Strasti lásky

13. Posel dobrých zpráv

Půl rok utekl jako voda, jenže mě to přišlo že je to věčnost co jsem Viktora neviděla. Proto jsem také dnes tak vystrašená, když se s ním mám sejít tváří tvář. Dokonce jsem se několikrát ujišťoval jestli nakonec přijde a to přes Janu, která vlastně tohle celé zmotala dohromady.

Seděla jsem v sále a čekala až děcka dorazí do školy a my konečně začneme. Bohužel místo děcek jsem se dočkala našeho pana vedoucího, který se usmíval už ode dveří, takže jsem tušila, že přichází v dobrém. „Neruším“ zeptal se opatrně a poté přisedl vedle mě. „Nevíte, kde jsou dnes moji tanečníci?“ zeptala jsem se ho pro změnu já. On se usmála začal něco hledat po kapsách. Poté mi podal bílý přeložený papír. „Co to je?“ podivila jsem a začala se báti výpovědi. Ovšem místo výpovědi jsem našla povýšení a to hned na hlavní učitelku tance pro dospělé. Znamenalo to pro mě učení jen večer a to dospělých lidí, kteří se chtěli někde mojí prací prezentovat. „Zasloužíte si to“ usmál se když mě viděl jak to nechápavě pozoruji. „Pracuji tady jen půl roku a vy jste přece říkal že…“ nestačím dopovědět a do sálu vejde Natálka s Vojtíškem a oba ubrečení. „Paní učitelko, že dneska je tancování“ zeptá se Vojtíšek a popotáhne. Zmateně se podívám na šéfa, protože mi dnes musí dát šanci to těm malým vysvětlit. „Ano“ odvětím po chvilce a je vidět jak jsem je potěšila, protože zaběhnou zpět a dotáhnou dokonce i své rodiče. „Paní učitelka říkala, že dnešní hodina se koná“ přesvědčují je dokola. Proto se rodiče obrátí přímo na nás dva. „Myslela jsem, že dnešní hodina odpadá, když končíte?“ zeptá se maminka Vojtíška. Zakroutím proto hlavou a podívá se opět na šéfa. „Já vedu jak dětské kurzy tak ty večerní je to tak?“ Možná ještě celý v mrákotách se usměje a kývne, že ano. Proto mi nebrání nic se vrátit k dětem a strávit s nimi další příjemné dopoledne.
Odpoledne se do sálu přihrnou další tanečníci a to moji nový dospělý. Jedná se o samé elegány, kteří zřejmě chtějí překvapit partnerku. Někteří s partnerkou přijdou a dokonce jsou i tací co mají před svatbou a nechtějí se na ní znemožnit, ty obdivuji nejvíce. Poslední tanečník mě, ale přímo šokuje a při pohledu na něho zkamením jako socha a nejsem schopna udělat krok. Viktor ke mně přijde a jak se zdá také o mě netuší a proto mi podá svou přihlášku a postaví vedle ostatních. Musím si přečíst jeho jméno jestli jsem náhodou nezblbnula a nespletla si ho s někým. Bohužel i jméno sedí takže mi dojde, že je to můj nový žák. Bože proč jsem si je dávala, to bude peklo když on mě bude muset poslouchat.
Pro začátek jsem zvolila lehký valčík, takže jsem pustila pomalou melodii a ukazovala první kroky, které opakovali stále dokola. Někteří byly rychlejší a kroky opakovali jako když bičem mrská. Byly tu však i tací, kterým se jinak než prkno říci nedalo. Mezi tuhle skupinku však nepatřil Viktor a proto jsem ho po jeho svolení použila jako tanečníka, abych jim předvedla jak mají pohybovat boky a jak střídat správně nohy, aby se nezapletly do sebe. Musím uznat, že to bylo vzrušující. Cítil jeho ruku na svých zádech a jak mě pěvně svírá v náruči a tančí po celém sále. Přímo jsem se do melodie zažrali a nebýt jeho telefonu, který mu začal hrát tak bychom se asi jen tak neodtrhli. Avšak bylo to poučené což byl hlavní důvod, proč jsem s ním tancovala nebo ne?

