Zakázaná láska
Zakázaná láska
Anotace: 6. díl - Komisařka
6. Komisařka
Marta měla pravdu, že mi z dětského domova jsem chytřejší a vychovanější než ostatní lidé. Dostane se mi příkladu hned jak vejdu do kavárny a zahlédnu Anetu jak sedí u baru. V tu ránu bych se otočila na podpatku a odešla, jenže ona mě zahlédne a usměje se, čímže mě dokonale odrovná. „Ahoj“ pozdraví mě přátelsky a já jsem jak v Jiříkově vidění. „Čekám tady na tebe už nějakou chvilku, protože si musíme promluvit“ upozorní mě tiše. „Ok“ souhlasím a jdu se předtím nejprve převléknout. Jakmile se pustím do práce zastaví mě a požádá, abych si sedla vedle ní. Uposlechnu a zasednu jak si přeje. „Takže co potřebuješ tentokrát“ zeptám se ironicky. „Já bych chtěla, abys sledovala Leoše“ odpoví pohotově. Začnu se proto smát. „Jsi docela vtipná, ale já na žertíky nemám čas“ odmítnu jí. „Já to ale myslela vážně, poslední dobou je jako vyměněný a proto chci zjistit jestli má někoho bokem. Věrka mi říkala, že jste kamarádi a tak se ho prostě jen vyptej a uvidíš co ti řekne.“ Zakroutím hlavou, protože já nejsem žádná štěnice, abych ho pozorovala a nebo se ho na něco takového vyptávala. „Jestli to neuděláš tak řeknu tátovi, aby tě vyhodil“ uhodí ně mě vážně. Uvědomím si proto,že mě má ta holka v hrsti. „Já tuhle práci potřebuji víš, nejsem jako ty že si ukážu a mám co chci“ začnu se bránit. „Zjisti co chci a máš svoji práci a ještě dostaneš připlaceno.“ Pak se zvedne a s úsměvem odejde. Do čeho jsem se to sakra zase zamotala a jak to mám jako provést, když semnou nemluví.
Opravdu se celý den neobjeví a proto se děsím zítřka až přijde a bude se vyptávat jak jsem dopadla. Místo Leoše však do baru zavítá můj policista zachránce. „Ahoj“ pozdraví přátelsky. „Dobrý den, co si dáte?“ zeptám se pohotově. „Jen zelený čaj“ usměje se a proto mu nabídnu jak ledový tak horký. „Dám si horký s citrónem“ požádá mě. Připravím co chtěl a přijmu od něho peníze, neboť automaticky platí. „Jsem tady jako posel“ připomene se, když se obrátím ke chladícímu boxu, abych doplnila pití. „A který pošťák vás posílá“ zavtipkuji. On zaloví v kapse a podá mi lístek. „Sama si to asi přečteš co Lauro“ usměje se. Proto lístek přijmu a strčím do kapsy u zástěry. Nebudu to číst teď před ním. „Jste tady na brigádě“ zeptá se pro informaci. „Jo. Sehnala mi to vychovatelka z domova a jsem tu moc spokojená. Ostatní se plahočí na polích a já si tady hezky v teple.“ Rozpovídáme se tak, že chvilkami zapomínám obsluhovat, takže se celkem brzo rozloučí. „Tak se měj Lauro“ zavolá na mě ode dveří. „A jak se jmenuješ ty?“ zakřičím na něho, on ale už neslyší a odchází.
Na lístečku byl vzkaz od Leoše, že na mě dnes bude čekat a abych neodcházela. Zřejmě pracují pánové spolu a myslí si jak je to romantické tyhle psaníčka. TO může vědět, že na něho budu čekat, ani mě nehne. Moje plány, ale zmaží Aneta, která se začne vyptávat co jsem zjistila. „Já jsem s ním nemluvila, vůbec tady nebyl“ omluvím se. „Aha no tak ti dám ještě den. Snaž se“ poručí mi. Proto přehodnotím svoje rozhodnutí a opravdu večer počkám. Dostaví se přesně ve dvanáct a pomůže mi uklidit židle. Nebavíme se spolu jen se občas na sebe usmějeme. Když zamknu kavárnu a odnesu klíčky šéfovi nestačím se divit. Leží totiž opilý na stole. „Je vám dobře“ zeptám se starostlivě. „Ahoj anděly“ zavtipkuje a podá mi ruku. „Ten má dost co?“ zasměje se Leoš. Jen tiše přikývnu a donutím, aby se postavil na nohy. „Odvedu vás domů“ nabídnu se. „Já nechci, tam mě ni dobrého nečeká. Jen rozmazlená dcera, která si neumí ničeho vážit. Proč jsem jen si takovou můru na krk uvázal“ začne lamentovat. Má sice pravdu, že jeho dcera je hloupá ale je to jeho dcera a proto ho mírním. „Bude dobře, vyspíte se z toho a uvidíte“ poradí mu z úsměvem. On se také usměje a pohladí po tváři. „Tak moc mi někoho připomínáš ty kalupinko.“ Cítím se naprosto trapně a protože je pozdě jdu za doprovodu Leoše domů.
