Dokonce už nás začal nutit uklízet si v pokoji! Ty jsi byl jediný koho neotravoval." Zafuněl otráveně.
"Vážně? zeptal se Kai a na tváři mu hrál veselý úsměv.
"No jo! Divím se, že nás ještě nezačal kontrolovat, jestli si před spaním čistíme zuby."
"Neříkej?" divil se Kai a snažil se tvářit vážně, když se podíval po Rukim. Ten měl rty stažené do úzké čárky a mračil se na Reitu.
"Dneska jsi bez oběda!" vyhrknul pohoršeně Ruki ale pak se začal smát, protože ostatní kolem vyprskli smíchy.
"Je dobře že jsi zpátky. Těm dvěma už to vážně lezlo na mozek." prohodil Aoi vesele a poplácal Kaie po zádech.

Když se konečně všichni nakopali do výtahu a sjeli dolů, auto už na ně čekalo. Rychle nastoupili dovnitř a Ruki oznámil řidiči ať je odveze zpátky do hotelu.
"Já myslel že jedeme na oběd? Mám hlad!" Postěžoval si Aoi zklamaně.
"Nechceš se z toho placení dneska vyvléct, že ne? Ujišťoval se Reita, kterého rýpací nálada ještě zdaleka nepřešla.
Ruki se na něj jen nuceně usmál. "Ale kdepak, vůbec ne." Ujišťoval ho mile. "Ale takhle do žádné restaurace nejdu. Jsem zpocený jako myš. Nejdřív sprcha a pak oběd!" prohlásil a založil si ruce, aby tak dal najevo že o tom nehodlá diskutovat.
"To je fakt, takhle do restaurace nemůžeme." Přitakal Kai a Aoi s Uruhou přikývli na souhlas.
Reita se zatvářil sklíčeně a podíval se na Rukiho. "Máš pravdu, promiň už toho nechám." Ujišťoval ho.
Ruki se jen usmál a mávl na tím rukou. "To je v pohodě, nejsem naštvaný." Ujistil ho. "Vždycky ti to totiž umím vrátit." Dodal vesele a plácl Reitu po hlavě.
Ten se jen ušklíbnul a zasmál se.
Kai to vše se zájmem pozoroval, pak zakroutil hlavou a podíval se z okýnka.
To je zvláštní. Mám pocit jako bych byl poslední týdny, někde úplně jinde." Pomyslel si.
"Takové věci jsem v poslední době vůbec neregistroval." Přemítal a pozoroval okolí.
Když tak vyhlížel ven, najednou ho něco zaujalo. Právě projížděli kolem jednoho parku. Tolik se podobal tomu z jeho snu. Když si to uvědomil, přeběhl mu mráz po zádech. Potřásl hlavou aby zahnal nepříjemné myšlenky a radši se začal soustředit na ostatní, kteří už vymýšleli kam se pojede na oběd.

Jakmile limuzína zastavila před hotelem všichni zjistili, že se dovnitř hned tak nedostanou. Před hotelem se sešla asi stovka nadšených fanoušků. Ochranka vystoupila z auta jako první a snažila se nastolit jakýs takýs pořádek, aby mohli kluci projít.
Ruki jen udiveně kroutil hlavou. "Jak nás zase tak rychle našli?" Ptal se ostatních ale v zápětí se zasmál. "To byla blbá otázka, že?" přiznal a ušklíbnul se.
Někdy bych vážně uvítal o něco menší popularitu, když tohle vidím." řekl Kai. "I když na druhou stranu je to příjemné." Dodal s úsměvem.
"Pro mě určitě!" ujišťoval ostatní Aoi a vesele mával fanynkám venku.
"No vypadá to, že budeme muset rozdat pár autogramů než se dostaneme dovnitř." Utrousil Uruha a při tom sledoval dění venku.
Když měli konečně trochu volnou cestu, vyrazili rychle z auta a pospíchali ke dveřím hotelu. Jakmile vylezli, spustil se ohlušující křik a ochranka měla co dělat, aby fanynky nevtáhly své miláčky do davu.
Po tom co se šťastně dostali do budovy, všichni si oddechli.
"Tomu říkám popularita." Prohlásil vesele Aoi. "Nedáme si to ještě jednou?" zeptal se a zamrkal na ostatní. Ti jen zakroutili hlavami a unaveně převrátili oči.
"Jo, to určitě." Zabručel Reita a otočil se za ostatními, kteří už mířili k výtahu.
Než došli ke svým pokojům, domluvili se, že za hodinu se sejdou ve společenském pokoji. Kai ještě navrhnul, že by si mohli objednat jídlo z místní restaurace hotelu a nechat si ho poslat nahoru.
Protože, ačkoliv se na to nijak netěšil, chtěl jim konečně povyprávět ten svůj sen a byl by raději, kdyby to bylo v soukromí. Proti tomu nikdo nic nenamítal, tak se nakonec všichni spokojeně rozešli.

