Zakázaná láska

7. A je to venku!

Leoš vůbec nenamítá, když nastoupí do auta i Vašek, které ho přestavím jako mého bratra. Dokonce se snaží navazovat i kontakt, ale Vašek je imunní a proto s ním komunikuji, alespoň já.
Když dorazíme ke Stříbrňáku tak se nestačím divit jak je tam krásně. Všude je naprostý klid a jen v trávě kvákají žáby. „Takže si postavíme stany a pak se projedeme ne?“ zeptá se Leoš Vaška. Konečně se začne bavit a usměje se. „Jo jasně“ odvětí. Problém je v tom, že máme jen dva stany a proto se rozdělíme následovně. „My budeme spát spolu a ty sama“ rozhodně se Vašek. Leoš proti tomu nic nenamítá, prý potřebuji pohodlí. „To je v pořádku a klidně budu spát s tebou Vašku, nebudete se mačkat v jednom“ uklidním ji. Leoš nás ale převeze na celé čáře, když vyndá obrovský stan se dvěma ložnicemi. „Nestrachuj se maličká“ uklidní mě. Abychom nebyly rozcouraní tak si postavíme stany těsně u sebe a dokonce je spojíme, takže mám jeden vchod. Pak se převléknu do plavek a můžeme vyrazit. Když vylezu ze stanu všimnu si jak si mě Leoš s úsměvem prohlíží, až musím Vašek zakašlat aby ho odpoutal.
Musíme obejít celý rybník, abychom se dostali k jeho lodi, která nese název Titanik přestože je opravdu maličká. „Tohle je moje láska“ představí nám ji. „Jo je super, až na ten název“ usměje se Vašek a vezme si od něho pádlo. Jak to vypadá nebudu se muset namáhat a obstarají to kluci. Proto se posadím do půli a sleduji co se bude dít. Chvilku se točíme na místě, protože se nemůžou dohodnout kdo bude kam pádlovat, ale nakonec se pohneme od břehu a míříme do poloviny rybníka. „Tohle je nejlepší místo na koupání, protože jsi dost hluboko a nešlapeš v bahně“ upozorní nás Leoš. „Já se ale v hloubce bojím“ špitnu tiše. Vašek ten si s tím starosti nedělá a skočí do vody šipku. Čekám jestli se vynoří a on si samozřejmě udělá legraci a vybafne těsně vedle mě, takže to nečekám a padnu do vody jako uschlá bluma. Prskám vodu ještě dobrých pět minut, ale zůstanu v ní, protože tady vprostřed rybníka je krásně teplo. Leoš zajistí, aby loď neodplula a přidá se k nám. Dovádíme jako malý a nezůstane na mě nitka suchá. Když se škrábeme zpět na loď musí mi dokonce pomoci, abych tam vylezla. Všimnu si, že jak se mi namočily plavky tak se na mě přímo přisáli a moje bradavky jsou tedy přímo jako na výstavě. Schoulím se tedy a zakrývám se jak jen to jde. Neujde mi však pobavený Leošův pohled, ale také káravý pohled Vaška.