Hned na zastávce začnu s vyzvídáním pro Anetu. „Leoši, hele proč jsi semnou teď nebavil?“ Leoš se podrbe na bradě a usměje se. „Já se s tebou nemohl bavit před Anetou, protože by zase vyváděla a to by nebylo fér.“ Lže, až se mu od pusy práší. „Přijít jsi ale k baru mohl jen tak ne?“ řeknu vyčítavě. On jen pokrčí rameny a začne mi oponovat. „Měla jsi moc práce, takže bych ti k užitku moc nebyl. I když mi to chybělo ti pomáhat.“ Tenhle úsměv způsobí, že vždycky změním na něho názor. „Dobře odpuštěno, viděla jsem že jsi se moc u stolu nebavil proč? Nerad chodíš pařit?“ Musím z něho přece něco dostat. „Jo přesně tak, nesnáším tohle sezení s přáteli a když už jo tak vyberu vaši kavárnu.“ Nechápu to! „Proč tedy chodíš s přáteli ven,když se ti nechce. Co tě tedy baví?“ Leoš se usměje a odpoví. „Protože musím! Aneta se ráda převádí jak jsi si všimla a všude mě sebou tahá. Já bych zatím raději seděl u vody a chytal třeba ryby. Nebo bych vzal loď do máme na Stříbrňáku a jel se projet.“ No je mi to naprosto jasné co ho trápí a proto s dobrým pocitem splněného úkolu se začnu také usmívat. „Máš taky ráda vodu asi co?“ zeptá se pohotově. „Jo a moc, občas když je v létě hezky tak se sebereme a vezmeme děti k vodě. Vyřádíme se jako malý“ přiznám se. Leoš se jen a zarazí. „Ty máš hodně sourozenců, že říkáš děti?“ Já jsem fakt kačena. „No spíš jsou to děti s ulice, takže se jako parta sebereme a vyrážíme“ vysvětlím mu to rychle. Víc se na to nevyptává, protože jede autobus. „Děkuji za doprovod Leoši“ rozloučím se. „Já děkuji tobě, že i přes moje mouchy mě bereš“ usměje se. Pak mě opět políbí, ale tentokrát lehce na rty. Jako opilá nastoupím do autobusu a položím ruku na sklo. Dotkne se jí z druhé strany a takhle setrvá než se autobus rozjede.
Dnes si cestu přes park nekrátím a raději počkám na tramvaj, která mě dovoze před dětský dům. Sice dorazím později, ale je mi to jedno stále se totiž cítím dost malátně. „Ty jsi pila“ zeptá se zděšená Páleníková, když vstoupím s úsměvem do domova. „Ne“ vyděsím se a musím na ní samozřejmě dýchnout, aby si to ověřila. „Dobrá tak jdi spát“ poradí mi a vyšle do pokoje. Marta leží na posteli a pozoruje mě. „Stalo se něco?“ zeptá se tiše, když vidí jak si prozpěvuji. „Jo možná se něco stane“ zasměji se a znovu protančím celý pokoj. „Jsi zamilovaná co?“ uhodne to napoprvé, protože ještě nedávno tohle samé zažívala ona. „Asi“ dělám tajemnou a přitom si přestavím jeho horké rty.
Aneta dorazí do kavárny hned po páté a začne vyzvídat. „Tak co ti říkal?“ zeptá se zvědavě. „Nic jen ho nebaví tyhle sezení s kamarády. Asi by chtěl strávit nějaký ten den s tebou o samotě, na nějaké lodi povídal.“ Aneta si vzdychne a pak si poručí jednoho panáka. „Tohle nesnáším, když začne vymýšlet takové kraviny. Mě se na té jeho lodi totiž ani trochu nelíbí a proto tam jezdím jen minimálně, což nedokáže pochopit.“ Ani neví jak bych si to s ní ráda vyměnila a na tu loď jela. Hodí do sebe tedy panáka a usměje se. „Takže jsi svoji práci odvedla, ale až budu zase potřebovat tak přijdu. Čau“ rozloučí se a zmizí. Poklepu si na čelo,protože pro ní už nic zjišťovat nebudu.
