Divoká kočka 41

V uších jí zněly drobné ptačí zpěvy a tělem se rozléval přenádherný pocit nastávajícího orgasmu. To jak Mariiny zručné prstíky probíhaly po Štěpánině kočičce nahoru a dolů se zřejmým přítlakem na rozkošně vlhký vstup do její jeskyňky.
Vzdychala tak moc, že jí až vyschlo v ústech a lehonce jí okoraly rty. Každý další vzdech se snažila Marie umlčet polibky, které byly s každým dalším jejím pohybem v jejích intimních partiích stále naléhavější.
Najednou už se rozhodla, že to nemíní vydržet. Že už ta její nadřazenost úplně stačila. Víc už jí není třeba.
Rozvázala Štěpáně ruce.
Štěpu to trochu překvapilo. Byla už tak blízko a podívala se na Marii skoro až ublíženě. Té to ale bylo docela jedno. Vědomí měla zastřené naprosto nekonečnou touhou.
Sklonila se nad ni tak, aby její bradavka vklouzla přímo do Štěpániných úst. Neváhala ani vteřinu a začala sát. Nu což. Když ji neudělala, tak se jí za to aspoň pořádně sladce pomstí.
Jenomže netrvalo dlouho a Marie sebou cukla a vložila do úst Štěpě druhou bradavku.
Sama se zálibně zadívala na její ouško. Odkryla zrzavé vlásky, které ho zakrývaly a s poživačností sobě vlastní se jala kopírovat jazýčkem jeho kontury. Potom jemně stiskla boltec v zoubcích. Tak aby to nebolelo, ale aby to pocítila. Sjela pak kousíček níž a zakmitala jazýčkem přímo pod ouškem a celé ho obkroužila.
Teď si byly vzájemně kvit. Ale Marii se ta nadřazenost celkem líbila. Teď když jí Štěpána dovolila být dominantní i nesvázaná, si ji užívala snad ještě víc.
Podložila tedy Štěpě záda. Ta ji sledovala nechápavým pohledem. Kam tím asi jenom míří? V zápětí se to měla dozvědět.
Marie udělala hodně rychlý obrat. Otočila se tak, aby pusinkou dosáhla ke Štěpánině přirození a sama si nacouvala až nad její ústa.
„Páni.“ Ujelo Štěpě pochvalné zamručení. Marie se tomu musela zasmát. Vsadila by veškeré své jmění na to, že tohle rozhodně nečekala.
Pak už daly obě průchod své vlastní vzájemné šikovnosti. Léta odloučení najednou vůbec nevadila.
Marie se snažila se příliš nesoustředit na to, co Štěpa dokáže, protože měla za cíl udělat ji.
*Kruci, holka, kéž bys nebyla tak dobrá.* projelo jí hlavou, když si uvědomila, že je na nejlepší cestě k dalším záškubům celého těla a že i když Štěpa slastně vzdychá, stejně tomu ještě není ani příliš blízko.
Zintenzivnila proto svoje snažení a konečně pocítila ten nezaměnitelný znak příchozího orgasmu. Totiž Štěpa se jí přestala tolik věnovat a Marie konečně mohla dokončit to, co před chvílí začala.
Rychlým kmitáním jazyka přejížděla přibližně v polovině mušličky a pak pěkně nahoru a hluboko dolů až do dírky, kde ochutnávala Štěpáninu šťávičku.
„Dost.“ Vykřikla Štěpa a Marie měla tak akorát vteřinu na to, aby z ní stihla slézt, než se prohnula ve slastné agónii. Ležela vedle ní a rozhodla se jí ještě drobátko poškádlit, takže zajela prstíkem mezi stydké pysky. Štěpa sebou škubla. Musela se smát. Lechtalo to.
„Prosím ne.“ Byla schopná ze sebe vyrazit mezi záškuby. Zhluboka se nadechla a nechala ten pocit projít celým tělem.
Schoulila se Marii do náruče.
„Děkuju.“ Otočila se a políbila ji. V tom jediném polibku byla všechna vděčnost, láska a oddanost, kterou v ten okamžik cítila.
Marie se na to jenom usmála a obejmula ji. Po chvíli, která se zdála být pouhým okamžikem, uslyšela Štěpánin pravidelný dech. Dívala se na tu spanilou tvář dívky před sebou a ještě pevněji ji k sobě přivinula.
„Miluju tě nadevšechno, maličká moje.“ Zašeptala vědoma si toho, že Štěpána spí. Ale snad by si bývala přála, aby to věděla.