Soulmate Part.10

Bylo ráno a do místnosti, už dobré dvě hodiny svítilo sluneční světlo. Zlatými, hřejivými paprsky zalévalo pokoj. Kai se náhle probudil, otevřel oči a zadíval se z okna. Ležel na posteli a pozoroval jak prosvítající slunce vytváří na povlečení podivné obrazce. Konečně přišlo jaro a už několik týdnů, ho sluníčko takto budilo každé ráno. Obvykle mu to zvedalo náladu ale poslední dobou cítil podivné napětí a smutek. Povzdechl si a pomalu vstal. Jako vždy se vysprchoval a pak na sebe něco hodil. Nakonec došel ke stolku na kterém ležel jeho batoh a vytáhl z něj malý diář. Posadil se do křesla a začal pročítat stránky.
"Dneska toho moc na práci nemáme." Pomyslel si, zavřel diář a hodil ho na stolek. "Konečně zase trochu volna po těch měsících neustálé práce."
Kai zavřel oči, zaklonil hlavu a pořádně se protáhl. Pak se opět uvolnil a očima přejel po stolku. Jeho pohled se zastavil na malém notebooku. Chvíli si ho s podmračeným výrazem prohlížel a vypadal zamyšleně. Přemýšlel jestli ho má vůbec otvírat. Jestli má zkontrolovat poštu a znova se zklamáním zjistit, že dopis na který už tak dlouho čeká, opět nepřišel.
Od doby co odepsal na ten krásný dopis plný citu, uběhly už tři měsíce. Kai každý den netrpělivě kontroloval poštu a čekal na odpověď která nepřicházela. Ze začátku se neustále utěšoval tím, že nikdo přece nekontroluje e-maily každý den. Jenže jak dny ubíhaly, jeho víra v to, že se dočká odpovědi se zmenšovala. Byl z toho smutný a zklamaný. A přes to pokaždé když otvíral svoji e-mailovou schránku, choval v sobě alespoň jiskřičku naděje, která pohasla pokaždé když zjistil, že zase nic nepřišlo. Dokonce zkusil zkontrolovat svůj veřejný e-mail ale ani tam nic nenašel. Chvílemi se Kai přistihl jak se zlobí.
Teď tady seděl a hleděl na notebook, který se bál otevřít. Bál se dalšího zklamání, které hraničilo až s bolestí. Ta dívka si dokázala získat jeho náklonnost jediným dopisem. Svými slovy si dokázala najít cestičku do jeho srdce. A teď ho trápila…
Ačkoliv o ní nic nevěděl, často na ni myslel a cítil něco zvláštního. Tolikrát se snažil pustit to všechno z hlavy a prostě zapomenout. Nešlo to, ať se snažil jakkoliv nedokázal na ni zapomenout.
Kai se naklonil a se zavrčením hrábnul po notebooku. Zase se zlobil, cítil chladný vztek jak se dere na povrch. Přisunul notebook před sebe a vztekle ho otevřel. Pak se zhluboka nadechl a zavřel oči. "Proč ten vztek?" pomyslel si nešťastně. Hluboko uvnitř to věděl. To nebyl vztek, byl to strach, strach z dalšího zklamání.
Váhavě vyhledal svoji e-mailovou schránku. Třesoucími prsty začal zadávat heslo. Potom co ho zadal, potvrdil a napjatě čekal. Jakmile mu před očima naskočila schránka s novými e-maily, pozorně si je všechny pročítal a hledal jen jediný… který opět nenašel.
Zklamaně polknul a cítil jak se mu do očí tlačí slzy. Vztekle si je otřel a prudce od sebe odstrčil notebook, který s hlasitou ránou dopadl na podlahu. Kai se trochu lekl ale zrovna teď, mu na tom jestli se notebook rozbil, ani trochu nezáleželo. Vstal a pomalu přešel o oknu. Opřel se parapet a vyhlížel ven na ulici, cítil se bídně.
Najednou se ozvalo zaklepání.
"Dále." Houknul Kai bezbarvě. Otevřely se dveře a dovnitř nakouknul Aoi. Zkoumavě se rozhlédnul po pokoji a když si všiml notebooku na zemi, nebylo těžké si domyslet co se tady před chvílí dělo. Taky nebylo těžké si představit, co se teď asi Kaiovi honí hlavou. Aoi si povzdechl a tiše vstoupil. Chvíli jen tak postával u dveří a pozoroval Kaie u okna. Nakonec k němu tiše přistoupil a dal mu ruku na rameno, čímž na sebe obrátil Kaiovu pozornost.
Když se na něho Kai otočil, všiml si Aoi, že má Kai co dělat aby zadržel slzy zklamání.
"Zase nic?" zeptal se ho Aoi mírně. Kai jen zavrtěl hlavou. protože nedokázal promluvit. "Mrzí mě to kamaráde. Vážně je mi to líto." Řekl Aoi tiše.
