YY Hakusho Dlouhé odloučení

Hiei odchází do zasvětí za úkolem. V rychlosti se rozloučí s ostatními. Jen Kuramu nestihne, ten je kvůli jinému úkolu jinde. Smutně se podívá na Genkai a ta jen pokrčí rameny, že stím momentálně nic neudělá. Hiei tedy pokýve hlavou a sbalí si potřebné věci. Na posteli nechá pro Kuramu aspoň vzkaz.
Po chvíli mizí mezi dveřmi a míří přimo do zasvětí.
Kurama se vrací ze svého úkolu a přichází asi hodinu po Hieově odchodu. Zklamaně pátra kde je Hiei, a když ho nenajde zavítá do pokoje Genkai, ta mu v rychlosti vysvětlí kde je, a že mu nechal vzkaz na posteli. Kurama urychleně odbíhá do jejich společného pokoje. Skočí na postel a čte si tiše dopis od Hieie, po chvíli mu stéká slza po obličeji. Podle dopisu se neuvidí celé dva týdny.Kurama se složí na postel a smutně se dívá do stropu.. 2 tydny sám, se strachem, obavami, a bez objímání. Převrátí se na bok a pozoruje vločky padající za oknem. Uslyší Genkai jak na něj volá, převrátí se na posteli a kouká na dveře, pak se zvedne a pomalu sejde dolů a sedne si ke stolu s jídlem, ostatní se skvěle baví, jen on sám sedí a kouká do svého talíře, vezme hůlky a chvilku se v jídle přehrabuje, pak v rychlosti dá dva kousky do ust a odsune talíř a odběhne s mávnutím ruky nahoru, zavře dveře. Lehá si zpátky na postel a pozoruje jejich společnou fotku, přemýšlí co bude celou tu dobu dělat.
Po chvili uslyší zaklepání na dveře, "pojď dál" do pokoje vejde Yusuke a podívá se na něj, sedne si na postel vedle něj a položí mu ruku na rameno." Trápí tě to hodně viď?" Kurama se přetočí na záda a dívá se do stropu:" Jo, nestihli jsme se rozloučit, ale asi si na to budu muset zvyknout, máme každý své povinnosti a nebudeme pořád čas trávit jen spolu" Yusuke poposedne:" Nechceš jít snámi ven? Yukinu napadlo, že bysme si šli někam sednout."
Kurama se lehce usměje:" Nevím jestli bych na to měl náladu." Yusuke do něj žduchne:"Ale notak nenech se překecávat, aspoň tě ty myšlenky na chvíli opustí, a budeš se bavit."
Kurama ještě chvíli otálí, pak ale kývne na souhlas a vrátí štouchanec Yusukemu.Ten úder nečeká a spadne na zem." Tak jo za chvíli jsem dole." dodá usmívájící se Kurama. Yusuke se sebere ze země, a s úsměvem na rtech odpochoduje oznámit to ostatním že Kurama jde.
Kurama zatím zaběhne do koupelny, a hodí na sebe těsné rifle, a uzke bíle triko s ornamenty, mokré vlasy protáhne kartáčem, a sejde dolů.
Tam už všichni čekají, rychle se dopřipraví a vyrazí.
Kurama se hodnou chvíli drží vzadu, ale Kubawara aby to nebyl on, aby ho nevtáhl mezi ně a zapojil ho do hovoru.
Dorazí do klubu, kde se scházejí každou sobotu. Všichni si posedají kolem stolku a objednají pití. Kurama chvili přemýšli co a pak se odváží objednat si saké.Po hodině skvěle debaty se odeberou tancovat.Kurama napřed nechce,ale pak i on se připojí.
Ani nepostřehne, že ho od baru sleduje mladík, a už hodnou chvíli. Nemůže z něj spustit oči.
Kurama se točí v kole napřed s Yukinou, pak s Keiko, obě pak předá Yusukemu a Kubawarovi, a snaží se na chvíli vytratit z parketu.
