Zakázaná láska

13. Jako spráskaný pes

Domů jsem nemohla, protože by jistě poznali, že se něco děje a tak jsem zamířila k domu kde bydlí Robin. Jen jsem si přála, aby jeho rodiče nebyly doma. Štěstí tentokrát stálo při mně, uvědomila jsem si jakmile mi přišel rozespalý otevřít. „Ahoj“ pozdravil mě překvapeně. Nemohla jsem nic říct jen jsem mu padla k nohám a rozbrečela se. „Promiň mi prosím tě“ začala jsem prosit. On se jen zděšeně koukal a potom poklekl ke mně. „Co se stalo princezno“ snažil se mě rozesmát. „Já jsem hrozná a nezasloužím si tady s tebou být, ale já nemám kam jít“ mumlala jsem zmateně. „Pojď dál“ pomohl mi na nohy a zavedl do obývacího pokoje. „Jsi celá mokrá a to venku neprší, co jsi dělala“ zeptal se starostlivě. „Až ti to řeknu tak mě vyženeš a už se semnou nebudeš chtít nikdy bavit“ vzdychla jsem si zoufale. Robin mě však pevně objal a šeptal mi do vlasů, že není čeho se bát. Potom mi zašel do svého pokoje pro tričko a ponožky. „Jdi se vykoupat a zahřát a já zatím udělám horký čaj ano“ nabídl mi ochotně. „Jenže já ti musím nejprve něco říct a věř, že se ti to nebude, ani trochu líbit“ posmutním a stisknu jeho ruku. „Na povídání máme celý večer“ nedá se a zažene do koupelny. Okamžitě se svléknu a zalezu do horké vody, abych ze sebe smyla Leošovi doteky a polibky. Jde to jen velice těžce, protože třeba ten kousanec ve výstřihu nezamaskuji jen tak. Použiji proto bez dovolení make-up jeho matky. Pak si vysuším vlasy a obléknu se do suchého. Jakmile se vrátím do obývacího pokoje najdu tam Robina na připraveném pelíšku, který připravil na zemi před krbem. „Neboj se a pojď ke mně“ požádá mě tiše a dokonce se pro mou ruku i natáhne. „Robine, já ti to musím říct“ stojím si za svým rozhodnutím. Proto si vzdychne a donutí tedy, alespoň posadit vedle něho. „Já jsem dnes v noci udělala něco děsného co není vůči tobě ani trochu fér.“ Robin jen přikývne a sám mi odtáhne tričko od těla, aby se kouknul na kousanec, který i přes make-up prosvítá. „Všiml jsem si toho hned jak jsi přišla a proto mi došlo co se stalo. Ten kluk na tebe koukal jak na svatý obrázek a ty i přes zlobu, kterou k němu cítíš ho máš stále ráda a proto jste se spolu vyspali. Tím to ale končí a máš po závazku vůči němu a jsi už jenom moje.“ Koukám jako blázen, protože on ve mně čte jak v otevřené knize. To jsem až tak průhledná nebo co. „Já se děsně stydím, ale přišlo to děsně rychle. Nejprve jsme se pohádali a pak se na mě vrhnul a já se nedokázala bránit, ať jsem sebevíc chtěla.“ Jeho chování mě úplně překvapí, protože si mě k sobě přitáhne a políbí do vlasů. „Stejně jsme spolu ještě oficiálně nechodily a pokud ho miluješ tak tu dnes budu jako tvůj kamarád, pokud ovšem to milování pro tebe nic neznamenalo tak to budu rád jako tvůj přítel a ukážu ti jak člověk má milovat dívku tak křehkou jako jsi ty!“

