Volání do ticha

,Petro! Vždycky jsi byla takové rozumné děvče a teď uděláš takovou hloupost…´´ kázala Petře ředitelka konzervatoře a přešlapovala u okna ve svých nevkusných zelených šatech z laciného sametu. Petra dobře věděla, že není pravý a jen se tiše smála pokaždé, když se ředitelka Soková chlubila svými novými šaty z Paříže. ,,Nic jsem neprovedla. Kladenský…´´,,pan učitel Kladenský´´ přerušila ji ředitelka a snažila se klást co největší důraz na ten výraz pan učitel. ,, Pan učitel Kladenský´´ zopakovala drze Petra. Dobře viděla jak je Soková rozčilené, ale naštěstí se nenamáhala nic říct. ,,si na mě prostě zasedl.´´ oponovala ji vztekle Petra. ,,Ale Petruško…´´ Petruško? Tak to je zle. Soková byla nechvalně známá tím, že jakmile oslovuje své žáky zdrobnělinami, má pro ně připravený nějaký povedený trest. ,,Pročpak by to pan učitel dělal?´´ ptala se ředitelka, i když dobře věděla, že jí odpověď vůbec nezajímá. A Petra to věděla taky. ,,Protože mě slyšel jak říkám, že mě jeho předmět nebaví. Od té doby mě nesnáší´´ Petra dobře věděla, že ačkoli má pravdu nepomůže jí to. Trest jí nemine. ,,No Petruško!´´ panebože už zase, pomyslela si Petra a doufala, že ty pomluvy co se o Sokové šíří, nejsou pravdivé. ,,Potrestat Tě musím. Co by na to řekl pan učitel a naši studenti.´´ kdyby to alespoň tolik neokecávala. Mohla by přece narovinu říct, že budu umejvat schody kartáčkem na zuby od sklepa až na půdu a bude to. Já si trochu zanadávám, ale skousnu to a budeme spokojené obě dvě. To se ale Petra mýlila. ,,Víš. Zítra sem mají přijet studenti z konzervatoře Teplice. Už byli tedy připravení jiní studenti, ale to nevadí. Prostě Ti přidělíme jednu dívku a ty jí tu budeš pomáhat a doprovázet na všechny akce. Je to jednoduché.´´ Soková se tvářila spokojeně, ale Petra seděla jako zařezaná s vyvalenýma očima a krve by se v ní v tu chvíli nedořezal. ,,Ale…to přece….ne-nejde.´´ ,,Raději bys chlapce?´´ ředitelka se tvářila nechápavě, ale ve skutečnosti jí dělalo dobře, že může Petru takhle mučit. ,,Nechci ani holku ani kluka. Já jim nechci pomáhat. Ať si pomůžou sami. Navíc jste říkala, že pro ně už studenty máte tak o co vám jde?´´ Petře se nahrnuly slzy do očí. Měla v sobě najednou tolik vzteku, že by nejraději převrátila celou školu naruby. ,,tak chceš chlapce nebo raději dívku?´´ Petra věděla, že s ředitelkou už nic nezmůže, a tak se rozhodla, že si alespoň užije. ,,Tak teda kluka…´´ ,,Já věděla, že se nějak domluvíme. Teď můžeš jít´´ Petra tedy vstala, rozloučila se a odešla. Došla na záchod a přesvědčila se, že nikdo není v dohledu ani v doslechu. Když si byla jistá, že je vzduch volný, dala největší silou jakou dokázala pěstí do dveří od WC. Najednou se jí neskutečně ulevilo.
,,Tak co? Jaks dopadla?´´ vyzvídala Klára. Petřina nejlepší kamarádka.,,musíš se Kladenskýmu omluvit? Nebo budeš drhnout záchody holýma rukama?´´Petra po ní hodila vražedný pohled. ,,Prosím tě uklidni se jo?!!! Na tyhle blbý fórky fakt nemám náladu…´´odsekla Petra a položila si hlavu na lavici. ,,Tak promiň no… Se omlouvám, že se o svojí nejlepší kámošku zajímám…´´ odvětila uraženě Klára. ,,Promiň já jenom… ta čůza mi poručila za trest provázet nějakýho studenta z teplický konzervatoře.´´ omlouvala se. ,,Tak to je bomba ne? Co já bych za to dala. Třeba bude zábavnej a hezkej a ty si aspoň trochu užiješ….´´ Klára byla tou novinou přímo nadšená. ,,Jo je to fakt bezva nálož. Nic lepšího mě ani nemohlo potkat.´´ do Petry se zase pouštěla zlost.
O tři dny později už Petra čekala před školou na Tomáše Nového a pevně doufala, že to nebude nějakej namistránkovanej blbec co čeká, až mu přijde pozvánka ke hraní na Broadwayi.