Nevšimne si ale, že ho onen mladík následuje. Odběhne na panskou místnost a tam chvili zůstane stát u zrcadla a dívá se, jak vypadá, vlasy se mu trošku zkroutily a neupraveně trčí všemi směry.
Nadechne se a opláchne se vodou. Chystá se k odchodu na parket, když se náhle před ním otevřou dveře a onen mladík vpadne do místnosti přímo na něj. Taktak ho zachytí, aby nespadl na zem. Jeho ruce ho drží kolem pasu a dívá se mu přímo do obličeje. Je velice pohledný, černé rozježené vlasy, hluboké modré oči,krásně tvarovaný obličej, Kurama zalapá po dechu, je velice podobný Hieovi, jen vyšší a starší. Sjede pohledem dolů, uvidí, že má na sobě černé obtáhlé triko s rudými draky a černé kalhoty. Vrátí se zpátky k jeho obličeji. Jeho pohled je velice pronikavý. Kurama se zachvěje, zavře oči, a pomůže mu postavit se, "Jsi v pohodě?" Mladík na něj kouká a pak ze sebe vysouká:" Jo jsem."Kurama od něj poodstoupí a podá mu ruku:" Jmenuji se Kurama." Mladík otálí, ale pak ruku stiskne:" já jsem Shinji"
Kurama chce rychle zmizet dveřmi pryč, ale Shinji ho chytne za ruku, " Děkuju ještě jednou, že jsi mě zachytil." Kurama se vysouká se sevření a jen kývne hlavou a zmizí mezi dveřmi, ztratí se rychle mezi přáteli. Aby ho onen mladík nenašel. Moc mu připoměl Hieie a to že ho 14 dní neuvidí.
Shinji se usměje, dobrá lest, zná jeho jméno.Teď jen zjistit kde přesně bydlí. V tváři mu proběhne spokojený výraz, a odebere se zpět na parket, a pátrá pohledem, kde je. Nikde ho ale nevidí. Že by stihl utéct?
Pak ho spatří u stolu s přáteli , hraje si s pramenem vlasů a Shinji polkne na prázdno.
Sedne si nedaleko nich a čeká. Kurama si ho už všíma a uhýbá pohledem, tohle nečekal.
Yusuke si všimne jeho divného chování a štouchá do něj co se děje, ale Kurama jen mlčky sedí a neodpovídá. Občas zvedne pohled a podívá se směrem k Shinjimu, jestli tam ještě sedí. Ten ho vždy sjede pohledem a Kuramův pohled padne rychle zpátky na stůl a tiše sedí dál.Yusuke po chvíli řekne, že se jde domů, Kurama to radostně uvítá. A mizí mezi prvními z klubu, a rychle směřuje domů. Shinji to využije a vyběhne za ním. Pronásleduje ho po ulici. Kurama si toho všimne a zrychlí krok.Shinji to ale nevzdává, zryhlí i on a pak vběhne do uličky a zmizí ve tmě. Kurama zjistí, že ho nepronásleduje a v parku zvolní tempo a smutně se dívá na oblohu. Vzpomíná na Hieie, sice jsou od sebe chvíli, ale straně mu chybí. Posadí se na lavičku a pozoruje malou kašnu před sebou, jak v ní krásně klokotá voda. Hvězdy svítí jasně. Opře se a dívá se na nebe. Náhle uslyší za sebou šramot, vyskočí a prudce se otočí za zvukem.
Nestihne už ale jinak zareagovat. Z keře se vynoří tmavé tělo, které ho srazí na zem. Kurama překvapeně dopadne do sněhu a cítí na sobě tíhu těla. Je to Shinji. Ten ho drží za tvář, a divně se na něj usmívá. Kurama odkloní hlavu, ale Shinji mu ji vrátí zpátky aby se díval přímo na něj a tiše pronese:" Odtud mi už neutečeš." A bliží se svými rty k jeho. Kurama se snaží vymanit,ale neví jak je to možné. Nemůže se hýbat natož bránit. Shinji ho hladově políbí a pevně drží druhou rukou jeho svíjející se tělo.Kuramovi se zalesknou slzy v očích a brání se. Shinji ale nepřestává a jeho ruce zabloudí pod Kuramovo triko. Ten sebou škubne a jeho oči ztmavnou. Shinji se na chvíli zvedne a jeho modré oči se vpijí do Kuramových. Chvíli pátra co vnich uvidí, ale vidí jen bolest, né vašeň, nebo lásku.
