Velká shoda náhod

12. Staří a nový kamarádi

Tak dobře jako jsem se bavila včera jsem se už dlouho nebavila. Docela jsem se i zasmála a o tancování ani nemluvím, protože kamarádi Kamila byly stejně bláznivý jako on a nenechali mě chvilku sedět. Asi jsem se jim také zalíbila, protože jsem na tenhle víkend dostala pozvání na nějakou chatu, kde se bude konat párty na oslavu narozenin jednoho z nich. Ovšem netušila jsem, že z jednoho takového flámu se budu dlouho vzpamatovávat. Ve škole jsem totiž jako spící pana a nebít spolužačky, která stále otravuje, asi bych spala jako miminko. Takže po škole místo nakupování posledních drobností na ples mažu domů a psát. Můj záměr však přeruší Kamil, který stojí před školou. „Ahoj bludičko“ usměje se a rychle mi odebere tašku. „Ahoj Kamile“ odpovím tiše. „Stalo se něco? Jestli ti vadí, že tu jsem tak promiň“ omluví se rychle. Okamžitě se mu omluvím a vysvětlím proč jsem tak skleslá. „Jo tak to jo. To si zvykneš, ještě párkrát s námi půjdeš a bude dobře“ uklidní mě a nabídne doprovod, alespoň domů. No proč ne, alespoň se nebudu s taškou dřít sama a nespadnu pod auto. „Hele ten kluk co je v Americe je tvůj přítel?“ zeptá se po chvilce, zcela nečekaně. Jak o těm sakra může vědět. „Asi jsem včera dost povídala co?“ odtuším jak je to možné. ON se jen usměje, ale vzápětí uklidní, že on ze mě ty rozumy dobrovolně tahal. Tomu se musím smát i já a dovedu si sama sebe přestavit jak ochotně jsem mu vyprávěla celý svůj životopis. Když mi však řekne co jsem říkala musím se tomu sama občas divit a taky smát. Sice jsem si slíbila jak půjdu odpočívat, ale jaksi to nevyšlo protože mě Kamil opět zatáhl mezi kluky a ty mě nechtěli pustit jen tak. Takže jsem se dostala domů kolem deváté večer. Připravila jsem si proto horkou koupel a relaxovala. Najednou se ozvalo cvaknutí dveří a proto jsem zpozorněla a poslouchala, jestli se ozve ještě něco a ozvalo. Kolem koupelny někdo prošel a proto jsem vylezla a rychle se zabalila do osušky. Do ruky jsem vzala zvon, který stál u vany a nakouknula do chodby. V kuchyně se ozývalo pískání a to mě dost udivovalo, že ten zloděj je tak drzý a ani se nesnaží se skrývat. Proto jsem nakouknula kdo to opravdu je a mohla si oddechnout, protože u lednice stál Matěj. „Co tady děláš“ zeptala jsem se ho okamžitě. Ovšem on tohle nečekal a jak se lekl, tak mi do té lednice málem vlezl sám. Když se konečně rozdýchal tak se začal smát. „Já se musel vrátit pro nějaké věci, protože nechci vypadat jako sociální případ a vypadat jako když mám jen jedny kalhoty.“ Musím se začít smát taky, při vzpomínce jak se lekl. „A proč jsi se neozval, když jsi přišel domů“ zeptám se a podám pomocnou ruku při uklízení rozlitého jogurtu. „Myslel jsem že spíše a nechtěl tě rušit, ale koukám že ty jsi noční pták co?“ začne znovu vtipkovat. Jakmile sklidíme tu spoušť udělám dvě kávy a on přinese buchtu, kterou upekla mamka a poslala po něm. „A co babička jak to jde?“ začnu se zajímat. „Ani mi nemluv je to zlatá ženská a mrzí mě,že jsem jí neznal odmalička.“ V tomhle má pravdu, protože paní Dvořáková je opravdu anděl a je škoda, že poznala svého druhého vnuka, až o dvacet let později. „Víš je hlavní, že si rozumíte máte si co říct“ uklidním ho. „Jak dlouho se tam budeš zdržovat?“ informuji se. „No nevím, myslel jsem že bych přijel už na víkend domů, protože jí přijede babičce nějaká kamarádka a nechci překážet, ale pokud máš nějaký plán a já bych ti to překážel tak klidně to vydržím“ slíbí mi. „Kdepak, dojeď jak chceš a pojedeš semnou alespoň na pravou českou párty jo?