Leoš se zastaví hned odpoledne a je celý usměvavý. „Ahoj mám pro tebe skvělou novinu“ začne povídat. „Tak já obsloužím jeden stůl a uvidíme s čím jsi přišel.“ Jen kývne a sám se obslouží. Když se vrátím k baru tak mě nenechá ani udělat kafe a je vidět, jak se těší až mi to řekne. „Povídej“ vyzvu ho. „Takže, včera večer jsi mi řekla že miluješ vodu a mě cestou domů napadlo, že mám tenhle víkend volno a mohl bych tě na tu loď vzít co?“ Tohle jsem tedy nečekala ani omylem a proto mě mrzí, že ho budu muset zklamat. „To je super nápad, akorát že ho nebudeme moci realizovat, protože já na víkend mám už dlouho plán“ vymluvím se s klopenou hlavou. Jeho radost přímo pohasne a je vidět, jak ho to štve. „No nedá se tedy nic dělat snad jindy.“ Taky mě to moc mrzí, ale neudělám s tím nic a to hned ze dvou důvodů. Za prvé je to Anety kluk a kdyby to bylo jen přátelské tak by se to mohla dozvědět a to by byl mazec a za druhé z dětského domova se na víkend nedostanu a nechci riskovat to co Marta. Asi jsem ho hodně zklamala, protože se ani dlouho nezdrží a kolem osmé odejde domů. Přemýšlím nad tím celou cestu domů, jestli by se to opravdu nedalo nějak obejít, ale na nic kloudného nepřijdu.
DO karet mi nahraje však Vašek který se objeví hned v pátek a rozpovídá se o společném víkendu u vody. Přesně takovou pomoc jsem potřebovala a proto souhlasím. Ještě to nějak dát vědět Leošovi. Nakonec využiji firemní telefon a zavolám mu na číslo, které mi tu minule, když mi pomáhal nechal. Celá šťastná mu vyprávím, že akce na víkend se ruší a proto můžeme jet spolu. Potěší ho to jako malého kluka a slíbí, že se pro mě večer staví. Musím to tedy ukecat u Vaška. Vybalím to na něj hned v autě při cestě domů. „Vašku hele kam chceš k té vodě jet?“ zeptám se zvědavě. „No nic přesného jsem zatím neurčil. Máš nějaké konkrétní přání?“ Ten kluk mi hraje do karet. „No co takhle Stříbrňák a celý víkend strávit na lodi“ navrhnu. Začne se proto smát a ptát se kde jsem já vzala loď, takže musím vybalit celou pravdu. „Víš já tam jedu vlastně k jednomu klukovi, který mě na ní pozval a to, že jsi přijel mi skvěle pomohlo. Jinak bych nikam nesměla.“ Vašek prudce dupne na brzdu a začne nadávat. „Zbláznila jsi se nebo co? Copak ti nestačí co se stalo Martě jak jí odkopnul hned jak zjistil, že je z dětského domova. Jsi moc hodná a nechci, abys tak dopadla.“ Jeho starost je obdivuhodná, ale není na místě. „Já mi nic neřekla a proto si myslí že bydlím s rodinu na severním sídlišti. Takže dneska budeš jako můj bratr a to skoro jsi. Prosím, pojedeme já potřebuji vědět jestli za to stojí“ uhraji to do autu. „Takže zatím spolu nic nemáte?“ zeptá se pro informaci. Jen zakroutím přesvědčivě hlavou a vidím, že jsem ho dostala tak kam jsem chtěla. „Jen dneska a uvidíme jestli si tě zaslouží“ upozorní mě. Souhlasím a nebýt na silnici, tak ho radostní snad i obejmu.
Páleníková má dovolenou, takže se Součkovou to skoulíme jako nic. Přímo se hrnu proto pro oblečení, aby si to třeba nerozmyslela. Kolem osmé hodiny se opravdu s taškou vydáme na autobusové nádraží, kde máme s Leošem sraz. Přijde mi to jako nemožné, že budu trávit víkend podle svého a ne zavřená v tomhle kutlochu.