Znovu se ho pokusí políbit, ale Kurama se z jeho sevření uvolní a odkloní se na bok. Udeří ho hranou ruky do obličeje a odkutálí se z jeho dosahu. Zůstane v trávě ležet a sleduje jak se Shinji zachová. Ten se postaví, opráší ze sebe sníh, a podívá se jeho směrem. Jeho pohled je velice tvrdý, a jeho výraz obličeje vyjadřuje, že ještě neskončil. Přijde znovu k němu, a zvedne ho ze země. Chvíli na něj kouká.Pak mu sjede jazykem od spánku ,přes ucho až na krk, přitom mu druhou rukou zvrátí hlavu dozadu.:"Pamatuj si mě, já ještě neskončil, chci tě a dlouho, a dostanu tě."
Pustí ho ze sevření a Kurama dopadne na kolena, zůstane tak klečet a se slzami v očích pozoruje odcházejícího Shinjiho.Neví co si má myslet, nevšiml si že by ho někdo delší dobu sledoval, a Shinjiho věta, že ho dostane mu nahnala strach. O co se příště pokusí, a kdy a kde???. Zamyšleně sedí na kolenou s hlavou zvrácenou kouká na nebe. Hiei kdyby si tu byl... Prolítne mu hlavou.
Po chvíli se zvedá namáhavě ze země a z těžka dýchá, pozoruje okolí se strachem, jestli ho někde nesleduje Shinji, a jako v mátohách odchází směrem k domu, opírá se o zdi domů, neustále se ohlíží, pocit že tam někde je, mu nahání husí kůži. Pomalu míří k domovu, a má pocit jako by se mu každou chvíli měli podlomit kolena.
Vpadne do domu a Yusuke za ním doběhne a podepře ho:" Co se stalo?" Kurama jen zvedne hlavu a podívá se mu do očí, po jeho tváři tečou slzy a je celý špinavý od hlíny a mokrý od sněhu." Nic to je dobré! " odsekne a zapotácí se tak že málem spadne na zem jak je slabý. Yusuke ho na poslední chvíli zachytí,ten jej od sebe ale ožduchne, opře se o zeď.Přidržíse zabradlí a pomalu se vydá po schodech nahoru. U dveří do jejich pokoje se zastaví, otevře dveře a vstoupí dovnitř. Zavře dveře a sesune se na zem, opře se zády o dveře a usedavě pláče.
Po krátké chvíli se zvedne a vydá se do koupelny, shodí ze sebe věci a vleze pod sprchu, pustí na sebe vodu, vlasy nechá volně, voda mu stéká po těle, a on se snaží houbou smít ze sebe ten divný pocit. Pak se natáhne pro osušku, kterou si obmotá kolem pasu a praští sebou na postel, pravou nohu lehce pokrčí , a levou ruku si dá na oči a přemýšlí. Jak zařídit aby se už nepotkal sním, a jak přežít zbývajích 13 dní. Kdyby tu byl Hiei určitě by poradil co dělat. Zamyšlen takto usíná. Celou noc se převaluje a probudí se zimou. Shodí ze sebe ručník a natahuje se pro kalhoty, když ho zaujme pohyb za oknem. Strne hrůzou, a rychle kalhoty natáhne na sebe. Podél zdi se přiblíží k oknu a prudce ho otevře. Nic se neděje tak nakoukne a spatří, že větev škrabala o okno.