Najednou z autobusu vystoupil snad ten nejhezčí kluk jakého kdy viděla. Teda až po Bradu Pittovi, samozřejmě.
,,Ahoj já jsem Tom´´řekl a krásně se usmál. Petra jen stála s otevřenou pusou a doufala, že se jí to jen nezdá. ,,Jsi v pohodě?´´Tomovi se zdála trochu mimo, ale byla bezpochyby pěkná .,,V pohodě…Já….Já jsem Petra´´usmála se a Tom hned věděl, že je na ní opravdu něco zvláštního. ,,Tak půjdem??´´zeptala se Petra, i když dobře věděla, že nepůjde s ní, ale se zbytkem třídy. Ona tu byla jen proto, aby se seznámili. ,,No já ted´ musím jít do hotelu vybalit, ale odpoledne mám volno, tak bysme se mohli sejít a trochu se seznámit. Co ty na to?´´Petru ten návrh trochu zaskočil, ale copak se dá odmítnout tak pěknej kluk? Nedá a to Petra dobře věděla. ,,Tak jo. Tak v půl čtvrtý tady?´´jestli ovšem trefí, pomyslela si Petra. ,,No jasně. Tak v půl čtvrtý. Měj se.´´,,Jasně, ty taky´´ Tom se ještě naposledy otočil a usmál se. Najednou jakoby čas naprosto zpomalil a Petra zažila to, co se děje v amerických filmech. Znáte to, jak nějaký muž vidí naprosto dokonalou ženu a čas se šíleně zpomalí. Tyhle pasáže Petra miluje a vždycky si přála zažít ten pocit naprosté krásy. Dnes se jí její dávný sen splnil.
,,Kláro! Mám rande…Teda ne oficiální rande, ale ten kluk z tý konzervatoře je naprosto dokonalej.´´Petra to samozřejmě hned musela zavolat Kláře, která ví o každém klukovi jejího života skoro víc, než Petra sama. Jsou totiž domluvené, že toho kluka, co se jedné líbí, musí ta druhá pořádně prověřit. Vlastně, Klára toho o těch klucích ví víc, než Petra. Ne vždy se dá říct úplně všechno. Třeba, že se její bývalí kluk líbal na náměstí s jinou Petra ví. Neví ale, že se líbal s Blankou, Petřinou vzdálenou sestřenicí. ,,No nekecej, takže budu zase zjišťovat co a jak?´´ Klára tuhle hru miluje, i když častokrát už viděla i to, co by asi vidět neměla. Například, když se Petřin idol miloval v autě s jinou dívkou. To vlastně Petra taky neví. ,,Ne ne. Zatím ne. Jenom potřebuju pomoct s vlasy, oblečením a šmínkama. ´´ Petra moc dobře ví, že Klára tyhle ty přípravy neuznáva-podle ní, když se holka klukovi líbí, tak je mu jedno co má na sobě nebo na hlavě-ale co by pro ní neudělala. A navíc, kdo jiný by jí měl pomoct, než její nejlepší kámoška? ,,Ale Peti, víš jak tyhle přípravy nesnáším…´´snažila se trochu vymluvit, i když věděla, že jí to nepomůže. A tak ještě dřív než stačila Petra říct cokoliv na svou obhajobu, dodala ,,Ale co bych pro tebe neudělala, že? Od kolika hodin to máš?´´ ,,No od půl čtvrtý.´´ ,,Cože? Vždyť to je za hodinu a půl? No dobře, letím k tobě. Za 10 minut sem u tebe, pa!´´ řekla rychle a položila telefon. ,,Děkuju´´ řekla ještě Petra do už hluchého sluchátka.
