Strasti lásky

1. Nehoda nebo náhoda

Stěží jsem skočila do zavírajících se dveří metra a oddechla si. Kdybych dnes přišla pozdě, asi by mě Kamil rozčtvrtil. Posadila jsem se na volnou sedačku a zhluboka oddechovala. Poté jsem si uvědomila jestli jsem vůbec zamknula byt a pro jistotou vystoupila na další stanici, abych si mohla zavolat Jitce mojí sousedce a ona to šla zkontrolovat. Vystoupila jsem tedy a začala hrabat telefon, když v tom se ozvalo ukončete výstup a nástup dveře se zavírají. Nevěnovala jsem tomu pozornost, teprve až když jsem ucítila tahání šatů. Otočila jsem se a poslední chvíli uviděla svůj cíp od šatů přivřený ve dveřích vlaku. „Sakra“ zděsila jsem se, ale pozdě a to už zapraskali nitě a šaty mi odjeli i vlakem. Prostě jsem zůstala na stanici můstek stát jak jen ve spodním prádle. Co teď honilo se mi hlavou a rychle jsem si navlékla, alespoň sáčko, které jsem měla sebou kdyby se ochladilo. Byla jsem středem pozornosti, když jsem vystupovala z metra a hodně lidí to samozřejmě pobuřovalo. Některé natolik, že na si na mě čekala nahoře na eskalátorech policie. „Dobrý den slečno“ pozdravil mě ten vyšší zatím co ten druhý byl otočený ke mně zády. „Dobrý“ odvětila jsem smutně a snažila se zakrýt svou nahotu kabelkou. „Můžete mi vysvětlit, proč jste zde jen ve spodním prádle. To je nějaká recese nebo co?“ usmál se. Okamžitě do mě vjel vztek. „Myslíte si, že nemám co dělat a tak se jen tak promenáduji po metru ve spodním prádle?“ zakřičela jsem zbytečně nahlas. Dokonce se otočil i ten druhý a já tušila, že ten obličej odněkud znám. „Ahoj Patricie“ usmál se a dokonce dal kolegovi najevo, že to vyřídí. „Ty mě nepoznáváš co?“ usmál se a podal svůj průkaz. Přečetla jsem si jméno Honza Prajz a hned jsem byla doma. „NO to jsem tě tedy opravdu nepoznala“ uznám a přijmu podanou ruku. „Co tady prosím tě vyvádíš takhle oblečená“ zeptal se jako ten jeho kolega. „Měla jsem na sobě samozřejmě šaty, ale ty mi ujeli společně s metrem a co mám jako dělat?“ začnu vysvětlovat. Samozřejmě je moje historka pobaví, ale jsou tak hodní, že mi půjčí sako a odvedou do svého auta, aby mě eskortovali domů. „Jak dlouho jsme se neviděli?“ zeptá se jakmile se rozjedeme. „Nevím asi šest let“ usoudím a přikryji rozkrok kabelkou, už tak viděl na první setkání až moc. „Jo já bych řekl že i více, ale to je fuk. Vůbec jsem netušil že žiješ v Praze, kde je to tvoje přesvědčení, že Pražské holky jsou slepice?“ Připomene mi rčení, které jsem řekla onehdy, když přivedl svou první holku k nám o party. „To platí, ale jen omezila jsem to jen na blondýny“ zavtipkuji. Samozřejmě se toho chytí a projede a uchopí pramen vlasů mezi prsty. „Ta černá ti moc sluší“ pochválí mě a mě je čím dál víc trapně. Proto se jen uculím a raději odvrátím od něho zrak. „Kde bydlíš?“ zeptá se mě ten druhý a já ho nasměruji ke svému paneláku. „Půjdeš nahoru“ zeptám se ho tiše. Jen se uculí a proto přivedu věci na pravou míru. „Ráda bych ti dala to sako“ dodám. To se začne smát ten druhý a zastaví před vchodem. Honza mi podrží dveře a proto se ještě rychle rozloučím s tím druhým a společně zmizíme v domě. Samozřejmě ho nenechám stát na chodbě a proto jej vpustím do bytu. Začne se koukat dokola a usmívá se. „Jdu se převléknout hned jsem zpět“ upozorním ho a zalezu do ložnice. Vytáhnu dřínové šaty, aby se to neopakovalo a ještě upravím vlasy, abych nebyla jako rorýs. Vrátím se na chodbu a všimnu si jak si prohlíží fotky a proto mu zaklepu na rameno. „Děkuji za tvoje sako a celkově za tvou pomoc“ usměji se uvolněně, přece jen je to lepší být oblečená. „Není zač hele, doufám že se ale neuvidíme zase až za pět let“ zavtipkuje. Okamžitě ho proto požádám o telefonní číslo a tím se s ním rozloučím.