Probudím se velice brzy a opět se nestačím divit kde to spím. Pak si všimnu Robinova obličeje a zase si v klidu přilehnu. I když jsme včera večer strávili jako kamarádi, tak jsem tu sním ráda. Opatrně jsem tedy vylezla z postele a šla se podívat na telefon jestli mě naši nesháněli. Samozřejmě tu na mě čekalo několik zmeškaných hovorů. Jeden byl od táta a další dva od neznámého čísla. Tátovi jsem se hned ozvala a omluvila, že se ozývám až teď. Bylo krásné slyšet, že o mě má někdo strach a proto jsem se stále dokola omlouvala za svou nezodpovědnost. Pak jsem vytočila to druhé číslo a čekala, kdo se mi na druhé straně ozve. „Lauro, kde jsi?“ ozvalo se zoufalé zavolání. Poznala jsem Leoše hlas ještě dříve než stačil promluvit. „Jsem u Robina, tam kam patřím a na včerejšek zapomeň, protože já zapomenu ráda v jeho náruči“ vynadám mu z plných plic. Robin se nečekaně objeví zamnou a mobil mi sebere. „Jestli jí nedáš pokoj tak dostaneš co proto, nevím jak by se na tohle tvářila Aneta kdybych jí to řekl“ upozorní ho výhružně a típne hovor. „Nebudeme si přece kazit ráno“ usměje se potom a vezme do náruče. „Máš pravdu, on by ho dokonale zkazil“ souhlasím a obejmu ho, abychom se mohly políbit.
Neužijeme si víkend v lese, ale zato se skvěle pobavíme přímo u něho doma. Má také na zahradě bazén, takže se celý den koupeme, opalujeme a hlavně užíváme si jeden druhého. Robin je kluk se kterým se cítím v bezpečí a vím, že mě neodkopne protože jsem jiná a ne jako on.
Naši sobotní idylku vyruší až jeho rodiče, kteří se nečekaně vrátí. Chci okamžitě zmizet, ale zabrání mi vlastním tělem a trvá na tom, aby mě představil. Prý potom už dlouho touží mě poznat. Proto se alespoň obléknu, abych před ně nepředstoupila v plavkách. Jeho maminka se objeví ve dveřích akorát, když si přes plavky přehodím letní šatičky. „Dobrý den“ pozdravím přátelsky. „Dobrý den, vy budete Laura“ odhadne to naprosto přesně a proto jí podám na seznámení ruku. „Náš Robin o nikom jiném posledních čtrnáct dní nemluví“ usměje se směrem k Robinovi. „To není pravda“ zakroutí hlavou a obejme okolo ramen. Na zahradu přijde také jeho otec, ze kterého jde trochu strach kvůli jeho hřmotné postavě, ale po chvilce zjistím, že jinak je to hodný člověk.

Jeho maminka přinese chlebíčky a dorty, které dostali do na nějaké veselce a poté nám vyprávějí jaké to bylo. Vdávala se prý její sestřenice a proto to bylo jen skromné, zato zábavné. Tiše poslouchám zážitky a přemýšlím jestli by semnou takhle mluvily, kdyby věděli že jsem ještě před měsícem byla v dětském domově. Zamyslím se tak moc, že do mě musí Robin drcnout, abych se probudila. „Co se stalo?“ vylekám se. „Nic se nestalo jen jsi trochu mimo a tak jsem tě chtěl probudit“ usměje se Robin a chytne pod stolem za ruku. „Já se omlouvám, ale měla jsem včera náročný den a jsem unavená, proto bych raději jela domů“ snažím se to omluvit. „Já tě odvezu neboj“ slíbí mi Robin a proto se rozloučím se jeho rodiči a slíbím, že se zase brzo uvidíme.
Cestou domů se s Robinem ani moc nebavíme a spíše se držíme jen mlčky za ruce a chvilkami jeden druhému tu jeho pohladíme. „Mohly bychom zítra vyrazit někam mimo město“ napadne ho při loučení. „Já budu muset pomáhat taky doma. Jsem jim za hodně vděčná“ omluvím se. „To je jedno, takže zase se uvidíme až příští týden, protože já musím jet zítra večer na internát“ oznámí mi smutně. „Víš co, tak se tu odpoledne stav ať se můžeme rozloučit“ nabídnu mu smířlivě. S tím souhlasí a proto se nerozloučíme jen letmou pusou, ale pořádným polibkem který ve mně opět probudí vzpomínku na Leoše a proto se musím odtrhnout a přímo utéct domů. Bohužel ani tam mě klid nečeká, protože Aneta si Leoše přivedla dnes na večeři a proto ho musím trpět i u jídla. „Jak jste si užily víkend?“ zeptá se paní Kubátová. „NO mi ani do lesa nedojeli, protože jsem cestou potkali dívku, která byla znásilněná a zraněná a proto jsme jí odvezly do nemocnice a tam nás poslali na policii. Takže to byl perný večer“ odpovím a podívám se směrem k Leošovi, který na mě samozřejmě visí pohledem. „Proboha a jak na tom je“ zděsí se táta. „Já nevím se zeptej Leoše, ten měl včera noční a ví více“ ukážu přímo na něho. On jen na sucho polkne a začne povídat. „Byla v děsném stavu a proto jsme jí po sepsání protokolu odvezly do nemocnice, kde teď bude nějakou dobu na pozorování. Dělali jí spousty testů, aby zjistily jestli nemá pohlavní chorobu a nebo jestli není v jiném stavu.“ Pozoruji ho celou dobu tak soustředěně a vychutnávám si jeho nervozitu. „Leoši a co hrozí za takové znásilnění za trest“ zeptám se pro informaci. I paní Kubátová na tom trvá a proto pokrčí rameny a dodá. „To záleží na okolnostech, třeba ho sama provokovala a tím by jeho vina byla menší“ odpoví a tím dostane tentokrát mě. Je mi naprosto děsně a proto se vymluvím na bolení hlavy a opustím jídelnu.