"Proč?! Proč neodepsala?!" ptal se ho Kai ztrápeným hlasem. Aoi si povzdech a chvíli přemýšlel.
"To nevím brácho. Důvodů může být spousta." Řekl nakonec a na chvíli se odmlčel, než znovu promluvil. "Vážně nerad ti to říkám zrovna já… Ale myslím, že bys to měl konečně hodit za hlavu a smířit se s tím, že už nenapíše." Podotkl tiše Aoi.
Kai se suše uchechtl a přešel zpátky k sedačce na kterou se ztěžka posadil. Chvíli jen tak seděl a zíral na dveře, pak si založil hlavu do dlaní.
"Myslíš že jsem to nezkoušel?! Poslední dobou si nepřeji nic jiného, než zapomenout. Někdy si přeji, abych ten dopis nikdy nečetl." Zašeptal Kai nešťastně.
Aoi nebyl ani trochu rád, že vidí Kaie v tomto stavu a nejvíc ho rozčilovalo, že mu nemůže nijak pomoci. Smutně si svého kamaráda prohlížel a přál si aby mohl něco udělat. Aoi přešel ke Kaiovi a položil mu ruku na hlavu.
"Pamatuješ si co napsala? "Věříš na osud?" Já sám jsem si díky ní uvědomil, že jsou věci které se nedějí náhodou. Třeba i to, že nepíše má svůj důvod a časem všechno nějak dopadne. Přestaň se trápit, prosím. Tolik bych ti chtěl pomoci ale nevím jak." Řekl Aoi tiše a skoro šeptal.
Kai zvedl hlavu, podíval se na Aoie a mírně se pousmál. "Vždyť ty mi pomáháš, vy všichni. Už jen tím, že jste tady se mnou a že se tak staráte. Lepší přátele bych si nemohl přát." Kai vstal a pěvně Aoie objal. "Díky." Zašeptal.
Když se od sebe oddělili, oba se rozpačitě usmívali. Aoi se poškrábal na hlavě. "Tohle by měly vidět naše fanynky." Řekl s úsměvem. Kai se zasmál a přikývl. "To jo." Uznal a pohlédl na notebook na zemi. Zvedl ho ze země a začal hledat poškození. Když nic nenašel překvapeně se ušklíbl.
"Je bytelnější než jsem si myslel." Prohlásil vesele a postavil notebook na stůl.
Aoi s úsměvem potřásl hlavou a přešel ke dveřím. "Půjdeme?" zeptal se a vyšel ze dveří. Kai popadl svoje věci a pospíchal za Aoiem.

Když dorazili do společenského pokoje, ostatní už tam byli a spokojeně se ládovali snídaní.
"Dobré ráno." Pozdravil Kai a šel se posadit vedle Rukiho.
"Dobré ráno." Pozdravili všichni sborově a pozorovali Kaie, jak si sedá a vytahuje z batohu diář. Ruki mrknul na ostatní.
"No jo, Kai už se zase chová jako správný leader kapely." Prohlásil vesele a nahlížel do diáře spolu s Kaiem.
"Tak co sis dnes pro nás naplánoval?" tázal se Ruki zvědavě. Kai chvíli neodpovídal a zaujatě prohlížel stránky. Chtěl si být jistý, že na něco nezapomněl.
"Hm, to je zvláštní, vážně tady dnes nic jiného není." poznamenal spíš pro sebe. Pak zvedl hlavu a podíval se po ostatních. "Dneska toho moc nemáme pánové." Prohlásil nakonec. "Dnes jsme akorát pozvaní na rozhovor do rádia, kde uvedeme náš nový singl a pak máme po zbytek dne volno." Řekl Kai s úsměvem a zamrkal.
"Joo!" zahulákali všichni vesele.
"No já si myslím, že po těch měsících práce si to zasloužíme." Prohlásil Ruki rozhodně a spokojeně se rozvalil v křesle.
Kai přikývl a usmál se, když si vzpomněl na uplynulé tři měsíce. Měli opravdu hodně práce. Museli dokončit nový singl a ještě k němu natočit videoklip. Ruki si zvolil jako singl, tu novou písničku kterou složil po tom, co si vyslechl Kaiuv podivný sen. Všem se píseň velice líbila a tak souhlasili. I když to pro všechny znamenalo práci navíc a v době nahrávání se nikdo moc nevyspal.
Sice to bylo těsné ale nakonec všechno stihli včas a podle předběžných průzkumů to vypadá, že to skutečně stálo za to. Fanoušci jsou novým singlem naprosto unešení. Už brzy vyjde i nové CD a hned na to začne turné. Pak už se ani na chvíli nezastaví, proto si všichni musí užít každou minutu volna, dokud to jde.
"Tak to by jsme si měli vymyslet nějaký program sami, co myslíte?" vyhrkl Reita.
"To ano." Přiznal Kai a zamyslel se.
