Zakázaná láska

4. Na všechno sama

Neděli jsem měla volnou, žádná činnost se po mě tak nijak nechtěla a proto jsem využila nákupů tety a připojila se k ní. Vyjeli jsme tedy autem do města a šly nakupovat nějaké zásoby do kuchyně. Nevím proč, ale měla jsem tohle cestování ráda. Připadala jsem si jako bych jezdila s maminkou na nedělní nákupy. Vždy mě zvala k sobě domů a ukazovala kytky, které se jí povedlo za oknem vypěstovat. Teta milovala orchideje takže jsem jí vždy nějakou koupila když jsem jí přála k narozeninám a nebo k svátku. Pozorovala jsem z jejího bytu ruch na ulici a bála se toho až budeme muset odjet. Pak jsem si prošla pokoje a pozorovala fotky, které měla položené na stěně. Na všech byla její dcera. Všimla si toho a objala okolo ramen. „Je to už pět let a ona mi poslala jen jeden pohled“ vzdychne si. „Má tě určitě ráda a jednou se vrátí. Máš výhodu, že není mrtvá jako moje maminka. Ta se už nevrátí“ posmutním. Proto mě obejme a začne konejšit. „Jsi moje malá princezna a já tě mám rada jako svoji dceru. Kdyby to nějak šlo tak bych tě hned adoptovala. Bohužel to nemá už teď cenu, když za dva roky odejdeš sama kam budeš chtít.“ Toho nápadu se chytnu jako šance a začnu vyzvídat. „Co je potřeba k takové adopci?“ zeptám se zvědavě. Pocuchá mě proto ve vlasech. „Koukám, že jsem ti zase řekla něco co jsem neměla co?“ pokárá se sama. Pak se tady ale umluvit nechá a začne mi to vysvětlovat. „Je potřeba, aby prozkoumali místo ve kterém budeš bydlet. Dále se půl roku pozoruje ten člověk jestli je vhodný pro výchovu jak po zdravotní stránce tak po psychické. No a pak postupně pouští dítě na víkendy, aby si ten život vyzkoušel.“ Přijde mi to skvělé a proto začnu na tetu naléhat, aby mě adoptovala. „Cože, to přeci nejde“ zasměje se tomu. „Proč by to nešlo. Mám tě ráda a ty zase mě ne?“ podivím se. Jen se usměje a dodá. „TO sice ano, ale jak říkám než by se všechno vyřídilo tak by jsi byla plnoletá a mohla odejít sama. Takhle budeš muset poslouchat mě, protože já bych nedovolila, abys odešla jako moje dcera někam pryč. Jsme už dlouho sama a proto jsem ráda v práci, abych okolo sebe měla cizí děti, když nemám ty vlastní.“ Vůbec to nechápu, proč mě nechce, ale nebudu se tedy nikomu vtírat, když nechce tak nechce. Avšak dost mě to mrzí a proto se zavřu do pokoje hned jak přijedeme a ani jí nejdu pomoci s vařením jako vždy. I Martu to dost překvapí a proto vyzvídá co se stalo. Všichni mi prostě začnou lézt na nervy a proto jí setřu a radši s knížkou zalezu na půdu, abych mohla pozorovat Hradec hezky z hora a sama.