Oddychne si a větev odlomí aby ho nerušila při spaní. Spokojeně zavírá okno, když se náhle objeví ruka a během okamžiku se protáhne oknem tělo. Kurama s úlekem ustoupí od okna a snaží se prchnout. Zapomněl však, že dveře do pokoje zamkl a nemůže najit klič. Otočí se tedy k oknu zpátky. Shinji tam stojí a nehýbá se. Kurama ustoupí až do zadní části pokoje a tiše se zeptá:" Co tu chceš?" Shinji mlčí, a udělá pár kroků směrem k němu. Kurama si všimne jeho vzrušení " vypadni tu nemáš co dělat!"Shinji ale mlčky postupuje k němu dál. Náhle promluví:" Já říkal, že se vrátím, pozoroval jsem tě celou dobu, co jsi tu ležel jen tak.Nenech se nutit."
Kurama narazí zády do zdi, a zmateně se rozhlédne. Neví proč, ale tenhle člověk ho něčím ovládá, a jeho síla na něj nepůsobí. Veškerá jeho snaha na obranu je neúčiná. Rozhořčeně se na něj podívá a ohradí se:" Co jsi zač?" Shinji se jen usměje a chytne ho za bradu. Prsty mu přitom sjede po rtech:" Nejsem člověk, ale to jsi určitě už poznal. A tvoje síla? Zapomeň na ni. Je ti na nic, a proč jsem tu?" odmlčí se:" Napřed sem měl úkol tě zabít, aby jsme oslabily Hieie, který teď bojuje s mým bratrem, jenže to sem netušil co jsi ty zač," sjede jeho tělo pohledem" Tím že tě zabijeme Hieovi tolik neublížíme, než kdyby se stalo něco jiného " pohladí ho po tváři. Kurama se zachvěje a snaží se ho odhodit od sebe, ale jeho snaha je opravdu marná. Shinji ho chytne kolem pasu a odnese k posteli.
Tam jej položí a zůstane nad ním stát."Opravdu to vzdej.Tvoji sílu jsem utlumil, nemůžeš proti mě použít žádné ze svých kouzel.." Kurama na něj překvapeně kouká a neví co říct. Shinji se k němu nakloní a chvíli ho pozoruje."Jsi opravdu výjmečný, víš to?" Kurama se zarazí a podívá se mu do očí. Vidí v nich něhu. To ho hodně překvapí.
Shinji se usměje a chytne mu ruce, Kurama se ale snaží vykroutit, a jednu ruku se mu podaří uvolnit a škrábne ho nehty po obličeji.Shinji se usměje nad tou snahou, znovu ho chytne a jemně mu vetkne zápěstí do prostěradla.Kurama je trošku zmaten, snaží se ho aspoň odkopnout, ale Shinji mu nohy nekompromisně zablokuje svým tělem. Po krátkém přetahování leží Kurama na posteli a lapá po dechu. Cítí se jako bezbranné zvíře lapené do pasti, které zrovna prohrálo svůj boj. Shinji se po něm natáhne volnou rukou a hladí jeho tvář. Kurama začíná být hodně zmatený. Napřed je Shinji velice hrubý, najednou veškeré jeho chování je jiné, a jeho pohyby pozbyly hrubosti Postřehl změnu i v Shijiho chování. Jeho ruka sice pevně svírala Karamova zápěstí, avšak ne tak aby klouby bolely a kůže palila. vždy když se pokusil vzdorovat Shinji jej sice přemohl, avšak necítil bolest, cele to připomínalo spíš hru. Nakloní hlavu na bok a pozoruje ho.
Shinji překvapeně stuhne a dívá se mu přímo do očí, sám se zarazí nad tím, co dělá, ale kdyby tak Kurama věděl. Rozpačitě se na něj znovu podívá a zavře oči, zhluboka se nadechne"Ty jsi to doposud nepochopil, že?"Kurama na něj zmateně kouká „Ne opravdu nevím co myslíš?". Shinji se mu podívá hluboko do očí: „Během té doby co jsem tě sledoval jsem měl jen úkol tě zabít, ale čím více jsem sledoval co děláš, jak se tváříš, směješ a jsi i smutný, nevím něco se ve mě zlomilo. Najednou jsem nesledoval jen svou kořist" dívá se mu přímo do očí.:"Prostě sem se zamiloval."
