Zakázaná láska

15. Moje malé tajemství

Dala jsem tomu čas a proto jsem Robinovi nepsala celý týden co byl na internátu. Vlastně jsem ani neměla čas, protože mi začala taky škola a já chtěla hned od začátku roku zabrat, abych se mohla hned po učilišti vrhnout na střední školu. Táta mě chtěl, abych přestoupila už rovnou, ale nakonec jsem ho s tetou (pí Kubátovou) požádala, aby to nechal jak to je. S Leošem jsem také problém neměla, protože jsem ho celý týden u nás ani nezahlédla,jen co jsem zaslechla z rozhovoru Ziny a Anety tak se ten večer v klubu pohádali a domluvili si pauzu. Nevím co se to s námi ten večer dělo, jako by byla špatná konstalace hvězd. Jedinou radost mi dělala Marta, kterou jsem vídala každý den ve škole a pořádně jsem se mohla někomu svěřit. Trávily jsme proto spolu většinu času, tedy pokud nebyla zrovna s Petrem, kterému dala jak jsem čekala šanci. Nechápu jak může věřit, že to bude všechno v pořádku. Nikdy se přece nemůže měřit s jeho matkou, ale o tom nechtěla ani slyšet.
Dnes jsme se domluvily, že se půjdeme k nám vykoupat. Sice se chvilku zdráhala, ale nakonec se mi jí povedlo přemluvit. „Ta koza Aneta, tam bude?“ ptala se mě stále dokola. „Já nevím, mi se spolu nebavíme“ začínala mě svými otázkami štvát. Přece musela vědět, že bych nepřítomnost Anety také uvítala. Naše prosby však nebyly vyslyšeny a jakmile jsme vešly na zahradu zahlédla jsem jí a Zinu jak se opalují u bazénu. „Já tam nejdu“ zastavila se okamžitě Marta. „Neboj, jestli si bude dovolat tak jí zkrotím“ uklidnila jsem jí. Proto s mrzutým obličejem ťapkala za mnou. Jakmile nás ty dvě zmerčily daly hlavy dohromady. „Ahoj“ pozdravily jsme je přátelsky. „Hele, ty si myslíš že jsme nějaký sociální ústav a náš čistý bazén dáme k dispozici nějakým tvým kamarádíčkům z děcáku“ zeptala se povýšeně Aneta. „Já to mám dovolené a Marta je moje kamarádka, takže proto jsem jí sem vzala“ odbudu jí lehnu na lehátko. „Já tito neberu, ale nechci nic chytit“ přidá se k pomlouvání Zina. TO už je na mě moc a proto obě napomenu, aby si takové připomínky nechaly pro sebe. Marta samozřejmě nechce župan ani svléknout, aby se nesmáli jejím plavkám. „Budeš se koupat v županu“ nechápu její myšlení. „Prosím tě, kolikrát jsme si s těchhle holek dělali srandu, když nás takhle pomlouvali. Oni nejsou o nic lepší než my“ začnu jí utěšovat. „Dobře“ souhlasí a svlékne si konečně župan. Obě naráz skočíme do vody, takže vlna kterou jsme udělali ohodí ty dvě a oni začnou pištět jako blázen, což přiláká tátu který zřejmě dorazil. „Tyhle dvě neomalený holky na nám vystříkali vodu z bazénu“ začne si stěžovat Aneta a ždímá si vodu z vlasů. Všichni čtyři ho pozorujeme a čekáme jak se zachová a on se jen usměje a dodá. „Prosím tě a nač tady a voda je na koupání přece.“ To asi nečekala, protože se sbalí a společně se Zinou zmizí na to šup. „Omlouvám se, já nečekala že toho vycákneme tolik“ začnu zpytovat svědomí, protože jsme to opravdu přehnali. „V pořádku, je to i tvůj bazén a máš právo si dělat v něm co tě napadne“ začne mě uklidňovat. „Já ale nechci, abys tohle říkal. Bazén je všech a mě bude stačit, když se v něm budu moci v klidu vykoupat. Nechci žádnou protekci na to nejsem zvyklá.“ Asi nepochopil jak se mě dotýkají ty řeči o dědictví a majetku. Já přece chci, abych měla rodinu a ne peníze. S tím jsem sem šla a nechci to nijak měnit. Táta jen mlčky odejde domů a proto vylezu z vody a zabalím do osušky. „To jsi asi přehnala, on to s tebou myslel dobře“ začne mě napomínat Marta. „Já mu přece neberu, že mi chce dát co jsem neměla celých těch patnáct let co jsem byla v dětském domově, ale nechci ani privilegia.“

