Zakázaná láska

14. Večer plný překvapení

Robin byl přesný jako hodinky a kolem deváté hodiny mi zavolal, že již čeká před domem. Nechtěla jsem ho dovnitř zvát, protože by mohl mít Leoš nějaké připomínky a proto jsem se rozloučila s tátou a vyrazila se bavit. Jakmile jsem vyšla viděla jsem z auta tu jeho usměvavou tvář a proto mu úsměv oplatila a houpavým krokem se k němu vydala. Dokonce mi galantně otevřel dveře. „Stýskalo se mi“ řekl než jsem stačila pozdravit. Vlastně mě přímo odzbrojil a proto jsem mu dala sladkou odměnu. „Mám, ale problém“ špitnul, když jsme se od sebe odtrhli. „Jaký?“ děsila jsem se, co se zase stalo. „Můj táta chce dnes večer auto, takže musíme jet na mojí motorce“ navrhl takové řešení. „Motorce?“ zděsila jsem se, protože jsem na ní v životě neseděla a docela jsem se takových strojů bála. „Nebo můžeme vzít taxíka, jak chceš?“ měl v kapse další řešení, které se mi zdálo lepší, ale zase jsem nechtěla aby tolika utrácel a to jen kvůli mně. „Víš co, všechno se má jednou zkusit a proto já dnes zkusím jet na motorce!“ Robin jen pokrčí rameny a nastartuje auto, kterým dorazíme k jejich domu. „Počkám tady“ nabídnu mu rychle. „Opravdu?“ diví se, ale nenaléhá a sám vejde do domu. Po chvilce se otevřou vrata a on vystrká ven nablýskanou černou Yamahu. „Neboj je to sice holka hbitá, ale dokáži ji zkrotit, aby nás nikde neshodila. To bych si na triko nezval“ uklidní mě. Než zavře garáž, tak si motorku omakám a uvědomím si, že přesně takové typy motorem milovala Marta a přála si vždy kluka s motorkou mít. „Rozmyslela jsi se“ zeptal se mě než mi podal helmu. „Jedeme“ zavelela jsem a posadila za něho. Přitiskla se k jeho zádům a rukama ho pevně objala. I přes silnou bundu co měl na sobě, bylo cítit jeho vypracované tělo. „Drž se!“ upozornil mě a motorka v tu chvíli vystartovala, že jsem měla co dělat abych neodlétla. Koukala jsem mu přes rameno a viděla, že městem si to řítíme se stovkou na tachometru, ale vůbec jsem se nebála a přijdu si skvěle a svobodně, takže se mi nechce ani slézat. „Jsi jako drak“ usmála jsem se, když jsem mu předávala helmu. „Já se chtěl před tebou trochu vytáhnout víš“ přizná se a to už se smějeme oba. „Jdi do sálu já zatím motorku bezpečně uklidím a pak si tě najdu“ poradí mi. Souhlasím a chci odejít, ale on mě k sobě zatáhne a políbí. „Hlavně mi nezmiz, to bych nerozdýchal“ poprosí mě smutně a v jeho hnědých očích je vidět upřímnost. „Budu tam!“ slíbím pevně.
Myslím, že mi moc nevěřil a nebo měl o mě strach, ale ani jsem si nestačila najít místo na sezení a už mě jeho ruce objímali okolo pasu. „Víš, že ti to moc sluší“ pochválil mě. „No je to tričko Anety, musela jsem si ho půjčit“ přiznám se bez okolků. „Tobě sluší víc“ dodá přesvědčivě. Vlastně se ani neposadíme ke stolu, ale rovnou zamíříme na parket, kde tančí jen pár lidí. Přijdu si docela divně, protože jsem diskotéku ještě nenavštívila a mám pocit, že na mě všichni koukají a poznali to, že jsem prvnička. „CO je?“ strachuje se Robin. „Jsem jako ostře sledovaný vlak“ svěřím se mu se svými obavami. Robin se rozhlédne po osazenstvech stolu a usměje se. „Ty bláhová, koukají na tebe protože jsi nejkrásnější holka tady.“ Tomu se jen s chutí zasměji a dám na jeho radu nikoho si nevšímat, tedy kromě jeho samotného.