Za 10 minut už opravdu seděli obě u Petry v pokoji a vybírali ty nejlepší šaty na první schůzku. ,,A co tyhle šaty?´´ navrhla Klára. ,,Ne ty jsou moc vyzívavý. Jako bych si o to říkala.´´ Petra tyhle šaty bytostně nesnáší. Má je ve skříni jen proto, že jí je koupila mamka. Vymlouvá se, že jí jsou velké, ale že do nich určitě doroste. Pravdou ale e, že jí padnou jako ulité, ale vejít se do nich bude až tehdy, až vyjde z módy fialová. ,,A co tu mini s tím růžovým topem?´´ pokusí se o návrh Petra. ,,Ne, to je moc přeslazený. Byla bys jako žvýkačka.´´Klára má pravdu…Ale už mají jenom hodinu a vlasů a šminek se ještě ani nedotkli. Ve skříni zbývá poslední triko. Petra ani neví, že ho má. ,,Peti…!´´ zavolá okouzleně Klára. ,,Hmm…Co je?´´ Petra stojí u postele a přemýšlí co by si tak mohla vzít k těm kraťasům, které před chvílí našla v hromadě oblečení válející se všude možně po pokoji. ,,Podívej se.´´ Klára před sebe pyšně natáhla bílý tom, se stříbrným lemováním, svázaný gumičkou pod prsy a pak volně splývavý až do poloviny zadečku. ,,Dokonalý´´ zapiští Petra. ,,Zkus to k těm kraťasům.´´ poručila jí Klára. Petra přikývla, vzala tričko a kraťasy a začala se převlékat. ,,Tak co?´´chtěla znát ihned Klářin názor. ,,Perfektní. Máš ještě ty stříbrný baleríny? Ty sou k tomu dokonalý.´´ rozplývá se Klára. ,,No jasně. Ještě že jsem je nevyhodila.´´ došla na chodbu pro boty a konečně se mohly vrhnout na vlasy. Petra je má od přírody mírně zvlněné a tak se rozhodly, že je perfektně narovnají. Žehličku na vlasy zapnuly hned po Klářině příchodu. Petra si sedla ke kosmetickému stolku a Klára se pustila do rovnání. Během 15 minut byly hotové a byla to opravdu příjemná změna. Petra najednou působila tak o dva roky starší a opravdu jí to slušelo. ,,Aby tě ten tvůj Romeo vůbec poznal.´´zasmála se Klára. ,,Je to perfektní´´ Petra nemohla uvěřit svým očím. ,,Tak a teď uděláme z toho tvýho ksichtíku něco, na co se dá koukat.´´ zasmála se Klára. ,,Ha ha ha… Klárko ty jsi dneska tak strašně vtipná.´´ řekla rádoby naštvaně Petra. ,,No dyť já tady vůbec nemusím bejt.´´ řekla Klára a začala si balit věci. Pak se podívala na Petru a obě se začaly smát. ,,No tak dobře. Ale namalovat tě musíme.´´,,No jasně.´´usmála se. ,,Tak co tyhle stříbrný stíny, jsou nenápadným takže pak oči můžem ještě orámovat černou tužkou.´´navrhla Klára. ,,No jasně. To bude dobrý.´´Za chvíli už byly hotový. Už jenom trocha pudru a lesku ne rty a Petra může vyrazit. Vlastně už by měla. Má nejvyšší čas. Naposledy se ještě podívala do velkého zrcadla na chodbě, pak na Kláru…,,Tak jak vypadám´´řekla trochu nervózně.,,Výborně. A nebuď nervózní, dyť je to jenom kluk´´usmála se. ,,Jasně.´´ na rozloučenou se ještě objaly a Klára ji ubezpečila, že ať bude jakýkoliv problém, stačí zavolat a v cuku letu bude tam. ,,Tak ahoj a drž mi palce.´´ ,,No jasně. Ahoj´´
A hurá do víru randění…
Když přišla na místo schůzky Tom už na ní čekal. ,,Ahoj!´´řekl Tom úplně pohodlně. Najednou Petru přepadl strach. Bože, řekl to tak v pohodě… Co když se mu vůbec nelíbí… Nebo je v Teplicích tím nejhezčím klukem na celý konzervatoři-což by nebylo tak nepravděpodobné. Pak by byl na randění s holkami zvyklý a byl by zkušený, kdežto Petra ještě nedostala ani pořádnou pusu. Třeba mu jde jenom o to si užít a… ,,Petro?´´z přemýšlení ji Tom vytrhl přesně ve chvíli, kdy si začala představovat snad tu nejhorší variantu-vyspí se spolu, Petra se zamiluje a Tom nakonec řekne jen ,,ahoj, byl to omyl, jen takový povyražení´´ a zmizí někde v Teplicích. ,,Jo jo, v pohodě. Tak kam chceš jít? Chceš vidět Karlák nebo Orloj? Nebo můžeme jít do galerky...´´ Tom se pousmál. ,,Uklidni se! Co si takhle jenom dát zmrzku a projít se? ,,No, to by šlo.´´ tak jednoduché řešení toho kam půjdou ji ani nenapadlo.
