Strasti lásky

4. Krušné chvíle

Další den jsem obešla další firmy, ovšem odešla jsem vždy s neúspěchem. Přestávala jsem věřit, že se objeví něco zajímavějšího a bála se, že se budu muset vrátit ke Kamilovi. Takovou potupu bych nepřežila a vím, že by mi to dal sežrat. Proto jsem se doploužila i přes špatnou náladu do poslední firmy a čekala na to až si na mě udělají čas. Tentokrát jsem se setkala se starším pánem než s těmi předešlými. Takže moje šance tím více klesaly, avšak i přesto jsem se snažila. „Koukám, že máte velkou praxi“ usměje se a posune brýle ke kořeni nosu. „Ano, chodila jsem do spousty kroužků a také jsem nějaký čas tancovala ve striptýz baru“ přiznám se bez okolků. On odloží papír stranou a zeptá se mě přímo. „Jen chci vědět, co si od téhle práce slibujete?“ Poposednu, protože mě nevyhodil jako ostatní a to ve mně vzbudí zájem. „Chtěla bych se vrátit k tanci a učit tančit i ostatní lidi, protože je to super zábava při které se skvěle odreagujete a ještě máte šanci zhubnout nějaké to kilo.“ Jen pokývne hlavou a začne hrabat v šuplíku vedle počítače. „Tady je přihlašovací formulář, takže ten si vyplňte a nechejte ho mojí sekretářce. My se vám ještě dnes ozveme, abychom vám řekly datum první zkoušky. Je to něco jako první oficiální pohovor.“ Dost mě tím překvapí a proto papír v tichosti přijmu a jdu než si to rozmyslí. Jeho sekretářka mi půjčí pero a proto všechno pečlivě vyplním a opustím budovu. Nemůžu tomu věřit, vůbec jsem nedoufala že tenhle by mohl mít zájem. Asi měl Viktor pravdu, že když chceš musíš se o úspěch poprat. Jakmile si na něho vzpomenu vytočím jeho číslo a doufám, že bude moci mluvit. „Viktor Jarý“ ozve se do telefonu zdvořile. „Tady jedna klientka, co by měla zájem o tvou společnost. Chtěla by oslavit, že jí vzaly do práce“ oznámím mu nadšeně. „Skvělé, ještě jsem dnes nebyl na obědě. Takže doraz a půjdeme“ ozve se nadšeně. „Super“ povyskočím radostí a běžím, abych stihla metro, které mě k němu zaveze. Celou cestu přemýšlím kam si asi půjdeme sednout. Jestli jsem se přeci jen neměla jet převléknout.
Jak se zdá je nadšený nejen mým oblečením, ale i mou návštěvou protože mě na uvítanou políbí na tvář a navede do příslušné restaurace. „Tohle je oblíbená“ svěří se mi a objedná nám stejné jídlo. Přeji si to tak já, protože se moc v těch čínských jídlech nevyznám. Nakonec nelituji, protože přinesou dva vrchovaté talíře s nudlemi. „Voní to božsky“ usměji se. „A chutná ještě lépe“ oponuje mi a poté pozvedne číši, aby mohl připít na můj úspěch. „Držel jsem ti palečky“ svěří se mi. „Vyplatilo se to, to ti povím“ zasměji se a vcucnu nudli hezky jako špagety. „Umíš jíst hůlkami?“ zeptá se najednou. „Kdepak, ještě to tak. Sotva to naberu na vidličku a ty by jsi mi chtěl dát hůlky“ poklepu si na čelo. On to však nevzdá a opravdu požádá číšnici, která proběhne okolo o čtyři hůlky. Koukám jako blázen, protože tohle bude trapas jako hrom. „Koukej“ ukáže mi jak hůlky držet a nabere velké množství nudlí, aby je dal do úst a ani jedna mu neopadla. „Bravo, ale já to takhle neudělám“ zhrozím se. Proto si přisedne blíže a uchopí hůlky společně semnou, aby mě navedl jak se to dělá dobře. Jakmile se nahne tak ucítím jeho příjemnou kolínskou a stále nasávám tu příjemnou vůni. „Vnímáš“ snaží se semnou komunikovat. „Jo“ usměji se a chci mu ukázat, že nejsem tak neschopná. Proto zabodnu hůlky do nudlí a snažím se něco chytit. Bohužel nabodnu jen kuřecí maso a proto se Viktor začne smát, ale i to ocení. Jakmile to zvládneme musíme se rozloučit, protože jde do práce a já domů hezky odpočívat. „Nechceš večer ještě někam zajít“ zeptám se s nadějí v hlase, protože ten oběd byl víc než prima. „Dneska se mi to nehodí, protože mám obchodní schůzku, ale ozvu se a určitě něco vymyslíme. Měj se krásně Pat“ pohladí mě a nakloní aby mě mohl lehce políbit kamsi na tvář. Celá se otřesu vzrušením a přidám k mávání i vřelý úsměv. Tohle byl opravdu povedený den.