Když za sebou Kai konečně zabouchnul, opřel se o dveře a s povzdechem zavřel oči. Chvíli jen tak stál, pak pomalu prošel přes pokoj a praštil sebou do postele. Ležel tam s roztaženýma rukama a civěl do stropu. Snažil se soustředit ale myšlenky mu utíkaly všemi směry. Myslel na to, co se dnes všechno odehrálo a na to co se ještě stane. Přemýšlel jak klukům vyloží svůj sen.
"Sen?! To není sen ale noční můra!" pomyslel si a posadil se.
Pak vstal a odešel do koupelny. Postavil se před zrcadlo a zkoumal svůj odraz. Po chvíli se na sebe zašklebil a začal se svlékat. Když vešel do sprchy, pustil vodu a nechal ji jen lehce stékat po těle. Zavřel oči a cítil jak z něj únava opadá, jako by ji voda smývala.
"Kéž by sebou vzala i všechny starosti." Pomyslel si Kai smutně.
Ze sprchy vylezl až po dobré půl hodině, teplá voda mu udělala dobře a on se cítil osvěžený. Rychle se oblékl. Taky se musel trochu upravit aby nějak vypadal, dnes ho přece ještě čeká vystoupení v rádiu. Když byl konečně sám se sebou spokojený, sebral mobil z postele a vyrazil z pokoje. Na chodbě se srazil s Rukim, který se na něho ze široka usmíval.
"Vidím, že už se zase začínáš chovat jako leader kapely." Poznamenal vesele.
Kai se usmál a překvapeně se otočil, když ze dveří vedle vypadl Reita.
"Čau kluci, to jste vy?! To jsem rád že nejdu poslední." Vyhrkl a zařadil se vedle Kaie.
Když dorazili do pokoje kde se měli sejít, Aoi s Uruhou už tam seděli.
Jakmile Reita vešel do dveří povzdechl si.
"Beru to zpět. Jdu poslední." Utrousil a zavřel za sebou dveře. Ruki se zasmál a zakroutil hlavou. Kai se posadil vedle Aoie a Ruki s Reitou si sedli naproti.

Ticho které najednou nastalo, přerušilo zaklepání na dveře. Pokojová služba přinesla oběd a kluci se pustili do jídla. Při jídle se bavili o běžných věcech, probírali focení které je čekalo a taky další nahrávání.
Najednou přišel Ruki s návrhem, který si pro ostatní chystal už nějakou dobu. Napadlo ho, že tohle je dobrá příležitost jim to povědět. "Ehm.. kluci, můžu něco říct?" ozval se a počkal, až ho začnou všichni sledovat. Ti se na něho zadívali a čekali s čím přijde.
"Víte, už nějakou dobu přemýšlím, nad jistým nápadem." Začal váhavě.
"Samozřejmě záleží taky na vás, jestli budete souhlasit." Řekl a nadechl se že bude pokračovat, když ho přerušil Aoi.
"Á, tenhle výraz znám. Tohle se mi nebude líbit." Řekl a mrkl na ostatní.
Ruki se zašklebil a spustil. "Jde o to, no zkrátka si myslím… že bychom potřebovali nějakou osobní asistentku." Navrhl a čekal na jejich reakci.
Na to všichni překvapeně vykulili oči. Uruha který se doteď spokojeně houpal na židli, málem spadl.
"Co?" Vyhrkli všichni najednou. Ruki se tvářil znepokojeně a hned ho napadlo, že tenhle nápad asi neprošel. "No, asistentku." Zopakoval nevinně a začal si žmoulat náušnici. Tohle dělal vždycky když byl nervózní.
Aoi se narovnal a nasadil kouzelný úsměv. "Tak tenhle nápad se mi líbí." Prohlásil.
"To mě nepřekvapuje!" utrousil Reita.
Kai je utišil a podíval se na Rukiho. "Proč myslíš, že potřebujeme asistentku?" zeptal se.
"No, to mě napadlo, když jsi byl tak trochu mimo." Řekl Ruki prostě.
"Měl jsem pocit, že mám všeho nad hlavu. Teď, když jsem si zkusil co to všechno obnáší, tak už se nedivím, že pořád někde něco ztrácíš a zapomínáš. Já sám jsem nevěděl kde mi hlava stojí. Přiznal se Ruki.
"Proto si myslím že potřebujeme asistentku." Zakončil a zapálil si cigaretu.
Nastalo ticho a všichni přemýšleli nad Rukiho návrhem. Nakonec znovu promluvil Kai.
"No já myslím, že to není zase tak špatný nápad. Ty už někoho máš?" zeptal se.
Ruki vydechl kouř a zavrtěl hlavou."Ne, nemám. Chtěl jsem to nejdřív probrat s vámi. Tu dotyčnou osobu vybereme společně, pokud budete souhlasit." Na chvíli se zamyslel a pak ještě dodal.
"Nemusí to být zrovna žena, pokud vám tohle dělá starosti. Může to být i muž."
"Co? No to snad ne!" vyhrkl Aoi. "Já bych radši nějakou slečnu." zaprosil a nasadil smutný pohled.
Reita se po něm chabě ohnal a podíval se na Rukiho. "A k čemu nám taková asistentka, nebo asistent bude dobrý? Já osobně si nemyslím, že bychom někoho takového potřebovali."
"Bude obstarávat, různé maličkosti, starat se o naše osobní věci a taky o naše pohodlí." odpověděl Ruki prostě.
"Takže to bude vlastně, takový náš poskok." Zakončil Reita a zatvářil se kriticky.
Ruki si unaveně povzdechl a zamračeně si Reitu měřil. "To ne, nikdo z ní nebude dělat poskoka. Bude to prostě osobní asistentka. Její, nebo jeho povinosti, si časem ještě ujasníme." Podíval se po ostatních. "Tak co vy na to?" zeptal se.
"Já souhlasím." Ozval se Aoi bez váhání.
Kai chvíli přemýšlel a pak řekl. "Proč ne, zkusit to můžeme." A ohlédl se po ostatních.
Reita se tvářil neurčitě ale nakonec přikývl. Uruha mlčel a jen pokrčil rameny.
Ruki típnul cigaretu a zatleskal. "Výborně! Tohle bychom měli." Prohlásil.
Pak se podíval na Kaie, který už věděl co přijde. "Teď Kaii, nechtěl by jsi nám konečně říct, jak je to s tím tvým snem?"
Kai si povzdechl a přikývnul…