,,Jakou máš nejradši?´´zeptal se Tom ,,Zvu tě.´´ Petra byla přímo nadšená. Nejradši by hned letěla se zmrzkou domů a schovala ji do mrazáku aby měla nějakou památku na Toma až odjede. ,,Tak třeba vanilkovou. To je klasika.´´ řekla Petra a po chvilce si začala vyčítat, co to řekla za pitomost. Nasvědčoval tomu i fakt, že Tom svraštil čelo a podivně se pousmál. Pak jen zavrtěl hlavou, vytáhl peněženku ze zadní kapsy kalhot-bože ten zadek, tak pevný. Bože ochraňuj mě-a podal Petře zmrzlinu. ,,Máš pravdu. Vanilková je klasika.´´ řekl po prvním líznutí a oba se začali horečně smát. Díky bohu, bere to s humorem. Petra byla sice červená až za ušima-nebo si to alespoň myslela-ale byla ráda, že se to takhle přešlo. ,,Co vlastně studuješ za obor?´´ jasně škola. Sice mohlo Petru napadnout lepší téma ke konverzaci, ale na druhou stranu je to lepší, než kdyby drželi minutu ticha a ani nevěděli za koho nebo se bavili jaký starý babky někde v parku o tom, jak máme dneska hezky. Jen kdyby nám trochu zapršelo, už mi osychaj růže. Bože, to by byl teprve trapas. I když kdo ví jestli lepší nebo horší než s tou vanilkovou klasikou. ,,Hudebně dramatickej…je to docela fuška´´ ,,takže tě jednou uvidíme hrát na Broadwayi?´´ řeknu a snažím se, aby to nevyznělo pohrdavě. ,,No uvidíme. Strašně bych chtěl hrát v českejch muzikálech, ale přemýšlím o tom, že po ukončení zůstanu alespoň chvíli v DiKu. Je to jistota. A co vlastně studuješ ty?´´zeptal se a dlouze se na Petru podíval. ,,Zpěv. Původně jsem chtěla na hudebně dramatickej obor, ale nakonec jsem uznala, že neumím moc hrát a tak jsem se rozhodla pro zpěv. Jednou bych chtěla nastoupit na HAMU. Už mi zbývají jenom dva roky.´´
Petra po tom opravdu velmi toužila prakticky už od 3. třídy kdy jí učitelka zpěvu řekla, že opravdu moc hezky zpívá a měla by se přihlásit do sboru. Nejdřív zpívala jen v takovém malém školním sboru, ale po velmi krátké době (asi 2 měsíce) zjistila, že chce víc. Jezdit po soutěžích,vystupovat na různých akcích, naučit se doopravdy zpívat a rozvíjet svoje hlasové možnosti. Tehdy jí mamka přihlásila do sboru Bambini di Praga a po několika měsících perného nacvičování si dokonce našla i soukromého učitele hudby. A aby nic nezanedbala, nechala se zapsat do Lidové školy umění. Neměla teď sice skoro žádný čas na učení- musela se učit někdy i pozdě v noci-a na kamarády už vůbec ne, ale stálo jí to za to. V deváté třídě, kdy ostatní teprve rozmýšleli o svých plánech a mnozí ještě nebyli zdaleka rozhodnutí o tom kam nastoupí a neměli ani tušení jak taková přihláška vypadá, ona už byla pevně rozhodnutá. Věděla, že nikde jinde než na konzervatoři nemůže být šťastná. Podala si přihlášku na Pražskou konzervatoř. Když už umění, tak pořádně a podle ní je nejlepší školou umění konzervatoř v Praze. I když je to trochu z ruky. Za čtrnáct dní jí domů přišla obsílka z konzervatoře, aby se 21.1.2009 dostavila do školy. Najednou tu byly Vánoce, Silvestr, Nový rok a termín konání přijímacích zkoušek se kvapem blížil. 20.1. už byla Petra tak nervózní, že nedokázala zazpívat ani Skákal pes přes oves bez jediné chyby. Nemohla jíst, mluvit a večer ani spát. Když konečně k ránu zamhouřila oči, musela během dvou hodinek vstávat. Do Prahy je cesta dlouhá a nechce přece přijít na zkoušky pozdě. Pak by hrozilo, že si může tak maximálně zpívat doma ve vaně. ,,Tak a jsme tady holčičko.´´ usmála se Petry máma a otočila se na zadní sedadlo, kde seděla Petra a neměla daleko k nervovému zhroucení. ,,Jsi v pořádku zlatíčko?