Velká shoda náhod

10. Dvojče

Jakmile jsem se vrátila ze školy domů, rozhodla jsem se jít někam se zase projít, protože sama jsem tu zůstat nechtěla. Proto jsem sebrala seznam knížek povinné četby a vyrazila do knihovny. Cestou jsem mohla alespoň vyzvednout šerpy, které dnes přišly na poštu. Zrovna, když chci odejít rozdrnčí se telefon a proto se opět zuji a běžím do bytu. „Prosím“ vyhrknu udýchaně do telefonu. „Ahoj tady Matěj“ ozve se z druhé strany. „Prosím jaký Matěj?“ nechápu ani trochu o koho jde. „NO přece Drozd, nevíš?“ začne se ten kluk smát. To jsem už v nesnázi úplně, protože žádného Drozda neznám. „Je tam Max?“ zeptá nečekaně. „Ne ten je v Americe“ odpovím s klidem. Najednou se ozve rána, jako by do něčeho kopl. „Jsi tam?“ zeptám se tiše. „Jo, tak díky za informaci. Myslel jsem že bráchu stihnu“ dodá a položí telefon. Bráchu? Zarazím se nad tím co řekl. Max přece bráchu nemá, nejspíše sem volal nějaký pitomec a zkoušel to na mě, usoudím nakonec. Jenže telefon se rozdrnčí znovu a je to zase on. „Mohly bychom se sejít, potřebuji pomoc“ poprosí mě. „Já ale nevím jestli je to vhodné, jak poznám že nelžete a jste opravdu Maxův bratr?“ začnu pochybovat. On se začne smát a řekne. „Ty jsi Monika co? Chodíte spolu už skoro rok a bydlíš s ním v jeho bytě i s mojí neteří Klárkou.“ Koukám jako blázen, ale tohle přece není důvod mu věřit, může to být šmírák, úchylák nebo něco ještě horšího. „Víš co zavolej si Maxovi a jestli je to pravda co tu říkáš tak ať mi zavolá a potvrdí“ navrhnu mu. On nadšeně souhlasí a proto se s ním rozloučím a vyrazím už konečně pryč.
S taškou narvanou knížkami a s krabicí v podpaždí se po schodech doplazím do třetího patra našeho baráku, protože výtah je opět mimo provoz. Všimnu si, že u našich dveří stojí krosna se spacákem. Pak vidím, že je otevřeno na chodbu a proto nakouknu, kdo zase lezl na balkón. Jakmile ho uvidím nemůžu se vynadívat, protože přímo naproti mně stojí Max. „Co tady děláš?“ zaradují se a skočím mu kolem krku, on se totiž kvůli mně vrátil. „Prosím“ vrátí mě jeho hlas však hned zase na zem. „Kdo jste?“ zeptá se s úsměvem. V tu chvíli si uvědomím ten omyl. „Promiň já si tě spletla“ omluvím se rychle a upravím tričko, které se mi vyhrnulo víš než se sluší. „Ty budeš Monika co?“ ptá se dál a nepřestává se usmívat. V tu chvíli mi to dojde to je Maxův bratr. „Ty jsi Matěj?“ zeptám se zmateně. On jen tiše přikývne a podá mi svůj telefon. „Tohle je pro tebe“ upozorní mě. Na telefonu je zpráva od Maxe, že je to pravda poznám podle čísla.

PRINCEZNO TOHLE JE MŮJ BRATR MATĚJ, NIKDY JSEM TI O NĚM NEŘEKL A TAK DOUFÁM, ŽE TI NEBUDE VADIT, KDYŽ U NÁS BUDE CHVILKU BYDLET. ÚPLNĚ JSEM NA TO ZAPOMĚL JAK PŘI TOM ZMATKU SE STĚHOVÁNÍM. MILUJI TĚ A NEZLOB SE. PAK TI ZAVOLÁM. MAX

