List co ukrývý i skrývá

List
Prázdný je horší než život bez prožitků
Vím jaké je to hladit.
Neumím však ladit.
Umím i vadit.
A rád bych byl sluncem dne, kmenem stromu, noční oblohou i Tvojí ozdobou.
Proč Tě tím zatěžuji, dost i obtěžuji.
Já to vím, ale asi Ti to nepovím.
Ty mi taky neříkáš proč se mne zříkáš.
Já to vím a je to logické.
Já to vím a je to nechutné.
To ode mne.
Já dřív chtěl si jen brát a málo dát a postupně i rád dával, domova se vzdával.
Kdy já vlastně někde byl?
Když sem k Tobě přišel tak sem od někudy odcházel.
Co bylo miskou vah?
Ta pohoda, náhoda, klid i zábava. Doteky, vztahy vůně.
Často jsem Tě viděl, někdy i slyšel, občas vnímal.
V něčem Ti závidím i obdivuji.
Čteš, vnímáš, chápeš.
Máš ráda Mirka sneseš Jirku.
Zasloužím si kostkou dlažební.
To jako přejde kdy a proč?
A co když to pak zase přijde jako podzim, zima jaro i léto.
Pak se nedá svítit musí se s tím počítat.
Když se semeno nezalije nic nevyklíčí.
Když se stěna nenamaluje je nenamalovaná.
Když se láska neopětuje není.
Kolika lidem já tohle říkám proč jen Tobě ne?
Aby se poučily.
Kolikrát se jen toto stalo.
A stálo to za to? Stálo stále stálo….
Ještě, že už nestojí.
I když kdo ví.