Juni a trpaslíci

Juni seděla v kuchyni u stolu, upíjela ze svého hrnku s kýčovitými trpaslíky horký čaj s vůní skořice a dívala se ven z okna. Po skleněné tabulce okna stékaly potůčky vody. Temný les šuměl v letním dešti a tmavošedou oblohu křižovali blesky. Hromy se však neozývaly. Za Juniinými zády leželi na kožešině před krbem Loke a Tore, dva obrovští irští vlkodavové. Jejich hrubá šedočerná srst se matně leskla v záři plamenů, které lačně olizovaly smrková polena v krbu. Jejich černé oči hleděly do ohně, jako by tam mohly spatřit osud. Loke líně okusoval mohutnou hovězí stehenní kost. Jeho ostré zuby se do ní zarývaly a odtrhávaly zbytky sušeného masa. Tore jen tiše záviděl a pozoroval svého bratra. Ostře na něj štěkl. Loke se uraženě zvedl a odběhl se svou kostí do vedlejšího pokoje.
Juni si toho nevšímala a dál setrvávala ve svých vzpomínkách. Byl to už rok, co se rozhodla opustit svého snoubence Toma. Žili spolu v prostorném bytě v Chicagu a každý měl svou práci. Juni psala pro nejrůznější noviny zábavné ženské postřehy a Tom byl seriózním zpravodajem televize GlobalTV. Nikdy nebyl nijak zvlášť úspěšný, vždycky si přál, aby dostal svůj pořad, ale nikdy nebyl dost průbojný. Vše šlo dobře, jejich vztah trval už pět let a oni se rozhodli, že se konečně vezmou. Jenže pak si Juni všiml televizní producent a nabídl jí, že by mohla mít svou vlastní talkshow. Tom nezřízeně žárlil na její úspěch. Začali se hádat a jejich hádky byly stále ostřejší a zlomyslnější. Nakonec se jednoho dne Juni rozhodla, že to musí přestat. Počkala si, až Tom odejde do práce, sbalila si věci a odjela na letiště. Tam nasedla na první let a nechala Toma za sebou. Ten let mířil do Irska. Ocitla se v cizí zemi, s dvěma velkými kufry, bez střechy nad hlavou. Ten den se ubytovala v hotelu a zavolala televiznímu producentovi do Chicaga, aby mu oznámila, že nápad s talkshow padl.
"Co se stalo, Juni?" Nechápal Russ, "Chtěla jsi to přeci, ten nápad se ti líbil. V čem je problém?"
"Problém je v tom, že jsem kdesi v Irsku, víš, Russi?" Odpověděla Juni a napila se z miniaturní lahvičky whisky, kterou našla v ledničce na pokoji.
"Cože?!" Zeptal se do telefonu nevěřícně producent. "Co děláš v Irsku?"
"Nechci o tom teď mluvit, Russi. Prostě potřebuju na chvilku vypnout. Vezmu si dovolenou."
"No... Juni, poslyš: Jestli chceš dovolenou, tak si ji vezmi. Ale proč tak daleko?"
Juni neměla náladu mu to vysvětlovat a tak se nějak vymluvila a zavěsila. Pak šla do recepce. Za pultem stála postarší dáma s brejličkami na nose a luštila křížovku.
"Jste se svým pokojem spokojená, slečno?" Měla příjemný hlas a silný irský přízvuk, takže se Juni musela omluvit a požádat ji, aby svou otázku zopakovala. Poděkovala a zeptala se, jestli by nevěděla o nějakém domku na pronájem.
"Víte, já bych tu chtěla strávit dovolenou. Ale nechce se mi bydlet ve městě. Kdybyste věděla o nějaké usedlosti..."
"Ale ovšem! Pan O'Donell má nahoře uprostřed lesa takový malý domek. Je už ale starý, to víte, revma. No a tak bydlí tady ve městě, kde je teplo a sucho. Ale hodily by se mu nějaké ty peníze. Mohla bych se ho zeptat. Je ale trošku nedůvěřivý. Chtěla byste se s ním setkat ještě dnes?"
A tak se Juni toho odpoledne setkala se starým pánem, který jí na první pohled přišel jako pěkný mrzout, ale po několika dnech uhánění a laskavostí, které mu prokazovala, se jí podařilo ho přesvědčit, aby jí pronajal svůj domek. Během následujícího roku si doslova zamilovala divokou krásu hlubokých lesů a ticho, které ji v tom domku obklopovalo. Občas, když venku skučel studený vítr, a domkem se ozývaly zvláštní zvuky, měla Juni strach. Když se s tím svěřila paní Murryové, recepční z hotelu, poradila jí, aby si pořídila psa. Juni nešetřila a od jednoho místního farmáře si koupila dvě už téměř dospělá štěňata irského vlkodava. Jejich společnost jí dělala radost za temných bouřlivých večerů a dodávala jí pocit bezpečí.
Když už jí přešlo počáteční opojení znovu nabytou svobodou, začala se nudit. Rozhodla se, že si najde práci. Jako vždy jí v tom pomohla paní Murreyová. Domluvila jí schůzku s šéfredaktorem místních novin. Mladý muž, jen o pár let starší než Juni, si s ní sedl do malé kavárny.
"Těší mě, že se s vámi poznávám!" Obdařil ji zářivým úsměvem Greg Ferrson.
Pohovor s ním vyšel dobře a Juni dostala nabídku, aby pracovala pro místní noviny jako fejetonistka. Greg v ní objevil talent na vtipné hlášky a originální úvahy. A tak Juni začala dojíždět do redakce a stala se populární osobností městečka. Konečně si připadal být sama sebou.
