Zakázaná láska

20. Čas je nejlepší lék

Uběhly tři měsíce a já se opět vracela do starých kolejí, tedy snažila jsem se ale moc to nešlo. Každý večer mě trápila vzpomínka na Robina, který mi z léčebny nesměl dávat informace. Takže jsem jen s napětím čekala, kdy se objeví a budeme spolu moci sdílet ty věci, které jsme si slíbily. Aneta se nechala převézt na psychiatrickou kliniku a teta jí každodenně navštěvovala a vyprávěla jak se ji je stav zlepšuje. Byla jsem ráda, nechtěla bych aby se zní stala troska. Také jsem se vrátila jak jsem si plánovala do služby do tátova baru. Střídala jsem se s Věrkou, protože Klára se rozhodla založit rodinu a povedlo se jí to hned napoprvé. Pro ní by tahání těžkých beden nebylo, přesně tohle tedy říkal táta i mě a upozorňoval, že kdykoliv si budu stěžovat na bolest zad tak s prací skončím. Slibovala jsem, že se zase tak nepředřu, ale práci potřebuji. Nechci jen tak nečinně sedět a čekat na smilování a zázraky.

Dnešní den začal jako obvykle školou, takže jsem si nejprve odseděla těch pár nechutných hodin ve škole po boku Marty, která mimochodem taky započala. Bohužel to jaksi ještě v domově neoznámila, takže jsem čekala kdy přijde se zprávou, že jí vyhodily. Také mě však zajímalo jak se k tomu postavil Petr. Podle jejích verzí je nadmíru šťastný, ale myslím že ho radost přejde až si jí bude muset vzít k sobě. Věřím, že jeho maminka nadšená nebude ani omylem. Několikrát jsme se kvůli tomu už pohádali, protože Marta slepě doufala jak se jeho matka s příchodem vnoučete změní. Já jsem doufala společně sní, ale tušila jsem že to nebude tak lehké jako nic v tomhle mizerném životě.
Hned po škole jsem vyrazila na směnu, abych si mohla všechno připravit než přijde ten hlavní nával. Překvapila mě návštěva Leoše, kterého jsem od toho incidentu kdy mi zachránil život neviděla. „Ahoj“ pozdravila jsem ho nadšeně. „Koukám, že mě vidíš ráda“ usmál se a objednal si hned jedno Frape, jako při našem prvním setkání. „Chceš ho do skleničky a nebo rovnou do klína“ zavtipkovala jsem a schválně to nad ním nahnula. „Radši bych si na tom pochutnal hele“ přistoupí na moji hru a sám si Frapé radši převezme. „Včera jsem byl u Anety. Přestav si nechtěla mě vidět a to ji přemlouvala i její máma“ zazoufal si. Byla jsem dost překvapená a proto jsem mu nabídla, že si s ním o tom klidně promluvím jestli chce. Asi kvůli tomu přišel, protože si na barové stoličce poposedne a začne. „Já jsem dlouho nemohl překousnout, že bych mohl mít něco s holkou co chtěla ublížit nejlepšímu člověku jakého znám a jakého jsem měl v životě jedině rád.“ Všimnu si, že používá minulý čas a proto to beru jako pokrok. „Jel jsem z práce rovnou za ní a koupil jí její oblíbené bílé lilie, bohužel jsem však neměl příležitost jí je osobně předat. Nechtěla semnou mluvit a dokonce měla hysterický záchvat, když jsem se podíval přes sklo.“ Je mi ho tak líto, že se nahnu přes bar a pohladím konejšivě po tváři. „Jsi pořád stejná co? Ty prostě dokážeš člověka maximálně uklidnit a rozproudit zároveň. Přesně pro tohle jsem tě měl rád“ usměje se. „Měl?“ zeptám se pro informaci. Jen tiše přikývne a domluví co chtěl říct. „Měl jsem tě rád a pořád mám, ale jako kamarádku. Když jsem tě tenkrát zachránil a Anetu držel v náručí tak jsem si uvědomil, že s tebou být nemůžu a ona mě potřebuje. No a včera, když jsem za ní přišel a viděl její tělo na posteli tak jsem pochopil kdo je pro mě ta pravá.“ Měla jsem z jeho rozhodnutí radost, protože jsem už dále nechtěla s Anetou válčit a dělat si takové naschvály. Sama jsem jí útok na mě odpustila a …., nestačím ani dopovědět, protože za sklem zahlédnu známou tvář. Dokonce úžasem upustím skleničku a koukám s otevřenou pusou. Leoš se ohlédne tím směrem co koukám já a zeptá se. „To je přece ten tvůj?“ Přesně tak je to můj Robin, který se mi vrátil. Teprve teď pocítím co je to pravá láska, protože se mi srdce přímo rozbuší a ruce rozklepou vzrušením. „Jdi za ním a nestůj tady, asi čeká na tebe ne?“ zasměje se mi Leoš a proto po něm hodím utěrku a vyběhnu mu vstříc. Robin se jen usměje, jakmile mě uvidí. Otevřu proto dveře a vyjdu ven, abych mu mohla úsměv oplatit. Cítím se jako blázen a dalo by se říct, že se stydím a nevím co mu říct. On mi z těch nesnází pomůže a políbí mě na tvář. To mi však nestačí a proto si ho k sobě přitáhnu a políbím pořádně a spontánně. „Miluji tě“ šeptám a z očí s mi derou slzy. „Neplakej, já se přece vrátil“ konejší mě Robin. „Já brečím asi štěstím“ usměji se a položím hlavu na jeho rameno. „Hledal jsem tě u vás a tvůj táta mě poslal sem“ řekne tiše. Proto zdvihnu hlavu a čekám co řekne dál. „Byl docela v pohodě“ usměje se a mě spadne kámen ze srdce. „Neboj on to pochopí“ mávnu nad tím rukou. Robin souhlasí a společně v ruku v ruce vejdeme zpět do baru, kde sedí Leoš a zubí se jako měsíček na hnoji.

Všichni zvládly to co si usmysleli a proto byla tak trochu i řada na mě a proto jsem se vymluvila ze školy a zamířila místo do učebny do psychiatrické léčebny, kde ležela Aneta. Bála jsem se toho setkání jako čert kříže a proto jsem se několikrát před jejími dveřmi pomodlila a ještě víckrát se chtěla ztratit. Nakonec jsme se pořádně nadechla a zaklepala na její dveře. Měla tvář odvrácenou k oknu, takže když jsem vstoupila tak mě neviděla. „Já nechci svačinu“ odvětila pohotově a poškrábala se na hlavě. „Co takhle čokoládu“ odpověděla jsem tiše. Její pohotovost byla téměř okamžitá a proto se otočila a začala běsnit. „Co tady chceš? Tady nemáš co dělat, vypadni!“ křičela jako blázen. „Uklidni se, já se nepřišla hádat, ale chtěla bych s tebou prostě jen mluvit“ snažila jsem se marně zklidnit její vztek. Bohužel to nepomáhalo a proto jsem vyndala z tašky medvídka, co mi pro ní dal Leoš i se vzkazem na noční stolek. „Když nechceš mluvit semnou tak s ním prosím mluv, pokud chceš být konečně šťastná“ odvětila jsem. Jakmile jsem zavřela dveře uslyšela jsem příšernou ránu, to asi právě doletěl medvídek ke dveřím. Musím si gratulovat, protože ho alespoň vzala do ruky.
Leoše zpráva však moc nepotěší asi doufal, že se hned obejmeme a radostně se budeme pusinkovat. „To nesmíš pospíchat, ona prožívá těžké období a její duše je plná nenávisti. Brzo se to ale zlepší uvidíš“ povzbudila jsem ho. Souhlasil a nabídnul mi odvoz domů. Měla jsem však jiné plány, které posedávali na lavičce kousek od nás. „Mám doprovod“usmála jsem se a rozběhla se do Robinovi náruče.
Prošli jsme se parkem a on mi vyprávěl jaké to bylo v léčebně. Nebyl to asi žádný med, ale mě těší že to udělal kvůli mně, abychom spolu mohly být. „Každý večer před spaním jsem si sedl k oknu a přemýšlel jak ti vynahradit ty tři měsíce, co jsme spolu nebyli.“ Nad tím mávnu rukou, nemusí mi totiž nic vynahrazovat, hlavně že jsme spolu teď. „Nakonec jsem ale na něco přišel. Co si vyrazit na víkend pryč. Jen mi dva a myslím, že tentokrát to vyjde a oba si to užijeme.“ Jeho nápad se mi zamlouvá a moc se těším, až to uskutečníme. Horší to bude v práci, abych se domluvila s Věrkou a jeden víkend jsem si vyměnily. No snad to až takové drama nebude. Robin semnou souhlasí a když, se ho zeptám kam pojedeme tak mi to neprozradí. Prý je to tajemství, které si pro sebe, alespoň do odjezdu nechá. Moc se mi to nelíbí, protože jsem od přírody děsně zvědavá jako každá ženská, ale jak vidím tak z Robina nic nedostanu ani heverem.
Když dorazím domů najdu tam jen taťku, protože teta prý musela jet akutně za Anetou. Chvilku se děsím, že se mohlo tou mojí návštěvou něco zhoršit, ale táta mě uklidní že je všechno v pořádku a právě naopak, Aneta se konečně postavila na nohy, aby si prý mohla dojít pro nějakého medvídka a poté začala komunikovat s doktory. Musím se tomu smát a proto ze mě táta, začne páčit co o tom vím. „Dnes jsem u Anety byla a donesla jí čokoládu a medvídka do Leoše. Hodila ho po mě, ale když se pro něho vrátila tak to je přece dobře ne?“ Souhlasí semnou a dokonce mě pochválí, prý by si za někým kdo mu chtěl ublížit netroufl jít. Kdybych mu řekla jak jsem byla rozklepaná já, tak mě neobdivuje. Pak se však stočí rozhovor na Robina, který mě zde dopoledne hledal. „On se už vrátil z léčebny?“ zeptal se táta tiše. „Jo má za sebou léčení a myslím, že to bylo tentokrát úspěšné“ začnu Robina chránit. „Víš nechci tě klamat, ale měla by jsi si zajít za doktory a zeptat se jestli opravu je všechno s tím tvým v pořádku.“ Myslím však, že to není dobré a mohla bych tak ztratit Robinovu důvěru. „Já mu věřím“ začnu tátovi oponovat. „To ti nikdo nebere, ale třeba jsi jen zaslepená láskou a opět tě bude čekat zklamání a nebo něco horšího v podobě pohlavní nemoci“ začne mě poučovat. Zase se vrací ty problémy, které jsme měli před třemi měsíci a nechci, aby se pořád takhle strachoval a proto mu o víkendu raději ani neřeknu. Možná se zmíním těsně před odjezdem, aby mi to nemohl zatrhnout.

Teta se vrátí před osmou hodinou, takže je ráda že jsem se pustila do večeře sama. Vlastně jsem to udělal fikaně a pozvala na večeři i Robina, aby se mohlo všechno urovnat. Nejprve se zdráhal, ale nakonec jsem ho přemluvila. Tedy rozmyslel se, když jsem mu řekla jakou večeři budu vařit. Prý když nic jiného tak se alespoň navečeří. Tátovi jsem nic neřekla a proto pro něho bylo větší překvapení, když se vrátil ze zahrady a Robin seděl u stolu. „Dobrý den“ pozdravil ho zdvořile. „Dobrý“ odvětil táta podíval se na mě. Teta byla přátelštější a okamžitě s Robinem začala komunikovat, protože jeho zajímalo jak je na tom Aneta. Vlastně mi dost napomohl a nemusela jsem se ptát sama, přestože mě to zajímalo. „Bylo to dost složité, protože nechtěla s nikým mluvit a hlavně ani se specialisty. Tvrdila, že je naprosto v pořádku. Až dnes jí někdo donesl medvídka se kterým se mazlí celý den a dokonce začala komunikovat s okolím.“ Musím uznat, že jsem odvedla docela dobrou práci, ale chce to ještě nějaký čas vydržet a zkusit navázat tu konverzaci znovu.