Marta měla pravdu, že mi z dětského domova jsem chytřejší a vychovanější než ostatní lidé. Dostane se mi příkladu hned jak vejdu do kavárny a zahlédnu Anetu jak sedí u baru. V tu ránu bych se otočila na podpatku a odešla, jenže ona mě zahlédne a usměje se, čímže mě dokonale odrovná. „Ahoj“ pozdraví mě přátelsky a já jsem jak v Jiříkově vidění. „Čekám tady na tebe už nějakou chvilku, protože si musíme promluvit“ upozorní mě tiše. „Ok“ souhlasím a jdu se předtím nejprve převléknout. Jakmile se pustím do práce zastaví mě a požádá, abych si sedla vedle ní. Uposlechnu a zasednu jak si přeje. „Takže co potřebuješ tentokrát“ zeptám se ironicky. „Já bych chtěla, abys sledovala Leoše“ odpoví pohotově. Začnu se proto smát. „Jsi docela vtipná, ale já na žertíky nemám čas“ odmítnu jí. „Já to ale myslela vážně, poslední dobou je jako vyměněný a proto chci zjistit jestli má někoho bokem. Věrka mi říkala, že jste kamarádi a tak se ho prostě jen vyptej a uvidíš co ti řekne.“ Zakroutím hlavou, protože já nejsem žádná štěnice, abych ho pozorovala a nebo se ho na něco takového vyptávala. „Jestli to neuděláš tak řeknu tátovi, aby tě vyhodil“ uhodí ně mě vážně. Uvědomím si proto,že mě má ta holka v hrsti. „Já tuhle práci potřebuji víš, nejsem jako ty že si ukážu a mám co chci“ začnu se bránit. „Zjisti co chci a máš svoji práci a ještě dostaneš připlaceno.“ Pak se zvedne a s úsměvem odejde. Do čeho jsem se to sakra zase zamotala a jak to mám jako provést, když semnou nemluví.
Opravdu se celý den neobjeví a proto se děsím zítřka až přijde a bude se vyptávat jak jsem dopadla. Místo Leoše však do baru zavítá můj policista zachránce. „Ahoj“ pozdraví přátelsky. „Dobrý den, co si dáte?“ zeptám se pohotově. „Jen zelený čaj“ usměje se a proto mu nabídnu jak ledový tak horký. „Dám si horký s citrónem“ požádá mě. Připravím co chtěl a přijmu od něho peníze, neboť automaticky platí. „Jsem tady jako posel“ připomene se, když se obrátím ke chladícímu boxu, abych doplnila pití. „A který pošťák vás posílá“ zavtipkuji. On zaloví v kapse a podá mi lístek. „Sama si to asi přečteš co Lauro“ usměje se. Proto lístek přijmu a strčím do kapsy u zástěry. Nebudu to číst teď před ním. „Jste tady na brigádě“ zeptá se pro informaci. „Jo. Sehnala mi to vychovatelka z domova a jsem tu moc spokojená. Ostatní se plahočí na polích a já si tady hezky v teple.“ Rozpovídáme se tak, že chvilkami zapomínám obsluhovat, takže se celkem brzo rozloučí. „Tak se měj Lauro“ zavolá na mě ode dveří. „A jak se jmenuješ ty?“ zakřičím na něho, on ale už neslyší a odchází.
Na lístečku byl vzkaz od Leoše, že na mě dnes bude čekat a abych neodcházela. Zřejmě pracují pánové spolu a myslí si jak je to romantické tyhle psaníčka. TO může vědět, že na něho budu čekat, ani mě nehne. Moje plány, ale zmaží Aneta, která se začne vyptávat co jsem zjistila. „Já jsem s ním nemluvila, vůbec tady nebyl“ omluvím se. „Aha no tak ti dám ještě den. Snaž se“ poručí mi. Proto přehodnotím svoje rozhodnutí a opravdu večer počkám. Dostaví se přesně ve dvanáct a pomůže mi uklidit židle. Nebavíme se spolu jen se občas na sebe usmějeme. Když zamknu kavárnu a odnesu klíčky šéfovi nestačím se divit. Leží totiž opilý na stole. „Je vám dobře“ zeptám se starostlivě. „Ahoj anděly“ zavtipkuje a podá mi ruku. „Ten má dost co?“ zasměje se Leoš. Jen tiše přikývnu a donutím, aby se postavil na nohy. „Odvedu vás domů“ nabídnu se. „Já nechci, tam mě ni dobrého nečeká. Jen rozmazlená dcera, která si neumí ničeho vážit. Proč jsem jen si takovou můru na krk uvázal“ začne lamentovat. Má sice pravdu, že jeho dcera je hloupá ale je to jeho dcera a proto ho mírním. „Bude dobře, vyspíte se z toho a uvidíte“ poradí mu z úsměvem. On se také usměje a pohladí po tváři. „Tak moc mi někoho připomínáš ty kalupinko.“ Cítím se naprosto trapně a protože je pozdě jdu za doprovodu Leoše domů.