Zalezu si do svého pokoje, ale nepodaří se mi usnout protože mám děsně černé svědomí a proto si vlezu na balkón a pozoruji oblohu. Opět padá hvězda já si přeji, abych si zítra nic co se stalo s Leošem nepamatovala. Kéž by to však fungovalo, pomyslím si. Můj klid vyruší hlasy, které se ozývají ze zahrady. Patří Anetě a Leošovi a dost nelichotivě se hádají. Jde o nějakou párty, na které nechce Aneta chybět zatímco on chce zůstat doma, tedy u nás doma. Pomalu se začnu za Anetu přimlouvat, aby se jí ho podařilo přemluvit,ale bohužel nakonec to vzdá a uzná, že jeden večer doma přežije. Když se vracejí domů všimnou si mojí maličkosti a oba se moc šťastně netváří. „Jste jako dvě hrdličky“ rýpnu si s úsměvem. „Jdi se bodnout a nezáviď“ odsekne mi Aneta a táhne Leoše zpět do domu. Ten ale neřekne nic a jen se usměje. Hlupáček si zřejmě myslí, že jsem poslouchala schválně, to tak ty bych musela být jako Aneta proradná a zvědavá slepice.
Pravdou je, že se nahoře nesmírně nudím, ale dolu k ostatním jít také kvůli jistému člověku nechci, takže bloumám po pokoji a vymýšlím co s volným časem. Nakonec zavolám RObinovi a mám štěstí a také nemůže spát. „Jsem doma a hrozně se nudím“ svěřím se mu. „To jsme na tom stejně, já tedy kromě nudy zažívám peklo, protože myslím jenom na tebe“ přizná se. Chvilku přemýšlím a poté mu navrhnu, abychom si někam vyrazily. Sice jsem mu odpoledne řekla, že musím být doma, ale netušila jsem že tu bude i Leoš. „Souhlasím, zrovna dnes je tady v diskotéce nějaká speciální akce“ navrhne nadšeně. „Dej mi prosím tak půl hodiny a pak se pro mě stav“ domluvíme se nakonec. Pak, ale mi teprve dojde, že nemám co na sebe a minule to byly Anetiny věci a proto to musím nějak vymyslet. Sejdu za ostatními dolů a poprosím ač nerada Anetu o trochu pozornosti. Je vidět, jak ráda mi pomůže podle jejího obličeje. Přímo z ní to nadšení sálá a proto mě zavede do svého pokoje a vytáhne první tričko, které ji padne pod ruku. „Nech si ho, nechci nic c jsi měla na sobě ty!“ upozorní mě povýšeně. „Tak fajn“ souhlasím a tričko si odnesu do svého pokoje. Cestou mě ale zastaví paní Kubátová. „Kampak se takhle večer chystáš?“ zeptá se starostlivě. „Jedu s Robinem do nějakého klubu Eldorádo“ odpovím schválně nahlas, abych viděla Leošův pokřivený obličej. „Musíme jít zítra nakupovat, přece nejde aby sis věci pořád půjčovala“ nabídne mi velkoryse paní Kubátová. „Ok“ souhlasím s úsměvem a poté se vrátím do svého pokoje, abych se upravila. Myslím, že tohle zvládnu sama.