Strasti lásky

11. Vzpomínky bolí

Střízlivě oblečená a jemně namalovaná dorazím přesně kolem desáté hodiny do rodné vesnice. Dost mě překvapí, že u autobusu čeká sám Ivan. „Ahoj, tak přece jsi dojela“ usměje se a podá mi ruku. „Slíbila jsem to a já co slíbím to splním“ odvětím tiše a pozdravím se s ním. Kráčíme vedle sebe tiše, protože si nemáme co říci. Hodně jsem se vzdálili za tu dobu co jsem tu nebyla. Ne, že bychom dříve byly nějací kamarádi avšak drželi jsem při sobě, když to bylo potřeba. „Máma se na tebe hrozně těší, dokonce si koupila nové šaty“ upozorní mě přede dveřmi. No jen doufám, že nebude zklamaná.
Ke dveřím nás přijde přivítat Ajax a skáče po mě jako blázen. „No ty jsi pěkný uličník to ti povím psisko jedno“ začnu se sním na oko prát. Ihned pochopí o co se snažím a začne tahat za ruku ke své hračce. Všimnu si pískavého psa kterého jsem mi koupila, když byl ještě štěně. Dost mě udivuje, že mu vydržel takovou dobu. „No to koukám, nikdy ho nevzal do pusy a teď je jako praštěný“ vysvětlí mi tuhle záhadu Ivan. Asi i pes byl na mě dost naštvaný, že jsem se sebrala a prostě jednoho dne zmizela. Ajaxův štěkot přiláká ven mamku a opravdu jí to v nových šatech sluší. Dokonce má i nadělanou hlavu a usmívá se což mě překvapuje nejvíce. „Moc jsem nedoufala, že přijedeš“ svěří se mi hned ve dveřích. „Zapomněla jsi, že jsme nevyspytatelná“ zasměji se a přidá se ke mně i Ivan. „Na to nejde zapomenout“ odvětí mamka a pozve do domu. Za těch pět let co jsem tu nebyla se toho hodně změnilo, pomyslím si při pohledu na nově udělanou kuchyň. „Dáš si kávu“ začne mě mamka hostit. „Jen jestli máš bílou“ zeptám se zvědavě. „Jo něco tu bude“ kývne a začne hrabat v horní poličce. Nevím kam se mám posadit, protože je tu tolik a židlí. „Co stojíš?“ podiví se máma. Jen se rozhlédnu a odvětím. „Radši ti pomůžu s tím kafem jo?“ Nebrání se tomu a dokonce mi ustoupí, abych se mohla postavit vedle ní. Klepou se mi ruce jako blázen a když vybryndám kávu mimo hrnek děsím se jak bude mamka křičet. Ona však vezme tiše hadr a utře všechno co jsem upatlala. „Já se omlouvám, ale jsem dost nervózní“ přiznám posléze. „To je vidět, neboj ani já nevím co ti mám povídat. Ovšem jste matka s dcerou a nějaké společné téma nalézt musíme“ usoudí nakonec. Naprosto s ní souhlasím a proto se posadíme ke stolu. „Jak se máš ve mně městě“ zeptá se po chvilce ticha. „Dobře, pronajala jsem si menší byt na okraji Prahy a myslím, že si až na nájem nemůžu stěžovat.“ Mamka kývne hlavou a opět zamíchá svou kávu. Je opravdu taky pěkně nervózní protože si jí míchá stále dokola a ten lógr se nestačí usadit. „A co ten mladík co jsi tu sním byla posledně?“ stočí hovor na Honzu. „No on bydlí taky kousek, je to syn paní Praizové přece!“ Je mi jasné, že mamku tím nevýslovně potěším, proto se usměje a chytne dokonce za ruku. „Tak přece jsi dostala rozum a našla si rozumného kluka?“ Jen jsem mírně přikývla, protože nechci tuhle chvilku kazit zprávou, že jsme se v týdnu rozešli a to i přestože se mi několikrát pokoušel dovolat a omlouval se. „A co ta tvoje práce“ odbočila na velice nepříjemné téma, kvůli kterému jsem onehdy odešla z domu. „No víš to se také změnilo, protože teď pracuji jako učitelka tance v taneční škole. Učím zatím jen děti zbohatlíků, ale jsou to frajeři“ pochlubila jsem se s nimi. Opět se jí rozzářili oči, protože moc dobře věděla, že je její dcera zase cudná dívka. Tentokrát jen u stisknutí ruky nezůstalo, ale dokonce se naklonila a políbila na čelo. Nečekala jsem, že tahle schůzka dopadne až tak dobře a proto jsem radostně vyskočila a objala jí samou láskou, kterou jsem v sobě celé ty roky dusila a čekala, až ji budu moci projevit. Ivan nás přistihne v objetí a dost se tomu diví. Přesně tak i Martina, která přišla společně s ním. „Ahoj Pat, vítám tě doma“ usmála se. Na poslední schůzce jsme se trochu nepohodli v názoru a proto jsem to až tak upřímně nebrala, ale šla se i s ní slušně přivítat. „Co tě k nám opět dostalo?“ zeptala se poněkud nedůvěřivě. „Moje rodina“ dodala jsem a otočila se k mamce. Ta si otřela oči v kterých měla slzy a vstala, aby připravila na oběd. Byl sváteční a dělaný jen pro mě a proto jsem byla ráda, když si pamatovala že nejvíce mi chutná svíčková. Zbouchala jsem hned deset knedlíků, aniž bych koukala na linii.