Hned na zastávce začnu s vyzvídáním pro Anetu. „Leoši, hele proč jsi semnou teď nebavil?“ Leoš se podrbe na bradě a usměje se. „Já se s tebou nemohl bavit před Anetou, protože by zase vyváděla a to by nebylo fér.“ Lže, až se mu od pusy práší. „Přijít jsi ale k baru mohl jen tak ne?“ řeknu vyčítavě. On jen pokrčí rameny a začne mi oponovat. „Měla jsi moc práce, takže bych ti k užitku moc nebyl. I když mi to chybělo ti pomáhat.“ Tenhle úsměv způsobí, že vždycky změním na něho názor. „Dobře odpuštěno, viděla jsem že jsi se moc u stolu nebavil proč? Nerad chodíš pařit?“ Musím z něho přece něco dostat. „Jo přesně tak, nesnáším tohle sezení s přáteli a když už jo tak vyberu vaši kavárnu.“ Nechápu to! „Proč tedy chodíš s přáteli ven,když se ti nechce. Co tě tedy baví?“ Leoš se usměje a odpoví. „Protože musím! Aneta se ráda převádí jak jsi si všimla a všude mě sebou tahá. Já bych zatím raději seděl u vody a chytal třeba ryby. Nebo bych vzal loď do máme na Stříbrňáku a jel se projet.“ No je mi to naprosto jasné co ho trápí a proto s dobrým pocitem splněného úkolu se začnu také usmívat. „Máš taky ráda vodu asi co?“ zeptá se pohotově. „Jo a moc, občas když je v létě hezky tak se sebereme a vezmeme děti k vodě. Vyřádíme se jako malý“ přiznám se. Leoš se jen a zarazí. „Ty máš hodně sourozenců, že říkáš děti?“ Já jsem fakt kačena. „No spíš jsou to děti s ulice, takže se jako parta sebereme a vyrážíme“ vysvětlím mu to rychle. Víc se na to nevyptává, protože jede autobus. „Děkuji za doprovod Leoši“ rozloučím se. „Já děkuji tobě, že i přes moje mouchy mě bereš“ usměje se. Pak mě opět políbí, ale tentokrát lehce na rty. Jako opilá nastoupím do autobusu a položím ruku na sklo. Dotkne se jí z druhé strany a takhle setrvá než se autobus rozjede.
Dnes si cestu přes park nekrátím a raději počkám na tramvaj, která mě dovoze před dětský dům. Sice dorazím později, ale je mi to jedno stále se totiž cítím dost malátně. „Ty jsi pila“ zeptá se zděšená Páleníková, když vstoupím s úsměvem do domova. „Ne“ vyděsím se a musím na ní samozřejmě dýchnout, aby si to ověřila. „Dobrá tak jdi spát“ poradí mi a vyšle do pokoje. Marta leží na posteli a pozoruje mě. „Stalo se něco?“ zeptá se tiše, když vidí jak si prozpěvuji. „Jo možná se něco stane“ zasměji se a znovu protančím celý pokoj. „Jsi zamilovaná co?“ uhodne to napoprvé, protože ještě nedávno tohle samé zažívala ona. „Asi“ dělám tajemnou a přitom si přestavím jeho horké rty.
Aneta dorazí do kavárny hned po páté a začne vyzvídat. „Tak co ti říkal?“ zeptá se zvědavě. „Nic jen ho nebaví tyhle sezení s kamarády. Asi by chtěl strávit nějaký ten den s tebou o samotě, na nějaké lodi povídal.“ Aneta si vzdychne a pak si poručí jednoho panáka. „Tohle nesnáším, když začne vymýšlet takové kraviny. Mě se na té jeho lodi totiž ani trochu nelíbí a proto tam jezdím jen minimálně, což nedokáže pochopit.“ Ani neví jak bych si to s ní ráda vyměnila a na tu loď jela. Hodí do sebe tedy panáka a usměje se. „Takže jsi svoji práci odvedla, ale až budu zase potřebovat tak přijdu. Čau“ rozloučí se a zmizí. Poklepu si na čelo,protože pro ní už nic zjišťovat nebudu.