Ticho je i u večeře, neboť Aneta se s námi nebaví z toho důvodu, že je stále ještě uražené od odpoledne. To mě však netíží tolik jako utrápený obličej táty, který své oblíbené jídlo odstrčí a jen tiše upijí ze sklenky s vodou. „Stalo se něco?“ zeptá se teta. Oba dva zakroutíme hlavou, avšak Aneta spustí. „Stalo, odpoledne jsem tu byla se Zinou a tahle přivedla nějakou její kamarádku z děcáku. Chovali se jako zvířata a mi museli odejít, proč si tu ona může dělat co se jí zlíbí a tahat sem kde jakou pochybnou existenci?“ Její slova mě dokonale namíchnou a proto se postavím a chci odejít, ale táta mě chytne za ruku a donutí si zase sednout. „Aneto přestaň už prosím dělat problémy. Laura je moje dcer a má veškeré právo si sem vodit kamarádky jako ty. Nikdy jsem to nezakazoval tobě a nebudu výjimka ani u Laury“ zkouší to táta podobném. „Jenže moje kamarádky mají postavení, kdežto její jsou jako ona ze sirotčince. Děti o které nemá nikdo zájem, prostý odpad“ řekne povýšeně. To už je na mě, ale moc a proto vystartuji. „Tak hele Aneto já myslela, že jsi jenom namyšlená, ale jak se zdá tak jsi také zlá a závistivá. Protože ty mi závidíš a to, že jsem našla milujícího rodiče a přátelé zatím co tebe nemůže nikdo ani vystát, ale měla by jsi si uvědomit proč. Já jsem sice z dětského domova, ale jestli budete chtít tak se tam ráda vrátím, protože tam jsou na si nemáme co závidět a jsme si tam všichni rovni.“ Moje řeč vyprovokuje jasnou debatu. „Tohle nechceme, aby ses vrátila“ začne se omlouvat paní Kubátová. „Já, ale už nemůžu snášet ty její urážky. Měla jsem v dětském domově zůstat a bylo by to tak lepší“ začnu brečet. Jediný kdo mlčí je táta, který mě jen chytne za ruku a tiše řekne. „Pokud tady opravdu nejsi šťastná tak ti nemůžeme bránit.“ Konečně se mě pokusil poslouchat pomyslím si a proto ho obejmu. Aneta se spokojeně usmívá, asi si myslí jak nad námi vyzrála. Najednou se však jeho slova stočí na její osobu. „Ale ty Aneto také opusť můj dům, protože si nevážíš toho co jsem ti nabídnul a bereš mi to co je mi milé.“ Její samolibí úsměv se však nezmění a povznešeně pronese. „Opravdu mě vyhodíš a to i přestože jsem těhotná?“ Všem třem tahle zpráva vyrazí dech a paní Kubátová začne přímo lapat po dechu. „Aneto jak si to přestavuješ nám to takhle oznámit“ zeptá se naštvaně. „Nechtěla jsem to takhle to vy jste mě donutily a tak tady to máte černé na bílém“ usměje se na ní. „Těšíš se až budeš babička?