Naděje a sny - část druhá

Ráno jsem probudila, byla jsem zmatená, kde to vlastně jsem. Prudce se posadím a uvědomím že jsem ve svém novém domově. Znova si lehnu, přemýšlím jestli mám vstát, když tu mi někdo zaklepe na dveře až se leknu. ,, Vstávat a cvičit, už je snídaně.“ poznám hlas Lukáše. ,, Už se plazím, ale cvičit nebudu, nemám ráda aktivisty po ránu.“ Už jen uslyším jak se za dveřmi zasměje a asi odejde, protože uslyším zaskřípat schody. Vylezu z postele, rychle zapluju do koupelny (ale až na druhý pokus, na ten první jsem zalezla Lukášovi do pokoje, ještě že tam není). Hodím rychlou sprchu, vezmu na sebe moje kraťasy, který jsem si koupila za moje ušetření peníze a peníze z brigády, přes hlavu přehodím tílko, lhece se nalíčím jen tužkou na oči a řasenkou, sejdu dolů. ,, Dobré ránko“ pozdravím a usměji se ně. ,, Dobré,jak jsi se tu dneska vyspala?“ zeptá se Radek. ,, Hodně krásně, spala jsem jako miminko, ale ráno jsem měla porblém se zorientovat kde jsem, pak jsem omylem zapadla k Lukáošvi do pokoje když jsem hledala koupelnu.“ odpovím podle pravdy. Podívám se na Lukáše a ten se málem udusí rohlíkem a Monika s Radkem se začnou smát. Vezmu si tousty se slaninou a sýrem. U snídaně se bavíme o všem možném, tedy hlavně o mě. Njěaká témata jsou mi docela nepříjemná, proto je jen přejdu mlčením, kdyby mě Lukáš nevysbodil že mi půjde ukázat město, asi by věděli i to jaký jsem nosila plenky když jsem byla miminko.

,, Moc ti děkuju, asi si mi právě zachránil život, jinak by snad věděli i to s čím jsem si hrála když mi bylo 8.“ poděkuji mu, ale on se jenom rozřehtá a pak se zeptá: ,,S čím sis teda hrála?“ tentokrát se rozřehtáme oba až se po nás nějaký dvě starší paní otočejí a hází po nás nechutně pohledy. ,, Kam to vlastně jdeme?“ zeptám se po chvilce cesty. ,, Jen za kámoškou.“ ,, Aha, pak půjdeme kam?“ ,, Pak půjdete do města.“ ,,Jak půjdete?“ zeptám se jestli jsem náhodou nepřeslechla. ,, No“ podrbe se na hlavě ,, víš já musím ještě připravit barák na večer.“ ,, Klidně ti můžu pomoct.“ ,, To nejde, navíc už jsem jí slíbil že tě přivedu, neboj Radka je super holka.“ nic mu na to neodpovím nevím totiž co, docela mě naštval frajer, ne že bych neměla ráda nový lidi, ale jde tu o princip. On mě s sebou vezme a pak mě odhodí jak krabičku cigaret, no to jsem to dopracovala. ,, Tak jsme tu.“ Podívám se na bytovku, kde je snad minimálně 10 bytů. Lukáš zazvoní a za 3 minuty přiběhne sympatická holka. ,, Ahoj já jsem Radka.“ usměje se na mě ,, Ahoj, já Monika, po cestě jsem o tobě slyšela jenm samou chválu.“ usměji se, je sympatická a vcelku i kamarádská, doufám že takhle přátelští tu budou všichni. ,, Tak pojď vyrazíme do města.“ ,, Tak jo, čau Luki a užij si přípravu.“ rozloučím se s ním. ,,Čau“ pozdraví Radka. ,,Čau holky, užijte si to.“ ,, Toho se neboj“ ujistím ho. ,, Toho se nebojím, Radko s ní se nudit nebudeš to si piš.“ Kdybych věděla co stane, radši bych do toho města ani nechodila, no i když =)..