A&D

Aneta
Podívala jsem se na hodinky. Do odjezdu vlaku zbývalo osm minut. Aneta Holóvá přemýšlela, jestli orazit jízdenku teď, nebo až se vlak rozjede. Po krátké váhání to vzdala a vsunula lístek do strojku. Ozvalo se cvak! cvak! a čas byl na jízdenku navždy vyražen.
Vstoupila do vagónu a rychle se rozhlédla. Většina sedadel byla prázdná. Vybrala si třetí box a pohodlně se uvelebila na sedadlo. Vytáhla si z černé sportovní tašky mp3 a spustila tlačítko play. Do uší jí okamžitě zazněly tóny soulu a r‘n‘b‘. Průvodčí odpískal odjezd a vlak se rozjel. Aneta si natáhla dlouhé nohy před sebe a sledovala ubíhající krajinu. Jen mlhavě vnímala přítomnost někoho na sedadle za sebou. Cítila jeho ostrou kolínskou. Musel to být muž. Uviděla krásnou černovlasou holčičku. Dívenka byla asi pětiletá a houpala se na houpačce. Lesklé vlasy jí vlály v odpoledním větříku a líčka měla ošlehané. Nejvýraznější na ní byly oči. Přímo přitahovaly pozornost. Dvě modré laguny. Pak se atmosféra změnila, všude bylo bílo. Aha, bílý pokoj. Uviděla tutéž dívenku uvázanou na lůžku. Všude měla spoustu hadiček. Byla tam s ní i mladá žena s jemnými rysy. Z její tváře se dal vyčíst strach, úzkost a odhodlání. Maskovala vše nenuceným úsměvem, který vypadal jako maska. Aneta vnímala, že drží dívenku za ruku. Pohybovala rty jako by s holčičkou mluvila, ale svůj hlas neslyšela. Bylo to stejné, jako když vypnete zvuk na obrazovce. Němé postavičky. Aneta sebou prudce škubla a zamrkala očima. Ty však byly stále otevřené, tudíš nepřipadalo v úvahu, že by spala. Zmateně potřásla hlavou a její blond vlasy se na zádech roztančily. Stále byla trošku udivená, ale dokázala mozek přinutit, aby fungoval.
Vlak stál na nádraží. Aneta sebrala tašku, přehodila si ji přes rameno a chvatně vystoupila. Měla nejvyšší čas. Průvodčí už si ji naštvaně měřil. Spěchala jarním městem a myšlenky se jí opět vrátily k Danovi. Ani to však nebyl nejlepší nápad, uvědomila si, když uviděla Yuming. Obě dívky se objaly a zamířily do velkého centrálního parku, kde se obvykle setkávaly na hodiny italštiny.

David
Přemýšlel jsem, jestli je nejlepší se dnes večer opít. Měl bych ještě přebukovat letenky, zavolat do Kanady, že nestihnu začátek letního semestru, vyzvednout sako z čistírny.. Kruci! Seru na to! Půjdu pít!
David zavřel unaveně oči a vlak se rozjel. Najednou se mu žaludek prudce zhoupl a vše se s ním začalo točit. Uviděl blondýnku s pevným zadečkem jak stojí na terase a nervózně kouří. Cítil její smutek a vztek. Díval se jejíma očima na velký kulatý bazén. Cítil, že se jí někdo dotkl a ještě zřetelněji cítil, jak sebou škubla. Vlak zastavil a David otevřel oči. Dlouho mu trvalo než se zorientoval. Podíval se z okénka a uviděl blonďatou krásku jak se svižně vzdaluje. Poznal ji okamžitě. Vlak se znovu rozjel. Chvatně znovu zavřel oči. Nic. Žádné obrazy. Pocity. Jen vlastní bolest a nutkavá touha se opít.