Kurama stuhne a překvapeně na něj kouká:" Do mě??".
Shinji ho znovu chytne jemně prsty,palcem mu přejede po rtech a poté ho lehce políbí.Kurama napřed polibek odmíta, ale pak sám neví proč povolí a jeho jazyk vklouzne do Shinjiho úst a sám jej hladově políbí. Chvíli se nemůžou jeden druhého nabažit. Shinji se pak stáhne a smutně se na něj podívá. Kurama zatím lapá po dechu a celý rudý odvrací svoji hlavu.Shinji na něj zaraženě pohlédne co se děje. Kurama ale mlčky se slzami v očích kouká jinam. Pohladí ho po tváři a spatří že se celý chvěje strachem i touhou. Jeho prsty pátrají po jeho tváři,:" Hieie ti z hlavy asi nedostanu lehce, ale to nevadí."Jeho ruka zatím sjede ke Kuramově pasu, a obejme ho. Nakloní se k němu a znovu lehce políbí, a jazykem mu přejede po jeho rtech.:" Aspoň prozatím naposledy. Budu na tebe čekat, kdyby si změnil názor. Miluji tě. Ale dokaži čekat na příležitost abych dostal tvou lasku na svou stranu.“ Bez rozloučení zmizne oknem pryč a Kurama tam zůstane jako opařený ležet, jeho tělo se ještě chvěje. Prsty si přejede přes rty, na nichž stále cítí teplo a hebkost druhých rtů na jenž se ještě před okamžikem tiskl. Zvedne se a přistoupí k oknu, z očí mu začínají téct slzy a tiše ač sám neví proč, řekne :"Čekej prosím." A jeho pohled se utápí za okny ve tmě venku. Po chvíli padne zpátky do postele, přitáhne k sobě deku, a se slzami v očích usíná pevně držíc Hieiho polštář.
Zbytek času uběhne rychle, Kurama si srovnává zatím myšlenky a pocity sám v sobě. Sem tam má divoké sny o Shinjim a jeho rtech a těle, ale vždy na konci snu se objeví Hiei s jeho typickým úsměvem a něžným pohledem.
Blíží se poslední den jejich odloučení, a Kurama se velice těší. Uklidí celý pokoj, a rychle se oblékne do přiléhavého trika s modrými draky, a černých volných kalhot. Bosky seběhne dolů, když uslyší klapnutí dveří a hlasy dole v předsíni. Na schodech se zarazí. Hiei tam stojí na sobě má dlouhý černý plášť, úzké kalhoty, které přesně obepínají jeho postavu, a je o kousek vyšší než předtím. Cítí z něj obrovskou sílu. Zůstane na schodech překvapeně stát. Hiei ucítí jeho pohled a otočí se na něj. Jen moment zůstane stát a prohlíží si ho, jeho pohled je plný něhy, ale také pátravý, jako by se chtěl něco dozvědět. Najednou se rozeběhne a vyběhne zbývající schody, které je dělí a skočí po něm. Silně ho obejme a hladově ho políbí. Kurama jeho stisk opětuje a podvolí se jeho polibkům, a slastně zavírá oči. Hiei se odtáhne a jen tiše zamručí:" Chyběl jsi mi" Kurama se uchichtne:" Kdyť ty mě taky." Vezme ho do náruče a odnáší ho do pokoje. Když ho posadí na postel, má divný pocit, zvedne zrak a zarazí se, na protější budově uvidí stát černou postavu. Hiei je zmaten tím co se děje, zatahá ho za kalhoty: "Copak se děje." Kurama přejde k oknu, bez dalšího přemýšlení zatáhne závěs a vrátí se zpět:" Nic, vše je v pořádku." A hladově se na něj vrhne.