Nechci hned zůstávat přes noc a proto se po odpoledním čaji mám k odchodu. Dost mě proto zarazí Honza stojící autem před naším domem. „Ahoj“ pozdraví mě radostně a dokonce oběhne auto, aby mě mohl obejmout. „Co blbneš“ odtrhnu se od něho. Honza se však nenechá a přitáhne zpět k sobě. „Něco jsem ti přivezl, moc se mi stýskalo“ usměje se a vyndá s tašky kytici růží. To mě překvapí ještě více, protože je předá místo mě mámě, která se jen usmívá. „Máš to hodného hocha“ pochválí ho a mě obejme okolo ramen. Pak vyndá dárek pro mě a to v modré krabičce, kterou mi vloží do dlaně. „Otevři to“ požádá mě a mrkne na Ivana. Tohle divadélko je tedy opravdu něco, pomyslím si zoufale. V krabičce se ukrývá krásný stříbrný řetízek se srdíčkem. „Díky“ odvětím a zase krabičku zavřu. „Nechci“ strčím mu ho do ruky a koukám na ty překvapené pohledy všech okolo. „Cože?“ podiví se Honza a nepřestane se usmívat, asi to bere jako žert. „Nechci od tebe nic, rozešli jsem se a tím to hasne“ upřesním mu to. Jen kývne hlavou a strčí krabičku zpět do kapsy, odkud ji vytáhnul. „Jak chceš já se zkoušel usmířit, ale jak se zdá nestojíš o to. Copak jsi už zapomněla, že mi stále něco dlužíš a nebýt mě tak ten kriminálník nesedí ve vězení?“ Proč to sakra vytahuje teď. „On ale za nic nemohl, jenže to je mezi námi“ odseknu mu a chci, aby odešel. „Copak, ty jsi o své temné minulosti neřekla vašim?“ zeptá se ironicky a já jen doufám, že to sklapne a odjede. „O čem to tady ten kluk mluví?“ zeptá se mamka a sundá ruku z mých ramenou. „Mami on ti chce jen říct, že jsem se scházela s klukem jménem Viktor, bohužel teď je zavřený protože mě srazil autem.“ Vidím jak se jí oči zalívají slzami, tentokrát to ale nejsou slzy štěstí ale studu. „Tak ono nestačí, že jsi byla striptérka a dělala naší rodině ostudu, ještě tohle. Tahat se s kriminálníkem na to tě užije. Kdyby to tatínek viděl, tak by ti dal pár facek.“ Při vzpomínce na tátu mě bodne u srdce, opravdu co by na to řekl on a jak by se ke mně zachoval. „Jdi mi z očí ty nezbedná couro“ vykřikne až nadskočím a opravdu od ní poodejdu dál. Padnu však přímo do rány Ivanovi. „Myslel jsem, že chceš všechno udobřit, ale jak se zdá tak máš moc černou duší, abychom tě mohly přijmout zpět.“ Koukám, že jsem se radovala předčasně a proto seberu tašku kterou jsem omylem upustila na zem a vydám se na autobus. Otočím se jen jednou a vidím jak mamka pláče Ivanovi na rameni zatím co on mi pošle vztyčený prostředníček, který mluví za všechno.