Kamil mě samozřejmě vynadá před ostatními holkami takže musím hodně dlouhou dobu koukat na jeho naštvaný obličej. „Proč jsi zase přišla pozdě. TO je tenhle týden už po sedmé. Copak ti nedochází jak nám tady všem můžeš zavařit svou nezodpovědností. Vezmi si kdybys nepřišla tak bych musel měnit celý program na večer, aby nebyla mezera.“ Jeho starosti jsou sice oprávněné, ale mohl mi dát šanci to vysvětlit a proto raději jen svěsím ramena a jdu se připravit na večer. Přijde zamnou jen Jana a usměje se. „Aby se nezbláznil co?“ Pak mi začne pomáhat s vlasy a mluví dál. „Stejně by se to nedověděl nebýt Vlaďky, která za ním utíkala a snažila se ti vyfouknout ten dnešní kšeft.“ Teprve teď pochopím proč tak vystartoval. „Já mám dnes soukromou akci?“ podivím se a dost mě to překvapí. „Jo jsou to Kamilovi kamarádi a mají rozlučku se svobodou, takže jim doporučil tebe. Měla jsi vidět jak Vlaďka řádila a proto si vybila zlost, alespoň takhle.“ Dost mě tím překvapila a proto se rozběhnu ke skříni a řeším co si obléct, abych Kamilovi navrátila ztracený čas dobrým vystoupením. Jana jako super kamarádka mi opět poradí a vyndá mi krátké černé šaty, přes které si vezmu jen plášť a na oči škrabošku. „Jdeš za paní noc“ uklidní mě a dodělá mi líčení. „Jakou mám použít hudbu“ zeptám se pro informaci, neboť ona v tomhle už nějakou praxi má. „Zkus písničku od Britney“ poradí mi a proto souhlasím a vyhrabu příslušné cd.