Večer si uděláme ohýnek, takže se posadíme k němu a tiše pozorujeme plameny a posloucháme praskající dřevo. „Nechcete jít někam na pivko?“ zeptá se nečekaně Vašek. „No když si ho nebudu muset dávat“ zasměji se. Leoš taky není proti a proto zabezpečíme stany a vyrazíme do vsi. Leoš tu již párkrát byl, takže nás vede přímo do nějaké jeho oblíbené hospody. Pak se ovšem ukáže, že jiná zde není a proto je oblíbená. Zasedneme k volnému stolu na terase. Okamžitě k nám přicupitá nějaká mlaďoučká dívčina a usměje se. „Ahoj Leoši, tebe jsem neviděla ani nepamatuji“ začne se s ním zdravit. Projede mnou osten žárlivosti a proto sklopím hlavu, aby to nepoznali. „Co si dáte“ začne se ptát všech postupně. „Já si dám jen džus“ odpovím rychle. Zase hned odběhne a já ji pozoruji. Je to normální holka jako já, akorát má překrásné dlouhé vlasy, které za ní vlají jako kometě. Když se vrátí ke stolu a každému rozdá své pití nezmizí jak jsem si myslela, ale posadí se vedle Leoše, protože místo vedle mě je obsazené Vaškem. „Tohle jsou nový kamarádi?“ informuje se. Leoš se na nás podívá a usměje se. „Jo. Tohle je moje kamaráda z města Laura a tohle její bratr Vašek“ představí nás. „Konečně tě to taky napadlo ty samotáři“ pochválí ho. Koukám, že si sem asi opravdu moc lidí nevozí a přesto je to škoda. „Já musím zase běžet, takže se mějte a kdyby něco tak neváhejte zavolat“ usměje se a zmizí. Vašek se hned začne vyptávat kdo to je a odkud se znají. Vlastně mi přímo čte myšlenky akorát já bych se na to neptala tak otevřeně. „Je to kamarádka, kterou znám odmala. Dříve jsme tu měli chatu a proto jsem často lítal s těmi dětmi do noci na návsi. TO byly pane časy, teď sice taky lítám ale za zloději.“ Tomu se všichni jen zasmějeme a dále se bavíme o jeho dětství. Má spousty příhod jak s rodinou tak s kamarády a já mu chvilkami závidím.
Kluci splní svůj slib a opravdu to po jednom pivu zabalí, ovšem k naší trojici se připojí Šárka, číšnice z hospody. Moc mi to radost neudělá a proto jen tiše poslouchám jejich rozhovor a užívám si svobody, která zítra zase skončí a já se vrátím do domova. Nevím jak to tam tak dlouho vydržím, když tady je to ráj na zemi. „Dneska mají padat hvězdy, pojedeme se podívat“ zeptá se mě tiše Leoš, když se ti dva vzdálí. „To by bylo fajn“ usměji se. Leoš to bere za vyřízené a proto se od ostatních odtrhneme a zamíříme k loďce. Jak vidím, tak Vašek ani nezaregistroval, že chybíme. Nastoupím si pomalinku abychom se nepřevrhly a Leoš mi ještě raději podá ruku. „Sedíš“ zeptá se starostlivě než se odrazí od břehu. „Jasně“ ujistím ho a proto naskočí ke mně a chopí se pádel. Pádluje zase do půli rybníka kde zastaví a přisedne na moji stranu. Lodička se zakodrcá a proto se rychle chytím okrají. „To nedělej nebo se převrhneme opravdu“ upozorní mě a chytne moje ruce do svých, prý abych k tomu neměla sklony. Nepustí je ani po chvilce a dokonce začne hladit. „Je tu krásně, tohle bych si nechala líbit častěji“ rozpovídám se. „Máš pravdu, nechápu jak někdo může jezdit do ciziny, když tady v Čechách je takhle krásně.“ Souhlasím s ním i když moře bych chtěla taky jednou vidět. „Vy jedete někam na dovolenou s rodiči?“ zeptá se nečekaně. „Kdepak, naši jsou vytížení a nemají na takové akce čas. Proto mě občas vezme brácha sebou alespoň.“ Nechápu jak můžu tak klidně lhát a ráda bych už s tím přestala. Tohle přece není můj obor. „Takže máš srpen volný, to je skvělé a takže není problém ho strávit tady?“ Kde ten kluk na ty nápady bere. „TO přeci nejde,protože ty chodíš s Anetou a nevěřím, že by mě s tebou pustila“ vymluvím se na ní. Leoš se jen usměje a dodá. „Hele nevymlouváš se ty jen tak?