Odpoledne mi volala Jana a proto jsem se jí svěřila, že jsem s jejím bratrem byla na obědě. Moc se jí to nelíbilo, prý není takový jako se dělá a dokáže klamat tělem. Moc jsem tomu ale nevěnovala pozornost, protože jsem chtěla slavit a ukazovat všem jak jsem šťastná a proto jsem se s ní večer domluvila, že půjdeme někam pořádně zapařit. To se jí jevilo jako dobrý nápad a proto jsme se domluvily na osmou hodinu, před Music clubem Mia. Nevím proč, ale říkala jsem si že tenhle večer určitě neskončí moc dobře ovšem po zdravotní stránce, ale to jsem ještě netušila jak blízko jsem pravdě.
Pět minut po osmé a Jana nikde jednou ji na za tu její nedochvilnost přetrhnu. Lidé chodily dovnitř a zase ven a já tam stála jako to tele. Někteří mě dokonce považovali za chuděrku a zvali na panáka. Nakonec jsem napsala Janě zprávu a to pozvání od jednoho milého kluka přijala. Bohužel Jana nedorazí ani po hodince a proto jsem na ní dost naštvaná, protože mi to slíbila a zase skončila s někým bůhví kde. Nemůžu si však stěžovat na nudu, neboť Luboš, můj nový kamarád je super společník a ještě lepší tanečník. No a když v sobě máte šestou tequilu tak se tančí ještě lépe. Když však najede na letmé doteky na prsa a zadek, začnu couvat a snažím se mu s obětí vymanit. Při jedné takové otočce si všimnu v rohu známé tváře, která se jak je vidět také dobře baví. Chvilku nečinně stojím a snažím se přesvědčovat, že to on není. Přece mi řekl, že musí jít na obchodní schůzku, tak co tady sakra dělá. Vrátím se k baru a jejich stůl dost bedlivě sleduji. Když se rozhodne jít na záchod metu za ním a snažím se s ním setkat jakoby náhodou. Povede se mi to opravdu bravurně, když vletím do chodbičky srazím ho k zemi, neboť se právě líbá s nějakou dívkou a což jsem nepředpokládala. „Ahoj“ usměje se jakmile na něj dopadnu. „Čau“ odvětím a chci se postavit na nohy. „Co tady děláš?“ sebere mi z úst otázku. „Přišla jsem se s tvou sestrou bavit“ dodám a začnu si pucovat koženou sukni. „S mojí ségrou, ona je tady?“ podiví se nakoukne do davu. „Kdepak nedorazila a tak jsem tady s kamarádem“ ukážu směrem k baru, odkud na nás kouká Luboš a moc radostně se netváří. „Aha“ usměje se Viktor a přitáhne k sobě tu dívku se kterou se tak vášnivě líbal. „Tohle je Marie, moje kamarádka z práce. Ta schůzka odpadla a tak jsme šli slavit. Ona se příští týden vdává a tak je to taková rozlučka se svobodou“ začne mi vysvětlovat. „No lepší místo jsi si vybrat nemohla“ řeknu ironicky a chci pokračovat dál. „Nechceš si sednout k nám?“ zeptá se pro jistotou Viktor, ale tu dívku drží stále okolo pasu. „NE dík“ odmítnu a zmizím na záchodě. Zalezu do první kabinky a začnu se rozčilovat. Jana měla pravdu a neměla jsem dát na první dojem. Bože copak jsem tak blbá a dokážu se tolikrát spálit a stejně dělám ty stejné chyby. Jak může být tak podlý a líbat zadanou holku a ještě mi to drze oznámí. Blbec!
Do sálu se už nevrátím i když vidím Luboše jak mě zoufale hledá a dokonce jde i k Viktorově stolu. Když ani tam mě nenajde vrátí se k baru a začne nalívat novou slečnu. Chlapy jsou opravdu jako klon. Vyrazím tedy domů sama a jak jsem čekala s taxíkem to také nebude tak valné a proto cupitám až na zastávku pěšky. V podpatkách a v podnapilém stavu to není žádný med, ale musím to vydržet. Bohužel moje chůze je tak pomalá, že mi tramvaj mizí před očima a další pojede za dlouho. Proto zuji boty a vyrazím jí vstříc rozhodnutá ji zastavit vlastním tělem. Bohužel si nevšimnu auta které vyjelo prudce ze zatáčky a míří přímo na mě. Jediné co stihnu je vykřiknou a pak se dálková světla rozsvítí tak, že nevidím naprosto nic. Ucítím náraz do pravého boku a rána je tak silná, že mě odhodí od auta několik metrů daleko, takže si jí nandám o dlažební kostku hezky do hlavy. Jediné co můžu je pohnout rukou, takže si sáhnu na hlavu a ucítím krev. „Pomoc“ vykřiknu zoufale. Uvidím jak ke mně někdo běží a křičí na ostatní, aby zavolali pomoc. Ten hlas jako bych znala, pomyslím si a ulehnu opět na zem. Ty dlaždice dost studí, to je to poslední co si uvědomuji a pak pomalu usínám.

Probudí mě až hlasy, které se okolo mě ozývají. Otevřu proto oči a ostré světlo mě pálí do očí. Proto je zase zavřu a nehodlám je znovu otevřít. Pak ucítím na své ruce jakési štípnutí, ale víc tomu nevěnuji pozornost. Proč jsem tak ospalá sakra, když se semnou něco děje tak bych měla být silná ne a poprat se s tím?
První člověk kterého uvidím je Jana, která se nade mnou sklání. „Ahoj“ pozdraví mě a pohladí po čele. „Kde se tu bereš?“ zeptám se a pokusím o úsměv. „TO je na delší vyprávění, ale ty musíš odpočívat. Jen jsem tě chtěla vidět“ odpoví a posadí se vedle mě. „Máš pohodlí?“ zeptá se starostlivě. „Jo stejně si přijdu jako by mě přejel náklaďák“ zavtipkuji. Jana se však zamračí a vzdychne si. „To bude dobrý neboj, už jsem přece přežila horší věci. Například práci u Kamila.“ To Janu konečně donutí se usmát a proto mi naklepe peřinu a rozloučí se, protože musí prý jít do práce. Chápu, vím že by Kamil pečování o mě jako omluvenu nezval. Zůstanu opět sama rukou si sáhnu na krk, na kterém mám plastový „krunýř“.