´´ strachovala se, i když dobře věděla, že až Petra vystoupí před porotu a začne zpívat, její nervozita opadne. Bylo to tak vždycky. Už když byla malá a byla z něčeho nervózní začala si prostě a jednoduše zpívat. Nechala ji tedy a jen ji pobídla ať vystoupí z auta. Mají totiž nejvyšší čas. Zaparkovali přesně před školou, takže Petra výborně viděla už z auta, jakou má konkurenci. Na studium zpěvu letos berou pouze 10 zájemců a podle toho co vidí, je tu tak 40 zájemců. Bože ať jich jde většina studovat hudbu nebo hudebně dramatický obor. Bohužel, jak později zjistila, hudbu chce studovat pouze 5 uchazečů a hudebně dramatický obor 13. Celkem tu je 41 lidí, pro které je konzervatoř snem. Takže musí být ve zpěvu lepší než minimálně 23 zájemců. Na řadu přišla 19 a to díky příjmení Pálená. Sakra. Když vyvolali její jméno a ona se postavila na jeviště před 5 nepřátelsky vyhlížejících tváří. Sevřel se jí žaludek a přepadl jí pocit, že bude brzy zvracet. ,,Tak co budete zpívat slečno Pálená?´´ zeptala se docela sympaticky vyhlížející asi 35 letá paní-nejspíš jedna ze členů profesorského sboru mile. Petře se ulevilo. Na začátku si jí vůbec nevšimla a teď byla ráda, že tu sedí alespoň někdo kdo nevypadá tak přísně a nemá dva kroky do hrobu. Bože ochraňuj mě. Nebyla sice věřící, ale tuhle větu používala s oblibou. ,,Zazpívám písničky Summer lovin z filmu Pomáda a jako lidovou písničku Ó řebíčku zahradnický.´´řekla a srdce se jí rozbušilo. Co když zapomene text… ,,Výborně a mohla byste nám prosím dát prosím noty?´´ usmála se mile ta mladá paní. ,,Jistě. A kterou písničku mám zazpívat jako první?´´ zeptala se nejistě a roztřesenýma rukama podávala porotě noty s textem. ,,To je jedno můžete si vybrat.´´ tentokrát promluvil starší prošedivělí pán, tak kolem 50 let. Trochu naháněl hrůzu a v přítmí DiKu to bylo ještě horší. Vypadal jako právě vytažený z hororu. Každopádně si uvědomila, že teď by neměla přemýšlet nad tím, v jakém hororu ho asi tak mohla vidět, ale měla by začít zpívat. ,,Tak teda Summer lovin.´´ zhluboka se nadýchla a spustila. ,,Summer lovin, had me a blast. Sumer lovin happend so fast. Met a girl crazy for me…´´ ,,Slečno Pálená!´´panebože, teď mi určitě řeknou, že to byl omyl a měla bych to zkusit spíš někde na obchodce, protože vůbec neumím zpívat, pomyslela si Petra. ,,Ano?´´znělo to spíš tázavě, ale přesně tak se Petra v tu chvíli cítila. ,,Víte, zpíváte moc potichu. Já vím, že jste asi dost nervózní, ostatně to já jsem byl taky, když jsem dělal přijímací zkoušky, ale věřte, že se nemáte čeho bát. Jen trochu přidejte na hlase.´´páni, tak oni mají taky někdy trému. Vypadají tak sebevědomě a přitom jejich cesta k tomu, aby se dostali až tam kde jsou teď byla taky dost trnitá. Ale Petra chce přece víc. Nechce učit na konzervatoři, chce studovat HAMU, chce zpívat. A k tomu je přece cesta mnohem záludnější. I kdyby se jí povedlo zazpívat obě písničky zcela bez chyby a naplno a na konzervatoř mě vzali, ještě nemá zdaleka vyhráno. Udělat přijímačky na HAMU bude ale úplně o něčem jiném. ,,Dobře. Samozřejmě.´´ znovu se zhluboka nadechla, i když teď už se cítila mnohem lépe a jistěji. ,,Summer lovin, had me a blast. Summer lovin happend so fast. Met a girl crazy for me. Met a boy cute as can be. Summer days driftin away. Uh Uh those the summer night…´´ měla za sebou první sloku a už jí přišlo, že se nemůže nic stát. ,,Slečno Pálená, to už stačilo.´´ proboha, nenechali mě ani dozpívat ,,tell me more, tell me more´´ a už to stačí. NE!!!!!!! ,,Ještě prosím tu lidovou. ,,Jistě.´´ Super, takže zjistili, že vůbec neumím zpívat, tak ať mě prosím tak nedusej. No dobře, co se dá dělat. ,,Ó řebíčku, zahradnický, ó růžičko voňavá. Kterak na tě zapomenu, když to není věc možná..´´hurá konec. ,,No myslím, že ta třetí píseň…´´jaká třetí píseň proboha. Vždyť Petra měla připraveny jen tyhle dvě. ,,…je zcela zbytečná.´´zbytečná? Takže konec mého snu? ,,Znamená to, že nemám pro zpěv předpoklady?´´ zeptala se Petra a doufala, že jí řeknou něco alespoň trochu povzbudivého. ,,To znamená, že můžete jít slečno Pálená.´´ tak to bylo tvrdé. Petru z toho úplně zamrazilo v zádech. ,,Jistě. Děkuji a nashledanou.´´ ,,My děkujeme.´´dodal ještě ten dědula vytažený z hororu.