Leoš se zastaví hned odpoledne a je celý usměvavý. „Ahoj mám pro tebe skvělou novinu“ začne povídat. „Tak já obsloužím jeden stůl a uvidíme s čím jsi přišel.“ Jen kývne a sám se obslouží. Když se vrátím k baru tak mě nenechá ani udělat kafe a je vidět, jak se těší až mi to řekne. „Povídej“ vyzvu ho. „Takže, včera večer jsi mi řekla že miluješ vodu a mě cestou domů napadlo, že mám tenhle víkend volno a mohl bych tě na tu loď vzít co?“ Tohle jsem tedy nečekala ani omylem a proto mě mrzí, že ho budu muset zklamat. „To je super nápad, akorát že ho nebudeme moci realizovat, protože já na víkend mám už dlouho plán“ vymluvím se s klopenou hlavou. Jeho radost přímo pohasne a je vidět, jak ho to štve. „No nedá se tedy nic dělat snad jindy.“ Taky mě to moc mrzí, ale neudělám s tím nic a to hned ze dvou důvodů. Za prvé je to Anety kluk a kdyby to bylo jen přátelské tak by se to mohla dozvědět a to by byl mazec a za druhé z dětského domova se na víkend nedostanu a nechci riskovat to co Marta. Asi jsem ho hodně zklamala, protože se ani dlouho nezdrží a kolem osmé odejde domů. Přemýšlím nad tím celou cestu domů, jestli by se to opravdu nedalo nějak obejít, ale na nic kloudného nepřijdu.
DO karet mi nahraje však Vašek který se objeví hned v pátek a rozpovídá se o společném víkendu u vody. Přesně takovou pomoc jsem potřebovala a proto souhlasím. Ještě to nějak dát vědět Leošovi. Nakonec využiji firemní telefon a zavolám mu na číslo, které mi tu minule, když mi pomáhal nechal. Celá šťastná mu vyprávím, že akce na víkend se ruší a proto můžeme jet spolu. Potěší ho to jako malého kluka a slíbí, že se pro mě večer staví. Musím to tedy ukecat u Vaška. Vybalím to na něj hned v autě při cestě domů. „Vašku hele kam chceš k té vodě jet?“ zeptám se zvědavě. „No nic přesného jsem zatím neurčil. Máš nějaké konkrétní přání?“ Ten kluk mi hraje do karet. „No co takhle Stříbrňák a celý víkend strávit na lodi“ navrhnu. Začne se proto smát a ptát se kde jsem já vzala loď, takže musím vybalit celou pravdu. „Víš já tam jedu vlastně k jednomu klukovi, který mě na ní pozval a to, že jsi přijel mi skvěle pomohlo. Jinak bych nikam nesměla.“ Vašek prudce dupne na brzdu a začne nadávat. „Zbláznila jsi se nebo co? Copak ti nestačí co se stalo Martě jak jí odkopnul hned jak zjistil, že je z dětského domova. Jsi moc hodná a nechci, abys tak dopadla.“ Jeho starost je obdivuhodná, ale není na místě. „Já mi nic neřekla a proto si myslí že bydlím s rodinu na severním sídlišti. Takže dneska budeš jako můj bratr a to skoro jsi. Prosím, pojedeme já potřebuji vědět jestli za to stojí“ uhraji to do autu. „Takže zatím spolu nic nemáte?“ zeptá se pro informaci. Jen zakroutím přesvědčivě hlavou a vidím, že jsem ho dostala tak kam jsem chtěla. „Jen dneska a uvidíme jestli si tě zaslouží“ upozorní mě. Souhlasím a nebýt na silnici, tak ho radostní snad i obejmu.
Páleníková má dovolenou, takže se Součkovou to skoulíme jako nic. Přímo se hrnu proto pro oblečení, aby si to třeba nerozmyslela. Kolem osmé hodiny se opravdu s taškou vydáme na autobusové nádraží, kde máme s Leošem sraz. Přijde mi to jako nemožné, že budu trávit víkend podle svého a ne zavřená v tomhle kutlochu.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk