Zakázaná láska

18. Spadla klec

Cestu na autobusové nádraží jsem našla po paměti, takže jsem odchytla první autobus, který mířil blízko Hradce a neváhala s ním odjet. Zužoval mě takový vztek a lítost najednou, že jsem myslela, že mi srdce pukne. Po cestě domů se mi snažila dovolat Marta a proto jsem jí hovor odmítla, ale napsala zprávu, že jedu domů aby neměli strach. Dokonce mi domlouvala, abych se neunáhlovala a snažila se s ním promluvit. O čem jsem sním ale měla mluvit o tom jaké to je když si šňupne a nebo co kdybych si rovnou na našem rande dala taky. Pak bychom na to mohly vlítnout a radovat se jak se cítíme svobodně. O tohle zájem opravdu nemám a taky nechci ani mít po svém boku někoho kdo to nebude akceptovat.
Autobus mě vyloží nedaleko Hradce a proto vytočím tátovo číslo a poprosím ho jestli by pro mě nesjel. Samozřejmě mi slíbí, že se bude snažit co nejdříve dostavit. Co nejdříve to znamená, že to bude chvilku trvat a proto si zalezu do kavárny přímo u autobusového nádraží a dám si čaj, abych se uklidnila. Nemůže to však ani trochu a čím víc se na to snažím nemyslet tím víc, vidím ty dva bílé balíčky ve svých rukách. Balíčky, které mi dokonale zničily sny a představy o slušném Robinovi. Dalším bonbónem dnešního dne je, když mi táta napíše, že se nemůže uvolnit z pracovní schůzky a proto posílá náhradu. Je mi jasné koho tím myslí a potvrdí se to jakmile přede mnou zastaví stříbrný Peguot. Leoš vyskočí z auta a jde se semnou přivítat, když vidí že se k němu zrovna nehrnu. „Co se stalo, že jsi tady“ začne se vyptávat. Nemíním mu říct, ani slovíčko a proto mávnu rukou a nastoupím. Celou cestu se snaží navázat kontakt, ale pokaždé ho zpražím pohledem a tak to brzo vzdá a vyslechnu si něco o tom jak jsem protivná. Může si myslet co chce on mi je dnes úplně volný.

Domů se dostaneme těsně před setměním, takže nepočítám že by šel k nám na návštěvu. ON mě ale převeze a jde po mém boku až k nám. „Co to má znamenat“ vykřikne Aneta jen co otevřu dveře. „Mlč, prosím tě“ požádám ji zoufale a chci je nechat o samotě. Ona mě však chytne surově za ruku a stáhne zpět. „Jak to, že vy dva jste spolu přijeli?“ ptá se a střídavě kouká na mě a potom na Leoše. Uvědomím si, že ta hysterka nedá pokoj dokud jí neodbudu a proto se přitisknu k Leošovi a slastně zašeptám. „Mám jí říct o naší spokojené hodince strávené hezky spolu?“ Jeho vyděšený pohled mluví o všem a proto se svěřím Anetě. „Byly jsme spolu na výletě a můžeš si domyslet jak to skončilo. Stará láska nerezaví“ usměji se pobaveně. „Cože“ vykřikne hystericky a začne mě fackovat. Nenechám si nic líbit a proto se do ní pustím také. „Dejte pokoj, copak si neuvědomujete, že je Aneta v jiném stavu“ upozorní nás Leoš. V tu chvíli ji pustím a Aneta padne na zem jako mrtvá. „Co se stalo“ podivím se a okamžitě kontroluji tep. „To je to vaše hašteření a naschvály. Copak ti nedošlo, že jí může rozrušení uškodit?“ obuje se mě Leoš. Teď není čas si něco vysvětlovat a proto zavolám sanitku a také zavolám paní Kubátové, abych jí všechno pověděla.
Do nemocnice se dostaneme společně s Anetou v sanitce. „Co jí je“ ptám se lékaře, co jí ošetřuje. „Nevím, možná je to tlakem má ho děsně vysoký. Nerozrušilo jí něco?“ ptá se nás. Podívám se na Leoše a on zakroutí hlavou. „Tak je to tlakem, trpí na nějakou chorobou“ zeptá se přímo mě. „No pokud říkáte těhotenství choroba tak ano“ odvětím. Jen se usměje a dál prohlíží.