“ To víš, že se vymlouvám a už nevím jak z toho vybruslit, abych mu nemusela říct pravdu. „Kdepak, prostě se mi tohle nezdá“ ukončím tohle téma. Pochopí to a proto zdvihne hlavu a oznámí mi, že už to začíná. Proto jí taky zakloním a pozoruji jak se na nebi míhají hvězdy. Najednou na svém rameny ucítím jeho hlavu, ale nechám ho tak. Není mi to nepříjemné a nevadí mi to tak co? Dlouho, to ale nevydrží a vyskočí na nohy, takže se opět rozkýve loďka jako kolébka. „To jsi se zbláznil ne?“ zasměji se tomu. On mě ale také donutí vstát a poté k sobě přitiskne. „Co to děláš?“ podivím se. Neodpoví a otočí mě o devadesát stupňů takže k němu stojím zády, ale stále mě k sobě tiskne. „Zahrajeme si na Titanic jo“ usměje se. Beru to jako srandu a proto rozpažím ruce a on je chytne. „Já letím“ zakřičím nadšeně a můj hlase se nese po celém rybníce. Leoš se tomu začne smát, takže se naše ozvěna pěkně mísí. Pak se ale stane něco co bych nečekala, protože se nakloní přes mé rameno a políbí. Není to však lehká pusa, ale polibek a to přímo parádní. Během chvilky se do líbání zapojím a proto si mě k sobě otočí zpět a přitiskne k sobě tak pevně, až to bolí. Vyruší nás až Vaškův hlas, který se ozve ze břehu. Rychle se od něho odsunu, jenže zapomenu na to že jsem na lodi, která se zakymácí a než to stačí vyrovnat tak jsme pod vodou. Vyhrabu se nad hladinu a vidím usměvavého Leoše. „Já tušil, že se dneska večer vykoupeme, to tvoje chytání za kraje co?“ Jen zakroutím hlavou a plavu ke břehu, kde čeká Vašek a směje se ještě víc. „Jsi jako vodník prosím tě. Co jste tam dělali?“ zeptá se zvědavě. „Nic“ odseknu a jdu přímo do stanu. Okamžitě se převléknu do suchého a nečekám, až se ti dva vrátí. Mám toho akorát tak nad hlavu a nevím co si o Leošově chování myslet. Jediné co vím, že jsem právě stoupnula na tenký led a musím rychle pryč.
Leoš mi to ale vůbec neulehčuje, protože na mě celý druhý den hází tak sladké úsměvy, když vyrazíme na ryby. „Včerejšek byl fajn“ řekne,když se posadí těsně vedle mě. Otře se dokonce o moji ruku a políbí na rameno. „Mám tě rád Lauro“ dovrší tak všechno. „Tohle neříkej,protože by jsi toho mohl litovat.“ Mám na jazyku tu větu jsem z dětského domova, ale mezi nás se vetře Vašek se Šárkou. „Ahoj, to tady budete sedět jen tak?“ podiví se Vašek. „Kdepak, chytáme ryby protože musíme něco večeřet“ uklidní ho Leoš. Vašek se na mě udiveně podívá a myslí, že tom něco vím. „Já ale musím dnes domů“ špitnu. „Proč?“ nechápe Leoš a i Šárka začne Vaška přemlouvat, abychom ještě zůstali. „Protože to nařídil táta“ zalžu, zase. Setkám se přitom s Vaškovým pohledem a raději ucuknu než ho pozorovat. „No tak se nedá nic dělat“ odvětí Leoš a začne balit pruty. „Můžeme, ale zůstat do odpoledne“ snažím se ho uklidnit. „Nač to odkládat“ završí a ani se na mě nepodívá. To mě dost rozzlobí a proto souhlasím a jdu do svého stanu, abych se připravila k odjezdu. Doběhne mě však Vašek a zastaví. „Nemyslíš, že je čas mu říct pravdu“ zeptá se naštvaně. „Proč, jak vidíš odjíždíme a bude lepší, když se pravdu nedozví. Na brigádu budu chodit jen pár dní a pak se už třeba neuvidíme.“

Do města se vrátíme v tichosti a necháme se opět vyhodit na autobusovém nádraží. Nikdo se nemá k loučení a proto řeknu jen prostě ahoj a vystoupím. Vašek se však s Leošem o něčem baví a tak musím počkat. Pak konečně vystoupí a připojí se ke mně. Otočím se zpět a vidím jak nás pozoruje, proto mu pošlu vzdušnou pusu, kterou zachytí a strčí do kapsy od trička. Víc nečekám a jdu směrem k dětskému domovu, nechci aby se Páleníková o mém výletě dozvěděla.