“ nabídnu mu velkoryse. Samozřejmě ho zajímá oč jde a proto mu vyprávím o Kamilovi a ostatních klucích a proto nadšeně souhlasí a slíbí svoji společnost. Nakonec se rozloučíme až kolem půl jedenácté, samozřejmě každý do svého pokoje. Když ráno vstanu už v bytě není, protože mi říkal že chce stihnout už ten první spoj a vrátit se zpět k babičce a proto zase zůstanu sama. Díky bohu mám od desíti a proto můžu v klidu zajít do města a poohlédnout se po nějakých šatech. Je totiž děsně nezodpovědné, že jsem to nechala na poslední chvíli, ale uznejte sami že jsem měla poslední dobou jiné starosti. Proběhnu spousty butiků, ale všechno je naprosto stejné a proto uvítám, když potkám Tamaru moji spolužačku a ta mě dovede do svatebního salónu svoji maminky. Paní Tuřanová je velice příjemná paní, vlastně ona to má i v popisu práce a proto mě zavede do místnosti, kde má šaty pověšené hezky vedle sebe. „Tak si nějaké vyber“ ukáže na všechny. „To nebude jen tak“ vytuším správně a proto Tamaru ještě využiji, aby mi pomohla. Ujme se toho opravdu z vervou a než stačím obléct jedny, které mi přinesla mám tam dalších deset. „Ukaž se“ poručí mi, když si obléknu první z jejích pěti nejoblíbenějších. „No ty jsou hezké, ale nesedí mi tam ten límeček. Chce to korzet“ rozhodne rychle a už je ze mě tahá dolů. „Tyhle ti padnou lépe věř mi“ zavře mě zpět do kabinky. Pak zaslechnu taky její maminku. „Jak to jde?“ informuje se. Tamara však začne mluvit za mě, takže si raději navléknu šaty které mi strčila do ruky, stejně jako mě do kabinky. „Tyhle jsou dobré“ prohlédnu se v zrcadle než vyjdu ven. Ovšem Tamaře se zase něco nelíbí, když vidím její obličej. „CO je?“ divím se a otáčím se stále dokola. „Nevím zase mi tu vadí ty výšivky, dělá tě to starou“ ohodnotí to dost svérázně. Proto si šaty svléknu a čekám co mi přinese tentokrát. Konečně se otevřou dveře a místo šatů si všimnu jak jí září oči. „Tyhle zrovna mamce přivezly z čistírny a hned jak jsem je viděla jsem je musela vzít“ oznámí mi. Mě už je to celkem jedno, protože to zkoušení mě dost unavuje a proto si mechanicky šaty obléknu. Musím uznat, že to měla v oku a šaty mi padnou jako ulité. Nejvíce se mi líbí zdobený korzet černými krajkami a kamínky, přestože je sukně čistě bílá a má rozparky po celé šířce, takže když jdu rozvírá se a mě jdou krásně vyniknout nohy. „Tak co?“ houkne nervózně Tamara. Proto pomalinku vyjdu ladným krokem s kabinky a udělám před ní otočku jako modelka na molu. „Já to věděla, že to je ono co jsem hledala. Tyhle šaty tě dostanou až na post královny krásy to mi věř.“ Musím se začít smát a společně s ní mám radost, že jsem již něco vybrali. I její maminky šaty schválí a na datum 15. ledna mi šaty rezervuje. Když vyjdeme obě spokojené ze salonu, uvědomíme si že není potřeba už do školy chodit a proto se rozhodneme jít domů. Najednou však Tamaru napadne nápad si jít někam sednout. No vlastně jí to dlužím a proto se rozhodnu ji následovat.
Po chvilce sedíme v příjemné pizzerii a dost mě udivuje, že jsem o ní nevěděla. „Je to tu fajn“ přiznám po chvilce. „Jo Marko si na tom dost máknul, ale úspěch to má“ usměje se a mávne na číšníka. Ten okamžitě přestane koketovat s barmankou a doběhne k nám. „Bella“ usměje se a Tamaru dokonce políbí na tvář. „Tohle je moje kamarádka Monika“ představí nás jakmile se od ní odlepí. „Ahoj“ pozdravím ho. Donutí mě však vstát a políbí mi ruku na seznámení. „Jsem Paolo“ představí se. „A jsem ti k službám“ nabídne se velkoryse. Jeho balící keci přeruší Tamara svým odkašláním. „Dobrý Paolo, tak jste se představily a co takhle lístek“ upozorní ho bez úsměvu. „Jasně“ mrkne na ní a běží k baru. „Kdo to prosím tě je?“ děsím se. Tamara nad tím mávne rukou a nabídne mi cigaretu z krabičky. „Díky nekouřím“ odmítnu a kouknu zpět k baru. Střetnu se s pohledem té barmanky, kterou předtím tak bavil. „Je neškodný, ale hrozný holkař tak pozor na něj. Vlastně je to bratr Marka, mého přítele z Itálie“ rozhodne se mi svěřit tajemství. „Koukám šla jsi na vyšší příčky a nestačí ti jen češi co?“ rýpnu si ze srandy. Ona se také usměje a dá mi za pravdu. „Českých kluků jsem měla dost, ale v posteli se nikdo nevyrovná Italovi věř mi.“ Věřím ji mile ráda, ale zkoušet to nebudu radši. „A co ty a ten tvůj Američan“ zeptá se mě rychle, když přijde Paolo s lístky. „Hodně pracuje a proto na sebe nemáme už tolika času, ale přijede na maturitní ples“ zasním se. Dokážeme s Tamarou sedět a povídat si do večera, než přijde její přítel a nabídne nám odvoz, který mile ráda přijmu než se táhnout přes celé město sama.