"Kašlete na program." Ozval se Uruha. "Něco vymyslíme, pobavíme se. Například už jsme nebyli dlouho na bowlingu. Ta prohra od minule mě pálí ještě teď." Utrousil a přeměřil si Aoie s Kaiem, kteří minule společně vyhráli. Aoi se škodolibě zasmál a poplácal Kaie po rameni.
"Že jsme jim to ale minule nandali, co?" ušklíbnul se vesele. Kai se zasmál a přikývl.
"Víte, že to není špatný nápad?!" prohlásil Aoi nadšeně.
"Tak kdo je pro?" zeptal se Reita a zvedl ruku. Všichni bez váhání souhlasili, takže bylo rozhodnuto. Po vystoupení v rádiu, si zajdou na oběd, trochu se projdou, možná si i něco koupí a nakonec si to půjdou rozdat v bowlingu. "Docela dobrý plán." Pomyslel si Kai spokojeně a zastrčil diář zpátky do batohu.
"Kdy že to máme být v tom rádiu?" zeptal se Aoi.
"Až za čtyři hodiny, do té doby máme pohov. Zrovna přemýšlím, co budeme do té doby dělat." Přiznal Kai zamyšleně.
"Nic." Ozval se Reita.
"Mohli bychom zajet do toho nového nákupního centra, co tady postavili." Navrhl Ruki bleskově.
Kai se rozhlédl po ostatních a studoval jejich reakce. Reita s Uruhou se netvářili moc nadšeně ale nakonec pokrčili rameny. Tím zřejmě chtěli naznačit, že je jim to jedno.
"No proč ne." Utrousil Reita a podíval se na Rukiho. "Ale tentokrát s tebou nejdu! Při nakupování jsi horší než ženská!" stěžoval si Reita otráveně.
Všichni se začali smát a pobaveně sledovali červenajícího se Rukiho. "Rád nakupuji. Co je na tom špatného?!" bránil se Ruki nevinně.
Za hodinu už se všichni proháněli po nových obchodech. Kai se nakonec slitoval a tentokrát nakupování s Rukim absolvoval on. Ostatní tři se Kaiovi a Rukimu vypařili z očí hned, jakmile vlezli do dveří obchodního domu. Asi po dvou hodinách začínal Kai chápat Reitovu neochotu, nakupovat spolu Rukim. V duchu se musel usmát.
"On je vážně, horší než ženská." Pomyslel si a pobaveně zakroutil hlavou. Pak se mrknul na hodinky. Za hodinu mají být ve studiu.
"Je na čase je všechny sehnat." Řekl si Kai, vytáhl mobil a začal vytáčet Aoiovo číslo.
Něco mu říkalo, že ti tři budou určitě všichni spolu. Měl pravdu, když to Aoi zvedl, začal Kaiovi nadšeně vykládat, že našli skvělý hudební obchod. Kai se dostal ke slovu až za několik minut. Slíbil mu, že příště se půjde podívat s nimi a pak mu řekl, ať se pomalu seberou a do půl hodiny ať jsou u auta.
Když to Kai položil, rozhlédl se po okolí jestli nezahlédne Rukiho. Ten se k němu blížil se širokým úsměvem, ověšený hromadou tašek. Když ho Kai takhle uviděl musel se smát. Když k němu Ruki dorazil, hned Kaiovi strčil do rukou polovinu nákladu a začal se chlubit tím co všechno koupil. Kai ho s úsměvem poslouchal a nenápadně ho strkal směrem k jejich autu.

Hodinu na to už všichni seděli ve studiu rádia a statečně čelili všetečným otázkám moderátora. Tento moderátor s nimi dělal, už spousty rozhovorů a vždycky věděl jak na ně. Byly to ale příjemně strávené dvě hodiny a když kluci odcházeli ze studia, všechny je bolela pusa od smíchu. Ve výtahu se kluci domlouvali na tom co udělají dále. Lépe řečeno, kam se půjdou najíst. Všichni už byli pěkně hladoví.
Když opouštěli budovu rádia, přihodilo se něco zvláštního. Když vyšli ven začal mít Kai zvláštní pocit, že ho někdo sleduje. Cestou do auta se nenápadně rozhlížel po okolí.
Pak si jí všiml.
Na protější straně ulice stála nějaká dívka a upřeně ho pozorovala. Když se na ní zadíval, usmála se. Na první pohled bylo poznat, že to není Japonka. Kai se zastavil a nedokázal od ní odtrhnout oči.
Pak jako by zdálky uslyšel, jak k němu promlouvá Aoi. "Kaii, co je to s tebou? Nastup si." Kai se na Aoie podíval a chvíli na něj zaraženě hleděl. Pak se znovu podíval směrem kde stála ta dívka.
Byla pryč! Kai se začal ohlížet po okolí ale už ji nikde neviděl. Zmateně potřásl hlavou a váhavě nastoupil do auta. Když se posadil, znovu vyhlédl ven a pohledem pátral po té záhadné dívce…