A teď Juni sledovala deštivé odpoledne za oknem a přemýšlela o telefonátu, který obdržela dnes ráno. Byl to Tom. Zatímco ona začínala nový život v Irsku a dařilo se jí, Tom se bleskově zamiloval do své asistentky, oženil se s ní a zase rozvedl, když se dozvěděl, že ho podvádí, a to s asistentkou jeho kolegy. Byl zničený a chtěl, aby mu Juni odpustila a vrátila se do Chicaga. Juni řekla, že si to rozmyslí a ještě mu zavolá. A tak teď seděla se svým čajem, dívala se na déšť a rozjímala o Tomovi.
Náhle ji z jejího zamyšlení vytrhlo klepání na dveře. Juni vstala a šla ke dveřím. Zdálo se jí divné, aby v takovém nečase někdo šel až sem.
"Loke! Tore!" Psi přiběhli k ní, připraveni chránit ji třeba před ohněm pekelným. "Kdo je to?" Zeptala se Juni a hořce si uvědomila, že zní jak ty stupidní holky v hororech.
"To jsem já, Greg! Juni otevři, je tu mokro a zima!"
Juni rychle sundala závoru a otevřela dveře. Greg skoro vplaval dovnitř, voda z něj jen lila.
Juni se rozesmála a ptala se, co tu v tom dešti dělá.
"Co by? Chtěl jsem tě vidět. Nebyla jsi v redakci. Je všechno v pořádku?" Shodil ze sebe mokrý kabát a zul si promočené boty.
"Ale vždyť na tobě není jediná nit suchá!" Zavrtěla soucitně hlavou a řekla, že doběhne pro ručník. Než přišla, seděl už Greg na kožešině u ohně a ohříval si ruce. Tore a Loke ho závistivě pozorovali ze svého nového místa na pohovce, kam se oba sotva vešli. Juni po něm hodila několik bílých ručníků s kytičkami. "Jsi blázen, Gregu. Vždyť ještě nastydneš."
"Jeden menší deštík mi neublíží, nejsem žádná padavka, Juni. Ale ty jsi mi ještě neřekla, proč jsi tu celý den zavřená." Jeho obvykle oříškově hnědé vlasy byly v promočeném stavu skoro černé a po obličeji mu stále stékaly potůčky vody. Utřel si obličej ručníkem a začal si vytírat i mokré vlasy.
"Jistě chápeš, že se mi v tomhle počasí nikam moc nechtělo. Ráno mi taky volal můj ex." Greg zvedl zvědavě obočí. "Chce se vrátit," pokračovala Juni a blahosklonně se usmála, jako by o nic nešlo. "Má za sebou rozvod a tvrdil, že konečně prozřel a uvědomil si, že udělal chybu."
"A vezmeš ho tedy na milost?" Zeptal se Greg. Vstal a podrbal Lokeho nebo Toreho za uchem - nikdy nedokázal rozeznat, který je který.
"Proto jsem zůstala tady. Ještě nevím. Chtěla jsem si to rozmyslet."
"No, já ti radit nemůžu, neznám ho a tys o něm ani moc nemluvila. Ale určitě bys nám všem v redakci chyběla." Věnoval jí jeden ze svých upřímných bezstarostných úsměvů.
"Jasně... Probůh! Já tu s tebou klábosim a ani ti nenabídnu čaj! Musíš bejt zmrlej. Posaď se, přinesu ti hrnek." Letmo ukázala na židli a vytáhla ze skříňky nad kuchyňskou linkou hrnek s dovádějícími trpaslíky. Ano, byla jich celá sada. Patřila do ní i úděsná mísa.
Juni položila hrnek před Grega a nalila mu do něj zbytek čaje z konvice. Bohužel i ta měla motiv trpaslíků. Greg usrkával horký čaj. Sesul se na židli a natáhl nohy pod stůl, až se špičkami nohou dotýkal Juniina nártu. Ponožky pověsil už předtím na krb a Juni teď i přes své bačkůrky se zelenými puntíky cítila, jak jsou jeho nohy ledové. Greg se upřeně díval do svého hrnku a v pokoji panovalo hrobové ticho, které rušilo jen praskání ohně.
"Maeve se rozhodla, že naši redakci nově vymaluje," přerušil nepříjemné mlčení Greg, "už vybrala barvu. Viděl jsem ji a... no, je to otřesný. Vybrala radioaktivně zelenou barvu a chce s ní natřít všechny stěny redakce. Nevim, co jí to zas popadlo, ale musíme jí v tom zabránit. Zbláznil bych se, kdybych každý den pracoval uprostřed animáku."
"Chceš říct, že bys pak mohl být ještě větší cvok, než jsi teď?" Zděsila se ironicky Juni a Greg s úsměvem přitakal, že by pak klidně mohl začít vraždit všechny kolem sešívačkou. "Hrozná představa. Asi se na Toma vykašlu."
"A k tomuhle závěru ses dostala od radioaktivně zelených stěn, tančících trpaslíků a vraždění sešívačkou? Musim říct, že tvoje myšlenkové pochody jsou mi stále záhadou."
"Jo, mně taky. Zavolám mu a oznámim mu, že jsem se rozhodla zůstat uprostřed divočiny v Irsku a se svým šéfem, který je vraždící maniak se sešívačkou, a s dvěma pekelnými psy. Určitě to pochopí." Musela se rozesmát, protože ani v nejmenším nevěřila, že by něco takového Tom pochopil.
"Jsi bláznivá ženská, Juni," zavrtěl hlavou Greg a narovnal se. Předklonil se před stůl a tiše dodal: "ale ještě jsem nepoznal nikoho, jako jsi ty a budu moc rád, když zůstaneš."