Doma na mě čekají dva vzkazy na záznamníku. Jeden je od Matěje a to že se omlouvá, že se ráno nerozloučil a druhý od Maxe, který mě samozřejmě potěší víc a proto si ho pouštím stále dokola. Už se totiž prý moc těší na můj ples a těší se až se budeme spolu milovat. Kdyby jenom věděl jak já se taky těším a doufám, že ten týden co zbývá mi uteče jako tenhle ve společnosti kamarádů.
Pátek se přiblížil velkou rychlostí a proto jsem nejen vyčkávala až přijede Matěj, ale také se těšila na ten mejdan co se měl konat. Byly jsme domluvení, že se sejdeme doma, ale jaksi se plány změnily, když jsem ho viděla stát před školou. Nejvíce překvapeně reagovala však Tamara. „On se už vrátil z té Ameriky?“ zeptala se zvědavě. „Ne to je jeho dvojče“ upozornila jsem jí. „Tedy ty se ale máš, jeden fešák se ti ztratí a druhý se objeví a ještě je úplně stejný“ začne se rozplývat. „Chceš přestavit?“ nabídnu jí, aby si nemyslela, že spolu něco máme. „Ne musím do pizzerie a mám už takhle zpoždění, snad jindy. Užijte si ten víkend“ popřeje mi a každá se rozejdeme hned u brány školy. Matěj se rozhoupe a přijde mi naproti. „Ahoj“ usměje se. „Jak to že jsi tady?“ zeptám se vyděšeně. „Stalo se něco?“ TO ho rozesměje ještě víc. „Ne jen jsem se dostal do Prahy dřív a jaksi jsem zapomněl, že klíče nemám. No a proto jsem hledal školu podle názvu a doufal, že se trefím a nebo, že jsem se již neminuly.“ Musím uznat, že mě překvapil a zároveň potěšil. „Mám hlad jako vlk, nechceš se stavit na jídlo“ zeptá se jakmile opustíme zastávku. „No klidně jo, oběd taky ve škole za moc nestál“ uklidním ho. Nechá výběr restaurace na mě a proto ho zavedu do čínské restaurace, kterou jsem navštěvovali s Maxem. Je to tu totiž krásně udělané a lidi sedí na zemi u malých stolečků. Nechá na mě i objednávku jídla a proto poručím dvakrát kuřecí nudle a jako dezerte si necháme donést zelený čaj s koláčky štěstí. „Ať nám opravdu nějaké štěstí přinesou“ pronese a zakousne se do svého koláčku. Asi neví jak to chodí a netuší, že jsou v nich papírky které ti zvěstují co tě čeká, takže jakmile začne žvýkat začne se i šklebit a ten uslintaný papírek tahat ven z pusy. Samozřejmě mě to dost pobaví takže se směji, až se po nás ostatní otáčejí. „Co to je?“ podiví se a snaží se svůj papírek štěstí přelouskat. „To je papírek štěstí, ten ti zvěstuje jaké štěstí tě potká“ poradím mu. Proto si ho přečte a usměje se. „Je to dobré“ zeptám se zvědavě. „Ještě lepší než bych si mohl přát“ odpoví a papírek schová do ubrousku, který si uloží do bundy. „A ty?“ nakoukne mi do papírku. „To je tajné“ schovám ho a jen sama dobře vím, že můj papírek štěstí mi řekl, že příští týden poznám jak vypadá láska. To je pravda, protože se vrátí Max. Jakmile nám přinesou jídlo, začne ho Matěj prohlížet ze všech stran. „Děje se něco?“ podivím se a vidím jak ostatní koukají. „Radši se ujišťuji, že zase nesním něco co bych neměl“ usměje se. Takže se další minutu zase smějeme jako blázni. U jídla se tedy taky dost vyblbneme, takže mám nudle až za výstřihem, tudíž je jasné že se doma budu muset ještě před cestou na chatu vysprchovat.