Pondělí jsem zase vstávala brzo, takže jsem si přišla děsně rozlámaná a nechtělo se mi ani trochu do práce jít. Asi jsem měla od rána tušení, že to nebude med. Vyplnilo se hned jak jsem vešla do šatny a viděla prázdnou Věrčinu šatnu. Zašla jsem tedy za vedoucím a zeptala e co se děje. Věrka si totiž kotník jen nevyvrkla, ale přímo zlomila a bude muset být doma. Než seženou náhradu je to na mě. Dost mě to šokuje, protože já se taky teprve zaučuji a ještě, abych někomu pomáhala. Prý mi přijde dnes dříve pomoci Klára, ale ta dorazí až kolem druhé takže celé dopoledne je na mě. Proto si nelelkuji zbytečně dlouho a jdu si připravit ubrousky a taky nádobí, abych věděla kam případně sáhnout Dost mi pomůže papír, který leží přímo na baru. Je zde podrobně popsáno jak se jaké kafe dělá, kdybych asi měla okno. Jsem za to Kláře nesmírně vděčná, ale víc jí budu až se ve dvě hodiny objeví.
Dopoledne mi uteče jako voda a proto se dost divím, když se ve dvanáct objeví stálý zákazník. Který si vždy dá presso a moučník. Dokonce mě přijde navštívit i Marta, kterou z pole vyhnal déšť a proto se mi přivede ukázat toho kluka o kterém nedávno mluvila. Je to krásný kluk, ale je vidět jak se za ní stydí a proto mě požádá o stůl někde stranou. Vyhovím jejich přání a posadím je kousek za bar, takže jsou dokonale krytí. Divím se, že tohle Marta vydrží. Já bych s ním raději nikam nešla než abych seděla stranou a nesměla se k němu moci hlásit. Objednají si dvakrát horkou čokoládu a proto vyřídím jejich objednávku a dám si chvilku pauzu. Připravím si polévku ze sáčku a zelený čaj, abych měla energii. Tahle práce mě dost vysává a potřebuji povzbudit. K povzbuzení mi pomůže kluk v uniformě, který přijde přímo v baru a vesele se usměje. „Koukám, že jsi nejajká skleslá“ snaží se mě povzbudit. „Jo přesně tak, jsem tu dnes sama“ usměji se. „Teď už ne! Jsem tu já“ zavtipkuje. Proto se ho zeptám co si dá a on mi odpoví docela zajímavě. „Dám si Frape, ale ne do klína a prosím místo brčka mi k němu dej tvoje jméno.“ S úsměvem odejdu vyplnit jeho přání a jak chtěl ke skleničce mu přidám lístek s mým jménem. Jen co mu to podám zmizím, aby neviděl jak se červenám. Obsloužím další tří stoly než se vrátím k baru a střetnu s jeho pobaveným úsměvem. „Jsi šikovná víš to Lauro“ pochválí mě. „Přál jsi si to tak nevím proč bych to nesplnila. Náš zákazník, náš pán“ zopakuji heslo, které je pověšeno nad ledničkou. Pak mi ještě podá ruku, aby to bylo oficiální. „Já jsem Leoš“ přestaví se. Ruku samozřejmě přijmu a také se oficiálně představím. „Já jsem Laura a těší mě“ usměji se. Nakloní se, aby mě mohl políbit, ale vyruší nás paní od stolu která se nepříjemně doprošuje pozornosti. Omluvím se mu pohledem a zamířím i s kasírkou k jejímu stolu. Paní je opravdu nepříjemná a také si nechá vrátit všechny peníze do posledního halíře a ani nepoděkuje. Bohužel dalším zklamáním je pro mě vzkaz od Leoše, který mi tu sděluje že se musel vrátit zpět na obchůzku. Proto smutně zmuchlám vzkaz a hodím ho do koše.
Po poledni ustoupí velký nával a proto se můžu posadit k těm dvěma, tedy k Martě a Petrovi, kteří se dožadují mé pozornosti. „Chtěli bychom tě o něco poprosit“ upře na mě Marta prosebně oči jen co zasednu. „Prosím, tak mluv“ vyzvu jí. Než mi to stihne říct, musím dvakrát odběhnout k platícím klientům, takže pochytím pouze něco o jejich plánu strávit spolu víkend. „Takže co po mě chceš vlastně“ zeptám se přímo. Marta se usměje na Petra a ten mi to řekne. „Potřebujeme, abys dělala Martě alibi až odjedeme na víkend pryč.“ Přímo vykulím oči jak mě šokují, proč bych jí měla dělat nějaké alibi. „Jak to mám asi provést“ poklepu si na čelo. Marta tiše vzdychne, asi si myslí že to házím za hlavu. „Úplně normálně prosím tě. V pátek večer se vymluvíš, že potřebuješ pomoct v baru a bereš si Martu sebou. Pak už je to zařízené. Chceme jen aby se dostala z domu nepozorovaně, bez jakéhokoliv podezření.“ Pohlédnu na Martu a vidím, že s tímhle souhlasí. „A jak to uděláš až tě budou o víkendu hledat prosím tě?“ nechápu její myšlení. „To už budeme daleko a až se vrátím tak prostě dostanu pár dní zaražené vycházky, ale to přežiji“ mávne nad tím rukou. „Pomůžeš nám že?“ začne prosit. Vůbec se mi tenhle plán nelíbí, ale slíbím že se pokusím to nějak zařídit. Budu si tedy muset prohodit s Klárou směny, abych vzala její noční. Skoro mě umačká jakou má radost, já však myslím na nejhorší a to jak tohle dopadne, až se to dozví hlavní vychovatelka.