Táta s paní Kubátovou dorazí v pravou chvíli a setkají se s doktorem, který ji má na starosti. „Vy jste rodina té mladé slečny?“ zeptá se směrem k nám. „Ano“ odpovíme všichni najednou. „Bude v pořádku, jen omdlela a zřejmě bude mít problémy s tlakem“ odpoví v klidu. „To bude mít po mě“ usměje se teta. „A co miminko, to je v pořádku?“ zeptá se Leoš vyděšeně. „Miminko? Já netušil, že je těhotná“ odvětí doktor a poté odejde, aby zjistil proč nebylo při ultrazvuku dbáno na její stav. Posadíme se proto na židličku a konečně přijde výslech jak se to všechno stalo. „Přišly jsme domů a našly jí tam“ předběhne mě Leoš s odpovědí. Co, to sakra mele uvědomím si a rozhodnu přiznat svou vinnu. Pokud o to miminko přišla tak nechci, aby byla zastírána moje chyba. „To není pravda, když jsme přišly domů tak jsem se strašně pohádali a já zapomněl a na její stav. Pak omdlela a mi zavolali záchranku“ přiznala jsem se oběma rodičům. Teta vykulí oči, asi takovou odpověď nečekala. „Co když o to dítě přijde, víš co to znamená?“ zeptal se mě táta, vyděšeně. „To vím a taky na sebe beru veškerou odpovědnost.“ Leoš na mě jen vyděšeně kouká, asi nechápe proč jsem se přiznala.

Zpráva, kterou nám doktor řekl jen co se vrátil na oddělení byla přímo šokující. Aneta si všechno vymyslela a těhotná nebyla. Všechno to byla past, aby si udržela Leoše, když věděla že jí odmítne jakmile zjistí kdo jsem. Ta zpráva nás tedy zasáhla pořádně všechny a hlavně Leoše, který se s osudem otce smířil a dokonce se na to malé těšil. Opustil proto nemocnici bez jakéhokoliv rozloučení a proto jsem zůstali jen mi tři. „Co si sakra Aneta myslela, že získá tím předstíraným těhotenstvím?“ ptal se táta, který uklidňoval už tak rozrušenou tetu. „Ta holka snad ani není moje, za co mě bůh trestá“ brečela zoufale teta. Taky jsem nepochopila, proč to takhle komplikovala, ale na druhou stranu jsem chápala její beznaděj. Já cítím teď to samé, když jsem se dozvěděla o Robinově opětovné závislosti. Jmenovaný se objeví přímo v nemocnici a já nestačím koukat, jak mě tady našel. „Lauro“ vykřikne nadšeně. Co sakra mám dělat, jestli uteču tak poznají naši, že něco není v pořádku a proto k němu přijdu. „Proč mi nedáš pokoj“ zavrčím a do očí se mi derou slzy. „Já opravdu nevím co ti mám říct. Ty pytlíky s kokainem jsem vyhodil“ začne se omlouvat. „To je ale pozdě, už jsi si mohl dát a to nepoznám. Třeba nebyly jen dva, ale bylo jich víc a ty jsi si v klidu dával lajny a mě tahal za nos s řečičkami, jak nechceš ztratit moji důvěru. Můžu ti poblahopřát, protože jsi jí dokonale pošlapal.“ Je vidět, že ho moje slova dostali a proto sklopil hlavu a chystal se k odchodu. „Půjdu na léčení jestli si to přeješ. Jen mi prosím dej šanci se polepšit“ obrátí se zpět ke mně. „Klidně jdi, ale dělej to kvůli sobě a ne kvůli mně“ požádám ho smutně. Jeho oči dají volný průchod emocím a začne brečet jako malý kluk. „Mám tě rád a na tom se nic nezmění“ zašeptá a políbí do vlasů. „Škoda, že nemůžu říct totéž“ odvětím a odejdu zpět k rodičům. Pak se ještě otočím a spatřím jen jeho záda za prosklenými dveřmi. I když mi zlomil srdce tak mu přeji, ať svůj sen splní a dokáže se od drog na dobro odpoutat. Neříkám, že bych mu nedala potom šanci.
Tátovi se svěřím s tím co se stalo v Praze a čekám přednášku o tom, abych se těmhle lidem vyhýbala obloukem. Převeze mě však na celé čáře a ukáže se, že mi rozumí a dokonce mi dá radu, abych mu s tím pomohla. Když už nic jiného tak bych mu měla ukázat cestu kterou se má dát. Sama prý musím vědět jaké to je, být na všechno sama a myslet si, že na mě svět zanevřel. Svým způsobem má pravdu a proto mu slíbím, že nad tím budu alespoň přemýšlet.
