Hra

„Řekni mi prosím narovinu, jestli má cenu nějak o tebe bojovat,“ objevilo se na chatu s mým kamarádem Tomášem.
„Počkej co?? To jako, že se ti líbim?“ nechápala jsem.
„Nechci někomu lézt do zelí.“
„Počkej, jako že se ti líbim?“ opakovala jsem.
„Jo,“ odpověděl.
V tu chvíli se pro mě zastavil svět. Nebyla jsem schopna nic říct ani napsat. Byla jsem šťastná, zaskočená, ale i zmatená a smutná. Tomáše znám spoustu let a nikdy jsem ho nebrala jinak než kámoše.
„Víš, já se do tebe zamiloval už před dvěma lety,“ napsal.
„Dva roky?? To je hodně dlouhá doba…,“ odvětila jsem a byla jsem ještě více v šoku.
Chtěla jsem ho odmítnout, ale copak jsem mohla? Dva roky někoho tajně milovat a pak ho v jedné jediné vteřině odmítnout. Nedokázala jsem to. Začala jsem hrát jeho hru.
„Víš, mě se taky líbíš,“ pukalo mi srdce, když jsem mu takhle lhala.
„Nepůjdeme teda zítra někam? Třeba se jen tak projít.“
„Proč ne : ),“ odepsala jsem a modlila se, ať mi do toho něco vleze.
„No já už musim,“ objevilo se na chatu.
„Miluji tě,“ napsal a já oněměním nevěděla, co na to napsat.
„Papa,“ to bylo jediné, co jsem mu mohla odepsat.
Druhý den
Pomalu jsem procházela městem, protože jsem se modlila, ať mě někdo vysvobodí. Zahlídla jsem ho u lavičky, kde jsme měli sraz. Zrychlila jsem a sedla na místo, kde mě neviděl. Seděla jsem tam a nevěděla, co mám dělat. Nedokázala jsem mu do očí říct, že ho nemiluju. Na to jsem nebyla dost silná. Najednou začalo pršet. Já jen sledovala déšť a doufala, že Tomáš odejde. V tu chvíli mi zazvonil mobil.
„Máte jeden nepřijatý hovor od Tomáš,“ zobrazilo se na displeji mého telefonu.
Neměla jsem jinou možnost. Nadechla jsem se a šla k lavičce, kde Tomáš seděl.

„Už jsem si myslel, že nepřijdeš,“ řekl a usmál se.
„Ne…já jenom jsem se trošku zdržela, promiň,“ odvětila jsem a pousmála se.
Najednou nastala trapná chvíle ticha. Tomáš to, ale tak nenechal a políbil mě. Já, ale necítila žádné motýlky v břiše, ani podlomená kolena. Cítila jsem se jako by se nic nestalo. Věděla jsem, že ho nemiluju, a že mu nemůžu už dál lhát. Celé odpoledne jsme prokecali a prolíbali. Když jsem přišla domů nevěděla jsem, co mám dál dělat.

Celý týden jsme si jen psali. Já musel přihlížet lžím, které jsem mu psala. Nechtěla jsem být mrcha, ale teď jsem byla ještě něco horšího. Už jsem mu nechtěla dál lhát.
„Já ti potřebuju něco říct. Víš já jsem ti nikdy nechtěla ublížit, ale u mě prostě nepřeskočila jiskra. Promiň,“ napsala jsem a doufala, že to vezme dobře.
„Ok,“ odepsal a ihned se odpojil z chatu.
Je to teprve dva týdny, ale Tomáš mi ještě ani jednou neodepsal. Hrála jsem hru při, které jsem lhala sama sobě, ale co je horší, lhala jsem příteli.