Půlnoční valčík

Lucas chytil Alici za ruku a přitáhl si ji k sobě. Jednou rukou ji objal kolem pasu a druhou jí z tváře odstranil pramínek vlasů.
„K čemu se chystáš?“ prohlédla si jeho výraz s úsměvem na tváři.
„K čemu bych se měl chystat?“ dělal nechápavého.
„Vidím to na tobě, něco chystáš.“ Jiskřily jí oči.
Lucas se jen usmál a předklonil se, čímž Alici pomohl do záklonu.
„Umíš tančit?“ spiklenecky se na ni ušklíbl. Alice se rozesmála.
„Co je?“ pousmál se taky.
„Neříkej, že ty to umíš!“
„Náhodou!“ oponoval a narovnal se s ní. „To by ses divila!“ řekl a udělal jeden krok ve valčíkovém stylu. Alice ho opatrně následovala.
„Tak co, jaký jsem?“ zeptal se jí významně, když odklopýtali pár kroků.
„No,“ chystala se něco říct, „Už jsem si zatancovala i líp.“ Uznala a mrkla na Lucase.
„To si neměla říkat!“ ušklíbl se na ni, chytil ji rukou pevněji kolem pasu a vyzdvihl. Alice se tiše zasmála.
„Já jsem to totiž jen hrál, jinak jsem neodolatelný tanečník!“ vytahoval se dál a opravdu přesněji a pečlivěji dodržoval tempo a kroky.
„Hm, že bych se spletla?“ uvažovala nahlas jeho partnerka.
„No jasně, že jo.“ Usmál se na ni jedním koutkem Lucas.
„Ale víš, co by bylo lepší?“ zeptala se ho po tiché chvíli.
„Netuším.“ Znervózněl Lucas.
„Kdyby nám do toho hrála hudba.“ Ušklíbla se na něj Alice.
„Kuš, já věděl, že zase něco zapomenu.“ Zaklel a pustil ji. Odběhl na druhou stranu pokoje, zmáčkl pár tlačítek na hifi věži a vrátil se zpět. Když se ale delší dobu nic nedělo, odběhl zase k přístroji, dvakrát do něj pěstí uhodil a když se z něj konečně začali tlačit ven zvuky smyčcových nástrojů v tří čtvrťovém rytmu, došel pomalým, houpavým krokem k Alici. Jednou rukou ji objal kolem pasu, druhou sevřel její dlaň do své.
„Tak, teď je to všechno.“ Oznámil jí a už se chystal udělat další krok.
„Ne, není.“ Mrkla na něj znovu Alice. „Ještě tu chybí svíčky, růže, tlumené osvětlení, a co tu naopak přebývá – tvůj malý bráška vedle v pokoji.“
Lucasovi na tváři změkl kamenný výraz, jež se mu objevil při výčtu chyb a zase se usmál.
„Na to jsem myslel – bráška spí, dveře od mého pokoje jsem zamkl a tlumené osvětlení už máme!“ vyškrtával opatrně položky na myšleném seznamu úkolů. Alice jen doprovodně pokyvovala hlavou.
„No, a růže v zimě neseženeš a svíčky mi máma po incidentu v desíti letech zakázala.“ Vysvětlil zbytek.
„Incidentu?“ zopakovala Alice udiveně ale s úsměvem.
„V jednom filmu jsem viděl, jak na Vánoční stromeček děcka přidělávali i svíčky. A tak jsem to chtěl zkusit taky. Přidělal jsem je tam, škrtl sirkama a zbytek si asi domyslíš.“
Alice se začala smát.
„Tak ještě že si mamku poslechl, já bych totiž hasiče nevolala.“
„Ha, ha, ha.“ Zčervenal její přítel po celém obličeji, načež pozvedl jejich sevřené dlaně a donutil Alici k otočce.
„Vypadáš nádherně.“ Pousmál se na ni.
„To bude tím, že jsi mě teď viděl v té rychlosti rozmazaně.“ Rýpla do něj.
„Tak uvidíme, jestli teď uvidíš ty mě!“ usmál se na oplátku a vyčkal pár sekund a znovu začal tančit.
Alice následovala jeho kroky a koukala mu do očí, které jí připadaly tak nadpozemsky krásné.
Hudba už pomalu dohrávala a spolu s ní se ke konci blížil i tanec dvou partnerů. Se závěrečnými tóny houslí se Alice otočila na špičce a dosedla na postel.
„Ty víš, jak překvapit.“ Mrkla svého přítele.
Lucas zastavil hudbu a přisedl si k ní. Vzal její tvář do své dlaně a prohlížel si její oči.
„Díky za tanec, bylo to krásný.“ Usmál se na ni.
Ona mu na jeho ruku na své tváři položila svou a zašeptala: „Taky děkuju.“