Pátek se přiblížil jako voda a já stále doufala, že si to rozmyslí ale ona se právě víc a víc těšila. Dokonce dopoledne na brigádě předala Petrovi baťoh s oblečením, aby ho netáhla sebou večer. Teď bylo všechno v mých rukách a proto jsem přestoupila před kabinet, kde seděli vychovatelky a zaklepala jsem. Musela jsem čekat na výzvu, protože nesnášely když jsme jim tam lezly jen tak. „Prosím“ ozvalo se za dveřmi. Vstoupila jsem a roztřeseným hlasem pozdravila Páleníkovou a mladší Součkovou. „Přišla jsem se na něco zeptat“ objasnila jsem cíl mé návštěvy. „Prosím“ ukázala na židli před sebou. „Já bych potřebovala svolení, aby semnou šla Marta v pátek na směnu. Jdu na noční a nemám výpomoc a když jsem se ptala pana vedoucího tak souhlasil.“ Páleníková se zamračí a já jen doufám, že nezvedne sluchátko a nezavolá vedoucímu, to by bylo v háji. Díky bohu se do hovoru vloží Součková a začne na Páleníkovou apelovat, že tak to bude lepší a já se nebudu přes město vracet sama. Proto tedy svolí a já si zhluboka oddechnu a odjedu do pokoje. „Tak co?“ zeptá se netrpělivě Marta. „Zabal si věci na večer“ usměji se a ona vyskočí radostí na postel a skáče jako malé dítě. Pak obejme mě a ukazuje jak je mi vděčná. „Doufám, že to vyjde a nestane se žádný problém“ upozorním ji. „Myslíš těhotenství, to nehrozí já beru prášky“ uklidní mě. „Odkdy?“ podivím se, nikdy mi tohle neřekla. „Asi dva měsíce, nechala jsem si je předepsat před koncem školy. To jsem totiž věděla, že se bude slavit a nechtěla jsem malér“ zasměje se. Nad tím jen zakroutím hlavou. Ta holka vždycky vymyslí takovou blbost fakt.

V pět večer se loučíme s Páleníkovou před barem, kam nás ochotně zavezla jako by tušila, že na ní něco šijeme. Marta celou dobu taky pozorovala co dělá a jestli na něco nepřišla. Proto když odjede dodávkou pryč, oddechne si. „Já z tebe dostanu jednou psotník“ upozorním ji výhružně. Marta už ale nevnímá, protože se za mými zády objeví Petr, na kterého začne zběsile mávat. „Tak si to užijte a pamatuj, že zítra musíš být odpoledne zpět já totiž déle tajit, že jsi pryč nedokážu.“ Marta na to dokonce přísahá a proto se naposledy obejmeme a poté se otočí k Petrovi.Petr mi za to co jsem udělala poděkuje a pak si Martu odvede ke svojí motorce. Vyprovázím je pohledem, dokud se nezvedne prach a oni z ulice zmizí jako střela. „Hodně štěstí“ špitnu a lhala bych, kdybych řekla že nezávidím.
Mě zatím opravdu čeká otročina, protože se bar naplní do poslední židličky a nestačím obstarávat bar a zároveň poletovat kolem hostů. Ještě do toho přijde Leoš a snaží se komunikovat. „JE mi líto, ale dnes si povídat nebudeme mám fofr“ upozorním ho. „To je dost škoda, já se kvůli tomu umyl a navoněl“ zavtipkuje. „Jinak to neděláš nebo co?“ zhrozím se. Společně se vtípku zasmějeme a pak se vrátím do koloběhu. Když začnu motat objednávky tak se Leoš nečekaně nabídne. „Lauro, půjčíš mi nějakou zástěru a já budu roznášet jo?“ Není to zrovna zdvořilé zaměstnávat hosta, ale s radostí jeho nabídku přijmu a donesu čistou zástěru.
Obrat je přímo skvělý, protože nám to jde od ruky a skvěle se doplňujeme. Tedy kasíruji jen já, aby nepřišla nějaká stížnost, ale kromě roznášení si chce Leoš zkusit míchání koktejlů a proto mu nechám jeho fantazii a přísady, ze kterých vytváří super drinky. Někdy je to tedy silné, že by to položilo slona ale dá se s tím něco dělat a proto to nabízím těm otrlejším. Kolem dvanácté hodiny se do baru přijde podívat Klára, aby mě zkontrolovala jak mi to jde. Je překvapena, když jí obslouží Leoš a ani nemrkne. „Máš tady posilu co?“ zeptá se jakmile se vrátím za bar. „Jo chtěl sám, takže jsem ho vzala do výslužby“ usměji se a střetnu s jeho sladkým pohledem. „To ti přeji“ mrkne na mě a odejde zase tancovat. „Neříkala nic, že jsem tady“ zeptá se starostlivě Leoš. „Kdepak, jen mi záviděla“ usměji se a proto mi úsměv opětuje.