Společně se všichni navečeříme a poté se přesuneme do obývacího pokoje, abychom si dali kávu a pokračovali v rozhovoru započatým v kuchyni. Tentokrát se slova ujme táta a já s napjetím čekám co bude následovat. „Jak jste se měl vy Robine v léčebně?“ zeptal se táta s upřeným pohledem na mě. „Bylo to těžké, ale už jednou jsem si to prošel. Dělal jsem to však kvůli vaší Lauře a to je pro mě ta nejlepší droga. Bez ní bych už nemohl žít“ usmál se na mě. Chci také něco namítnout, ale táta mě předběhne. „Víte, mě osobně se nelíbí, že by měla moje dcera trávit svůj život po boku narkomana a proto bych byl rád, kdyby jste mi předložil nějaké papíry o léčení a zprávu jak léčeni dopadlo.“ Koukám jako blázen, protože že zajde takhle daleko to jsem nečekala. Robin se však usměje a jde do chodby odkud přinese zapečetěné desky. „Dal jsem za tyhle kopie několik stovek, ale čekal jsem že je po mě budete chtít a proto jsem je opatřil. V tohle jsou všechny výsledky a také výsledky vyšetření na AIDS. Vše je negativní, můžete se přesvědčit.“ Jeho odhodlanost ve mně vzbouzí divný pocit štěstí a hlavně naděje, že teď už bude všechno v pořádku. Táta poslechne a obálku opatrně otevře. Pak se začte do dokumentů a jak je vidět podle jeho kývání hlavou je spokojený. Nakonec dá všechno ještě k prostudování tetě, která to položí bez jakéhokoliv prohlížení vedle sebe. „Já mu věřím, že má Lauru rád a pokud ano tak jí přece nebude chtít ublížit takovým svinstvem jako jsou drogy.“ Její postoj je naprosto správný a proto ji jdu obejmout, abych jí ukázala jakou cenu v mém životě pro mě má. Myslím, že to ani říkat nemusím a proto mě také jen pevně obejme a takhle na chvilku spočineme.

Dovolenku na výlet s Robinem jsem měla od jisté doby jasnou, takže jsem si v pátek ve tři hodiny pohodlně seděla v jeho autě a užívala si krajiny, která se okolo mě jen míhala jak jel rychle. „Jsem moc rád, že jsi tu teď semnou“ řekne Robin tiše a pohladí po koleni. „Já bych tu byla i kdyby mi to nedovolily, protože tě samotného už nikdy nikam nepustím“ slíbím mu s úsměvem. „To věřím a nikam ani utíkat nebudu“ odvětí a úsměv mi oplatí.
Po setmění dorazíme na místo, takže si musím zavázat oči a podat mu jen ruku, aby mě mohl vést. „Doufám, že mě nechceš někde zabít a zahrabat. Prosím jestli ano, tak mi to řekni ať jsem připravená“ poprosím ho. On se tomu jen zasměje a zastaví. Obejme okolo pasu a políbí do vlasů. „Jsi připravená strávit tenhle víkend jako princezna?“ zeptá se tiše. „Proč jako princezna, já ho chci hlavně strávit po tvém boku“ usměji se. Robin mi proto sundá šátek a já stojím před nějakým zámkem. „Co to je?“ podivím se a prohlížím si ho přímo zaujatě. „TO je pro tenhle víkend naše hnízdečko lásky a chci, abys se cítila jako v pohádce.“ Vůbec netuším jak to že má tuhle možnost, ale slíbím mu, že všechno bude přesně tak jak říká a že nejen víkend, ale zbytek našeho života bude jako pohádka.