V domově byl klid, nikdo nás nehledal a tak jsme nemuseli nikomu nic vysvětlovat. Jen Marta se stále vyptávala jak to probíhalo. Proto jsem jí svěřila, že jsem se líbali a o té krásné romantické projížďce. Prý jsem snílek, když si myslím že se pro mě vrátí. Jenže tohle jsem v životě netvrdila a ani nebudu. Sama dobře vím, že by to že jsem z dětského domova neunesl. Myslí si, že jsem jen holka z normální rodiny s přísným otcem. Bohužel já ani toho nemám.

V práci se nic nezměnilo jen mi Věrka vyprávěla jak našla úplně opilého vedoucího a musela ho vést domů. Světím se jí, že tohle se už stalo i mě. „Povídal mi, že nenávidí Anetu a že by chtěl zpět svojí malou dcerušku, kterou viděl naposledy v kolíbce.“ To samé řekl i jí a proto se rozhodneme vypátrat o čem je řeč, protože to vypadá jako by měl dvě dcery a ne jen jednu. Rozhodneme se to řešit hned odpoledne, když se dostaví do práce aby se nám omluvil za svoje chování. Obě to samozřejmě neřešíme, ale Věrka nezůstane jen tak v nejistotě a proto se zeptá o jaké dceři to večer mluvil. Je vidět jak nerad se k tomu vrací a proto se domluvíme, že si popovídáme večer při skleničce. Souhlasím, sice jsem měla mít jen ranní ale kvůli tomu tu zůstanu.
Leoš se neobjeví jak jsem předpokládala, ale zato se zjeví Aneta a blesky jí očí přímo metají. „Ty mrcho“ rozkřikne se na celý bar. Leknu se až upustím skleničky, které držím v ruce. „Přestaň“ okřikne jí Veronika. „Mlč a nepleť se do toho. Tohle je mezi námi viď“ usměje se ironicky. Nevím o co jde a proto se vrátím pro lopatku a smetáček, jenže ten my vyrazí z ruky a začne na novo. „Já jsem ti dala úkol zjistit, proč je Leoš tak divný poslední dobou a ty jsi mi ho místo toho vzala“ uvede věci na pravou míru. „Já ti nikoho nevzala, to ty sama jsi ho od sebe odehnala. Nedbala jsi na jeho přání a viděla jen svoji pohodu“ snažím se jí domluvit. Jen si odfrkne a mele si svou dál. „Kdepak udělala jsi to pěkně a skrze mě jsi si k němu našla cestu.“ Mluví naprosté kraviny a proto se otočím a nemíním dále poslouchat. Ona mě však chytne za vlasy a přitáhne k sobě. „Stejně s tebou nebude, protože kdo by chtěl být s holkou z děcáku?“ Hrozně mě to naštve, protože urážky tohohle typu nesnáším a proto se rozpřáhnu a ubalím takovou až se zakymácí. „Uvědom si, že i když jsem s dětského domova tak mám srdce a dost se mě dokáže dotknout co jsi právě řekla. A být s děcáku není nemoc, ani postižení jen prostě smůla.“ Věrka která celé divadlo pozorovala zavolá vedoucího a ten nás od sebe oddělí. „Co tady děláš za zmatky“ oboří se do Anety. „Já to ona se do mě pustila první“ začne se hájit. Okamžitě se na mě podívá a proto ztichnu a nejsem schopna něco říct. Zastoupí mě však Věrka. „Aneta začala dělat divadlo a rozbila tyhle skleničky“ zastane se mě. Vedoucí se opět otočí k ní a poručí jí, aby šla domů. To se jí samozřejmě dotkne a proto dupne a odejde. Ode dveří na mě ale zavolá. „Stejně s tebou nebude už totiž všechno ví a radost tedy neměl.“ Jen si tiše vzdychnu a začnu sbírat střepy. Věrka mi pomůže a snaží se mě povzbudit. „Nebul, střepy přinášejí štěstí a jestli je rozumný tak to pochopí a jestli ne tak za to nestojí. Jenže dost ho znám a pochybuji, že by to byla pro něho překážka.“ Dost ráda, bych s ní souhlasila bohužel si myslím, že opravdu vezme nohy na ramena.