Protancujeme skoro celý večer, takže si chvilkami myslím, že jsem právě zvládal rekord v tancování. „Chtělo by to zchladit žáhu co?“ zeptá se Robin a ukáže k baru. „Souhlasím jsem jako sahara“ přijmu jeho nabídku. „Dáš si džus a nebo něco jiného?“ zajímá se ochotně. „Já si koupím asi jen perlivou vodu“ odmítnu jeho nabídku. „Počkej jak koupíš, jsi tu semnou a proto platím já?“ začne se rozčilovat. „To nejde, nemůžeš za mě všechno platit“ začnu se bránit. Robin mě k sobě přitiskne a zašeptá „Jsi tak rozkošná, když se zlobíš ale jisté věci nezměníš. Takže si dej co chceš ale placení nech na mě“ poučí mě. Chvilku ještě otálím, ale nakonec poslechnu a vodu si opravdu nechám od něho zaplatit. Sedneme si k baru a povídáme o všem možném. Nejvíce ho zajímá můj život v dětském domově, tedy jestli nás pouštěli na takové akce. „Kdepak, tam jsme si mohly dělat co jsme chtěli, až když jsme z domova odešly na trvalo. Je to zvláštní, ale ani mi tohle všechno nechybělo a dokázala bych bez toho žít i dál“ přiznám se. „Já taky moc často ven nechodím, spíše dělám mejdany doma. Jsme hrozně líný člověk víš“ svěří zase naopak on tajemství. „Tomu nevěřím“ začnu ho provokovat. „Vážně, máma říká že moje žena jednou bude chudák a bude litovat co si to vzala za lenocha.“ Tomu se musím jen smát a musím ho varovat, že pokud chce být semnou tak na lenost musí zapomenout. Jsem totiž moc akční dítě a miluji adrenalin. Toho se chytí a svěří se mi, že by chtěl jednou zkusit seskok padákem. „To já taky, ale nevím jestli bych se k tomu odhodlala“ začnu zpytovat svědomí. „Víš co, skočíme si spolu a pokoříme tu tvou nejistotu ano?“ Souhlasím a proto se prý podívá po internetu kde je to nejlepší a objedná nám to nejbližší datum. Chci něco namítnout, ale vedle nás se nečekaně objeví nějaká dívka a přímo se na Robina nalepí, když zjistí že jí zrak nemýlil. „Ahoj kocourku“ pozdraví ho a pohladí prstem po tváři. „Nazdar Sylvo, co tady děláš“ zeptá se příliš nenadšeně. „Víš, že sem chodím pořád, spíše se divím co tu děláš ty?“ usměje se a otře svými prsy o jeho rameno. Musím se otočit, abych se nezačala smát jak je ta holka omezená. „Já jsem tu se svou přítelkyní“ ukončí to trapné divadlo Robin. „Tohle je moje Laura“ představí nás. Sylva, která se před chvilkou usmívala, až bylo vidět jak má nabílené zubu se jen ušklíbla. „Tahle“ ukázala ně mě prstem. Nenávidím tenhle přístup a proto jsem vstala a představila se sama. „Jo tahle. Jsem Laura, kdybys nevěděla jak se „tahle“ jmenuje a měla by jsi asi radši jít, protože mě docela štve jak se tu o mého přítele otíráš. Taky bych ti mohla zmalovat obličej ještě víc než je teď, akorát tyhle stíny by byly dlouhotrvající.“ Myslím, že jsem jí řekla dost věcí a taky je pochopila, takže bez rozloučení odešla. Robin se okamžitě začal smát a děkovat. „Tedy jsi jako Xena bojovnice, ale díky. Tohle je to nejotravnější stvoření co znám a několikrát jsem jí to už řekl, ale bohužel chtěla to asi slyšet od tebe. Mimochodem já bych se taky bál, protože jsi přitom měla takový vražedný pohled. Kde jsi se to naučila prosím tě?“ Vlastně ani nevím a proto jen pokrčím rameny a přiťukneme si na zdolání velké překážky.

Jedním nezmarem jménem Sylva však večer problémů nekončí,protože se v Ekvádoru objeví Aneta a Leoš. „CO tady chtějí“ zděsím se a snažím co nejvíce zamaskovat. Bohužel Aneta je jako štěnice a ihned se k nám protlačí. „Ahoj sestřičko, jak se bavíš. Asi jsi tu poprvé co?“ začne se zase vytahovat. „Jo jsem tu poprvé“ odvětím a chci s Robinem odejít. On mě však k sobě přitáhne a ukáže ke komu patřím a jak by se ke mně měla chovat. „Hele nechtěj, abych ti tu udělal scénu, protože moji holku nebude nikdo urážet“ zastane se mě. Aneta jen hodí tou svou blonďatou hřívou, takže se musím nad její blbostí jen zasmát a raději se vrátím s Robinem na parket. „Díky za to co jsi řekl“ špitnu jakmile se ztratíme z jejich dosahu. „Jsme si kvit“ odvětí s úsměvem a vlastně má pravdu.