,,Tak co Petruško? Jak jsi dopadla.´´ Petra se div nerozplakala, když seděla v autě a krom její mamky nebyl nikde nikdo, kdo by jí mohl vidět plakat. ,,Já nevím mami. Tu první písničku mě nenechali ani dozpívat a na třetí řekli, že vůbec nebude nutná.´´ teď už se neudržela a po tváři se jí valily přímo krokodýlí slzy. ,,Ale Petruško, to přece nic neznamená. Třeba jen chtěli dát najevo, že zpívat umíš a proto je třetí písnička zbytečná. Uvidíme. Do týdne by měly přijít výsledky.´´
Byl to snad ten nejhorší týden v Petřině životě. Ta nejistota na ní číhala na každém rohu. Přestala chodit do sboru, do lidušky a učiteli hudby také dala týden volna. Dny se plížili jak stín. Jeden den jí připadal jako celý měsíc. Ve škole se nedokázala pořádně soustředit. Myslela jen na to, jestli jí vzali nebo ne. Nekonečně dlouhý týden konečně utekl a na Petřině nočním stolku ležel dopis z Pražské konzervatoře. Jak se dopisu nemohla dočkat, tak teď ho nedokázala otevřít. ,,Mami!´´ zavolala a její hlas se chvěl vzrušením. ,,Ano Petro!´´ mamka přiběhla z kuchyně a otírala si mokré ruce do utěrky. ,,Rozbal to ty. Já nemůžu.´´ prosila a podávala mamce dopis. ,,Dobře…´´ mamka vzala dopis a opatrně roztrhla obálku. Najednou se usmála. ,,Petruško…! Bude z tebe zpěvačka.´´ ,,Uáááááh…´´ Petra začala křičet a skákat. Tak přece jenom to mysleli dobře, když nechtěli aby zazpívala tu třetí písničku.
Ale zpátky na rande s Tomem.
,,Tys nikdy nepřemýšlel nad tím, že by jsi šel na DAMU? To by bylo docela dobrý ne?´´ zeptala se Petra. Pak by to totiž znamenalo, že se za pár let uvidí na stejné škole. To by bylo super. ,,Ne, to není mým snem.´´ opáčil trochu nesrozumitelně. Proč tedy studuje herectví, když, prakticky vzato, nechce být hercem?! ,,Ale získal bys mnoho zkušeností a třeba i známostí, který se ti můžou jednou celkem hodit.´´ snažila se o protiklad. ,,Když já jsem vlastně na konzervatoři kvůli mámě. To ona si myslela, že mám děsnej talent a tak sem jí nedokázal přesvědčit o tom, že bych byl mnohem radši ekonomem. Obchodka prostě nevyšla.´´ řekl trochu zklamaně. ,,Aha…Ale proč jsi mámě normálně neřekl, že to nechceš?´´ ,,No protože jsem chodil do jednoho dramatickýho kroužku u nás v Teplicích. Děsně mě to bavilo, ale tady je to o něčem jiným…´´ ,,A baví tě to aspoň trošku? Jinak to přece nemá cenu.´´ teď to asi trochu znělo, jako kdyby mu konzervatoř vymlouvala, ale tak to nebylo. ,,No jasně, že jo. Jinak bych tu nebyl. Jen to prostě není to, co to bejvalo.´´bylo vidět, že je mu trochu otravný, že se mluví zrovna o tomhle, ale Petra byla ráda, že spolu alespoň mluví. I když z toho Tom očividně nebyl zrovna nadšený. ,,Ale tohle přece musíš cítit srdcem. Je jedno jestli děláš hudbu, populární zpěv jako já nebo hudebně dramatickej obor. Tohle musíš dělat srdcem…´´ řekla to opravdu pěkně. Jestli není schopný dát do své práce srdce, nemá to cenu. ,,Asi jo…´´ Tom sklopil oči a Petra pochopila, že by se asi mělo změnit téma. ,,Jakou zmrzku máš rád ty?´´ no fakt jí nemohlo napadnout nic lepšího. ,,Jahodovou.´´ řekl pohotově a usmál se. ,,Petro…´´Tom to řekl takovým tázavým způsobem. Co se děje? Jsem někde oblemtaná od zmrzliny nebo co? ,,No, přijde mi, že už jsme nachodili snad sto kiláků, nepůjdem si radši sednout? Támhle je docela hezký místo.´´JO JO JO nic si nepřeju víc. To mu samozřejmě nemohla říct nahlas. ,,Nemáme deku. Chceš sedět na zemi?´´to moc romantický nebude, až je začnou kousat mravenci do zadku. No nic. Každá chvíle strávená s Tomem musí být krásná. ,,To přece nevadí. Pojď…´´pobídl ji. Tak dobře. Těm jeho krásným, čokoládovým očím se přece nedá odolat. Posadí se a najednou Petra ucítí takový podivný pocit v podbřišku. Jako by jí tam létalo tisíc motýlků. V tom okamžiku se k ní Tom naklonil a dlouze a vášnivě ji políbil. Ani nesnila o tom, že by její první opravdová pusa mohla být až takhle dokonalá a navíc s tak dokonalým klukem. Ještě chvíli nechala oči zavřené a teprve pak je otevřela. Měla pocit, že se vznáší. Není mu ukradená. Má o ni zájem. ,,Za co to bylo?