Zavíráme až kolem jedné hodiny, ale máme toho oba akorát a proto si sedneme a uděláme pořádnou kávu než se pustíme do uklízení. „Jakou si dáš?“ zeptám se ochotně. „No nejraději tureckou, potřebuji nakopnout“ odpovím zničeně a sedne si za bar. „Prosím“ podám mu voňavou kávu. „A co ty?“ podiví se. „Já mám zelený čaj tady“ ukážu na ledový čaj. „Koukám, že ty jsi naprostý abstinent co? Alkohol ti nic neříká a kafe nepiješ no prostě nechápu to.“ Možná by pochopil kdyby věděl že bydlím dětském domově, kde je předepsaný čaj na snídani, oběd i večeři a k alkoholu se můžu dostat jen v tom případě pokud jsem v práci. „Já mám zásadové rodiče víš“ vymluvím se. Jen tiše přikývne a pomalinku usrkává kávu.
Kavárnu vytřu já, zatím co on naskládá věci do myčky. „Tady je odměna“ podám mu pět set, které jsem si našetřila bokem, nedávám mu je samozřejmě z kasy. „TO si nemůžu vzít, já se nabídnul a nechci proto odměny“ začne se semnou dohadovat. „Vezmi si to, bez tebe bych byla v háji“ prosím ho. On však odmítne a jako jedinou odměnu si vybere doprovodit mě na autobus. Vyděsím se, protože než abych zase musela jít přes park to radši odmítnu i tohle. „Promiň ale táta na mě bude čekat u dětského domova a proto musím tam“ vymluvím se chci ho odradit tou dálkou. On se však ochotně nabídne, že to není problém a že bydlí kousek. Jen s těžkým srdcem tedy vykročím po jeho boku do tiché noci.

Samozřejmě ho nedovedu až před dětský dům a zastavím na zastávce před. „Takže hezké sny“ popřeji mu. ON se zarazí a zeptá se „To tu nemůžu počkat s tebou?“ Okamžitě musím vymyslet výmluvu. „Víš můj táta je trochu cholerik a nesnáší, když je semnou večer cizí kluk. Měla bych problém, takže se nezlob“ omluvím se rychle. Proto pokrčí rameny a řekne, že se nedá nic dělat. „Tobě taky hezké sny a hlavně o mě“ popřeje mi na oplátku. V duchu mu můžu slíbit, že o nikom jiném nebudou. Chce odejít, ale zastaví se a vrátí aby mi mohl dát pusu na tvář. „Takhle je to v pořádku“ usměje se záhadně a poté teprve odejde. Zůstanu stát jako opařená, přestože tohle nebyla moje první pusa, tak ale byla od nejlepšího kluka. Cestou domů si tedy prozpěvuji a skoro bych zapomněla zatelefonovat Martě. Proto v budce před školou využiji drobné a vytočím Petrovo číslo. Ozve se hned po druhém zazvonění. „Prosím“ uslyším jeho hlas. „Tady Laura, jen volám jak jste dojeli?“ Marta si tedy telefon vezme a vysvětlí mi kde se nachází a jak je to tam skvělé. Večer jsem jí ještě záviděla, teď ani omylem já jsem si totiž díky ní užila nejhezčí večer těchhle prázdnin.