Strasti lásky

12. Staré hříchy

Nechala jsem se prohledat stejně tak jsem musela nechat prohledat tašku ve které jsem Viktorovi přinesla jeho oblíbenou čokoládu. Pak mě posadili do místnosti, kde čekali i ostatní lidé na svůj protějšek. Všimla jsem si malé holčičky, která maminku držela za ruku a v té druhé držela obrázek. Stále dokola se ptala, kdy tatínek přijde a maminka s ní netrpělivě pohupovala na nohou. Pak jí obrázek uletěl a doplachtil až ke mně. Okamžitě se pro něj rozběhla a proto jsem ho zvedla ze země a podala. „Děkuji“ usmála se a papír si vzala. „Jsi šikovná holčička, tatínek bude mít jistě radost“ snažila jsem se být milá. Bohužel to neplatilo na její maminku, která ji bez jakéhokoliv vysvětlení odtáhla stranou. Když vešel Viktor do místnosti nevěřila jsem vlastním očím jak se za tak dlouho dobu změnil. Jeho svalnaté ruce mu vyčuhovali z krátkého bílého trička, které obepínali jeho bicepsy. „Ahoj“ pozdravila jsem ho, když mě neviděl. Jakmile mě uslyšel otočil se a skoro bych řekla, že přispěchal ke mně. Položil hlavu do klína a usmál se na mě. „Čekal jsem na tebe tak dlouho, řekni mi že nesním“ poprosil mě. „Kdepak jsem to já, přišla jsem tě navštívit i přestože jsem si to několikrát zakázala.“ Posadil se ke mně na zem, protože nechal hlavu opřenou o moje nohy. Dost se tomu divili ostatní vězni a někteří i smáli. „Dost jsi tady vyspěl“ zavtipkovala jsem. Viktor si vzdychnul a pohladil rukou po ruce. „Musel jsem se trochu vzchopit a tak jsem začal více sportovat. Co tady také celé dny mám dělat.“ Souhlasila jsem a rozhodla se mi říct, proč jsem vlastně dorazila. Dost jsem se styděla za to že se bojím vězení ve kterém je teď on. „Víš včera jsem poznala tvého otce a nebylo to zrovna přátelské“ svěřím se mu. „nadával ti nějak?“ zhrozí se a dokonce chce vyskočit na nohy. Jen zakroutím hlavou a proto se zase posadí zpět. „Kdepak choval se prostě tak jako každý otec, který zbožňuje svého syna. On Viktore otevře tvůj případ a dokáže, že jsi nevinný zase budeš volný“ slíbím mu a těším se, že se bude radovat. On však posmutní a vezme mou ruku do své, aby jí mohl pevně stisknout. „Každý večer když usínám tak myslím jen na tebe. Jsi to nejkrásnější co mě potkalo a proto bych chtěl, abys byla v klidu. Nikdy neprozradím jak to celé bylo a proč jsem lhal a ty musela taky. Nepošlu tě do tohohle pekla, protože tvoje křehká dušinka by to nezvládla“ začne mi domlouvat. Jsem dost udivená, protože ve mně čte jako v otevřené knize. „Já se ale nebojím a když budeš moci jít ven tak klidně obětuji to svou svobodu.“ Moje slova ho dost zneklidní a proto mě k sobě přitáhne a lehce políbí na rty. V tu chvíli se otevřou dveře a v nich stojí jeho otec. Když nás zahlédne ani se neuráčí pozdravit a mě od něj přímo odtrhne. „Jak se opovažuješ sem ještě chodit po tom co jsem řekl včera“ rozzuří se jako být v aréně. „Dost, je to moje dívka“ zastane se mě Viktor, avšak marně a proto mu pošlu vzdušnou pusu a raději opustím místnost.