´´ neměla ani tušení a tak chtěla vědět na čem je. ,,Já nevím. Dost se mi líbíš.´´ jo a má to v kapse. Teda ne úplně, ale z poloviny má vyhráno. ,,Ty mě taky.´´a je to venku. Co víc si přát? Snad jen to, aby řekl, že jí miluje, ale znají se přece jen několik málo hodin. ,,Takže…´´ ,,Takže…?´´Petra trochu nerozuměla tomu co měl namysli. Za chvíli však u víc vědět nepotřebovala. Tom se k ní znovu naklonil a políbil ji. Petra si přála, aby ten polibek trval napořád. Bohužel všechno hezké jednou končí a tak se i tito dva museli od sebe odlepit. Najednou zjistili, že je už dost pozdě a oba se musí vrátit. Asi v půlce cesty se jejich ruce letmo dotkly a už se nedokázali odpoutat. Tom vyprovodil Petru až před internát a dlouze se políbili na rozloučenou. V noci nemohla Petra ani spát. Těšila se, až druhý den Toma zase uvidí. Asi ve tři hodiny ráno konečně usnula. Když se však ráno podívala do zrcadla, nemohla uvěřit vlastním očím. Zapomněla se totiž večer odlíčit a tak ji přepadly nejenom tmavé kruhy pod očima, ale i několik rudých pupínků. Tak takhle teda za Tomem nemůže. Ale vidět ho musí. Na řadu tedy přichází krabička poslední záchrany. Make-up a korektor. Naštěstí to šlo zamaskovat. Ale hlava ji bolela tak, že snad plánovala, že se rozskočí na milion kousíčků. Byla jen jedna možnost. Nadobovat se prášky. Super, už je jí líp. Hlavně ať jí Tom nijak moc nezkoumá. Celé dopoledne ho provázela po škole a vyprávěla mu, jak to tam chodí. Byli se podívat i v DiKu na zkoušku závěrečného představení žáků, kteří letos končí. O jejich včerejším rande nepadlo ani slovo. Až když se loučili, tak Tom navrhl, že by si mohli zase někam vyrazit. Petra samozřejmě souhlasila a tak se domluvili, že se sejdou ve čtyři hodiny na tom samém místě, kde se včera poprvé políbili.
Samozřejmě zase zapracovala Klára. Vlasy tentokrát stáhly do gumičky, oči nalíčili jen řasenkou a vybrali oblečení. Mini sukni s veselým tričkem. Outfite doplnili converskami ve stejné barvě jako byl tričko a Petra mohla vyrazit.
Ještě než dorazila na smluvené místo, několikrát se ujištila, že i kdyby nepřišel, nevadí. Zase tak hezký není. Když se pomalu blížila k místě schůzky, zaslechla za sebou kroky. Zastavila se a zaposlouchala. Nic. Asi se jí něco zdálo. Jakmile ale udělala další krok, zvuk listí a kroků se ozval znova. Petra se tedy pomalu otočila a za ní stál Tom s květinou růží v ruce. ,,Tys mě vylekal.´´postěžovala si. ,,Omlouvám se. To jsem nechtěl.´´usmál se tak krásně a podal Petře růže. ,,No tak pro dnešek ti to odpouštím, ale víckrát mi to nedělej.´´už jsme si přece řekli, že na takovýho kluka se zlobit prostě nedá. ,,No ale ještě mám pro tebe takový malý překvape-
ní.´´Petra byla vyloženě v sedmém nebi.,,Co?´´Petra se nestačí ani pořádně zeptat a už jí Tom zavazuje oči šátkem a vede kamsi do neznáma. Cesta netrvala ani minutu. Když jí Tom rozvázal oči, byl pro ni připraven nádherný piknik. ,,To je krása.´´
,,No, možná jsem měl udělat větší zásoby...´´směje se. ,,Já myslim, že to stačilo...´´odvětí Petra a v jejím hlase je slyšet ironie. Najednou nastane ta trapná chvíle ticha. ,,Nesklidíme
to?´´ navrhne Tom. ,,Jo´´přitaká Petra a během chvíle je všechno sklizené v piknikovém košíku a oni dva zase sedí mlčky naproti sobě. Najednou se Tom nakloní a Petru políbí tak nežně, jako ještě nikdy nikdo v jejím životě. No, ono je to vlastně logické, když se snikým jiným než s Tomem takhle opravdově doposud nelíbala. Tom se jí na chvíli podívá do očí a začne ji znovu líbat. Po chvilce ji položí na deku a začne ji pomalu svlékat. Petra tuší, že on je ten pravý a tak nijak neprotestuje. A tak se mu po chvíli ochotně oddá.