Čas k tomu, ale nemám protože hned jak dorazíme z nemocnice domů najdeme přede dveřmi naprosto opilého Leoše. „CO tu hledáš?“ zděsím se a pomůžu mu na nohy. „Ahoj“ usměje se a snaží postavit na nohy. Pomůžeme mu tedy a vezmeme ho dovnitř, aby se tu neválel. „Já nevím co mám dělat, ona ze mě udělal vola“ povídá stále dokola, zatím co já připravuji kávu, abychom ho postavily na nohy. „To bude dobré uvidíš. Třeba se to vysvětlí“ uklidňuje ho táta. Leoš se začne smát a zeptá se ho na zásadní otázku. „Ty by jsi odpustil takovou křivárnu?“ Čekala jsem co odpoví a on se jen zamyslel a pravil. „Já byl v podobné situaci, ale mě nelhala ale s dítětem odešla neznámo kam. Avšak i přesto jsem jí nepřestal milovat a odpustil jsem jí to. Za odměnu jsem dostal zpět svoji dcerušku a jsem nesmírně rád.“ Leoš se jen uculí a dodá. „Jenže vy jste jí miloval, ale já ne. Já miluji Lauru.“ Srdce se mi zastaví, asi tak jako otcův pohled na mě. „Co jsi to říkal, jsi zamilovaný do naší Laury?“ zeptal se nechápavě a stále koukal na mě. „Přesně tak, miluji jí od té doby co jsem jí poznal v baru. Je to super holka a hlavě hodná. Moc mě mrzí ta nepříjemnost, kterou jí způsobila moje mamka. Myslím, že to nás dokonale rozdělilo, ale já ji nepřestal milovat. Jsi moje všechno Lauro.“ Tohle je na mě moc, opravdu přijdu si že dnešek je nejhorší den v mém životě a to není ani pátek třináctého. „Tys to věděla“ zeptá se táta smutně. „Měla jsem tušení, ale nechtěla jsem aby na mě něco zkoušel, zvlášť když čekala Aneta údajně dítě.“ Myslím, že jsem ho zklamala a nevím čím více, že jsem tajila náš předešlý vztah a nebo, že jsem ho Anetě předtím přebrala. „Jdu si lehnout, dneska je toho na mě moc“ omluvil se a opustil kuchyni. „Tati“ doběhla jsem za ním na chodbu, nechtěla jsem zůstat v nejistotě a chtěla vědět jak to mezi námi teď bude. „Já vím, že to nebylo fér, ale v tu dobu jsem nečekala že Aneta jednou bude moje nevlastní sestra a hlavně jak sám víš, tak srdci se poručit nedá?“ Táta jen pokývnul a dal mi otcovskou pusu na čelo. „To máš bohužel pravdu“ odvětil posléze a zmizel v ložnici. Vrátila jsem se do kuchyně jako bůh pomsty a nebýt jeho stavu, tak ho vyhodím před dveře ani se neohlédnu. „Co jsi si tímhle sliboval, že ti padnu k nohám a budu tě prosit o to, abys mě vzal zpět. Tvoje řeč mě při nejmenším nedojala a hlavně nevím jestli ty slova byly pravdivé. Vždyť si vezmi, že to ty jsi se na mě vykašlal, protože jsi neunesl že jsem z dětského domova. Teď to vrátím, protože já neunesu mít za přítele sraba který utíká před problémy tím, že je způsobuje ostatním.“ Nenechala jsem ho vlastně ani nadechnout a hájit, takže jen pozvedl hlavu a zeptal se. „Opravdu ke mně nic necítíš?“ Co je to za pitomost jasně, že ne. Zakroutila jsem proto hlavou a on se vstal a došel až ke mně. „Tak proč se klepeš jako osika, když mě vidíš a proč jsi odešla onehdy z obývacího pokoje, když jsem přišel já a koukal s vámi na Titanic. Moc dobře lhát tedy neumíš“ usmál se vypočítavě. Měla jsem co dělat, abych po něm něco nehodila a proto jsem ho jen požádala, aby odešel a už mi konečně dal pokoj. „Tak já tedy půjdu, ale kdyby něco tak víš kde mě hledat. Na stanici je to přeci nejlepší“ vysměje se mi a odejde. Přímo třísknu dveřmi, jak jsem naštvaná. Nejvíce, ale na sebe protože jsem se nedokázal udržet a ukázala mu, že ve všem co řekl má pravdu. Jako by se mi vryl pod kůži a já ho nemůžu dostat pryč. Doufala jsem, že mi v tom pomůže Robin, ale tomu budu muset pomoci já jak se zdá. Opět se nad našimi hlavami stahují pěkné mraky a já se budu jen modlit, aby se brzo vše vyjasnilo.