Tak se bojím setkání s Leošem, že jdu i na záchod s Robinem, tedy čekám před pánským záchodem. Bohužel je to víc takových blbů jako je Leoš a hned s jedním takovým se setkám. „Ahoj kočko, máš zájem si solidně užít“ přilepí se na mě jako vosa na bonbón. „Dej si odchod“ odpálkuji ho a postavím se kousek dál. „Máš ráda, když se někdo plazí u tvých nohou co“ rýpne si a opravdu si ke mně klekne, aby mě mohl chytnout za pásek a ten trhem rozepnout. „Odpal“ zvýším hlas a rvu mu pásek z ruky. Sakra kde je ten Robin, copak mám vlézt na záchod za ním . Samozřejmě, že ho moje odmítání rozzuří takže se mě chystá uhodit, aby mě zkrotil, proto zavřu oči a čekám ránu. Avšak nic se nestane a proto otevřu oči a vidím naštvaného Leoše jak drží jeho ruku a kroutí mu ji za záda. „Ty hajzle, tohle nezkoušej“ varuje ho. Z drsného kluka je rázem beránek a proto se vymaní z jeho sevření a zmizí. „Děkuji“ řeknu upřímně a zhluboka oddechuji. Pak mi dojde, ale proč je tady a kde se tu najednou vzal. „Ty jsi mě sledoval“ dám si dohromady jedna a jedna. „Jo a musíš uznat, že kdybych to neudělal tak jsi dopadla jako ta holka, co jste jí k nám přivezly“ začne se obhajovat. Má pravdu a proto pokývám hlavou a chci odejít zpět do sálu. „Lauro opravdu chodíš s tím Robinem i přes to co se mezi námi stalo?“ Jeho otázka mě přímo paralyzuje a proto nemíním odpovídat sám musí vidět jak to mezi námi je. „Já se tě ale nevzdám“ dodá než zmizím v hlučném sálu. To mi však ani nemusel říkat, protože to tuším sama z pohledů které na mě celý zbytek večera vrhá. Teprve teď jsem ostře sledovaný vlak,proto mě to brzy přestane bavit a poprosím Robina o odvoz domů. „Jasně, jdu připravit motorku a ty zatím vyzvedni v šatně věci“ poprosí mě a zmizí. Poslechnu ho a jdu si vyzvednout helmy a bundy. Když však přijdu ven tak ho nemůžu nikde najít a proto začnu docela plašit. Dokonce ani telefon mi nebere. Robine kam jsi se mi poděl,povídám si sama pro sebe. Konečně se ozve zavrčení a jeho motorka se objeví na chodníku před diskotékou. „Kde jsi byl?“ spustím naštvaně. „Promiň musel jsem ještě něco zařídit“ začne se omlouvat, ale vidím jak se usmívá jako by z toho měl radost, že mě vystrašil. „Tohle mi už nedělej, měla jsem strach že se ti něco stalo“ upozorním ho než mu podám helmu. „Ty jsi taková starostlivá pusinka co“ začne si mě udobřovat a chce mi dokonce dát pusu. Hned jak se přiblíží tak ucítím trávu a ihned se odtáhnu. „Kde jsi opravdu byl?“ zeptám se ho znovu. Jen si vzdychne a přizná barvu. „Potkal jsem tu jednoho kluka a on mi nabídl nějaký nový materiál. Chtěl jsem to jen ozkoušet, neměj strach“ poprosí mě smířlivě. Položí mu helmu mezi nohy a odmítnu s ním někam jet. „Já s tebou nejedu, to že jsi kouřil je horší než kdybys pil. Já se zabít nenechám.“ To ho zřejmě naštve a proto pokrčí rameny a znovu motorku nastartuje. „Opravdu nejedeš“ zeptá se podrážděně a já se divím, proč se jeho chování tak rychle změnilo. „Ne!“ vyštěknu a zamířím zpět do sálu. Ani se neohlédne a okamžitě vystřelí z místa jako by do něj střelilo. I když mě naštval budu na něj myslet, aby se mu něco nestalo.
Domů s Anetou jet nehodlám a proto si zastavím taxíka a děkuji Robinovi, že za mě platil jinak bych na něho ani neměla. Pán mě vysadí doma a já mu dám ještě solidní spropitné. V chodbě se však leknu paní Kubátové, která se šla podívat která z nás se vrátila domů. „Myslela jsem si to, že jsi to ty“ usmála se jakmile mě viděla. „Jaké to bylo?“ zeptala se přívětivě. „Super“ odvětím a dělám hrozně unavenou, abych už mohla zalézt do pokoje. „Zítřek s tím nakupováním platí“ upozorní mě. „Já s tím také počítám“ souhlasím a popřeji slušně dobrou noc.