Vlezla jsem do místnosti ve které svítilo jen tlumené červené světlo. Prohlédla jsme si o kolik chlapů se zřejmě jedná a poté se vrátila do šatny. „To asi nezvládnu je jich tam moc“ zhrozila jsem se. Jana mi dala potáhnout z cigarety kterou si právě ubalila což mi mělo pomoci k uvolnění. „Nemáš radši něco tvrdšího“ zeptala jsem se tiše. Jen se zachmuřila a odešla. Vím, že jsem slíbila že přestanu ale když to potřebuji tak co mám sakra dělat. Konečně do šatny nakouknul Kamil. „Koukám, že jsi připravená tak pojď. Dnešek je tvůj den a všechno co si vyděláš jde tobě“ usměje se radostně. Mě se ale začnou klepat kolena. V životě jsem sama netancovala. „Kamile a co když to zkazím“ začnu se strachovat. „Nesmíš ti kluci si zaplatily dost slušnou sumu a proto jsem jim dal tebe“ upozorní mě výhružně. Raději proto mlčím a následuji do místnosti. „Nasaď si škrabošku a pojď“ poručí mi a já jako pejsek poslechnu. Pak mě začne představovat těm klukům. „Tohle je naše nejlepší striptérka a dnes je tu jen pro vás. Je vaše a dělejte co chcete“ nabídne mě jako kus žvance. Jakmile se rozehraje hudba tak se vyhoupnu na vyvýšené místo s tyčí a otřu se o ní. Tohle na své práci miluji. Když tančím jsem prostě sama sebou ať už se jedná o jakýkoliv tanec. Jak je vidět moje kreace, které převádím u tyče se líbí a pánové se začnou stahovat postupně blíž a blíž. Dokonce rozeznávám i obličeje v té tmě. Při jedné otočte ve mně zatrhne a všimnu si Honzy sedícího přesně naproti mně jak se usmívá a vytahuje peněženku. Jak to že ho pět let nepotkám a pak dvakrát za den a to v nejhorších chvílích.
Celou dobu mě pozoroval ze všech nejzaujatěji, ale nepoznal mě přestože jsem si od něho nechala rozvázat vázanku na šatech. Byly jsme sobě tak blízko a já si teprve teď prohlédla jeho obličej. Opravdu zmužněl a je z něj super chlap. Nesměla jsem se ale věnovat jen jemu a proto jsem postupně tancovala okolo všech. Tedy hlavně okolo ženicha, který však vnímal napolovic. Byl tak na mol, že se mě dokonce pokusil osahávat. Jestli tenhle se má ženit tak tu holku upřímně lituji a klidně bych jí varovala. Jakmile skončí písnička tak posbírám všechny své věci a ladným krokem odejdu do šatny. Zde už čeká Kamil, aby mi předal peníze a poslal mě domů. Svou práci jsem dnes prý udělala a to na výbornou. Docela se mi uleví a poslechnu. Sbaleno mám během minuty takže vyrazím ven, kde se setkám s Honzou. „Už zase“ podiví se a začne se usmívat. „Jo musela jsem něco vyřídit kamarádce“ zalžu pohotově. „To jsem si myslel, že ty by jsi tohle dělat nemohla“ uzná a mě tím dost překvapí. „Jako to jsem tak šeredná“ zděsím se. „Kdepak, jen mi to k tobě nesedí. Ty jsi byla vždy vzorná studentka a proto myslím, že kancelář je tvoje místo ne?“ zeptá se opatrně. „Co takhle si jít sednout někam a probrat to“ navrhnu nadšeně, protože mě v kapse hřeje pět tisíc čerstvě vydělaných. „Souhlasím“ usměje se a dokonce mi nabídne rámě.

Postupně se mi svěří jak se dostal k práci policie a já mu zase pro změnu svěřím jak pracuji jí. Tedy roli striptérky vynechám a řeknu mu jen o té denní práci. „Chodím na taneční školu. Brzo bych se chtěla dostat k taneční skupině, která provází zpěváky při koncertech a dělá jim křoví.“ Je tím nadšený a dokonce mi slíbí, že mi bude držet palečky. Pak se dostaneme na téma vztahy. „Já nikoho nemám, protože jsme velice zaneprázdněná a není čas a taky nikdo kdo by mě chtěl“ svěřím se mu jakmile se začne ptát. „To nevěřím, já bych tě bral“ nabídne se ochotně. „S časem jsem taky na štíru. Znáš to je to samá kriminalita“ začne vtipkovat. „TO je pravda, nedávno jsem při tancování málem přišla o život“ svěřím se mu a pak mi dojde,že jsem se málem prořekla. „Tancuješ snad mezi teroristy?“ vzal to sportovně. „Ne byly jsme jen na jednom představení a dostala jsem tam od fanouška botou do hlavy“ zalžu pohotově, abych zažehnala neštěstí. Nevím jak by se k tomu postavil, kdyby věděl co jsem doopravdy.
Tenhle super večer strávíme hezky spolu a dokonce mě opět jde doprovodit domů. „Zítra ti zavolám a domluvíme si to kino“ začne slibovat. „Uvidíme“ usoudím po chvilce. „Jak uvidíme, slíbila jsi mi to a tak to splníš“ upozorní mě s úsměvem. „Dobrá“ souhlasím nakonec a podám mu ruku na rozloučení. Honza jí stiskne a nakloní se, aby mě mohl lehce políbit na tvář. Ucuknu jako by mě štípnul a než se naději stojím za skleněnými dveřmi. Jen se opět usměje a mávne, než zmizí ve tmě. Tohle byl po dlouhé době zase super večer a to nemyslím jen to jak jsem si vydělala.