ONA..(2)

Dívky se prochází spolu městem. Jsou veslé a je jim dobře. V kabelce začne vibrovat telefon. „Haló?“ „Ahoj, to jsem já. Copak děláš, beruško moje?“ „Jé ahoj zlatíčko! No já jsem zrovna ve městě vííš..“ „Předpokládám, že asi s ní..“
„Noo, joo..“ „Tak nic..chtěl jsem, jestli bys neměla čas..chybíš mi..“
„Promiň, ale nemůžu, už máme koupený lístky do kina...Někdy příště, jo?“
„Hmm, co se dá dělat..Tak si to užijte, miluju Tě, pá,“ smutně končí hovor. „Pá, zlatí,“ uloží telefon zpět do kabelky.

* * *

O pár měsíců později:

„Ahoojky,“ vystoupí z autobusu a obejme ho, „jakpak se máš?“ „Ále, to víš, bez Tebe na nic..“ smutně jí odpoví. „To mě mrzí, zlatí... ale víš, že s Tebou nemůžu být pořád...“
„Vím, protože jsi raději s ní...“
„Ale no ták, nech toho.. nechceš se jít projít?“ „Hmm.. a co vůbec Ty? co škola?“ „Hrůza a děs..vždyť to víš...“

Začal jí něco vypravovat..ale ona už nevnímala..byla ponořená do svých myšlenek a vzpomínek... Náhle se jí na něco zeptal.. ona nevnímá, jen mlčky jde.. „Halloo, na něco jsem se Tě ptal!“ „Coo? Joo, promiň, zamyslela jsem se..“
„V poslední době se to stává nějak moc často.. vůbec mě nevnímáš! To zase myslíš na ni?“
„Cože? né já... no víš.. já... musím, chci Ti něco říct...“ dojdou k lavičce, posadí se, aby si odpočali...
„Víš já... mám Tě strašně moc ráda.. opravdu mi na Tobě záleží...“
"Tak a teď to přijde.." pomyslí si zoufale.. začíná se mu svírat srdce...tuší, co se mu snaží říct..
„Nevím jak to, že se něco takového mohlo stát, ale bohužel je to tak...Víš, když jsem s ní byla na té chatě..trochu jsme pily..a..“
„Jak jinak..zase opilé..no dál?“
„Noo a tak nějak..“ zarazí se..neví, jak dál pokračovat..Sbírala všechny své síly.."Musím mu to říct..nemůžu takhle dál, musí vědět, jak to je.." zhluboka se nadechne.
„Noo nějak se to zvrtlo..em..“ zase se zarazí. "Nedokážu to, jsem zbabělá..ach jo, nechci mu ublížit, co teď?" myslí si.
On náhle pochopí - "Ona se mi snaží říct, že se s ní vyspala? ach jo.. no nedá se nic dělat, je s ní šťastná, musím jít z cesty.."
„Nic neříkej..“ zastaví ji, chytí za ramena. „Vím, co chceš říct..víš, hodně jsem přemýšlel a.. i když nechci..vidím, že se Tě budu muset vzdát..nebudu Ti bránit ve štěstí, chci pro Tebe jen to nejlepší a Ty to víš..Ty na ni furt myslíš a já vidím, že jsi s ní šťastnější..tak říkám Ti jdi, běž svou cestou..“ pomalu mu dochází dech..je to pro něj těžké, ale uvědomuje si, že to tak bude nejlepší..
Ona na něj nevěřícně kouká..
„Jo, myslím to vážně.. buď s ní..brzy na mne zapomeneš..“
„Nikdy! Na naše hezké chvíle nezapomenu..to nejde..stále budeš se mnou, ve vzpomínkách a v mém srdci..“
"Ano..Sakra, já..nechci o ni přijít.."smutně si pomyslí.
Vidí, jak se mu lesknou oči..proklíná se za to, co provedla..za to, že mohla ublížit tak hodnému člověku, jako je on..
Obejme ho. „Pořád Tě mám ráda..bylo mi s Tebou krásně..nevím, jak se to mohlo stát..“ chce se jí taky brečet...
„Psst..už nic neříkej..“ políbí ji. „A teď..“ těžce dýchá, v srdci mu bodá, nechce ji nechat jít, ale musí.. „běž.. běž za svým štěstím..“
„Děkuju..strašně mě to mrzí, ale já už nemůžu takhle dál..“
„V pořádku, já to chápu..nebo spíš snažím se to pochopit..běž už prosím..“ naposledy se objemou. „Přeji Ti hodně štěstí..beze mne Ti bude lépe..“
„Takhle nemluv..Doufám, že brzy nalezneš nové štěstí..snad si brzy najdeš jinou, která Ti zahojí rány..mrzí mě to opravdu, ale nemůžu s Tebou zůstat..“

On už vidí, že za chvíli nebude moci, a tak ji raději rychle odžene..nechce, aby ho tak viděla..naposledy se za ním podívá..je jí líto, že ho musí nechat samotného..

Pomalu odchází..on se za ní dívá již se slzami v očích..odchází..a on ví, že tentokrát se už nevrátí..že ji naposledy měl v náručí.. I když je silný, v této chvíli neudrží pláč..Odchází..navždy..právě odchází jeho láska..a on je proti tomu úplně bezbranný..