“ začne vtipkovat. Nechápu co tím sleduje, protože její maminka se opravdu tváří všelijak jen ne šťastně. Táta nic neřekne jen mě vezme za ruku a odvede do vedlejšího pokoje, asi také pochopil, že máme nechat ty dvě o samotě. Jakmile dojdeme do obývacího pokoje tak však beru zpět co jsem si myslela, protože on mě začne přímo zoufale přemlouvat, abych nikam neodcházela. „Jsi to nejlepší co mě v životě po tvé matce potkalo. Nikdy nezapomenu na ten den kdy jsme se potkali. Byla ze všech holek na tom náměstí nejkrásnější a to tím, že se právě umazala zmrzlinou a nadávala na všechny čerty tak hlasitě, až se ostatní otáčeli. Proto jsem jí podal čistý kapesník a snažil se pomoci, kdybys viděla jak mě tenkrát prohnala, prý že jsem úchylák a co to na ní zkouším. Pak jsem na ní čekal každý den a doufal, že zase přijde. Přišla a dokonce se mi omluvila za své chování, čímž mě přímo dorazila a já už nemohl dělat nic jiného než ji milovat. Do dneška však netuším proč odešla a neřekla mi, že čeká naše miminko. Možná to udělal rozdíl v postavení neboť tvoje maminka byla ze vznešené rodiny a pro svou dceru chtěli někoho lepšího. Ona byla důvod, proč jsem začal podnikat, chtěl jsem jí najít a ukázat co jsem dokázal. Bohužel jsem našel jen článek o její autonehodě, což mi dokonale zničilo život. Znovu jsem našel klid, až když jsme zjistil že existuješ ty a i ty mi chceš teď utéct.“ Jeho řeč byla dojemná a proto jsem nevydržela a brečela mu na rameni jako malá holka. „Já tu s tebou zůstanu, protože bych nesnesla pomyšlení, že se trápíš, ale slib mi že nebudeš už používat slova jako moje tvoje a budeš mě brát jako svou dceru a ne dědičku tvého domu.“ Dokonce si klekl a přísahal na lásku k mamince, kterou i přes všechny roky cítí.

Paní Kubátová ten šok s miminkem nemohla rozdýchat a proto jsme jí ještě ten večer odvezly do nemocnice s podezřením na mrtvici. Díky bohu to byl jen zvýšený tlak, ale nechali si jí tam přes noc. Nenáviděla jsem Anetu čím dál tím více, protože její sobectví nebralo konce. Proto jsem se vrátila domů a dala jí co proto. „Ty nevděčná mrcho, kdyby tvoje máma umřela to by ti bylo jedno co? Hlavně, že budeš mít svoje pohodlí a dobrý pocit. Jak můžeš takhle hazardovat s jejím zdravím.“ Ona se jen ušklíbne a dodá. „Myslela jsem, že jí ta zpráva potěší, ale že se z toho přímo složí to jsem nedoufala ani omylem.“ I když je to podlé tak bych jí přála, aby si prožívala stejné peklo jako lidé okolo ní. Náš družný rozhovor přeruší zvonek u dveří, takže se otočím a rázným krokem jdu otevřít. „Ahoj“ pozdraví mě nadšeně Leoš. „Čau taťko“ rýpnu si s úsměvem a vtáhnu do dveří. „Ty čekáš miminko?“ začne se radovat. „Já,proč já jsem čistá jako lilie, to Aneta nosí tvé dítě ve svém lůně“ usměji se vypočítavě a nechám ty dva o samotě. Prý já, jak bych k tomu asi přišla si myslí, že když jsem se spolu jednou milovali tak se zboří svět.
Ještě, že jsem se do pokoje vrátila, protože mi na nočním stolku tančí mobil. Volajícím je Robin a proto hovor nadšeně přijmu. „Ahoj“ slyším v jeho hlase nadšení. „Taky tě ráda slyším, proč jsi se neozval dřív?“ zeptám se okamžitě. Ozve se jen vzdech a poté odpoví. „Já se bál, že jsi na mě naštvaná“ přizná se. „To jsem byla asi tak prvních pět minut tu sobotu, jinak ne. Pokud chceš tak se můžeme sejít a promluvit si o všem“ navrhnu mu. Souhlasí a proto se obléknu a vyrazím za ním. V chodbě se však zastavím a poslouchám rozhovor těch dvou, tedy je to spíše hádka než rozhovor. Aneta se dokola omlouvá, že mu to neřekla dříve zatímco Leoš chodí po obýváku jako hladový tygr a nahlas přemýšlí jak je možné, že je v tom. Hezkou zábavu, popřála jsem jim v duchu a schválně bouchla dveřmi, aby měli jistotu, že jsou sami.