Domů přijde sice o něco později, ale tohle přece stálo za to. Škoda, že zítra odjíždí.
,,Budeš mi chybět. Uvidímě se někdy´´ Petra Toma objímá, jako by měl být konec světa. ,,Možná´´ odpoví neurčitě. Petra ho objímá stále pevněji a po tváři jí tečou slzy velké jako perly. ,,A telefonní číslo?´´škemrá Petra. ,,Tak dobře.´´ odpoví Tom a v rychlosti nadiktuje Petře číslo. Pak jí krátce, ale zato něžně políbí. Pak nastoupí do autobusu, a i když mu Petra mává jako zběsilá, už se neotočí. Autobus odjede a Petře zbydou jen oči pro pláč. Hned běží za Klárou, která je dneska doma, protože byla u zubaře a pořád ji trochu bolí zub, kde jí museli vytáhnout nervy. Celá se jí tam sesype a celý den jen brečí. Klára má co dělat, aby jí trochu uklidnila. I tak ale přijde večer domů a oči má opuchlé, jako by celou noc jen pila a pila.
,,Tak mu napiš.´´ druhý den se kamarádky sejdou u Kláry doma. Petra tu o víkendu přespí. Kdyby spala doma, myslela by jen na Toma a to nechtěla. ,,Myslíš?´´ zaváhá Petra. ,,No jasně. Vzhledem k tomu, že on tvoje číslo nemá, tak asi těžko může napsat jako první ne?´´ to je rozumná námitka. A tak vezme mobil a napíše mu krátkou sms. AHOJKY! JAKPAK SE TI U NÁS LÍBILO?PAPA PETRA
Odpovědi se už ale nedočkala. Tak se rozhodla napsat další. AHOJKY!PROČ SI NEODEPSAL?PP PETRA
Odpověďi se zase nedočkala. A tak se rozhodla zavolat mu. Musela sice nechat mobil dlouho vyzvánět, ale po devátém pípnutí to někdo zvedl.,,Šebesta, prosim.´´ozvalo se ze sluchátka. ,,Dobrý den. Mohla bych mluvit s Tomášem, prosím?´´ ,,Tady ale žádný Tomáš nebydlí slečno. To bude nějaký omyl.´´ v Petře by se v tu chvíli krve nedořezal. ,,Aha, tak já se moc omlouvám. Nashledanou.´´ řekla a zavěsila. V tu chvíli začala brečet a bylo jí všechno jedno. Jak jí to mohl udělat...???
V pondělí však do školy musela. Sice se nedokázala vůbec soustředit a zpívala úplně nemožně, ale co se dalo dělat. O přestávce na oběd, kdy se všichni hrnuli do přízemí na sladkou rýži, jako jediná zůstala ve třídě. S hlavou položenou na lavici se snažila na nic nemyslet. Najedou někdo zaklepal na dveře. Honza, druhý kluk, který provázel pro změnu jednu moc milou holku z Teplic. Ani se neobtěžoval klepat a vešel dovnitř. ,,Ahoj. Řekli mi, že tě najdu tady. Tohle ti posílá Tom.´´ vrazí Petře do ruky obálku a zase odejde. Petra chvíli váhá, jestli má obálku otevřít, ale nakonec se rozhodne, že to stejně už horší bejt nemůže. Otevře opatrně obálju a začne číst:
Milá Petra!
Teď už asi víš, že to číslo není moje, ale musel jsem to udělat. Asi se ptáš jak jsem mohl vědět, že si ode mě to číslo vezmeš viď? Ale to je úplně jednoduchý. Řekla mi to Klára. Říkala, že se ti líbím a tak sem se rozhodl, že když v tomhle městě nikoho neznám, aspoň si trochu užiju. Bylo na tobě vidět, že bys kvůli mně udělala snad všechno. Možná, že kdybych chtěl, abys zabila náš příšernej doprovod, udělala bys to. Pak jsme se poprvé líbali a mě bylo jasný, že musim. Proto jsem byl rád, že jsi se nechala přefiknout. Bylas docela dobrá, ale máš co dohánět.
Jinak děkuju, užil jsem si to, ale myslim, že tvoje poprvý se mnou nebylo vůbec špatný.
Měj se krásně
Tvůj Tom

To snad ne.