Koukám jako blázen a to střídavě na Matěje a na telefon. Jak mi mohl Max zatajit takovou věc jako, že má bratra a to naprosto stejného jako je on. „Tak pojď“ řeknu nenadšeně. On se velkoryse nabídne, že mi pomůže s krabicí a proto mu ji samozřejmě předám. „Jestli ti to moc vadí tak já se odstěhuji do hotelu.“ Jen zakroutím hlavou, on mi nevadí spíš mě štve že to berou s Maxem jako hotovou věc a že si Max myslí, že ho asi nahradí když mají stejný obličej.
Večeři udělám pro oba a chci abychom se poznali a zkusily začít znovu. Taky chci zjistit, proč nikdy nejezdil k jeho babičce a já ho neznala dříve. „Víš já jsem vyrůstal u táty v Anglii, protože naši se hned po narození rozvedly a každý dostal jedno dítě. Proto jsem tam nejezdil a myslím, že kdybych se dnes před babičkou ukázal asi by nevěřila, že jsem to já. Vlastně jsem jí viděl naposledy v sedmém měsíci od narození a to si jí moc pamatovat nemůžu.“ Přijde mi to docela zvláštní jak to že jsem tohle nevěděla a nebo proč se přede mnou o svém bratrovi nezmínil ani Max, zvláště když ho pozval na návštěvu do Čech. „Chceš se ještě na něco zeptat?“ zeptal se mezitím co jsem přemýšlela. „No ani ne, jen jak dlouho se hodláš zdržet?“ Matěj se začne smát. „Koukám jsem tu jeden večer a už by jsi se mě zbavila. Neboj hned zítra se poohlédnu po nějakém bytě, abys měla klid“ začne mě ujišťovat. V tu chvíli si přijdu tak trapně. „No promiň takhle jsem to nemyslela. Já spíš myslela, že jsi přijel na návštěvu nebo tak něco?“ omluvím se rychle. „No uvidíme hele, zatím se mi tady u tebe líbí. Mám tu super společnici a vaří se tu taky dobře takže stěhování jinam zatím odložím“ souhlasí. Je opravdu stejný jako Max, mají stejný úsměv a i nitru jsou oba laskavý. To mi například dokáže, když se ochotně ujme i přes mé protesty utěrky a pomůže s nádobím. Pak si vytáhnu maturitní otázky na stůl a dokonce se nakloní, aby viděl co probíráme. Když zaznamená angličtinu, nabídne se že mi s předmětem rád pomůže. Je to vlastně rodilý mluvčí, když se to tak vezme a mě to zrovna extra nejde. Ovšem to odložíme na jindy, protože dnes si společně pustíme televizi a povídáme si u ní, abychom se navzájem poznali. Je to příjemný večer, zvláště když mi zavolá Max. „Ahoj lásko, moc se omlouvám za to překvapení v podobě mého bratra, ale jaksi jsem zapomněl, že mi psal o své návštěvě. Doufám že se chová slušně?“ zajímá se okamžitě. „No hele když to vezmu kolem a kolem, tak docela jo. Je milý a je ti dost podobný, takže se to dá vydržet“ přiznám okamžitě. Max si odkašle a upozorní mě, abych tu podobu nebrala až tak doslovně a nechtěla zkusit jestli i v posteli jsou stejní. Docela se kvůli tomu pohádáme, protože mě tím urazí a takže mu típnu hovor ještě než se pořádně rozpovídá. Jak jsem čekala, pošle omluvnou SMS a tak moc mi chybí, že sama vytočím jeho číslo a povídáme si dobrou půlhodinku a nebýt přítomnosti Matěje v obývacím pokoji tak bych kývla i na sex po telefonu.
Ve dvanáct v noci se s Matějem rozejdeme každý do svého pokoje, protože jsem mu upravila pokoj po malé Klárce. Sice jsou tam růžové stěny a spousty plyšáků, ale to mu nevadí, prý se mu bude alespoň dobře usínat. Jdu se proto vykoupat a odpočinout od náročného dne, když v tom se ozve zaklepání na dveře a Matějův hlas. „Můžu?“ zeptá se nervózně. „Podle toho proč?“ ozvu se z vany přetékající pěnou. „Potřebuji projít na WC“ poprosí mě. Tohle je totiž nevýhoda naší koupelny, protože se musí přes koupelnu procházet na záchod. „Tak pojď“ vpustím ho. Prolítne jako vítr, ale stejně postřehnu, že jeho zrak spočine na mých nohách,které jsem si schválně natáhla, aby vyčuhovali z vany. Když se vrací zpět, zapomene zaklepat a já právě vylézám z vany, takže jen tak, tak na sebe strhnu osušku. „Promiň“ zarazí se a zakryje oči. Musím se začít smát. „Prosím tě, nejsem stydlivá neboj“ uklidním ho a osušku si omotám okolo těla. Pak přijdu k němu a ruce mu stáhnu. „Nechovej se jako by jsi někdy neviděl nahou ženskou“ zasměji se. On si mě prohlídne od hlavy až k patě a vezme mokrý pramínek vlasů mezi prsty. „Sice viděl, ale byly to Angličanky a jak se říká vy Češky jste krásnější a více sexy“ plácne mě po zadku a odejde. To zůstanu zase zaraženě stát já a musím se opláchnout studenou vodou. Asi jsme totiž zašly na moc tenký led.
Ráno chci nepozorovaně vypadnou z bytu ovšem, když míjím Matějův pokoj nedá mi to a nakouknu jestli třeba někam nezmizel. Spinká jako sladké mimiko, takže se chvilku zarazím a pozoruji jak v klidu oddechuje. „Chtěla jsi něco?“ zeptá se nečekaně, takže nadskočím jako bych viděla ducha. „Ty nespíš?“ divím se a rozdýchávám ten šok. „No už asi tak deset minut ne. Mám nějaký posun času nebo co?“ zavtipkuje a vyleze z postele. „Snídaně je na stole, takže si tam dej co chceš:“ Matěj se usměje a poděkuje, že jsem na něho taky myslela. „Víš měl bych na tebe ještě prosbu“ poprosí mě mezi dveřmi. „Jasně oč jde?“ zeptám se okamžitě. „Chtěl bych navštívit svoji babičku, ale ani nevím kde bydlí a protože ty to víš, mohla by jsi mě tam dnes odvézt?“ Jsem překvapená a mile ráda se k němu připojím. „Přijdu brzo, protože teď před maturitním plesem končíme dříve, kvůli zařizovaní maličkostí takže souhlasím.“ Jeho oči se rozzáří a proto mi popřeje ať mi to uteče a já konečně odejdu. Když vyjdu před dům otočím se zpět a koukám na balkón kde stojí a ukusuje namazaný chléb. Taky mi však dojde, že jsem zapomněla ty šerpy, ovšem pokud se vrátím nestihnu autobus a pokud je nepřinesu, holky mě ukamenují. „Matěji“ zakřičím z plných plic. Asi mě neviděl, protože se lekne, až mu chléb upadne. „Co jsi potřebovala“ začne se smát. „Prosím hoď mi tu krabici co mám v ložnici“ poprosím ho. Kývne na mě a zaběhne do bytu. Během chvilky je venku a krabici mi hodí. Je to lehké takže ji nechám dopadnout na zem a poté ji seberu. „Díky“ usměji se a pošlu rychlou pusu. On ji obratem chytí a taky se usměje. Víc nestihneme, protože já mažu na autobus a on asi pro nový chleba.