Opět jsem v tom příšerném kostýmku, který jsem si koupila když jsem šla Viktora poslat do vězení, teď ho mám na sobě a jdu tam vlastně sama. Za své lhaní a křivé obvinění na základě domluvy. Přesně takhle to nazval můj obhájce minulé kolo. Čekala jsem, že mě někdo přijde podpořit, ale kromě Honzy který se na mě stejně jen mračil a v hlouby duše mi to jistě přál se nikdo nedostavil. Posadila jsem se do přední lavice a čekala, až Viktora předvedou. Byl slušně oblečený, asi zafungovali slova a peníze jeho otce. Posadil se vedle mě a usmál se. Mě to smíchu však nebylo, což neměla jsem strach z vězení ale hlavně z toho jak se budou na mě všichni dívat, když teď změním výpověď. Zklamala jsem tolika lidí a budu klamat dál. Jako poslední přijde ona a posadí se vedle mě. Nezdravíme se už z principu, avšak dnes na sebe obě alespoň kývneme. Jako první si jde sednout ona a začne jí Viktorův obhájce vyslýchat. Poslouchám každé její slovo a vidím, že se v tom holka topí jako v hluboké bažině, odkud jí nikdo nepomůže. Ani věčné přerušování ze strany Viktora nenaruší tento proces.
Po přestávce si jdu na její místo sednout já a začnu dostávat další pitomé otázky. „Slečno budu vám pokládat stejné otázky jako před měsícem můj kolega obhájce souhlasíte a slibujete, že budete mluvit pravdu a nic než pravdu?“ Tentokrát ano, pomyslím si a přiložím ruku na knihu. „Slibuji“ kývnu směrem k Viktorovi, který se tváří jako hromádka neštěstí. „Takže můžeme začít. Chci se zeptat kdy jste odcházela z diskotéky té osudné noci 25. října 2009?“ To si vybavuji naprosto přesně, protože jsem nadávala proč se tak Jana zdržela. „Odcházela jsem kolem dvanácté hodiny, neboť moje kamarádka Jana nepřišla na smluvenou schůzku a mě se nechtělo už dále čekat samotné.“ Obhájce si samozřejmě zkontroluje jestli se odpovědi shodují. „Dobrá a šla jste kam?“ položí mi další otázku jako minule. „Na autobusovou zastávku, jenže pak jsem viděla svou tramvaj a chtěla ji stihnout, proto jsem přebíhala silnici.“ Opět si zkontroluje odpovědi a jde dál. „Přebíhala jste ulici, když do vás v plné rychlosti narazilo nějaké auto, které pak z místa nehody ujelo. Jediné co jste slyšela byl mužský hlas, který patří údajně mému klientovi ano?“ Koukám, že jde pěkně do tuhého a proto si poposadím a chci to co nejlépe vysvětlit. Najednou se otevřou dveře a já v nich vidím mamku, která se jen usměje a posadí do zadní řady. „Ano slyšela jsem hlas, který patřil Viktorovi, ale nebyla jsem si tím jistá hned. Až po několika dnech jsme spolu strávili hezký víkend a já spadla do vody. Když volal o pomoc, tak jsem teprve poznala že je to tentýž hlas co se ozval tu noc, aby mi přivolal záchrannou službu. Jenže pak se všechno obrátilo a já zjistila, že byl spolujezdec a řídila tahle slečna“ ukážu prstem na ní. Ona jen sklopí hlavu a Viktor se na mě překvapeně podívá. „Proč jste tedy obvinila mého klienta z toho, že to byl on?“ zeptá se na tu hlavní otázku. Znovu jsem pohlédla na Viktora a věděla, že tímhle ho ztratím navždy, ale musela jsem mluvit pravdu byla tam moje máma a já chtěla dokázat jak jsem pravdomluvná a že nejsme tak děsná jak všichni tvrdí. „Protože mě o to požádal, aby ji chránil. Nevím co mezi nimi je za vztah, ale já ho moc miluji a chtěla jsem udělat to co chtěl on. Bohužel toho lituji ještě teď a všechnu odpovědnost a vinu beru na sebe.“ V síni začal dost silný šum a proto musel soudce uklidnit přísedící bouchnutím paličky, až jsem nadskočila. Advokát se na mě usmívá, avšak je jediný kdo to dělá a proto se vzdá slova posadí se vedle Viktora, kterému něco povídá. On však jen sklopí hlavu a podepře rukama. Vím, že jsem ho asi zklamala, ale já nemůžu už takhle dál.
Jakmile skončí proces přesunu se s Janou za mamkou, protože na mě čeká v předsálí. „Ahoj mami“ pozdravila sem jí zdráhavě. „Chtěla jsem vidět jak dopadneš“ odpoví bez pozdravu. Jana se jen usměje a pochopí, že nás musí nechat o samotě. „Odnesla jsem to podmínkou a můžu být ráda, ale cítím se volněji než kdy jindy“ pochlubím se. Mamka se nervózně podrbe na hlavě a je vidět, že neví co s rukama. „Jestli nepospícháš, mohly jsme si zajít na kafe co?“ nabídnu jí proto sama. Chvilku váhá, ale potom přijme a společně chceme odejít pryč. Zastaví nás však Viktorův otec a tváří se jako bůh pomsty. „Dobrý den“ pozdravíme ho společně. „Ten trest je pro tebe slabý, protože by jsi měla sedět taky, abys věděla jaké peklo tam prožíval můj syn. I když byl nevinný tak se na něj budou všichni jak na kriminálníka co seděl koukat.“ Je mi jasné, že tohle mi jen tak neodpustí a proto mu ani neodporuji. Do debaty s ním se však pustí moje mamka, což mě hrozně překvapí. „Tak hele milý pane, tohle je moje dcera a já jí nenechám urážet nějakým kravaťákem co si nevidí na špičku nosu. Ona musela lhát, protože tak si to váš syn přál a mělo by vám být jedno co si o o něm myslí cizí lidé, snad je hlavní co si myslíte vy ne?“ Dost tím překvapí nejen mě, ale i toho pána který se jen zarazí a nemá námitek. Odkráčí však se vztyčenou hlavou takže za ním ještě mamka vyplázne jazyk a pak se otočí ke mně. „Jsem z tebou chvilku a hned tě tahám z průšvihu co?“ Tomu se musím jen zasmát a dokonce ji obejmout.

Zavedu ji na oblíbené místo a objednám svou speciální kávu. „Jak to že jsi přijela“ nedá mi to nezeptat se. „No slyšela jsem cosi po vsi a chtěla vědět co je na tom pravdy. Jak vidím bylo tak víc lží než pravdy.“ Neptám se raději kdo co říkal, můžu si to domyslet sama, když Honza je skoro náš soused. „Já jsem opravdu nechtěla nikoho křivě obvinit, ale Viktor jí chtěl uchránit a proto jsem mu to slíbila. Nebyl však ani jeden den abych toho nelitovala.“ Mamka mě pohladí po zádech a začne konejšit. „Víš ono není vždycky dobře na všechno přistoupit a nechat se jen tak vláčet. Musíš se postavit na vlastní svědomí a dělat jen to co se ti líbí a ne co chtějí ostatní. Máš pravdu i já tě nutila jít dále studovat a být přinejmenším herečkou, ale jsem pyšná na to že jsi tanečnice a učíš to ostatní děti.“ Přímo mě dojímá to se musí nechat a proto se nestydím, když se mi oči zalijí slzami. „Proč takový obrat oproti minulé sobotě?“ zeptám se zmateně. „Řeknu to jen takhle, byla jsem stejně hloupá jako ty a nechala se unést jednou informací.“ Na to není co dodat.