Když jsem se ostatnímu loučila a domlouvala na další hodinu všimla si Viktora, že se stále v řadě posouvá až na konec. Jako by se semnou chtěl rozloučit v samotě. Opravdu všichni odešli a on postával kousek dál. „Vy dnes nejdete domů pane“ zeptala jsem se ho jako svého učně. „Kdepak, musím tady ještě něco zařídit víte“ přistoupil na mou hru a proto jsem začala balit a byla si jistá, že mě chce doprovodit. Odhadla jsem to správně a když jsem vyšla požádal mě ještě o jeden tanec a drink. Nejprve jsem se zdráhala, protože jsem se docela bála jak se bude chovat, až budeme sami. Co když mi přišel vynadat a nebo ještě něco horšího. Zklamal mě však na celé čáře a opravdu zavedl do rušné kavárny, kde oběma koupil šálek čokolády. Na to že byl březen, tak mráz dokázal ještě potrápit, takže jsem si ohřívala ruce o skleničku. „Víš nepřišle jsem jen tak náhodou“ ozval se jako první. „Proč jsi tedy přišel, když tancovat umíš krásně jak jsem si všimla?“ Viktor se usměje a chytne za ruku, aby jí mohl stisknout. „Možná, protože jsem tě vidět chtěl a Jana mě navedla, abych šel do taneční školy. Dost jsem si klepal na čelo, vůbec jsem nevěděl že tam pracuješ. Mimochodem jsi taky dobrá tanečnice.“ Jo lichotky ty mu vždycky šly a tak krásně se od něho poslouchali a hlavně poslouchají i teď. „Je to potvora tvoje sestra, ale myslela to v dobrém nesmíš se na ní zlobit“ zastanu se Jany a opatrně vytáhnu ruku z té jeho. „Nezlob se, ale nejde to jen tak přijít po půl roce a čekat, že se ti budu plazit u nohou. Po soudním líčení jsi o mě nechtěl ani slyšet a najednou tohle?“ svěřím se mu se svými starostmi. Viktor si odkašle a zašeptá. „Co když se mi stýskalo ten půl rok a nemohl jsem bez tebe být, ale zase mi to přišlo divné vůči Marcele.“ Při vysloven jejího jména se celá osypu, zase se mezi nás staví ona i když je zavřená ve vězení. „Víš co, tak si rozmysli s kým chceš tedy být a s kým soucítit“ naštvu se a chci odejít. On mě však trhem stáhne k sobě a pohladí po tváři. „Myslíš, že o tom nepřemýšlím?“ zeptá se mě smířlivě. „Tak přemýšlej rychleji jo“ odseknu a nevím proč, ale mám na něho šílený vztek a proto se raději zvednu a odejdu než se naštvu úplně. Janě cestou zavolám a požádám ji, aby ty své nápady ohledne taneční školy zase rychle zahnala. Dost se diví, ale proč jí neprozradím. Vím moc dobře, že se pochlubí jistě Viktor sám.