Jana, to je jediná spása kterou mám a proto nezamířím domů, ale k ní. „Ahoj“ pozdraví mě nadšeně a jen v krátké košilce. „Proboha, neruším“ začnu se strachovat. „Kdepak pojď dál“ usměje se a zavede do nitra bytu. „Jedeš od vašich. Takže se to dost protáhlo co?“ zavtipkuje, aniž by věděla jak blízko je pravdy. „Jano oni mě zase vyhodili jako psa“ svěřím se jí a rozbrečím jako malá holka. Vůbec netuším však kde ty slzy beru, když jsem jich už tak litr vybrečela. „Posaď se a povídej“ pobídne mě a pomůže na pohovku. „Bylo to krásný se znovu bavit s mamkou jako by nic a dokonce mě šla doprovodit před dům. Tam však stál Honza a přivezl mi řetízek. Nechtěla jsem ho a tak na mě prozradil to svým bratem a jelo to nanovo. Výčitky, že chodím s kriminálníkem a jak jsem odporná svým chováním, jak je ponižuji před celou vesnicí. Vůbec si neuvědomí, jak oni ubližují mě svými slovy.“ Jana mě k sobě přitiskne a začne konejšit. „To nejsou lidi, ale barbaři když uvěří takovému snobovi jako je Honza. Musíš začít bojovat a dokázat jim jak jsi skvělá a o co přicházejí. Tou novou prací jsi to započala a teď by jsi ještě měla jít za Viktorem a dostat ho tam odsud.“ Přestanu brečet a netuším kam tímhle směřuje. „Proč bych ho dostávala ven, když tam chce být kvůli té náně“ nechápu její slova. „Všechno je jinak hele. Včera večer tu byly naši a táta slíbil že ho dostane ven. Povedlo se mu otevřít případ a bude se znovu prošetřovat. Takže jí nemine ani basa a ani trest“ oznámí mi vesele. Alespoň jedna pozitivní zpráva pomyslím si a padnu na pohovku. „Můžu tu dnes zůstat?“ zašeptám tiše. „Jasně, když ti nebude vadit moje pánská společnost?“ To je přece jedno jestli tady budeme tři a nebo dvě.
Pánskou společností měla namysli svého tatínka, který se dostavil kolem osmé hodiny. „Dobrý večer“ pozdravil mě a já v něm viděla Viktora. Byly si podobní jako blázen. „Dobrý“ odvětila jsem dodatečně a upravila se alespoň trochu, abych působila dobře. „Vy jste zřejmě Pat co?“ poznal mě a proto jsem si odvodila, že mu o mě Jana říkala. „Jo to je ona. Viktorova slečna“ spojila mě takto s jejich rodinou. „No kluk šikovná si umí vybrat, ale jinak je paličatý jako býk“ změní okamžitě náladu. Jana mu přinese kafe a začne vyzvídat. „Nechce na to přistoupit co?“ odhadne správně. „Jo dneska se semnou celý den hádal, že nezmění výpověď ani za nic, takže rozvázání soudního řízení je zbytečné.“ Je mi ho tak líto, protože je vidět, že ho má opravdu rád. To moje rodina by mě po dnešku viděla klidně na jeho místě a ani by neštěkla. „Stejně ho dostanu ven, protože jsem na to povolal tři právníky a ještě jeden z nich je přes tohle expert“ nedá se jen tak odbýt. „Víš tati taky bych ti chtěla něco prozradit“ osmělí se Jana a promluví. „Copak, snad také nemáš problémy holčičko“ začne se strachovat. „Ne to nemám, ale asi by jsi měl vědět s kým tady popíjíš kafe“ oznámí mu tajemně. Okamžitě se otočí na mě a usměje se. „To je přece Viktorova dívka ne?“ nepochopí o čem je řeč. „Jo to je, ale taky je to ta dívka co jí údajně Viktor srazil autem“ prozradí naše tajemství. Čekám co bude následovat a dost se bojím jeho reakce. „Vy jste Patricie Houdová“ zeptá se pro změnu mě. „Ano to jsem já“ vydechnu a cítím jak se mi ulevilo. „Vy jste mého syna dostala do vězení“ začne zvyšovat hlas. „No ne tak přesně, bylo to jeho přání“ snažím se obhájit. To mu začne asi šrotovat v hlavě a otočí se na Janu. „Mluví pravdu. Viktor byl jako blázen a chtěl uchránit jednu z holek z práce. Proto vzal vinu na sebe a Pat poprosil, aby lhala“ vysvětlí mu jak se věci mají. Její otec vstane a začne Janě nehledě na to že sedím vedle něho kázat. „Víš nikdy jsem ti nezakazoval se bavit s nějakými kamarádkami. Ať už to byly holky lehčích mravů a nebo kdokoliv jiný, ale rodinu zklamat nesmíš a proto ti zakazuji bavit se z touhle slečnou co poslala tvého bratra sedět.“ Zůstanu koukat jako blázen, když mě na mě Jana soucitně kývne, abych odešla. Proto seberu co popadnu do rukou a vymáznu na chodbu. Zdě mě doběhne Jana a začne šeptat. „Nikdy bych se tě nevzdala, ale tátu to hodně zvalo. Vysvětlím mu jak se věcí mají a pak ti dám vědět.“ Uznám, že je to přece jen dobrý nápad a rychle se s ní rozloučím. Zítra taky musím zajít za Viktorem a všechno mu povědět, prý už na mou návštěvu čeká a já ho také ráda uvidím.