YY hakusho Divoké vánoce 1

Hiei se probouzí vedle Kuramy a protahuje se, podívá se z okna ven a všude je sníh. Vidí ho poprvé v životě, přehodí přes sebe deku a přejde k oknu a pomalu ho otevře, ovaje ho studený vzduch. Zachvěje se a přitáhne si deku ke krku. Šáhne opatrně na parapet do sněhu a pozoruje jak se mu sníh rozpouští na dlani a příjemně studí. Vezme trošku sněhu do dlaně,zavře okno a přistoupí ke Kuramovi. Ten ještě spí. Jemně mu stáhne deku ze zad a opatrně mu sníh z dlaně nasype na záda. Kurama přidušeně vykřikne. Otočí se k němu a deka mu sjede k pasu. Hiei se zarazí a polkne na prázdno. Sníh mu vytvořil na zádech červené skvrny vypadající jako růže. Kurama ho chvili pozoruje :" Tohle si neměl." Hiei ucouvne, ale je pozdě. Kuramova ruka je rychlejší a strhne ho na postel a stáhne pod sebe.
Hiei se chvíli brání, ale Kuramovi ruce jsou tak teplé, přijemné a rychlé. Hiei se začne chvět. Kurama ho zatím rozbalí z deky a rukou mu chytne jeho ruce a zvrátí mu je nad hlavu." Tohle chce potrestání." Usměje se zákeřně a druhou rukou mu sjede po straně jeho těla, od paže až k pasu. Hiei se celý prohne a zasténá. Jeho ruka pokračuje dál. Od pasu níž a níž až se dotkne jeho klína. Hiei zasténá slastí. Kurama cítí pod dlaní nekompromisní odpověd, znovu se usměje :" Tak tohle se ti líbí jo? No jen si počkej.Tohle je začátek." Hiei zvrátí hlavu dozadu, neni schopen odporovat.
Kurama neotálí a jeho očí nyní svítí smaragdově zelenou barvou. Pustí jeho ruce a oběma se začne věnovat tělu. Napřed prsty jemně krouží po jeho obličeji tak jako by si chtěl zapamatovat jeho rysy tváře.
Pokračuje dolů, po krku prsty pátrá níž až na ramena , poté vloží do hry i rty, začne ho laskat od kliční kosti směrem k břichu, přes jeho svaly.Hiei se pod jeho dotyky slastně prohýbá.Kurama pokračuje vidíc, že Hieiovi se to líbí a jeho oči slastí tmavnou. Kurama pokračuje níž a zastaví se u pasu. Jemně mu krouží jazykem kolem pupíku.
Hiei začne hladit Kuramovo tělo a hladí ho po zádech, jeho dotyky jsou žhavé a chtící. Kurama se až jeho pocitů zalekne, jak intenzivní je jeho hlad.
Přetočí se na záda a posadí Hieie na sebe. Prsty mu sjede po celé délce jeho páteře a Hiei se jen prohne a slastně vzdychne. Hiei skloní hlavu k němu a podívá se mu zpříma do očí. Kuramovi oči ho hladově hltají, opatrně ho pozvedne a posadí na sebe. Jemně a pomalu do něj vstupuje. Moment čeká, pak se v něm začne pohybovat. Hiei slastí zaklání hlavu a jeho prsty bloudí po Kuramově těle.
Kurama na chvíli přestane, ale Hiei hned zaprotestuje, pozvedne hlavu a podívá se na něj :" Pokračuj prosím ."
Kurama sjede jeho tělo škodolibým pohledem a nepokračuje.Hiei se na něj podívá a ztratí se v jeho zelených očích, prsty opatrně zajede do jeho vlasů a přitáhne si jeho hlavu k sobě a hladově ho políbí. Kurama ho chytí za zadek a pokračuje pomalu dál.
Hiei slastně vzdychá a v nejlepším mu zaryje prsty do jeho ramenou, až se tvoří malé krvavé ranky. Kurama zasyčí slastí a jemně se mu zakousne do ramene. Hiei se složí Kuramovy do náruče a rychle oddychuje, přitom cítí jeho teplý dech ve vlasech.
Oba spokojeně oddychují. Kurama ho obejme, přitiskne k sobě a hladí ho po zádech.
Hiei pozvedne hlavu a zadívá se na něj:" Moc se mi stýskalo." Kurama se vpije do jeho očí a usměje se:" Mě také, nemohl jsem vydržet až se vrátíš zpátky a budeš tu semnou." více ho přitiskne k sobě. Hiei spokojeně vzdychne a chce mu položit hlavu na rameno, všimne si ale ranek a velice jemně z nich slíbává krev.
Kurama přivře oči, a nechává jeho jazyk laskat své tělo, pak ho chytne za bradu, pozvedne jeho hlavu a díva se mu chvili do očí, poté sjede pohled na jeho rty kde spatří kapku své krve.Hiei se potutelně usměje a kapku krve rychle ze rtů slizne. Kurama ho k sobě přitiskne znovu a hladově ho políbí, prsty přitom sjíždí pomaličku po jeho páteři až k pasu.
Hiei si chvili hraje s jeho vlasy, laská je, pak ale ospale zívne a během krátkého okamžiku usne. Kurama se něžně usměje a zakryje sebe i jeho dekou a usíná také.