Druhý den se vydám za šéfem a tu nabídku ohledně večerních kurzů jdu odmítnout. Nechci se na něho koukat a čekat, až ho zase napadne nějaký ten amok a začne se mi stýskat. Jistě, že tyhle důvody šéfovi neřeknu. Vymluvím se na nevyspělost učit takové lidi a hlavně se mi líbí pracovat z těmi malými. Ty jsou naprosto upřímní a na nic si nehrají na rozdíl od ostatních. Bohužel odejdu s nepořízenou, protože mu vypadla učitelka na tyhle věci a proto jí musím alespoň na čas zastoupit. Asi vypadnu taky, ale z okna brzy, pomyslím si když opouštím jeho kancelář.
Dopoledne mě čeká s malými nacvičovat tango, takže myslím že si užijeme pořádnou zábavu. Bohužel hned na začátku hodiny musím řešit jednu nepříjemnost a to nepřítomnost Vojtíška. Samozřejmě to Natálku mrzí a začne plakat, dokonce si prý kvůli dnešní hodině vzala speciální sukni. Na co ti malý hned nemyslí to se člověk nestačí divit. Zkouším se tedy z kanceláře dovolat Vojtíškově mamince, ale ta mi řekne že ho vysadila už před patnácti minutami. To není jen tak pomyslím si a nechám děcka chvilku s paní vrátnou, která mi slíbí že je pohlídá. Nechci, aby mi zmizelo další dítě a hlavně teď mám plnou hlavu Vojtíška. Nemusím ho však dlouho hledat, protože sedí před školou a v ruce drží velkou kytici růží. „Co tady proboha děláš, víš jak tě všude hledáme a dokonce jsem volala tvojí mamince která je strachy bez sebe.“ On se po mě ohlédne a zamračí se. „Já za to ale nemůžu, protože to on mě tady držel a nutil počkat než přijdeš“ ukáže kamsi za roh. Nakouknu o kom to mluví a jsem připravená nějakému úcyhlovi dát co proto. Ovšem stojí tam Viktor a usmívá se jako měsíček na hnoji. „Ty?“ podivím se a mám o to větší vztek, že takhle využil toho malého kluka. „Promiň, ale ta paní vrátná mě nechtěla pustit dovnitř a proto jsem odchytl toho kluka a dal mu kytku, aby tady čekal. Myslel jsem že ho budeš hledat.“ No to je paráda, pomyslím si a hlavně přemýšlím jak tohle vysvětlím jeho mamince, která se k nám třem blíží od auta. „Proč jste říkala, že tu Vojtíšek není když ho vidím“ spustí na mě vyčítavě a malého si prohlíží jestli je v pořádku. „Nebyl na hodině a proto jsem ho hledala. Seděl však tady a čekal na mě“ řeknu omluvně. „To máte jediné štěstí, že je v pořádku“ odsekne a obejme ho. On se jí ale vytrhne a přijde ke mně. „Paní učitelka za nic nemůže, to já jsem chtěl počkat na Natálku a nějak mi nedošlo že už asi šla“ omluví mě. Koukám jako blázen a nenápadně na něho mrknu, že mě v tom nenechal koupat. Jeho maminka ztuhne a usměje se smířlivě. „TO jsem netušila, promiňte“ omluví se a upaluje zase zpět k autu. Okamžitě za tu laskavost Vojtíškovi poděkuji a i když lhát se nemá tak v tomhle případě uděláme výjimku. „Můžu už jít tancovat“ zeptá se mě Vojtík podrážděně a je vidět, jak se cítí trapně. „Jo klidně, hned přijdu“ pošlu ho do budovy. Pak se otočím k Viktorovi. „Tohle už nedělej já mám ty děti na starosti jak jsi si všiml a ne vždy jsou maminky tak přívětivé.“ Viktor se snaží samozřejmě omluvit, ale nedám mu k tomu příležitost. „Proč jsi vlastně přišel prosím tě“ zeptám se ho přímo. On mi šoupne do ruky kytici a klekne na zem. „Přišel jsem si říct o tvou ruku, jestli tedy souhlasíš“ řekne s klidem. Tohle divadélko mě natolik rozhodí, že si nevšimnu Vojtíška, který se vrátil k nám a prohlásí. „Tak už řekněte ano ať můžeme tancovat.“ Jen se ohlédnu a začnu smát, ti dva se na sebe jen podívají a ukážou si jedničku. Mají to opravdu dobře vymyšlené to se musí nechat. „Pospícháš hodně?“ zeptám se klečícího Viktora. „NO ne, proč?“ odpoví mi váhavě. „Nejsem ještě rozmyšlená a proto jestli mou odpověď chceš tak si budeš muset počkat až bude po hodině.“ Nejprve se vykulí, ale potom souhlasí a společně semnou a s Vojtíškem jde do sálu, kde už na nás čeká zbytek tanečníků. Samozřejmě je zajímá kdo to je a proto se svěřím, že je to pán který si mě chce vzít a proto si ho chci pořádně prověřit. Viktor se posadí na lavičku a pozoruje nás jak tančíme.
V jedné chvíli mě ale přeruší a začne mi radit. „Víš nechci ti do toho mluvit, ale tango je vášnivý tanec a proto tyhle děti nemůžeš učit tancovat jako roboty. Zkus jim to předvést názorněji ano“ navrhne a rozběhne se pro kytku, kterou mi přinesl. Rozbalí ji a každému klukovi dá jednu do ruky. „Takže kluci, až začne hrát hudba tak si jí vložte do úst a pozorujte co budu s paní učitelkou dělat“ nabádá je. Samozřejmě se nechají a poslechnou ho na slovo. Pak pustí hudbu a hned při prvním tónu semnou smýkne, až zavýskám strachy jak moc jsem ohnutá. Ti malý na nic nečekají a udělají to samé, takže i holky se s mým vyjeknutím opičí. Musím se tomu zasmát, ale Viktor se tváří velice vážně a začne tančit jako by byl učitel on a učil to i mě. Prostě za celou tu hodinu tančíme a bavíme se jako nikdy o moje hodiny. Nejvíce mě však překvapí po hodině, když si všichni kluci kleknou přede mnou a začnou za Viktora orodovat. „Prosím paní učitelko vezměte si ho“ prosí a strkají do rukou ty růže. Jen s údivem každou převezmu a nechápu jak na ně dokázal tak rychle zapůsobit. Vlastně divím se tomu zbytečně, když si představím jak rychle zapůsobil na mě. Jako poslední v řadě přistoupí Viktor a usměje se. „Tak jak?“ zeptá se opatrně. Protočím proto oči, abych to udělala dramatičtější. „Tak jo“ odvětím otráveně, ale on musím poznat jak moc se na to třesu stát se jeho ženou. Pak mě napadne, ale jak se na to bude tvářit jeho otec. „Bereš si jeho a nebo mě?“ zeptá se mě okamžitě Viktor. Pravda usoudím nakonec, mě může být jedno co si ostatní myslí, hlavní je co si myslím já a on.